close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bittersweet XV.

4. ledna 2009 v 17:11 | Pip |  Bittersweet
Tak, konečně je to tu... Řeknu vám, že tenhle díl mi dal neuvěřitelně zabrat, protože jsem aabsolutně nevěděla, co do něj dát.
Tak z toho vzešlo něco odočinkového a jednoduchého, no:D
Večeře probíhala ve velmi vtipném duchu. Nebylo vlastně moc času jídlo, většinou jsme se totiž něčemu hrozně smáli, a to zabránilo žvýkání. Zjistil jsem, že ta Samina nutella nebyla na kuře, ale na rohlík, co k tomu s chutí přikusovala. Chvílemi se mi doopravdy zvedal žaludek při představě všech chutí pohromadě, ale neprezentoval jsem to nahlas.

Když jsme, po zdolání několika záchvatů smíchu, dojedli, Dam pronesla, že se nudí. Pochybovačně jsem se na ni podíval a Helena ji doporučila, aby vyskočila na stůl a zazpívala státní hymnu za doprovodu vlastního stepu, že to ji určitě bavit bude. Samantha to nekomentovala, založila ruce na prsou a, s přemýšlivým výrazem, zarytě mlčela.
"Schválně, co z ní zase vyleze,"řekla mi Helena a já nevěděl, jestli se mám začít smát, nebo obávat. Chvíli bylo ještě ticho, které rušily jen Heleniny pokusy o to, aby se nesmála. Pak se Sam probrala ze svého, opravdu hlubokého, transu a usmála se na mě a poté obdařila Helenu jedním ze svých, skvěle vydařených, vražedných pohledů.
"Už jsem na to přišla!"řekla tajemným hlasem a natočila si pramínek vlasů na prst. "Ty,"ukázala na mě. "Dneska neodejdeš."přikázala a nedbala na moje protesty a opodstatněné výmluvy, proč bych to dělat neměl. Pak ukázala na Helenu: "A ty uděláš popkorn." Helena poslušně zasalutovala a vydala se dělat to, co jí bylo nařízeno. Sam se taky zvedla a zalovila v kapse mobil. Nehleděla na to, že jsem mával rukou, abych přivítal její pozornost a oznámil jí, že vůbec nechápu, o co jí jde. Vytočila jakési číslo, a zatímco čekala, až dotyčný volaný odpoví, odešla z místnosti. Ještě jsem stihl postřehnout, že mizí směrem, kde je i její pokoj. Tohle se mi nelíbilo. Jestli si budu muset zvyknout na situace, kde mi nikdo nebude ochoten odpovědět na to, co se děje, tak nevím, jak to zvládnu. Rád bych měl aspoň malý přehled o tom, co dělám a co v nejbližších okamžicích dělat budu. Nerad bych, aby kvůli tomu vznikly nějaké konflikty.
"Co se to děje?"zeptal jsem se dopáleně Heleny, která jen pokrčila rameny a hodila druhý pytlík s kukuřicí do mikrovlnné trouby.
"Tohle dělá často, ale neboj se, přijde a možná nám to vysvětlí."uklidňovala mě, ale to slůvko 'možná' mě uvedlo do ještě větší nervozity. Naštěstí to netrvalo dlouho, a Sam přišla zpátky, na pohovku hodila jakousi krabici a akorát pokládala mobil. Když jsem strojeně zakašlal, aby si všimla, že pořád nevím, co se bude dít a že žádám vysvětlení, usmála se na mě.
"Uděláme si takovou menší… domácí pařbičku!"roztáhla ruce a čekala jásot, potlesk a nadšení. K její smůle tomu tak nebylo. Zklamaně ruce spustila zase podél těla a těkala očima ze mě na Helenu a zase zpátky. "Co?"
"Né, tak to ne. Nebudu vám dvěma dělat křena, s tím nepočítejte!"protestovala Helena a já přikývl.
"A já tu stoprocentně nechci být s lidmi, co neznám!"přidal jsem se a Sam se zasmála. Upřímně se nám řehtala, až se musela chytit kuchyňské linky, aby ji to nesložilo.
