close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Maybe

30. listopadu 2008 v 18:51 | Elizabeth-Lili |  Jednorázovky
Píšu si a píšu a najednou se to ubírá uplně jinym směrem než jsem chtěla....ae je to zajímavý tojo:Dmno...pousďte sami ;)





Něco bylo v nepořádku a já stále nevěděl co. Nevím, možná tohle všechno je výplod mé bujné fantazie a nebo už opravdu blázním, ale něco se stane. A já nevím co.
S napětím čekám na tvůj příchod. Nic se nezměnilo až na tvůj pohled, na tvé oči. Nikdy jsme v nich neviděl tolik tvrdosti a odtažitosti jako teď, v tento okamžik.Jedno jediné objetí na přivítání, ani polibek jsem nedostal. Je to zřejmě vše co od tebe můžu čekat.

" Musíme si promluvit" Už tón kterým si začala nevěstil nic dobrého a já čím dál víc začala tušit co se děje.

Zmůžu se na jediné přikývnutí a pohled pro jistotu sklopím směrem ke svým botám. Nechci se na tebe dívat,ať to máš snazší. Třeba to nebude tak bolet, jak se všuDe píše. Ale co když, jo? Už představa že bych bez tebe měl být jen na jediný den byla pro mě tak bolestná, že se mi vehnali slzy do očí. Ale teď musím být v klidu. Teď musím být silný a nést statečně co teď příjde.

Procházeli jsme se a já sotva vnímal to co se kolem dělo. Začínalo pokapávat a do mě se čím dál víc vkrádala zima.

" Víš...musíme se rozejít"
I když jsem to čekal, vyrazilo mi to dech a ochromilo tak, že jsem nebyl schopný cokoliv říct.

" Odjíždím...pryč...daleko..." odmlčíš se " a...vztah na dálku by neměl smysl"

Chtěl jsme protestovat, bojovat za to co k tobě cítím. Bojovat za nás dva, za náš malý svět, ale nedokázala jsem to. Jen jsem dál koukal do země.
" Frankie?"
Konečně vzhlédnu a podívám se ti upřeně do očí. Neviděl jsem v nich ani kousek té bolesti kterou jsme očekával. Myslel jsem že to bude pro tebe těžké stejně tak jako pro mě, ale asi jsem se mÝlil.

" Kam odjíždíš?"
Tady jako by ses zastavil. Nečekal si že se na to zeptám, nebo nevím co se ti honilo hlavou, ale trvalo pěknou chvíli než si něco řekl.

" No....to místo stejně neznáš"
Takže to bychom měli. Stěhováním za tím nevězí. Aspoň si mohl být upřímný.

" Hmm...tak to je fajn. A jako ty si mylsíš, že ti to sežeru? Buď prosím tě alespoň upřímnej, jo?!"

Tohle jsi zřejmě nečekal. Musím přiznat že i já byl svou reakcí zaskočen, většinou se nerozčiluju. Nedávám najevo své emoce, i když se mi to někdy moc nedaří.

"Já sem upřímný.Úplně. Jak jsem řekl, stěhuju se. Je prostě konec"
Odcházel si a já věděl že tě musím zastavit. Dořešit to. Už kvůli tomu abych věděl aspoň za kým jdeš. Kdo je ten někdo, koho miluješ víc než mě. Ale nechal jsme t jít. Neschopný pohybu, stojící jako kamený sloup. Už se rozpršelo a já cítil jak mi studený déšť stéká po obličeji a mísí se se slzami, které se nedali ničím zastavit.

A tak to zkončilo.

Nebo bych měl spíše napsat- A tak to začalo.

Moje malá posedlost zvaná Gerard Way.

Hned druhý den jsem jel k tvému domu, doufající, že tě ještě zastihnu. Bohužel dům byl už prázdný a po tobě ani stopy.

Ale stále jsme měl naději. Nebude tak těžké tě najít. Nevím co jsem měl pořádně v úmyslu udělat. Nevim to ani teď. Ale potřeboval jsme tě najít. Nějaká vnitřní síla mě popuzovala až sem tě opravdu nalezl.

O 100 kilometr dál v malé vesničce. Opravdu jsme jí neznal, zdála se být tak nezajímavá, ale zkutečnost, že si v ní žil, jí činila zajímavější než kterékoli město. Tohle se k tobě, ale vůbec nehodilo. Miloval jsi velkoměsto, to že se něco dělo. Přímo si nenáviděl vesničky jako je tato.

A pak jsme jí uviděl. Ano JÍ. Jessicu. Ještě bych celkem rozdejchal to že by si mě podvedl s nějakým chlapem....ae žena.

Snažil jsem se k tobě dostat bíž. Nepozorovaně, tak aby sis ty a tvoje přítelkyně ničeho nevšimla.

Všechno jsme si naplánoval. Spoléhal jsme na to, že o mě nebude vědět. Přece by ses jí nechlubil někým jako jsem já. Nechlubil by ses jí tím že seš by, jak mi právě došlo.

Bylo mi ji, ale stejně trochu líto. Ona vlastně ni pořádně za nic nemohla. Jen se mi dostala do cesty. Postavila se mezi mě a tebe. A to neměla dělat.

Můj plán málem nevišel, furt si musel být s ní. Jako bych to sám neznal. Když někoho miluješ věnuješ se mu všechen svůj volný čas. A s ní si byl opravdu stále. Nakonec se, ale příležitost naskytla. Musel si odjet, nevím kam, zas až tak dobrý detektiv nejsem. Seznámit se s ní bylo ještě snadnější než jsme si myslel.

Šel jsme náhodou kolem a pochválil jí její zahrádku. Začal jsem se zajímat o to co jí tam roste a předstíral že se zajímám o botaniku. Tohle ale zase úplně lež nebyla. Taky mám zahrádku.

Nakonec jsem ji přemluvil na malou procházku. Souhlasila se slovy, že už dlouho nikde nebyla.

Chudinka.

í lituju, vždycky jsi měl dobrý vkus. A ona to jen potvrdila. Byla hezká, chytrá a vtipná.

Prozradila mi že se bojí výšek. Má prý závratě a jednou málem spadla dolů. Využil jsme její neznalosti okolí, tady jsem se momentálně vyznal líp než ona. Díky nevičerpatelnému tématu si ani nevšimla, že jdeme postupně do kopečka.

Tohle bylo opravdu hodně snadné. Vlastně by se dalo říct, že sem jí ani nezabil. Spadla sama, já ji jen nezachytil když padala.



" Franku? co tu děláš?"

Byl si opravdu, ale opravdu překvapený. Lekl ses mě. Taky aby ne. Celý dům jsme nehcal zhasnutý, usadil jsme se naproti vchodovým dveřím, na schody.

" ale, přišel jsem se podívat jak si tu žiješ"

" Kde je Jessica"

Z tvého hlasu byl znát strach. Já se ti , abych upřímně řekl, nedivím.

" Chyběl si mi, víš?"
? Kde je Jessica"
Nevím jestli sis to uvědomil, ale těméř si křičel. Nechal jsme tě prohledat dům a volat jí. Můj úsměv ti měl napovědět že je to marné.

"Cos jí udělal!"

Byl jsi už téměř histerický.

" Nemůžu za to, že se jí motá hlava z výšek"
Uspokojil mě tvůj šok. Tvúj pohled. Začal si mít opravdu strach

" Za-zavolám policii"

" Jen si posluš"
Ukážu na vyškubnutý drát který trčel ze zdi a ještě před pár hodinami byl součáastí i telefonu.

" Co po mě chceš?"
? Víš vlastně, jen maličkost"



A tak zkončil náš slavný Gerard Way.

Bylo až příliš snadné to zkončit…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 devilishe devilishe | 30. listopadu 2008 v 20:25 | Reagovat

OMG!!!OMG!!!!!OMG!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! tak toto bolo drsne,uzasne,silne,dokonale!

2 Lucia Lucia | Web | 1. prosince 2008 v 18:49 | Reagovat

hehe tak toto bolo...dobre...neviem co nato povedat asi len to ze super:)

3 Cecily Cecily | 17. ledna 2009 v 12:37 | Reagovat

wowwww!! ty máš tak originální nápady!

prostě... wow! hustý!

dycky to převrátíš tak jak by to nikdo nečekal...

wow!

4 Klaudiqa Klaudiqa | Web | 6. září 2009 v 1:14 | Reagovat

fuha krutee...ale podla mna si to Gerard celkom aj zasluzil

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama