close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Is mine

4. prosince 2008 v 13:01 | Pip |  Jednorázovky
Ha, probudila jsem se dříve, jsem doma sama, tak proč vás nepotěšit něčím, co není hetero, že:)

Možná už se brzy vrátím do aktivní služby, i když... neříkejme hop, dok nám nepřeskočí:D

Věnováno mým Cecily a Eliz :)...



Jako omráčený tisíci drogami jsem se tam musel neustále vracet.
Smutné bílé zdi, které na mnoha místech oloupal čas. Svítili strašidelným chladem světla pouliční lampy, co se prostupovalo jediným, malým špinavým oknem. Lampa ani nebyla na ulici. Byla nezbytnou součástí tenké asfaltové příjezdové cesty, po které se jezdilo jen tam a zpět ne. Stál jsem v rohu a sčítal myšlenky, které ani nebyly moje. Třásl jsem se po celém těle, ale nebyla mi zima. Prsty jsem obmotal kolem zmačkaného polštáře a přitiskl si ho blíž k hrudi, abych se aspoň trochu uklidnil. Mělo to opačný účinek. Nemohl jsem zavřít oči, protože jsem věděl, že nepřijde tma, ale bodavé reflektory jeho očí, co mi spálily smysly a vymyly mozek. Snažil jsem se být vzhůru až třetí den. Nešlo to. Nešlo. A i když jsem se otočil, abych neviděl nic z té prázdné místnosti s postelí a jedním špinavým záchodem, tušil jsem, že tam nikdy nebudu sám. Stovky párů rukou svíraly mé tělo a táhly mě zpátky do dne, kdy jsem našel sám sebe, klečícího na podlaze koupelny a páchnoucího cizí krví.
"Vrať se…"šeptal hlásek někde vzadu v mojí hlavě a dvě myšlenky se roztříštily na prach. Byl jsem sám a oni mě tam táhli. Tam.

"A bude to v pořádku…"šeptal jsem a položil jeho hlavu na studenou dlažbu špinavé koupelny, ze které se mi zvedal žaludek. Spal klidně a pokojně, jakoby netušil, co se může stát a stane. Bohužel pro něj. Zastrčil jsem mu pramínek vlasů, co mu padaly do tváře, za ucho a třesoucím se prstem přejel po linii celé jeho dokonalé, zbědované a smutné tváře. Byl tak krásný. Mohl jsem mu ještě něco říct, nějaké slova útěchy a krásy, ale nešlo to. Musel jsem mlčet a v duchu proklínat všechny, co se postavili do cesty jeho krásnému životu a udělali ze něj nechutnou hromadu sraček, kterými jsem ho musel protáhnout, abych ho mohl stáhnout do těch svých. Pomalu jsem mu svlékal kalhoty a nemyslel přitom na to, co se dělo potom, co jsem naposledy viděl, jak mu ty samé kloužou z boků a s, těžkým zacinkáním spony pásku, dopadají na zem, těsně vedle mého ksichtu. Všechen ten křik a bolest rukou, které mi někdo držel za zády. Byl jsem omráčený ranou do hlavy, ale i přesto jsem si plně uvědomoval, co mu ty svině dělaly. Kalhoty jsem složil a dal kousek od něj, aby se neumazaly. Nikdy neměl špinavé kalhoty. Sundal jsem mu i tričko, které odhalilo jeho hruď a břicho, kde se, na jeho vždycky zdravě barevné kůži, rýsovalo několik nazelenalých, blednoucích modřina podlitin. Musel trpět i když dýchal. A to já zavinil, že se jeho žebra rozdrtila na stovky malých kousků a působila mu nesnesitelná muka, ze kterých nebylo úniku. Sejně jako z tohohle zapadákova, do kterého jsem nás schoval, aby nás svět neviděl a my mohli v klidu odejít někam, kde konečně budeme sami. Na podlaze koupelny levného motelu, kde se už věky nikdo neubytoval. Ani k těm nejnižším činům, krom toho mého. Teď pode mnou ležel nahý, v celé své rozbité kráse. Jako slepená panenka z porcelánu, kterou někdo upustil, ale měl ji natolik rád, že ji musel zase složit. A teď ji vyhodí. Naposledy jsem ho políbil na rty, jemné, teplé a růžové, naběhlé životem a vlnícím se v úsměvu, konečně klidného, spánku. Srdce mu klidně bilo v pravidelném rytmu odpočinku a já konečně mohl vzít nůž. Neprobudí se, aby to neviděl. Nesmí to vidět. Lehce jsem si prstem naznačil linii prvního řezu, odkud kam povede a jak málo ho bude bolet proti tomu, jak jsem mu ubližoval dosud. Už dlouhé měsíce vím, že jsem ho zabil, rozerval na kousky a spálil je v přítmí starého domu. Tak proč to neudělat doslova. Vždy jsem mohl zírat do jeho tváře, strhané časem a utrpením, kterých jsem ho nemohl zbavit. Pokaždé, když jsem ho chytil za ruce, věděl jsem, že on je tu pro mě, i kdybych ho zničil do posledního kousku. Miloval mě, tak mi jeho nohy mohly vyšlapat cestu vším trním lidského hnusu, který nás pronásledoval na každém kroku. Měl jsem celé jeho tělo jenom pro sebe a mohl jsem ho objímat, líbat, mohl jsem ho milovat, aniž by mě za to někdo trestal, protože on byl ten krásnější a slabší, na kterého si všichni, co nám kdy ublížili, troufli a mně jen dopřávali pocit bezmoci a bezradnosti, když mě nutili se dívat, jak ho jednou ranou sesli k zemi a kopali do jeho nebohé duše, kterou už jsem pak nedokázal nikdy sešít. Už nikdy jsem ho nedokázal sešít. A když ne já, tak už nikdo. Je jenom můj a jeho krev patří jen mně. Jen mně.

Bezmocné výkřiky se odrážely od stěn, počmáraných mou vlastní krví z pokousané paže, kterou jsem drhnul jejich bělost, aby mě tolik nesžírala. Stál jsem v rohu, k mřížím otočený zády a poslouchat ticho, které mi bušilo ve spáncích jako miliony kladiv, rozbíjející ty divné, hnusné, bílé zdi. Byl jsem vzhůru už pátý den a dál jsem nemohl. Musím upadnout do spánku, který mě zničí a já zase budu moct přemýšlet nad tím, proč ničeho nelituji a vnímat pach krve, kterou jsem prolil jen proto, aby nás už nikdo nikdy nenašel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cecily Cecily | 4. prosince 2008 v 13:32 | Reagovat

bože... děkuju....

to je nádherný <3333

:*:*:*

2 Eliz Eliz | 4. prosince 2008 v 16:06 | Reagovat

to je tak...

mám zase o čem přemýšlet...je to fakt nádherný...

děkuju :* ♥♥♥♥♥ mtr

3 Lucia Lucia | Web | 4. prosince 2008 v 17:36 | Reagovat

to je krásne:)

4 devilishe devilishe | 4. prosince 2008 v 18:53 | Reagovat

som z toho....strasne zmetena...tak krasne zemetena...asi mi hrabe,ale co uz.... :P

5 jinx.x jinx.x | 4. prosince 2008 v 20:37 | Reagovat

ou... Tak to byla fakt síla, prostě krásné jako vždy:)

(mam děsnou chuť si rejpnout a říct ti, že bys měla ležet v posteli, odpočívat a tak...O:-):-*)

6 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | E-mail | 5. prosince 2008 v 6:50 | Reagovat

je to krásný, to nemůžu upřít ani kdybych chtěla....ale nechci:)

ale je to na mě po ránu trochu hodně:D

sakra, vypadá to, že nad touhle povídkou budu přemýšlet celý dopoledne....protože to ani nijak nepude...jen doufám že nebudem psát žádnou písemku:D

ale prostě.....nádhera, fakt:)

7 Achája Achája | E-mail | Web | 5. prosince 2008 v 18:09 | Reagovat

To je zvláštní...trochu schýza. Pěkný:)

A v některejch momentech mi to připomíná Kissing spent cigarettes, nevim proč...

8 Pip Pip | Web | 5. prosince 2008 v 20:28 | Reagovat

Achája: když jsem to po sobě četla, taky jsem si řikala:D ale netušim proč... já ten poslední četla až potom:D:D:D Asi mám nějaké... vnitřní oko:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama