close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Free fall

23. listopadu 2008 v 17:37 |  Jednorázovky
Pls komenty:) zajímá mě Váš názor:)




Naše světy se propojí. Už nebude žádny Gerard, žádný Frank. Už budeme jen my.


Náš svět schovaný ve sněhu v nádherném paláci z ledu. Tam se schováme, tam nám bude společně dobře.


Žádná zima, žádný smutek, vše co budu vnímat budeš jen ty a to že jsme s tebou. Budu dýchat tvou vůni, budu poslouchat tvůj dech, tvé bijící srdce.


Už nikdy nebude noc ani tma. Už se nikdy nebudu bát. Už se mi nikdy nebude stýskat.


Položím hlavu do tvého klína a nechám si výskat vlasy. Tvé prsty mě uklidňují, tvůj dotyk pro mě znamená víc než si dokážeš představit.


Naše světy se propojí. Už nebudu já a ty, už budeme my.


Dech se stává obláčkem bílého kouře. Je všude sníh, ten krásný bílý sníh a nebe se bortí. Padá dolů a pomalu mě dusí svou vahou.

Tvoje slova nedávají smysl. A vše co dokážu vnímat jen tupá bolest pulzující mi v hlavě. Ale asi je všechno v pořádku, jsi tu ty. Ano. Všechno je v pořádku.
Zima opravdu neexistuje, neexistuje nic co by mě dokázalo vyvést z míry. Jen tvůj odchod, jen to že bych už nemohl být s tebou.
Najednou je tu tma. Začínám se bát, ale zase mě uklidní tvůj hlas.
" Vše bude v pořádku, neboj se"
A já ti věřim, jako vždycky. Vždyť nemám důvod ti nevěřit, nemám důvod pochybovat.
Připadám si zvláštně omámen, to bude láskou, kterou k tobě cítím.
Nic mi nedává smysl, nic. Poslední co si pamatuju je sníh.
Plno sněhu, všude kolem… a ty.
Dál jen tma a pak plno světla a zase tma.
Všechno je v pořádku, protože jsi se mnou.

Naše světy se totiž propojí až budem jenom my.
Jak by mohli tvé krásné rty lhát. Jak by jsi mohl vůbec pomyslet na lež, vždyť mě miluješ a já tebe.

Těžko říct, co dává smysl a co ne. Kde je nebe a kde země. Nic nevidím, už vím co mi zabraňuje ve výhledu-mám svázané oči. Ale ty mě držíš za ruku, takže se nemusím bát.
Už vím co tu i vrčí, je to motor. Někam jedem. Určitě na nějaký výlet, bude to překvapení, pro mě. Jak jsi jen milý.
Určitě mě vemeš na to místo, jak jsi mi sliboval.
Výhled tam je prý nádherný. Lepší počasí jsme si taky vybrat nemohli, sníh stále padá, já to vím.
Ucítil jsem jak mi někdo shrnuje rukáv. Ucuknu když ucítím bodnutí
" Pššt, no tak. To bude dobrý. Prospíš se ano?"

Chtěl jsem odpovědět že vím že to bude dobrý, ale účinky uspávadla zabrala dřív než jsem čekal.

Náš svět schovaný ve sněhu v nádherném paláci z ledu. Tam se schováme, tam nám bude společně dobře.


Žádná zima, žádný smutek, vše co budu vnímat budeš jen ty a to že jsme s tebou. Budu dýchat tvou vůni, budu poslouchat tvůj dech, tvé bijící srdce.


Už nikdy nebude noc ani tma. Už se nikdy nebudu bát. Už se mi nikdy nebude stýskat.


Položím hlavu do tvého klína a nechám si výskat vlasy. Tvé prsty mě uklidňují, tvůj dotyk pro mě znamená víc než si dokážeš představit.



Všechno je jak má být. Nevím jestli je noc, nevím jestli je den, ale jsem v bezpečí. Cítím že mě podepíráš, někam jdeme. Stále mi nějak nedává smysl to co se děje. To s tím nápadem překvapení, mi taky nedává smysl. Proč něco neřekneš? Proč si s ticha a co ta injekce?
Zadržuju vzlyky a snažím se nemyslet na to co se děje. Jsem přeci v bezpečí, jsme přeci s tebou. Držíš mě za ruku, tak co.

Najednou mě pustíš a já pod tíhou svého těla zavrávorám a upadnu na zem. Všude je jen tma. Pod rukama mě studí sníh. Snažím narazit na něco, čím bych si pomohl vstát.
" Gerarde?!"

Nikdo mi neodpovídá. Zkouším po čtyřech kousek popojít, když najednou pod jednou rukou necítím žádnou pevninu. Instinktivně se stáhnu. Najednou si uvědomím že ten šátek co mi zakrývá oči je docela povolený, mohl bych si ho snadno stáhnout. Nevím proč jsme na to zapomněl…

Kdo by řekl že z nebe je vidět dolů.

Kdo by řekl, že se mi výškou bude motat hlava.


Kdo by řekl, že mou smrtí budeš ty.


Kdo by řekl, že poslední co uslyším bude tvůj hlas, říkající mi sbohem.


Kdo by řekl, že se na tebe nebudu zlobit.




Náš svět schovaný ve vzduchu v nádherném vzdušném paláci. Tam se schováme, tam nám bude společně dobře.


Žádná zima, žádný smutek, vše co budu vnímat budeš jen ty a to že jsme s tebou. Budu dýchat tvou vůni, budu poslouchat tvůj dech, tvé bijící srdce.


Už nikdy nebude noc ani tma. Už se nikdy nebudu bát. Už se mi nikdy nebude stýskat.


Naše světy se spojily, jenže už si zbyl jenom ty.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cecily Cecily | 23. listopadu 2008 v 18:25 | Reagovat

krása

2 devilishe devilishe | 23. listopadu 2008 v 18:53 | Reagovat

;(((((((..................:)))))))))))))))))))

3 Pip Pip | 23. listopadu 2008 v 19:26 | Reagovat

WOOOOW... krása

4 Achája Achája | E-mail | Web | 23. listopadu 2008 v 23:38 | Reagovat

To je strašně smutný, ale mrazivě krásný...

5 Lusy Lusy | Web | 24. listopadu 2008 v 15:14 | Reagovat

náádherne...ale smutné

6 jinx.x jinx.x | 24. listopadu 2008 v 20:02 | Reagovat

tak ale to je velice pěknéé:)

7 Klaudiqa Klaudiqa | Web | 5. ledna 2010 v 17:30 | Reagovat

je to cele take zvlastne, lebo si vlastne ani neprezradila co sa tam stalo a to je na tom take dobre....to tajomno kde si kazdy predstavi svoj vlastny scenar...velmi dobre =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama