Tak, po několika dlouhých měsících jsme konečně s Guru dopsali naši povídku.
Skutečně, na to, jak nám to travlo dlouho... nou koment:D:D:D
O, ach, abych nezapomněla...
Je to waycest...
Ráno začalo jako každý jiný. Probudil jsem se vedle mého přítele - Mikeyho. Jsme spolu no už skoro rok. Příští měsíc oslavíme výročí. Připravuju romantickou večeři a no to je až za dlouho. Otočil jsem se k Mikeymu, vypadal tak spokojeně. Přitulil jsem se k němu a políbil ho. Mírně se mu zatřepotaly řasy a začal se probouzet.
Rozloupl oči a krásně se na mě usmál. Musel jsem ho znovu políbit.
"Ahoj, lásko,"pozdravil jsem ho. Přitulil se ještě ke mně blíž a já kolem něj obmotal paže.
"Ahoj, lásko,"pozdravil jsem ho. Přitulil se ještě ke mně blíž a já kolem něj obmotal paže.
"Ahoj, Gee."zamumlal tiše. "Měl jsem zvláštní sen,"zašeptal mi do krku.
"Hm?"
"Bylo to tak živý. Zdálo se mi, že jsi mě tu nechal. Že jsi odešel."
"Ale ty víš, že bych to nikdy neudělal."usmál jsem se a políbil ho do vlasů.
"Proto vím, že to byl jen sen."zasmál se a pomalu vstával.
Sledoval jsem ho, jak vychází z ložnice a jde nejspíš do koupelny. Já jsem se ještě rozvalil po posteli, protože pracuju doma tak si můžu udělat pracovní dobu, jak mě vyhovuje. Přemýšlel jsem nad tím, jaké mám štěstí, že mám Mikeyho. Dlouho jsem byl sám, ale on mi rozzářil můj tmavej život. Tak jsem se teda přinutil taky vstát. Slyšel jsem z koupelny téct vodu, mmm Mikey se asi sprchuje. Jo, je tam. Šel jsem potichu až k němu a vklouznul za ním.
"Je tu mokro." Prohlásil jsem znalecky.
"To je divný když se sprchuju." Usmál se a vrhnul se na mě. Rychle jsem se dostal z kalhot na spaní, který jsem si zapomněl sundat a natlačil Mikeyho na stěnu sprcháče.
"Koupil jsem novej gel,"zamumlal, když mě líbal na krku a já se zarazil. Poznal to, protože se na mě trochu překvapeně podíval. Pak se najednou začal strašně smát.
"Sprchovej gel!"poznal jsem mezi záchvaty jeho smíchu. Když se uklidnil, sáhl někam za sebe a ukázal mi tubu s pěnou. Lehce jsem ho políbil a sáhl po lahvičce. Trochu gelu jsem si vymáčkl do dlaně a začal ho roztírat po Mikeho krku a hrudi. Spokojeně zavrněl a prsty opsal linii mojí páteře od krku až k…dolů.
"Mm, Mikey, už jsem ti někdy říkal, jak moc tě miluju?" Mikey se usmál.
"No, nevím." Tak jsem ho k sobě přitáhnul a políbil ho.
"Moc…" políbil jsem ho znova. "….tě…." rukou jsem začal sjíždět níž a níž. "….miluju." Konečně jsem svou větu dokončil. Mikey mi vzdychnul do úst do úst. Začal jsem ho třít
"Gerarde, prosím…." Zavrněl. Tak jsem teda začal líbat jeho krk, hruď a pak jsem došel až tam dolů. Vzal jsem ho do úst a začal pomalu kouřit. Mikey vzdychal a snažil se mi přirážet do úst.
Vzal jsem ho za boky a přisunul si ho blíž, chvíli na to se mi, s výkřikem mého jména, udělal do pusy.Udýchaně se sesunul ke mně na zem a věnoval mi letmý polibek.
"Já tebe taky." usmál se. Po téhle ranní sprše jsme se odebrali na snídani. Mikey do sebe zrovna soukal třetí chleba, když jsem se na něj s vážným výrazem podíval. Zpozoroval to celkem rychle, takže tězce polknul a tázavě se na mě podíval.
"Děje se něco?"
"Uhm...no, víš…"začal jsem a šťoural se v ovesných vločkách "Já jsem tak přemýšlel. Víš, že mě rodiče adoptovali, že jo?" zvedl jsem obočí. Kývl hlavou. Nadechl jsem se.
"Mám bratra."
Chvíli na mě koukal, no čekal jsem nějaký výbuchy nebo já fakt nevim. Mikey na mě ale chvíli koukal.
"A, a víš o něm něco?" nakonec pronesl a znovu se zakousl do chleba.