"A pak že já jsem paranoidní."zakroutila hlavou a bylo jí úplně jedno, že ji zase nikdo nechápe. "Tak aby bylo jasno, zavolala jsem člověku, co vyvrátí všechny vaše obavy, nebojte se."usmála se sladce a sedla si na zem přímo přede mě. Nechápavě jsem si ji změřil, ale nekomentoval to. S úsměvem na mě zírala a natáhla ruku, za kterou jsem ji pak chytil. Přitáhl jsem si ji blíž, na podlaze bylo naštěstí lino, takže to šlo docela hladce.
"Plánuješ mě opít a brutálně na mě ukojit své zvrhlé touhy a chtíče?"zeptal jsem se v legraci a Sam se zatvářila naprosto vážně a tajemně.
"To si piš."pronesla a ďábelsky se usmála. Letmo jsem ji políbil a ona se zvedla. Tázavě jsem ji pozoroval. Vysvětlila, že se musí podívat, jestli tady máme nějaké občerstvení pro hosta, abychom tu pak nebyli 'nasucho'. Věděl jsem přes ně, co si pod pojmem 'občerstvení' představit, ale nechal jsem to být. Vodu si můžu dát vždycky. Sam něco řešila s Helenou a já se zamyslel nad tím, že jsem se vlastně nikdy pořádně neopil. Vím, že je to na můj věk zvláštní, ale nikdy jsem neměl potřebu to dělat. Dokázal jsem se dostat do dobré nálady i jiným způsobem. Samozřejmě, příležitosti někdy byly, ale já se jim raději vyhnul. Ale teď… Vlastně žádné nebezpečí nehrozilo, tak proč to nezkusit. Kdo si neužívá, nežije, nebo tak nějak. Prostě, všechno je jednou poprvé a zkusit se má všechno. A myslím, že jsem dost starý na to, abych dokázal určit, kdy mám přestat. Hlasy holek začaly nabírat na hlasitosti, což mě docela vyděsilo, myslel jsem, že se hádají. A doopravdy, hádaly se. Ale nejspíš to nebyla opravdová hádka, protože z obou hlasů byl slyšet potlačovaný smích. Neslyšel jsem celý rozhovor, tak nemůžu přesně říct, o čem se hádaly. Naštěstí to dobře dopadlo a do vlasů si nevjely. Možná z části díky tomu, že zazvonil domovní zvonek a Sam musela jít otevřít. Z chodby byl slyšet mužský hlas, což mě trochu překvapilo. Podíval jsem se na Helenu, která se stejným překvapením v očích zírala na dveře. Byl slyšet i smích, ale nakonec kroky. Moje zvědavost nabírala na intenzitě a tak mě překvapilo ještě mnohem víc, když do místnosti vešel Chris, spolužák z vedlejší třídy. Nebyli jsme zrovna nejlepší kamarádi, ale bavili jsme se spolu; nevadil mi a ani já jemu, takže to pro mě byla výhra. S úsměvem jsme se přivítali. Chris se tvářil přátelsky a mile, evidentně ho těšilo, že sem mohl jít. Vzezřením se podobal spíš mně, než Sam a lidem jí podobným, takže tady nebyla přesila černé barvy a okovaných pásků, což mě nesmírně potěšilo. Sam čekala mezi dveřmi, opírala se o jejich rám, s rukama založenýma na prsou, a potutelně se usmívala, očima těkajíc mezi Chrisem a Helenou. Podíval jsem se na ně taky a úporně se snažil nezačít smát. Evidentně si padli do oka. Ne, že by to bylo nějak vtipné, ale oba vypadali dost... překvapení z toho, co vidí. Příjemně překvapení, řekl bych. Prostě, on se líbil jí a ona zase jemu. Aby taky ne, je to pěkný kluk. Panebože, právě jsem řekl, že je to... och, bože, tohle není normální. Zdrcenýze svých úvah jsem padl zpátky na židli a chtěl se jít někam zabít. Už jsem začal přemýšlet o vzhledu svých spolužáků stejného pohlaví, za chvíli s nimi budu chtít adoptovat děti. Ach ne, svět se řítí do záhuby. Sam si mě nejspíš všimla, tak se ke mně starostlivě přihnala a zakotvila mi na klíně.
