"Je dobré znát směr jízdy, ale ještě důležitější je nebát se jet."

Přiběhl do pokoje s medvídkem v ruce a zakřičel: "Mamííí! Mně se roztrhl méďa! Zašiješ mi ho, prosím?"
Jeho matka se neozývala, a tak přešel na druhou stranu pokoje. V šeru došel až ke koupelně. "Mami? Jsi tu?" Otevřel dveře. Jeho matka ležela ve vaně, s hlavou zvrácenou nazad. Voda, v níž se koupala, měla tmavě rudou barvu. Na krku měla několik hlubokých řezných ran.
Koupelnou se rozlehl výkřik a medvídek spadl na zem.
***
Prudce otevřel oči. Seděl v rohu malé místnosti se čtyřmi bílými stěnami a postelí. Podíval se na medvídka, kterého držel. Měl záplatu. Nepamatoval si, kdo ho zašil a kdy.
Za sklem ho pozorovali dva lidé. "Sedává v rohu. Nevíme proč."
Pozorovali, jak k sobě malý chlapec tiskne plyšovou hračku. Byli tam s ním v tu chvíli lékař a jeho nejstarší bratr, ale přesto mu nemohli pomoct. Se svými vzpomínkami se musí každý vypořádat sám.
***
O sedm let později:
"Nicku! Kdes byl? Čekal jsem tě před třema hodinama!"
"Běž do háje, Kevine. Nejsi můj otec!"
"Jsem tvůj poručník, Nicku!"
"Nech mě bejt, kurva!" ohradil se prudce Nick.
Kevin přešel až k němu a popadl ho za paži. "Ty jsi zase pil! Ty jsi kurva zase pil!" rozkřikl se na něj.
Nick se mu pokoušel vytrhnout. "No a co, je to jenom moje věc, co dělám! Neser se mi do života!"
"Takhle se mnou mluvit nebudeš!" křikl na něj Kevin ostře.
Nick mu plivl do tváře. Kevin v návalu vzteku zvedl ruku a silně ho udeřil do obličeje.
Nick, oslabený alkoholem, po tvrdé ráně spadl na zem. Jeho starší bratr se otočil a odešel.
Později toho večera Kevin přišel do Nickova pokoje a našel ho, jak sedí v rohu místnosti a objímá starého medvídka. Téměř nesnesitelně ho to zabolelo. Už jednou, před lety, takhle Nicka viděl.
Sedl si k němu a opatrně ho objal. Jeho bratr se o něj opřel. "Chci jet za tátou."
Kevin ho pohladil po vlasech. "Víš, že nemůžeš, broučku. Je to už moc dávno, co odešel, a nevíme, kde je. Nevíme, co dělá. Ani by nás nepoznal."
Poslední dobou o jejich otci Nick mluvil často. Byli s Kevinem sami, od té doby, co Joea zavřeli do vězení.
"Omlouvám se," zašeptal Nick.
Kevin věděl, že mluví o dnešním večeru. "To nic. Všechno je v pořádku."
Nick k němu zvedl oči a políbil ho na tvář. Náhle ho Kevin chytil za bradu; chtěl cítit jeho měkké rty na těch svých.
Odtáhli se od sebe, ale jen na několik centimetrů. Po chvilce se začali pomalu, ale dychtivě líbat. Kevin vsunul ruku pod Nickovu košili.
Ani jeden z nich se k ničemu nenutil. Oba to chtěli. A věděli, že ten druhý to chce taky. Přesunuli se k posteli; Kevin položil Nicka a lehl si na něj. Když ho znovu začal líbat, všiml si několika tichých slz, které se skutálely po jeho tváři. Ale ignoroval to.
***
Každý má vlastní způsob, jak se vyrovnat s minulostí. Kdyby se Nick zeptal sám sebe, jestli ten jeho byl správný, řekl by, že ne. Ale nebyl by sám. Navíc, pro koho by to bylo nebo nebylo správné?
Kevin odešel do práce brzy ráno, a Nick si sbalil jen pár věcí. Nevěděl, kam pojede. Možná za otcem. Když seděl na nádraží, nemohl říct, jestli dělá správnou věc. Nemohl říct, jestli se někdy vrátí.
Věděl pouze, že včerejší noc, kterou prožil s Kevinem, byla ta nejkrásnější v jeho životě. Ale také věděl, že to bylo špatné.
Nastoupil do vlaku a našel si kupé. Posadil se k oknu. Když se vlak rozjel, věděl, že už se nemohl vrátit. Snad časem…
Pozoroval slunečný den za oknem a ubíhající krajinu. Už byli venku, pryč z města. Možná si myslel, že uteče i před svými vzpomínkami. Ale to se mýlil. Protože čím dál vlak ukrajoval koleje metr za metrem, kilometr za kilometrem, míli za mílí, tím blíž byl Nick ke svým vzpomínkám.
Vytáhl plyšového medvídka a pozoroval ho. Chvíli si s ním hrál, dotýkal se ho, jako by si přál zapamatovat jeho vůni, materiál, ze kterého je vyrobený… - Otevřel okno a vyhodil ho ven.
………………
There's only hate
There's only tears
There's only pain
There is no love here
So what will you do?
There's only lies
There's only fears
Tell me what will you do?
Cause every time you fight
the scars are gonna heal
but they're never gonna go away…
There's only tears
There's only pain
There is no love here
So what will you do?
There's only lies
There's only fears
Tell me what will you do?
Cause every time you fight
the scars are gonna heal
but they're never gonna go away…








no tohl je krása nechtěla byjsi udelat ještě jeden dílek?protože t hrozne moc ezky píšeš!