
"... And even when your hope is gone, move along..."
Ugh... Jakobych se znova probudila do tmy.
Vážně, je to všechno... divný...
Den ode dne si připadám hloupější, šílenější a já nevím, co ještě.
Celé noci nespím, celé dny se nudím a přemýšlím o tom, že se odstěhuju z této planety.
Chtěla bych psát, popravdě, mám už několik povídek rozepsaných. Pár jednorázovek, a dvě nové povídky. Jen prostě... Nevím.
Existenční a tvůrčí krize, řekla bych.
Mám rozepsaný Bittersweet, a to sem musím přidat, protože to musím napsat, protože tak bych neodržela už zaběhnutý stereotyp na tom blogu, kam to posílám. Chtějí to každé čtyři dny a já měla, až doteď, dva díly náskok, jenomže, to je minulostí, teď pošlu osmý díl a je toOoOoOoOoooo... konec.
Protože a jelikož jsem neprosto nepoužitá.
Mimoto, doma je zmatek (jakoby jindy nebyl, ale teď je to HUUUUSTÝÝÝÝ), škola je... no comment ..., psaní mi nejde, přišla na mě podzimní nespavost a deprese a obecně je to na houby.
Blah...
K tomu je mi špatně a chci zkočit z okna.
Tak, a víte to všechno.
Zatím papa.
xxx








Veselý Vánoce!
(To jsem napsal na doražení, ne že bych ti to přál, jen spontánní akce)
Juááááá, ty si nePOUŽITÁ!!