"Co se děje?"ptala se a zkoumavě si mě prohlížela. Jen jsem zakroutil hlavou a dal jí pusu na tvář. Už to nechala být. Raději jsme oba soustředili pozornost na ticho, co panovalo mezi ostatními obyvateli místnosti. Sam se tiše posmívala a mně taky dalo zabrat, abych nevyprskl nahlas. "Jéé!"vyskočila najednou Sam a zvládla mi přitom dál loktem do nosu takovou ránu, že jsem myslel, že se moje podoba přiblížila Sfinze v Egyptě. Sammy si toho nevšímala, ale kvapem se hnala ke Chrisovi a Heleně. Omluvným hlasem spustila: "Já úplně zapomněla, že se ještě neznáte. To je Helena, moje spolubydlící, a to je Chris… spolužák a hodně… dávný kamarád."zasmála se a podívala se na Chrise.
"Jo, koupali jsme se nazí v bazénku u nás na zahradě."zasmál se a Sam přikývla.
"Škoda, že už bych se do něj nevešla,"mrkla na Chrise a oba se zasmáli. U srdce mě bodlo něco jako šíp žárlivosti. A nebylo to příjemné skoro jako vědomí, že Sam přede mnou flirtuje s jinými kluky. Udržel jsem se a hlasitě nezaprotestoval, protože potom, co si Helena s Chrisem potřásli rukama, se Sam zase vrátila ke mně.
"A co se vlastně bude dít?"ptala se Helena, když mikrovlnka oznámila, že je popkorn hotový. Už třetí popkorn. Chris se nabídl, že ho nasype do misky. Tedy, do ohromné mísy, která mohla mít objem tak patnáct litrů.
"Hm... máme hudbu, máme filmy, máme kila popkornu, máme pití a máme..."vyskočila, a zase mě praštila, a přeběhla k pohovce, kam předtím hodila nějakou krabici. Tu teď vzala, zvedla nad hlavu a hlasitě zavolala: "Twister!"aby doplnila předchozí nedokončenou větu. Neshledala však takový úspěch, jaký čekala; všichni jsme na ni s otevřenými ústy zírali a čekali, jestli přijde ještě něco absurdnějšího. Když se tak nestalo, lehce jsem si odkašlal a došel k ní. Položil jsem jí ruce na ramena a zahleděl se jí do očí.
"Lásko, doopravdy si myslíš, že se tebou budou tři dospělí lidé hrát Twister?"zeptal jsem se pomalu a snažil se, aby to vyznělo co nejvíc, jako bych mluvil s blbcem. Sam se na mě mile usmála a volnou rukou mě pohladila po tváři.
"O co, že do tří hodin budeme hrát všichni?!"řekla a v o čích se jí zablýsklo.
"Jeden den ve škole... a růžové oblečení. Jenom růžové oblečení."přijal jsem sázku a Sam se zasmála.
"Dobře. Ale měl bys vědět, že já se sázím jen když jsem si výhrou jistá."varovala mě.
"To je sice možné, ale já mám pocit, že zesměšnění čeká tebe."
"Jak myslíš!"zasmála se a hodila krabici zpátky na sedačku. Obešla mě a vrátila se do kuchyně, kde ze skříněk vyndala nějaké skleničky a talíře, na které pak dala jídlo a podobně. Helena zmizela pod pultem a chvíli bylo slyšet jen cinkání lahví. Chris se mezitím přesunul vedle mě a pozoroval holky, stejně jako já.
"Doufám, že máš i růžový kalhoty. Můj brácha by ti mohl něco půjčit, až v pondělí půjdeš do školy."naklonil se ke mně a posměšně se na mě díval.
"Snad tvoje sestra, ne?"zeptal jsem se. Chris zakroutil hlavou. Když se neměl k vysvětlení, nasadil jsem nechápavý výraz.
"Brácha je gay."vysvětlil a já kývl hlavou, s prohozením jakéhosi 'Aha'. No to je bomba. Nespíš jsem se dostal do společnosti, kde se procento homosexuálů vyšplhalo ze čtyř na padesát. Ale co, je to jedno. Jsme jací jsme, a ani já už s tím nic neudělám.
"Jste si všichni tak jistí, že budeme hrát všichni?"změnil jsem tok myšlenek a zvedl jedno obočí. Chris se zasmál.
"Chceš si postavit hlavu a nehrát, co? To se ti nepovede."řekl.
"Proč ne?"
"Budeš opilej."vysvětlil a já s úsměvem zakroutil hlavou. Nechci se nechat opít. Kdybych chtěl, udělám to sám. A nenechám se ovlivnit. I když Helena pokládala už třetí lahev na kuchyňskou linku. Ne, neopiju se.
