close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Náznak naděje

27. prosince 2008 v 22:33 | Cecily |  Jednorázovky
Tak jo, po veřejném prohlášení Pip a Cec to sem dávám.




"Nikolasi, to snad už nemyslíš vážně!"

Rozčilená paní stála před svým synem s rukama založenýma v bok a hněvivě držela v jedné z nich vařečku a ve druhé jakýsi papír. Nick se snažil vyhnout jejímu hněvu alespoň očima, jimiž sledoval podlahu kuchyně.
"Co se s tebou poslední dobou děje?" nešetrně na něj vyjela, a když se nedočkala žádné reakce, stejně rozzuřeně pokračovala: "Nosíš domů jenom samé špatné známky, učitelé si stěžují, že v hodinách nedáváš pozor, neděláš úkoly a neučíš se! To tě máme hlídat jako malé dítě, prokristapána? Tak odpověz!"
Nick se na ní ani nepodíval. Jeho matka si vyčerpaně povzdechla. "Já už nevím, co s tebou máme dělat. Zamysli se nad sebou… až přijde otec, promluvím si s ním o tom."
Nick nervózně přešlápl a opustil co nejtišeji místnost. Šel se zavřít do svého pokoje, ale ani tam ho dlouho nenechali v klidu. Vešel Kevin a přejel po Nickovi pohledem, ve kterém bylo, možná až příliš mnoho, soucitu. "Máš jít do obýváku, vzkazuje táta."
Nick se neochotně zvedl a se strachem sešel ze schodů. Věděl, že Kevin jde za ním, a už jenom to ho v duchu povzbuzovalo a dodávalo mu to odvahu.
Rodiče seděli na gauči a Nick po nich přejel pohledem. "Ahoj, tati," pozdravil nesměle.
"Ahoj, Nicku," opětoval mu pozdrav a ukázal na křeslo naproti gauči. "Sedni si, chceme si s tebou s maminkou promluvit."
Nick se sesul do křesla a nejraději by se v něm utopil. Chtěl zmizet, být kdekoliv jinde, jen ne teď a tady. Ale zároveň jako by se ho to všechno netýkalo. Cítil jakousi otupělost.
"Víš, přemýšleli jsme… o tobě a tvých výsledcích ve škole." Odmlčel se, ale Nick neodpovídal. Pokračoval: "Napadlo nás… stalo se něco? Jestli máš nějaký problém, svěř se nám s ním a můžeme ho společně vyřešit. Nešikanuje tě někdo?"
Nick zavrtěl hlavou.
"Tak co se děje, hochu?" naléhal jeho otec, ale Nick mlčel. Mlčel tak dlouho, až s ním otec ztratil trpělivost. "Dobře, jak myslíš!" postavil se a sledoval Nicka svrchu. "Když se s námi nechceš bavit, my s tebou taky nebudeme mluvit. Tohle byla poslední kapka." Zvedl papír, na němž byla třídní důtka. "Do doby, než si najdeš slušné vysvětlení, máš zákaz všeho - televize, počítače i hudby. A budeš se učit a dělat úkoly. Když na tebe musíme dohlížet, jak chceš. Myslel jsem, že jsi zodpovědnější… zklamal jsi nás, Nicku."
Chlapec jen se sklopenou hlavou čekal, až ho otec propustí. Ten ještě chvíli počkal, jestli si to Nick nerozmyslí, ale když se ničeho nedočkal, povzdechl si: "Běž do pokoje."
Nick vstal a odešel do samoty svého pokoje, kde se natáhl na postel, schoulil se k polštáři a za chvíli ho zmáčel tichými slzami. Poslouchal svůj přerývaný těžký dech a ani se nepohnul. Oblečený zůstal ležet, dokud vyčerpáním neusnul. Probudil se večer a v pokoji už byla tma. Ale Nick se neobtěžoval jít si rozsvítit. Neobtěžoval se už s ničím..

FLASHBACK


Nick a Frankie s rodiči na víkend odjeli, a Joe s Kevinem zůstali doma. Kevin šel brzy spát, ale Joe měl ještě chuť něco dělat. Ani nevěděl, jak ho to napadlo, ale se šibalským úsměvem vešel do Nickova pokoje a otevřel jedinou zásuvku na jeho nočním stolku. Našel v ní jakýsi diář, ale když ho otevřel a přečetl si pár řádek, došlo mu, že je to spíš deník.
Potichu se smál bráchovým zážitkům, a když prolistovával deník a četl si zajímavé pasáže, narazil na svoji fotku a… u ní srdíčko.
"Cože?" zamumlal si nahlas. Jeho oči přejely k textu pod fotkou. Datum, které tam bylo napsané, prozrazovalo, že Nick psal následující řádky zhruba před týdnem. Joe začal číst.
Tohle je Joe, můj starší brácha. Ani nevím, kdy jsem ho začal opravdu milovat. Ne jen mít rád… často si představuju, jak se s ním třeba líbám. Vím, že je to zvrácený a hnusný. Ale on je tak jedinečný, tak úžasný.

Když se mu dívám do očí, musím žasnout. Má tak krásné oči, nádherný úsměv. Miluju, když si mě dobírá, a zároveň to moc rád nemám. Asi jsem přecitlivělý… Hrozně ho obdivuju. K nikomu nemám takovou úctu jako k němu. Když se mě jen tak bratrsky dotkne nebo se na mě usměje… líbí se mi to. Nejradši bych se před ním neviděl. On je tak úžasný, obdivuju ho. Bože… nesaham mu ani po kolena. Jsem pitomý, zvrácený, nechutný, ubohý malý … nevim co. Zabijte mě někdo… asi miluju bratra. Panebože, tohle není normální. Co mám dělat? Prosím… pomoc.

Joe nemohl odtrhnout oči od deníku, ani když dočetl. Proboha… tohle o něm napsal Nick. Svojí tužkou, svým písmem, do svého deníku, svojí hlavou, svým… srdcem.
Uběhly snad hodiny, než Joe zavřel deník, uložil ho zpátky a šel do svého pokoje. Lehl si na postel a hlavu si podložil rukama, ale usnout nemohl. Koukal do stropu a přemýšlel. V hlavě mu vířilo tolik zmatených myšlenek, kolik za jednu noc nemohl stihnout roztřídit a poskládat, dát jim pravý význam. Za jednu noc ani za celý život.
***
Nevěděl, jak se k Nickovi má chovat. Teď ho viděl úplně jinak. Když se vrátili domů, Joe se Nickovi co nejvíc vyhýbal.
"Co je s tebou?" zeptal se ho Nick jednoho večera, když s Kevinem sledovali film. Joe se mu poprvé po dlouhé době zpříma podíval do očí. Připadalo mu, že se dívá do studny plné tajemství, a že prostě nemůže dosáhnout na její dno, ať se snaží sebevíc. Naštval ho ten Nickův nevinný a nechápavý pohled. Náhle vstal a vyhrkl: "Můžeš jít se mnou?"
Nick vstal a následoval ho. Kevin se po nich jen otočil a znovu se věnoval filmu. Nick čekal, že ho Joe zavede k němu do pokoje, proto ho překvapilo, když mu přidržel dveře jeho vlastního pokoje. Joe za nimi zavřel. "Posaď se," vybídl Nicka. Potom přešel ke stolku, který byl zády k Nickovi, a nenápadně z něj vyndal deník a nalistoval příslušnou stranu. Nevěděl, proč to vlastně dělá. Toužil po vysvětlení? Toužil po tom, aby to byla pravda, nebo aby se dozvěděl, že si jen dělal srandu? Nebo chtěl Nicka zatáhnout do problému, ve kterém se Joe ocitl jen kvůli němu? Zlobí se za to na něj?
Nick seděl v křesle zády k němu. Možná že už něco tušil a bál se toho. Joe k němu přešel a strčil mu pod nos deník. Obešel křeslo a postavil se před něj, aby viděl Nickovi do tváře. Chtěl vidět jeho reakci. Nic mu nechtěl usnadňovat, on to taky neměl lehké. A byla to Nickova vina. Tak ať se v tom brodí i on..
Nick zíral do deníku a snad ani nedýchal. Po dlouhé chvíli ticha už to Joe nemohl vydržet. "Dostanu vysvětlení?" zeptal se Nicka prostě.
Nick ani nedutal, proto mu Joe vytrhl deník z rukou, odložil ho a sklonil se k mladšímu bratrovi. Přesto ho nedonutil, aby se na něj Nick podíval.
"Odpověz mi na jednu otázku," řekl Joe. "Myslel jsi to vážně?"
Nick stále zíral kamsi do pokoje mezerou mezi Joeovou paží a bokem. Po chvíli tiše hlesl: "N-nevím."
"Dobře." Joe vstal a odešel do svého pokoje. Nechal Nicka sedět v křesle se svými zmatenými myšlenkami. Ale ty jeho byly ještě zmatenější, když odcházel..
***
Od té doby jako by mezi nimi panovala jakási nepsaná dohoda, že se nic nestalo, žádný deník neexistuje a všechno je v pořádku. Ale nic nebylo v pořádku. Nic nebylo tak, jak se zdálo.
Když se jednou za čas pohledy Joea a Nicka střetly, bylo v nich cosi nedokončeného, nevysvětleného, cizího a děsivého. Víc se sobě stranili, Joea jako by přešla jeho rebelantská nálada. Jako by v něm vyhasla jiskra. A jak těžce jejich odcizení snášel Nick, to se projevilo na jeho školních výsledcích. A tak to šlo dny a týdny.

FLASHBACK CUTS


Možná že rodiče bratrů svým dětem tolik nerozuměli - možná byli příliš často pryč. Ale v domě byla jedna osoba, která slyšela, chápala a chtěla pomoct.
Kevin vešel do Nickova pokoje ještě ten večer a sedl si na kraj postele. Přestože v místnosti byla tma a nemohl vidět Nickovy slzy, věděl, že plakal.
"Nickie," potichu na něj promluvil a natáhl se po jeho ruce. "Vím, že tě něco moc trápí," začal. "A vím, že je to vážné." Odmlčel se a Nickovi stekly po tváři další slzy. "Víš, nechci tě nutit, abys mi to řekl. Mám pocit, že jsi to řekl Joeovi a ten tě za to odsoudil, tak máš strach se s tím svěřit mně, abych ti taky nevynadal."
Nečekal na Nickovu odpověď. "Jenom chci, abys věděl, že cokoliv tě trápí, můžeš se mi s tím svěřit. Jsem tu pro tebe, vždycky. Ať se děje cokoliv, nikdy … nikdy mě to nedonutí tě třeba nenávidět nebo něco takovýho. I kdybych chtěl, nemůžu se na tebe zlobit… vždyť jsi můj mladší brácha. Tak pojď sem, zlato," objal Nicka a rukou mu konejšivě hladil záda. "Neboj, to bude dobrý. Jsem tu s tebou."
Kevin ho ochranitelsky držel v náručí, až Nick promluvil: "Děkuju."
"To nic."
"Já… psal jsem do deníku… a Joe si to přečetl," začal se mu opatrně svěřovat Nick. Bál se jeho reakce, ale Kevin ho vnitřně povzbuzoval. "A mám pocit, že od tý doby mě nenávidí. Ale já si to zasloužím."
Kevin palcem setřel nové slzy, které mu zkropily tvář. "Něco ti řeknu, Nicku.. Joe tě nikdy nemůže nenávidět, ať jste si udělali cokoliv. To, že se ti vyhýbá, je jen jeho obrana. Sám si nedokáže poradit se svými city, ale neumí to dát najevo. Proto se tváří, že je všechno v pohodě. Já si s ním promluvím."
"To ne!" vyhrkl Nick. "Teda… nemusíš."
"To je v pohodě." Kevin se na něj pousmál a naposledy ho k sobě přitiskl.
***
"Joe? Můžu s tebou mluvit?"
"Jasně," zamručel Joe a ukázal na židli naproti svojí. "O čem?"
"O Nickovi," narovinu řekl Kevin. "Trápí se. A ty se taky trápíš."
"Hm," zamračil se Joe.
"Člověk dělá chyby… a obzvlášť v mládí. Ať Nick udělal cokoliv, třeba toho lituje. Když si s ním o tom nepromluvíš, nikdy to nezjistíš. Netvař se, že problémy neexistujou. Je to pak horší. Třeba ti Nick chce něco říct, ale bojí se. Třeba ho to - ať je to cokoliv - přejde. Nemění se jen názory, ale i city. Třeba je všechno omyl, a Nick si to uvědomí - nebo taky ne. Ale nezaslouží si, aby ses ho stranil. Ty ho máš přece rád a oba si přejete, aby to všechno bylo jako dřív. Možná že teď je to jediné Nickovo přání."
Kevin odešel a nechal Joea sedět na židli a sledovat koberec v uvědomění si, jak hloupý Joe byl.
***
Nick překvapeně zamrkal a téměř na posteli nadskočil, když do jeho pokoje vešel Joe a lehce se na něj pousmál. "Ahoj." Sedl si na postel a pozoroval Nicka, který se tvářil trochu nejistě a vyděšeně.
"Nicku, já… promiň. Neměl jsem se ti stranit. Neměl jsem ti… ubližovat. Až teď jsem si to uvědomil a… chci ti říct, že tě mám rád. Nikdy tě nepřestanu mít rád."
Věděl, že bez jeho souhlasu Nick nic neudělá. Objal ho a políbil do vlasů. Nick cítil v jeho dotecích něhu a náklonnost. Možná i o něco víc než dřív.
Vzhlédl k Joeovi a i ve tmě rozeznal v jeho očích ty jiskřičky, které tam míval. Upřeně si hleděli do očí. Joe vzal jeho ruce a obmotal je kolem svých zad. Něžně objal Nickův krk a sklonil se k němu. Přitiskl svoje rty na ty jeho a jemně se o ně otřel. Odtáhl se od Nicka a musel se pousmát, když viděl jeho zavřené oči. Pohladil Nicka po tváři a přitiskl ho k sobě. Už si nemuseli nic říkat.
I kdyby to znamenalo poprvé a naposledy, byl to záblesk naděje. A i kdyby nebyl, všechno by bylo jako dřív. A to jim oběma stačilo.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 anwinn anwinn | 28. prosince 2008 v 9:59 | Reagovat

