lidi já nevim... asi sem to posrala...
Mikey's point of view:
Uplynulo několik dalších dní. Nesly se ve stejném duchu jako ty předchozí. Brácha se snažil, abych si myslel, že všechno je v normálních kolejích - nebo alespoň abych se tak cítil.
Venku bylo parné léto, ale já se na něj díval především z okna svého pokoje. Gerard zřejmě usoudil, že už nepotřebuju hlídat - častěji chodil ven a scházel se se svým novým přítelem, jak jsem se dozvěděl. Jednou byl i u nás na návštěvě. Gerard nás seznámil: "Mikey, tohle je Frank. Franku, můj bratr Mikey."
Podal jsem si s ním ruku a nemohl si přitom nevšimout účastné soustrasti v jeho očích. Určitě mu Gerard řekl, co se stalo. Raději jsem se proto rychle odvrátil, zamumlal nějakou omluvu a nechal je o samotě. Nesnesl bych, kdyby na to přišla řeč. Ještě k tomu s cizím - tedy pro mě cizím - člověkem.
Gerard's point of view:
Snažil jsem se vytáhnout Mikeyho ven, ale on prostě nechtěl. Nedal si říct. Někdy je tak tvrdohlavý.. Někoho mi připomíná.
Jednoho večera jsem si vyrazil sám, a poznal jsem Franka v baru. Když jsem přišel zpátky domů, strhla se scéna. Nikdy by mě nenapadlo, že to takhle skončí. Ze začátku byla příjemná atmosféra, ale potom se všechno zvrtlo, ani si nepamatuju jak.
Pamatuju si jen, že jsem řekl cosi o rodičích a našem domě, a Mikeyho to rozčílilo.
FLASHBACK
Přišel domů pozdě večer a vedl s sebou jakéhosi kluka. Mikeymu byl od prvního pohledu nesympatický, ani nevěděl proč. Představil je a potom probíhal normální poklidný večer, dokud se Gerard s Frankem nezačali mazlit na gauči.
Gerard řekl Frankovi tiše: "Bez tebe tu bylo prázdno… jsem rád, že jsme se seznámili."
A Mikey se otočil a v náhlém návalu vzteku vychrlil: "Jasně, protože já nejsem pro tebe dost dobrá společnost! Přitáhneš si sem nějakýho otrhance z gay baru a ještě zneuctíváš tenhle dům a… a rodiče!"
Gerard se ohlédl za sebe, ale zůstal sedět, a Frank taky. Gerard vypadal ohromeně a nechápavě a Frank rozpačitě odtrhl pohled od Mikeyho. Ale Gerard, majíc před sebou naštvanou Mikeyho tvář a výbojnou bradu, mu prostě řekl: "Nikoho nezneuctívam, a nemůžu za to, že ty si to myslíš. Asi jsi psychicky nevyrovnaný. Chápu že toho na tebe bylo v poslední době moc, ale tohle už opravdu-´´
"Na koho to bylo moc? Kdo si potřebuje přivádět do domu kurvy a chlastat v night klubech?" štěkl Mikey.
To už se Gerard postavil a vrhl na něj nebezpečný pohled. "O co ti sakra Mikey de?? HE??? Je mi jasný, že tě to vzalo, to mě taky, ale to neznamená, že přestaneme žít! A Frankovi se omluvíš, žes ho nazval kurvou!"
"Tak to nikdy!" křikl Mikey. Od vzteku se třásl, a Gerard na tom nebyl o moc lépe. "Protože to kurva je!"
"Tak vypadni, jestli se ti nelíbí moje společnost, nemusíš tu bejt!"
"To TY tady nemáš bejt!" zvýšil Mikey hlas ještě víc, pokud to vůbec ještě šlo. "Ty sis sem přitáhl až potom, co bylo pozdě!"
"Samozřejmě, přehazuj mi něco, co neni moje vina, aby tvoje ego mělo klid! Mikey VYPADNI! Ať tě do rána nevidim, rozumíš?!"
"Jistě!" štěkl po něm Mikey a rychle vyběhl po schodech do svého pokoje, zabouchl za sebou a svalil se na postel
FLASHBACK CUTS
Mikey's point of view:
Byl to snad trest, muset ležet na posteli ve vlastním domě a poslouchat, jak pode mnou starší brácha šuká s nějakou děvkou? Tenkrát snad poprvé jsem opravdu přemýšlel, že prostě zmizím. Vypařím se. Uteču od něj. Byl jsem na něj tak zasraně naštvanej!
Do rána mě opravdu neviděl. A když jsem ráno přišel na snídani, byl Gerard střízlivej, seděl v kuchyni, kouřil a pil kafe jako obvykle. Frank už tu nebyl.
Otočil se, když zaslechl vrznout podlahu. Na chvíli se naše pohledy setkaly a ještě jsme si rozuměli tolik dobře, abychom poznali v očích toho druhého, že už si to přepočítal a je to okay.
"Ahoj," pozdravil jsem ho, a on mi odpověděl. "Připravil jsem ti snídani," řekl.
"Děkuju." Sedl jsem si proti němu. Přesto jsem se bál na něj podívat. Ale když mlčel, začal jsem já.
"Gerarde… já… ten včerejšek mě fakt mrzí." Odmlčel jsem se. Dalo mi to vážně námahu. "Promiň."
"Taky se chci omluvit, Mikey."
Vzhlédl jsem k němu od talíře, on se na mě pousmál a já mu úsměv nesměle oplatil.
Gerard's point of view:
Od té doby, co jsme uzavřeli s Mikeym příměří, až doteď, to mezi námi bylo celkem v pohodě. Ani nás nenapadlo se k hádce vracet nebo se pohádat znovu. Ze začátku jsem raději s Frankiem zůstával venku, ale když jsem se ujistil, že už je Mikey okay, bral jsem ho i k nám domů. Měl jsem tu domov, přítele, bratra, lásku… všechno. Co víc jsem si mohl přát? Práci! Ano, s tím mám pořád problém. Tady, v Jersey, jsem znovu našel to ztracené, co jsem tu kdysi utrousil. Teď si to vychutnávám každým kouskem. V New Yorku byla jen práce a pár známých. Byl to nudný, stereotypní život. Ale teď se vracím zase k tomu svému životu, který mi vyhovuje. Vracím se ke svému já. Jenomže… nejdřív mi musela zemřít polovina rodiny, než jsem se znovu potkal na cestě.
…
Osudy navždy vyryté do duší těch, kteří zůstali:
Gerard: Ano, vrací se ke svému původnímu stylu života. Ke stylu, kvůli kterému musel odejít od rodičů. Kvůli kterému mu málem nesvěřili Mikeyho do péče. Zatáhne ho do toho hlavně Frank. A zaplatí za to oba. Každý svoji cenu.
Přispěje k tomu neúspěch v práci. Zkouší si ji sehnat mnohokrát, ale nikde neuspěje. Znovu se nechá strhnout do kolotoče alkoholu, drog a nočních tahů. Nakonec najde Franka předávkovaného na záchodě. Další život, jenž končí na záchodové míse. Ale on má ještě Mikeyho. Nesmí to vzdát, kvůli němu.
Mikey: Učí se od Gerarda. Když se nemůže zničit rovnou, dělá to pomalými cestami. Nemá rodiče a skutečnou autoritu, proto následuje příkladu staršího bratra, který mu nedává správný příklad, nedává mu dostatek lásky a čehosi, čeho se může chytit. Stává se takovým, jako je on. A i když Gerarda čeká dlouhá cesta, sám je v tom až po uši, musí Mikeyho chytit za ruku a ukázat jemu i sobě, že takový život není. Možná, po mnoha útrapách, se přestěhují do New Yorku, Gerard se vrátí ke své práci a Mikey půjde studovat. Najdou si krásný malý domek a budou žít, nejen přežívat.
Minuly další dvě léta, začínal podzim. Ale ne podzim života. Protože, jak by se zdálo, jejich životy byly na jaře. Nezapomněli - naopak. Spojili se ještě víc.
Když se jeden druhému podívá do očí, vidí v nich to samé. Utrpení i štěstí.
"Víš, Mikey," poruší ticho Gerard. "Jsem rád, že jsme se sem dostali. Kdybychom tam zůstali, dopadlo by to úplně jinak. Přijde mi, jako kdyby…" Odmlčel se, nevěděl jak dál.
"… jako bychom se na poslední chvíli stěží procpali do nákladového prostoru poslední lodi, plavící se do nového světa…?" dokončil za něj Mikey a pousmál se.
Gerard se k němu zamyšleně a překvapeně otočil a jejich pohledy se znovu setkaly. "Ano."
Dívali se na sebe dlouho. Možná to bylo zapříčiněno tím, že toho spolu prožili tolik, a nebo naopak tak málo, že už jim nic nepřipadalo jiné a neobvyklé. Možná to toužili udělat už dávno. Možná si byli tak blízcí, a zároveň tak vzdálení, že už všechno bylo jedno.
Líbali se. Dlouho, vášnivě. Se zavřenýma očima. Vychutnávali si ten večerní okamžik na zápraží domku v New Yorku, kde i jejich příběh končí.
Přežili v jejich čase umírání.








j-já nevím, co napsat .... tohle je prostě - WOW!
byla to jedna z mých nejoblíbenějších povídek (a samozřejmě, že pořád je)
a ten konec .....
<3