"A, a víš o něm něco?" nakonec pronesl a znovu se zakousl do chleba.
"No, vlastně nic, jen vím, že když mě byly tři a jemu rok tak se nám zabili rodiče, na chvíli jsme byli v děcáku, pak adoptovali nejdřív jeho a pak mě. Nemám nic, ani si pořádně nepamatuju, jak se jmenuje, ani fotku. Nic, ale chtěl bych o něm něco zjistit. Chci vědět, co se s ním nakonec stalo. Pomůžeš mi?" znovu polkl. Položil chleba a přešel ke mně. Objal mě a políbil na tvář. "Pro tebe všechno Gee. Jistě že ti pomohu, každej si zaslouží vědět něco o rodině ne?"
"Jo…"zašeptal jsem. "To jo."
"A víš, jak začneš?"zeptal se a napil se kafe.
"Uhm, nejdřív zajedu za rodičema a z nich dostanu, ve kterém děcáku mě adoptovali a pak pojedu tam." protáhl jsem se, jakoby se o nic nejednalo a já hledal ztracené bratry každý den.
"Skvěle." usmál se a dopil. "Já teď musim do práce, takže večer pa."políbil mě, popadl kabát a dveře se za ním tlumeně zavřely.
Zavolal jsem mámě a ta mě čeká. Vzal jsem si dovolenou kvůli rodinným důvodům. No co, jsou to rodinné důvody ne? Popadl jsem klíče od auta a jel k našim. Máma chudák ani neví, co po ní budu chtít. Zaparkoval jsem na příjezdové cestě a dost nervózním krokem se vydal k našemu baráku. Je možné, že není vlastně můj?
Jen jsem tady strávil dětství, vlastně celej život, ale nebyla tu má rodina. Nebo byla? Co když bude můj brácha nějakej zločinec? Nebo co když je dávno mrtvej? Ne, na to jsem nechtěl myslet. Můj brácha je jediný můj žijící příbuzný a já chci vědět, kde je. Máma otevřela domovní dveře a začala se usmívat.
"Gerarde, jsem tak ráda že jsi tady." Přišla ke mně a objala mě.Rozechvěle jsem ji stiskl v náručí.
"Ahoj," pozdravil jsem ji tiše a ona mi ustoupila ze dveří, abych mohl dovnitř. Posadil jsem se v obýváku. V našem obýváku. Všude se vznášely vzpomínky a minulost a vytvářely mi u srdce tak tíživý pocit, co se tam zaryl. Máma se posadila proti mně a zahleděla se mi do očí, kde jí hrál pohled, co jasně naznačoval, že už asi tuší, o co jde. Provinile jsem vydechl.
"No, jednou to muselo přijít,"spráskla ruce a rychle zamrkala. "Co všechno chceš vědět?" Opřela se do křesla. Zhluboka jsem se nadechl a zopakoval si tu předem nacvičenou otázku.
"Ehm... No, chtěl jsem jen vědět, kde...v jakém domově jste mě adoptovali."vymáčkl jsem ze sebe pracně. Máma se mile usmála.
"V domově svaté Anny v Everwoodu, kousek odsud. Původně jsme vás chtěli oba, tebe i tvého bratra, ale jeho už před námi získala nějaká jiná rodina." Zavrtával jsem pohled do vzoru na koberci. "A nevíš kdo?" ani jsem nevzhlédl bál jsem se, co bych viděl u mámy v očích. Chytla mě za tváře.
"Gerarde, já se omlouvám, ale nevim. Budeš to muset jít zjistit do toho děcáku. Víš, nemysli si, že jsme se s tatínkem nepokoušeli dostat zpět i tvého bratra? Chtěli jsme vás oba, ale prostě byl pryč. Moc mě to mrzí." Hladila mě po tvářích.
"Gerarde, já se omlouvám, ale nevim. Budeš to muset jít zjistit do toho děcáku. Víš, nemysli si, že jsme se s tatínkem nepokoušeli dostat zpět i tvého bratra? Chtěli jsme vás oba, ale prostě byl pryč. Moc mě to mrzí." Hladila mě po tvářích.
"Takže myslíš, že mi to řeknou kde je můj bratr?" musel jsem ho najít. Cítil jsem se tak sám. Vždycky jsem chtěl bratra, o kterého bych se staral, bál se o něj, nebo si s ním jen tak povídal o blbostech. Tak moc mi to chybí. Vzpomněl jsem si na Mikeyho, k němu mám teď takhle blízko. Můžu se mu svěřit se vším. Ale s ním to je něco jiného, Mikeyho miluju. Nevím, co bych dělal, kdyby tady nebyl.








oh tak to je holky hustý....