Dobře, netušil jsem, jak moc velký bude tlak okolí. Všechno bylo tak... zvláštní. Helena vybrala a pustila nějakou vesele znějící hudbu, Sam zapálila vodní dýmku a všichni pili, tak jsem si prostě musel dát taky, ano byl jsem opilý. Ne tolik, abych se neudržel na nohou, ale dost na to, abych se nechal vyburcovat a...
"Joe, teď levou nohu na zelenou!"křikl Chris a já se natáhl, abych splnil požadovaný úkol. Sam se na mě zase zašklebila, i když byla natažená přes mou pravou nohu, a musela tak natočit hlavu do dosti nepřirozeného úhlu. Helena už před nějakou chvílí vypadla, tak jsme zbyli jen my dva. A Sam mi jasně dávala najevo, že se moc těší, až mě uvidím v mém růžovém outfitu.
"Moc se nesměj, jednou vyhraju já."vyplázl jsem na ni jazyk a ona se jen zasmála. Chris jí zadal další úkol a Sam se ho se vší vervou zhostila. A, jak už bývá jejím zvykem, strčila do mě, tak jsme skončili, naštěstí oba, na zemi. Sam se začala smát a já si nemohl pomoct, musel jsem taky. Chvíli po nás začala i Helena s Chrisem, tak se potěšení z konce hry ztratilo v mnohonásobném záchvatu smíchu. Netušil jsem, jak dlouho jsme se smáli, jen mě to dokonale vyčerpalo. Sam se pak začala pomalu zvedat a natahovat po míse s popkornem, kterou jsem jí těsně před obličejem vzal a nabídl si z ní sám. Samantě se to samozřejmě nelíbilo, tak se po mně vrhla a chvíli jsme se o misku prali, a stihli většinu jejího obsahu vysypat, než to Sam vzdala a nechala mě, ať si svou kořist pořádně užiju. Kdyby mi nebylo špatně už z toho, co jsem snědl a vypil předtím, rozhodně bych tam nic nenechal, ale vážně to nešlo. Vysílen ze vší té činnosti jsem padl na sedačku a Sam hned vedle mě. Helena si něco hlasitě vyprávěla s Chrisem, a jak jsem z toho pochopil, nejednalo se o nic normálního. A rozhodně ne slušného. Seděli na zemi a máchali kolem sebe rukama, takže vylili to, co bylo v jedné z mnoha skleniček, válících se na zemi. Sam se zasmála, když to viděla a sehnula se k podlaze. Odtamtud sebrala lahev vodky, evidentně její oblíbené pití, a k tomu dvě menší sklenice. Trochu do nich nalila a jednu mi podala. Už jsem věděl, co s tím mám dělat, ale takhle tvrdý alkohol jsem, takhle samotný, nepil. doteď jsme všechno míchali s džusem nebo něčím takovým. A podle toho taky vypadal provoz na záchodě. Sam se na mě usmála a prohlížela si mě, jakoby mě viděla prvně.
"Co?"zeptal jsem se jí. Pokrčila rameny.
"Já nevím,"řekla a lehce se usmála. Nebyl jsem tolik opilý, abych nepoznal, že nad něčím přemýšlí. Chvilku přejížděla očima po mé tváři a bylo v nich vidět tolik myšlenek, co jí nezadržitelně vířily hlavou. Nevěděl jsem, co si mám myslet. Jestli byla smutná, jestli byla veselá. Nebylo poznat, nad čím přesně si láme hlavu. Drtilo mě to, skoro jsem se neudržel a pobídl ji, aby něco řekla. Ale nemusel jsem. Zeptala se. "Myslíš že tohle vůbec může skončit dobře?" věděl jsem, že nežádá odpověď. Na tuhle otázku ani žádná nebyla. Protože v koutku duše, někde hluboko, ale přesto tak blízko, že jsem to mohl jasně cítit, jsem věděl, že ne. Že, i kdybychom bojovali ze všech sil, takovýchto otázek budou spousty a odpovědi budou vždy stejné; smutné pravdy, které vídáme každý den a topíme se v nich, zatímco poslední záchranné čluny odplouvají a všechna naděje nadobro mizí. Žijeme sen, co jednou musí skončit, i když jsme ani nepředpokládali, že ho chceme snít, a tak se snažíme udržet teplo našeho spánku, dokud nezačne svítat a první paprsky reality nám neukáží, co doopravdy musíme udělat, abychom zabránili všem pozdějším omylům, kterým se nevyhneme, když to bude pokračovat. Jenže teď už není cesty zpět. Sam natáhla ruku se skleničkou a lehce se s ní dotkla té mé. "Na naši odvahu."řekla tiše a vypila všechen, a ne malý, obsah sklenice najednou. Napodobil jsem ji, ale vzápětí toho hořce zalitoval. Hnusná pachuť alkoholu mi prohnala mráz po zádech, naskočila mi husí kůže po celém těle a rozhořely se mi vnitřnosti, kterými ten humus prošel. Zavřel jsem oči a otřásl se.
"Kurva,"neodpustil jsem si a Sam spustila něco jako výtěžný pokřik. Zatleskala mi a políbila mě na krk. Usmál jsem se a přitáhl ji k sobě, abych mohl všechny její protesty udusit v polibcích, kterými jsem ji hladově zasypával. Cítil jsem, jak se usmívá, tak jsem toho nechal a tázavě se na ni odíval. "Ne tak zhurta, pane."zasmála se a zvedla se, držela mě za ruku, tak jsem se musel postavit taky. S laškovným úsměvem mě táhla ven z obýváku a přes chodbu pokračovala do svého pokoje. Ani nerozsvěcela a suverénně mířila k posteli. Těsně před ní se zastavila, přitáhla si mě blíž a žhavými polibky ve mně probouzela jakýsi mlhavý pocit vzrušení. Pak do mě lehce strčila a já padl na postel.
Že je ráno jsem poznal podle toho, že mi málem vypadly oči z důlků. Znovu jsem je zavřel a zkoušel se probrat na druhý pokus. Tentokrát už opatrněji. Naštěstí se to povedlo a já si s povzdechem protáhl bolavá záda. Strašně mě bolela hlava. Snažil jsem se vzpomenout na to, kolik jsem toho vypil, ale měl jsem dost silný pocit, že toho bylo hodně. Rozhlédl jsem se kolem, Sam ležela vedle mě, už nespala. Usmívala se na mě a s přáním dobrého rána mě políbila na tvář. Vzpomněl jsem si na večer, a také jsem si vzpomněl na to, že si prakticky nic nepamatuju. Zmateně jsem zamrkal a Sam si podepřela hlavu rukou.
"Stalo se včera něco, co bych si měl pamatovat?"zeptal jsem se opatrně a Sam se zasmála a zakroutila hlavou. Znatelně jsem si oddechl a uklidnil vír obav, co se ve mně rozbouřil.
"Usnul jsi."řekla a čekala, jestli se nepropadnu hanbou, což jsem měl chuť udělat. Bohužel se to nestalo, tak jsem se jen musel stydět. Trapas. Sammy se zasmála a dala mi malou pusu. Zjistil jsem, že každý, byť sebemenší, pohyb, mi působí neuvěřitelnou bolest, a dost jsem se divil, že Sam čile vyskočila z postele a otevírala okno.
"Proč mě všechno bolí a tebe ne?"zeptal jsem se jako malé dítě, co by chtělo vědět, proč se stromu říká strom.
"Protože já mám za sebou dlouhou sprchu a tři kafe."vysvětila Sam a posadila se na židli ke stolu.
"Jak dlouho jsi vzhůru?"zajímal jsem se a pokusil se vstát. Ovšem marně.
"Asi dvě hodiny. Vyprovázela jsem Chrise a došla pro snídani."
"Měla jsi mě vzbudit."
"To bych pak nemohla pozorovat, jak spíš a přišla bych o nejlepší zážitek života."zasmála se a vytáhla mě za ruce z postele. S vděkem jsem se na ni usmál a zjistil, že nemám kalhoty. Sam na ně ukázala a já se odebral do sprchy. Ani jsem netušil, že může zábava tolik bolet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cecily Cecily | 4. ledna 2009 v 17:38 | Reagovat

oh...

2 jinx.x jinx.x | 4. ledna 2009 v 19:33 | Reagovat

ah...

3 Jonasfanns>Nick^Baruška Jonasfanns>Nick^Baruška | E-mail | 17. ledna 2009 v 12:04 | Reagovat

já jsme mela výubchy smíchu a ne ledajaké smále jsme že přiša máma jestli se mi neco nestalo tohle neprostá BOMBÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!!miluju tuhle povídku!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama