Ehm, k tomuto mému nejnovějšímu básnickému výtvoru mě přiměla má spolužačka Pták ( Saila:) ), takže bych jí to chtěla věnovat:):):)
Spíš?
Já ne, zase.
Spíš?
Proč, Bože?
Jen spi dál.
Já ne, zase.
Spíš?
Proč, Bože?
Jen spi dál.
Já budu zírat na tmu,
zahalenou kouřem
z hořícho lesa.
A v upocené dlani
sevřu krabičku sirek.
Časem snad zapomenu na ni.
zahalenou kouřem
z hořícho lesa.
A v upocené dlani
sevřu krabičku sirek.
Časem snad zapomenu na ni.
Spíš?
Já ne, zase.
A v uplakaném hlase
ze sousedního pokoje
je slyšet smích.
A s krví na dlaních
pohladím tvou tvář.
Jen spi.
Já ne, zase.
A v uplakaném hlase
ze sousedního pokoje
je slyšet smích.
A s krví na dlaních
pohladím tvou tvář.
Jen spi.
Spi.
Na provaze tenkém
uvážu smyčku.
Roztřesené nohy
položím na stoličku
a hluboký nádech
prořízne tmu,
zahalenou vůní svíčky.
Jen spi.
Já už můžu taky.
Na provaze tenkém
uvážu smyčku.
Roztřesené nohy
položím na stoličku
a hluboký nádech
prořízne tmu,
zahalenou vůní svíčky.
Jen spi.
Já už můžu taky.








tyve...toe...