Ty jo, já to dokázala.. :d
How did I get here?
I turned around and there you were
I didn´t think twice or rationalize
Cause somehow I knew
That there was more than just chemistry
They say that good things take time
But really great things happen in a blink of an eye
Thought of the chances to meet somebody like you
Were million to one
I can't believe it
You´re one in a million
I turned around and there you were
I didn´t think twice or rationalize
Cause somehow I knew
That there was more than just chemistry
They say that good things take time
But really great things happen in a blink of an eye
Thought of the chances to meet somebody like you
Were million to one
I can't believe it
You´re one in a million
Frank's point of view:
Někdy, když stojíte před těžkým rozhodnutím, ani nemáte pocit, že se děje něco hrozného, co vám může úplně změnit život k horšímu. Předtím jsem vymýšlel spoustu věcí, kterými bych se mohl vymluvit, spoustu věcí, jen abych se vyhnul té večeři.
Ale teď, když už stojím těsně před tím, jako by všechen strach vyprchal. Jako by vyprchalo i odevzdání a zbyl jen jakýsi pocit, který neumím popsat. Někdy pomáhají sny. Zdálo se mi, jak mluvím se svým mrtvým otcem.
"Tati? Co bys ty udělal v mojí situaci?"
"Postavil bych se tomu čelem."
Možná že nechat věcem volný průběh je to nejlepší. Cítil jsem se, jako by se to ani netýkalo mě. Přišel jsem k Gerardovi domů a čekal jsem, že tam najdu známé, čekal jsem, že Mikeymu přichystali překvapení. Ale našel jsem jenom Gerarda sedícího na gauči.
"Gee?" pozdravil jsem opatrně. Trhl sebou a otočil se.
"Frankie… promiň, ale večírek se nekoná. Chtěl jsem ti zavolat, ale… nenašel jsem k tomu odvahu. Chtěl jsem, abys přišel, chtěl jsem ti to říct osobně."
"Stalo se něco?" Hleděl jsem Gerardovi do očí a snažil se z nich něco vyčíst. Stáli jsme uprostřed místnosti a Gerard chvíli mlčel, než se nadechl a promluvil: "Mikey je mrtvý."
Udělalo se mi zle. Zamrazilo mě a dech se mi ztratil napůl cestě v plicích.
"Měl autonehodu a…" Gerardovi se zadrhl hlas. A mně se zadrhl život. Chvíli jsem zůstal přikovaný k podlaze, ani jsem nevnímal, že jsem se otočil a odcházel.
"Frankie…?" slyšel jsem za sebou Gerardův hlas, ale nezastavil jsem se.
"Promiň, já… potřebuju se projít." Pomalu jsem vyšel ven a nasál do plic čerstvý a chladný zimní vzduch. Nevydržel bych teď být s někým, ať už s Gerardem nebo s kýmkoliv jiným. Nechtěl jsem se o tom bavit, protože jsem věděl, že bych se psychicky zhroutil.
Nepamatuju si, kolik hodin jsem prochodil a proseděl venku v mrazu. Dýchal jsem ledový vzduch, co tolik osvěžuje plíce, ale přesto se mi v něm dýchalo těžce. Pohled na napůl zamrzlé jezero, na zjinovatěnou trávu a zmrzlé stromy se mi zdál tak neuvěřitelný. Fascinoval mě a já se jím snažil uklidnit. Nepočítal jsem, kolikrát jsem ve vzpomínkách zavřel oči a kolikrát se mi v nich objevily slzy. Vlhké, zmrzlé slzy.
…
Později na Mikeyho pohřbu pršelo. To se v zimě moc nestává. Ze sněhu se stala hnědá rozblácená břečka a všude byla záplava černých deštníků.
Měl bych stát Gerardovi po boku, ale stál jsem stranou. Stranou od všech.
"Postavil bych se tomu čelem."
To už není potřeba, tati. Už se to vyřešilo samo. Způsobem, který jsem nikdy nechtěl. Možná to byl trest, možná zkouška. Ale vím, že jsem to nebral jako odstraněnou překážku. Jen jako tu nejhorší překážku, to nejhorší, co mě v životě potkalo. A věděl jsem, že tohle nechci.
Chtěl jsem po pohřbu odejít, aby si mě nikdo nevšiml. Věděl jsem, že teď Gerarda prostě nedokážu vidět. Zamířil jsem znovu do parku.
Tím víc mě překvapilo, když jsem se otočil, abych vyšel k rybníku, a tam stál Gerard. Nepamatuju si, jak se to stalo, ale o pár vteřin později jsme stáli v objetí a líbali se. A i když jsem věděl, že tohle všechno je příliš krásné na to, aby to byla pravda, že tohle si nezasloužím, také jsem věděl, že je to správné. Věděl jsem, že jednou mu všechno řeknu. Možná zítra, možná za dva roky. Ale ne teď a tady. Teď, když stojíme v parku v dešti a sentimentálně se líbáme.
I can't say no to you…
Am I good enough for you to love me too?
So take care what you ask of me,
'cause I can't say no..
So take care what you ask of me,
'cause I can't say no..








A mohl za to Frankie. Ale jinak se mi ten příběh líbil. Dobrá práce