jé to je pěkný :) taková příjemná změna..:)

2 Eliz Eliz | 28. prosince 2008 v 11:58 | Reagovat

tyjo...

3 Pip Pip | 28. prosince 2008 v 12:06 | Reagovat

*in love*

tohle jsme potřebovaly, zlato... :Dcítím, jak blog ožíváááááá!::D:D

4 Lulusha Lulusha | Web | 28. prosince 2008 v 12:27 | Reagovat

Kevlin? kriste! já to nemůžu číst! už když si vzpomenu na stavění sněhuláků a jeho ponožky.. ble!

5 devilishe devilishe | 28. prosince 2008 v 12:57 | Reagovat

tak to som necakala,fakt som necakala,ze to bude az taketo....dobre!!!take...no nove :P co viac k tomu dodat.... :D

6 cemetery385 cemetery385 | Web | 29. prosince 2008 v 16:16 | Reagovat

Bože, to byla krásná lovestory...xD

7 Jessie Jessie | 30. prosince 2008 v 11:43 | Reagovat

um bojim sa sama seba...mne sa to totizto pacilo...ale tak...kks okay no nic...pekne to bolo...take...mozno ine...nove...to jejedo xD nevsimajte si ma...je mi zo seba divne xD

8 3hena3 3hena3 | Web | 23. ledna 2009 v 21:22 | Reagovat

oh, je to tak divneeee, ptz su to chalani, je to tak krasne, ptz su to chalani a hlavne je to tak UZASNE, ptz to tak proste je! =)

9 lucy*j lucy*j | 12. prosince 2009 v 20:47 | Reagovat

je to tak nadherne......pacil sa mi tu kevin..ludia robia chyby...a mi musime odpustat!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama