close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Can't Have You

1. prosince 2008 v 2:29 | Cecily |  Songfics
Nemůžu spát, tak je tu slibovaný songfic.
Věnováno speciální osobě: Pip.
Ráda šokuju... a v týhle story nic neni náhoda, upozorňuju!
První story, do který jsem zařadila... někdo pozná koho.
:D


Jela autobusem jako každé ráno do školy, ledabyle opřená o stěnu busu a rukama se přidržovala vodorovné tyče pod oknem. Dlouhé rovné tmavé vlasy s ofinou jí padaly přes uši, zakrývaly ramena až po lopatky. Nepřítomný pohled tmavých očí upírala kamsi do neznáma a její bledá jemná pleť kontrastovala s černou bundou a gládami. Byla štíhlá a docela vysoká, modré kalhoty a červenou tašku, na krku měla uvázanou černobílou palestinu, a nehty měla nalakované ledabyle, lak oprýskaný - levou ruku zelenou a pravou červenou. Nemalovala se a její bunda byla ošoupaná. Přesto tohle bylo její oblíbené oblečení, takhle se ráda prezentovala - trochu jako holka, co si prostě chce užít, nezáleží jí na svým vzhledu a nestará se o názory ostatních. Na první pohled tvrďačka, ale jakmile se usmála a pohodila vlasy, byla z ní krásná jemná holka.
Zase bylo pondělí, a ona nenáviděla školu. Nenáviděla a zároveň na ní byla závislá. Ještě před školou si zašla koupit svačinu do obchodu, a cestou ke škole vypla a uklidila mp3 a zapálila si cigáro. Často kouřila provokativně jen kousíček od školy, anebo tři metry od zastávky.
Vešla do té hnusné budovy a zamířila ke skříňkám, kde se přezula, protože se to bohužel na jejich škole musí, a potom se šla podívat na rozvrh, v jaké jsou učebně.
Pohodila si tašku na rameni a zamířila do traktu B, kde měli první hodinu v učebně 21. Chodila na soukromé gymnázium v New Jersey.
Cestou k učebně pozdravila pár spolužáků, ale nezastavila se s nimi na řeč. S většinou jejích spolužáků se nedalo mluvit o ničem jiném než o škole - byli úplně jiní. Samé barbíny a tak dál. Bylo jen pár lidí, se kterými si docela rozuměla a kteří ji chápali. Někdy prostě nebyla tolik ukecaná.
Když začala hodina, třídní profesor jim oznámil, i když se to už rozkřiklo po celé škole, že ode dneška k nim přibydou tři noví studenti - žádný do jejich třídy, ale prý budou mít možnost se seznámit na školním výletě, který se koná v pátek.
Až do toho pátku se nic nedělo, jen ona dívka stačila jen tak od vidění zahlédnout na chodbě tři nové spolužáky. Ještě neměla příležitost s nimi mluvit, ale doslechla se, že jsou to bratři - každý jinak starý, proto chodí do jiné třídy. Přestěhovali se, proto museli přestoupit na jinou školu.
Všechny vyšší ročníky se dočkaly pátku - i když dočkaly je silné slovo. Jelo se jen na nějakou trapnou výstavu.
Naštěstí bez průvodce, takže nemuseli stát přiblble na jednom místě a poslouchat kecy o každým obrazu - mohli se volně pohybovat. Dívka se odpojila od ostatních a zastavila se před jedním obrazem a prohlížela si ho - ne vyloženě se zájmem.
"Líbí?" ozvalo se vedle ní. Otočila se po hlase. "No, přijde mi to jako kdyby někdo vzal kejbl s barvou a prsknul to na plátno. Fakt umění." Uznale zakývala hlavou směrem k obrazu.
Kluk se zasmál. "Asi se ještě neznáme, ale vím do jaký třídy chodíš."
Otočila se na něj. "Jo? Já tě taky znam. Ty si ten novej, nejstarší z nich, že jo. Dělaj si z tebe srandu že bys tu moh bejt profesor."
Zasmál se. "Je mi jen jednadvacet! A co tobě?"
"Jen sedmnáct, za chvíli osmnáct," odpověděla. "Ale to na toho barmana na koncertě bohužel neplatilo, když jsem chtěla koupit pivo a on si ode mě vyžádal občanku."
Pousmál se a natáhl k ní ruku. "Těší mě. Kevin."
Stiskla ji a oplatila úsměv. "Těší mě. Demi."




You warned me that
you were gonna leave
Never thought you would really go

Jak už je zvykem, za chvíli se po celé škole rozkřiklo, že Demi a Kev spolu "chodí". Ale, byla to pravda. Na výstavě to sice ještě nebylo rande, ale první oficiální bylo už v pondělí. Vídali se ve škole a někdy si dávali schůzky i o víkendu.
Jednou se Demi vracela ze školy a zastavila se, když ze třídy zaslechla nějaké hlasy a zdálo se jí, že říkaly její jméno. Poznala Keva, Nicka a Josepha.
"… už jsi s ní spal?" vyzvídal Nick.
"Ne, ty vole!" odsekl Kevin, ale hlas zněl pobaveně. "Ale počkej, v sobotu jí chci pozvat na akci, a tam se ožerem a pořádně to rozjedem."
"Ona je fakt kus, ale taková… divná," řekl Joe.
"Sám si divnej, tys eště nikdy žádnou roštěnku nezbouchnul!" odsekl Nick a Kevin se zasmál.
"Kluci, pojďte domu." Zamířili ke dveřím a Demi se nestačila schovat. Jedinej pohled z očí do očí stačil, aby si Kevin uvědomil, co všechno slyšela.
"Nazdar," pozdravila chladně, ale klidně.
"Ahoj… co tu ještě děláš?"
"Špehuju tě, jestli se náhodou nebavíš na muj účet."
Zasmál se. "Jako vždy vtipná." Vztáhl po ní ruku, že ji vezme kolem ramen, ale ona ustoupila. Pořád na něj zírala, ale v jejích očích nebyla ani stopa po slzách. Možná se odnaučila plakat.
"Tak zatím čau. Nevyzvedávej mě." Otočila se a odešla. Řekla to, jako by jí Kev neměl už nikdy vyzvedávat.
"Vypadala mimo," chytře pronesl Nick.
"Divíš se?" řekl Joe.
"Prosim vás, byla jenom naštvaná. To bude v pohodě," řekl Kevin sebevědomě.
"Jen aby," zapochyboval Nick. "Myslela to dost vážně.."

I was blind
but baby now I see
Broke your heart
Now I know
That I was being such a fool
That I didn't deserve you

"Ty víš naprostý hovno o tom, jak zasraně to bolí, a jak zasraně je člověk zklamanej, a jak zasraně může klamat první dojem!" křičela na něj Demi.
"Krucinál, vždyť já to tak nemyslel! Nesmíš to brát tak vážně! To jsem říkal jenom tak, před bráchama!" bránil se Kevin.
"A co teď po mně chceš?!"
"Tak PROMIŇ!"
Neodpověděla. Počkala, až se nepotkají náhodou, ale až k ní sám přijde a nezařve promiň, ale řekne: "Demi, vážně mě to mrzí."
A udělal to.

Looking at the letter that you left
Wondering if I'll ever get you back
Dreaming about when I see you next
(see you next, will I ever get you back)
Knowing that I never will forget

Chyby se dají odpouštět, ale kolikrát? Jak často člověk musí narazit hlavou do zdi, aby konečně pochopil, že tu zeď prostě neproboří? Jak často se ukájí falešnou nadějí, než mu konečně dojde, že je to beznadějné, a nezáleží na tom, čeho se ten druhý dopustil, ale prostě na tom, že to jednoduše neklape od přírody?
V pondělí Demi nepřišla do školy. Když se Kev druhý den vracel domů, našel ve schránce dopis od ní. S bušícím srdcem ho otevřel a četl.

Milý Keve!
Promiň, že jsem neměla dostatek síly se s tebou rozloučit. Stěhujeme se, nastupuju do jiné školy asi sto mil odtud - máma tam musí za prací.
Doufám, že se nezlobíš. Nechci se rozejít ve zlým. Říká se, že až když člověk něco ztratí, pochopí, jak moc mu na tom záleželo. Mně se stýská už teď.
Možná je to tak lepší - mezi námi to neklapalo. Vždyť to sám víš. Ne že by to byly hádky, ale prostě… v některých věcech jsme si nerozuměli, a bez nich to prostě nejde. Určitě mě chápeš. Ale stejně jsi byl (a pořád jsi) první kluk, kterýho jsem opravdu milovala. Přeju hodně štěstí do dalšího života a doufám, že se někdy setkáme.
S láskou
Demi





Kevin otočil obálku a zdálo se mu, že na ní něco chybí. Smutně se pousmál. Chyběla zpáteční adresa…
Vystavil si dopis do vitríny a vedle něj Deminu fotku.
Říká se, že až když člověk něco ztratí, pochopí, jak moc mu na tom záleželo.
Tuhle větu teď chápal víc než kdy jindy. "Taky se mi stýská." Sto mil…
Někdy si člověk přeje, aby všechno zůstalo u toho prvního dojmu. Možná mylného, ale lepší než se zaslepit a zklamat. Pak už je pozdě.
Další pondělí. Kevin vyšel a tašku si hodil na rameno. Kráčel do školy mezi svými bratry a poslouchal, jak se spolu baví. "Kluci?" ozval se. "Měli jste někdy pocit, že jste udělali fakt blbou chybu? Nebo víc?"
"To mluvíš o Demi?" optal se Nick a Kevina zvláštně píchlo v hrudi, když uslyšel její jméno.
"Možná…" řekl vyhýbavě.
"Nech to plavat," mávl rukou Nick. "Je tu plno jinejch."
"Jasně," řekl Kevin ztěžka.

Don't wanna fall asleep
Don't know if I'll get up
I don't wanna cause a scene
But I'm dyin' without your love
Beggin' to hear your voice
Tell me you love me too
Cause I'd rather just be alone
If I know that I can't have you

(Jonas Brothers - Can't Have You)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pip Pip | Web | 1. prosince 2008 v 15:18 | Reagovat

Wow, páni... Krásné, i když hetero, docela mi to vehnalo slzy do očí (a fakt to nebude tim zasranym zánětem, co mám).... I když nevím, koho jsi tam poopisovala... to mi řekneš na icku, že jooo??

(Všimni si, že jsem si napsala komentář!!!)

2 Pip Pip | Web | 1. prosince 2008 v 15:21 | Reagovat

jo, a děkuju moc moc moc moc za to věnování:):) (Jsem prve byla tak unešená příběhem, že jsem na to zapomněla)

3 3hena3 3hena3 | Web | 24. ledna 2009 v 13:38 | Reagovat

Peknee =), ale boli aj lepsie.. aj tak je to uzasneee !!! :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama