Věnováno Hedr.
Jinak prosím o trochu schovívavosti, mě totiž songfic vůbec nejde:)
You are one of God's mistakes,
You crying, tragic waste of skin,
I'm well aware of how it aches,
And you still won't let me in.
Now I'm breaking down your door,
To try and save your swollen face,
Though I don't like you anymore,
You lying, trying waste of space..
You crying, tragic waste of skin,
I'm well aware of how it aches,
And you still won't let me in.
Now I'm breaking down your door,
To try and save your swollen face,
Though I don't like you anymore,
You lying, trying waste of space..
…Snažím se ti zavolat. Něco se děje vím to, cítím to. Něco se děje s tebou. "Volaný účastník není dostupný…" Zase záznamník.
Nemám na vybranou. Běžím na ulici. Málem mě přejede auto, ale nevšímám si toho. Nevšímám si ani zběsilého troubení ani nadávání řidičů. Vím že se něco děje, ale zároveň kdesi u mě v hlavě z ní ten klidnější hlas, že ti třeba nic není. Že jsi prostě jen vypnul mobil. Potřebovala sis odpočinout a já zbytečně vyvádim. Ale co když taky ne?
Ještě pár metrů a jsem u tvého bytu. Dveře se rozletí dokořán. Neotevřel jsi mi je a klíče jsem v tom spěchu zapomněl na stole v kuchyni.
Hledám tě. Jak procházím postupně všemi pokoji, zmocňuje se mě čím dál větší zoufalství a neblahé tušení. Do koupelny jsem v kročil hned jako první. Jenže tam nikdo nebyl.
Tvá ložnice.
Postel.
Ty.
Střepy.
Slzy.
Zoufalství.
Bezmoc.
…
A pak jsem se probudil.
Before our innocence was lost,
You were always one of those,
Blessed with lucky sevens,
And the voice that made me cry.
My Oh My
You were always one of those,
Blessed with lucky sevens,
And the voice that made me cry.
My Oh My
" Prosim Franku, uklidni se. To bude v pohodě"
Vím že se lhát nemá.Ale co když je to tak lepší? Co když to někdy potřebujete slyšet? V telefonu toho asi hodně zmůžu. Co když, ale nic z tohohle už dobré nebude. Co když všechno se jen z horší a zhorší.
A já u nevěděl co ti mám říct. Protože to už překročilo všechny hranice. Tohle už neničilo jen tebe, ale i mě. Asi hodně málo sis uvědomoval že to coc cítíš ty, cítím i já. I když je asi sobecké myslet teď na sebe. Jenže co když není nikdo komu by se dalo říct jak vám je smutno.
" Nebude. Gee. Prosím, pomoc., Já …já mám strach… já to nezvládnu" Odmlčíš se s přívalem vzlyků " Tohle je jako noční můra. Já…se chci už konečně probudit. Prosím"
" Mám přijít?"
… Tvoje rty jsem cítil na svém krku a zrychlil se mi tep. Začal jsem tě líbat všude kam jsem jen dosáhl. Do tvých vlasů na rty, čelo, krk, hruď. Nemohl jsem se tě nabažit. Byli jsme tak blízko sebe, jako bychom byli jedna osoba. Ale ještě jsem chtěl blíž. Ještě se víc spojit, jako by mezi námi byla ještě malá škvíra. Něco co mi uniká…
…
Vzpomínky jsou někdy tak skutečné
You were mother nature's son,
Someone to whom I could relate,
Your needle and your damage done,
Remains a sorted twist of fate.
Now I'm trying to wake you up,
To pull you from the liquid sky,
'Cause if I don't we'll both end up,
With just your song to say goodbye.
My Oh My
Mělo mě napadnout že v něčem lítáš. Mělo mě napadnout, že mě stáhneš dolů taky. Ale nenapadlo, některé věci se nejspíš nedaj předpovědět.
-
Dívám se na tvé tělo. Vypadáš tak nádherně, jako by všechny tvoje starosti ves pánku opadli.
Jsi dokonalý….prohlížím si tě do detajlů. Jak tam ležíš, s nahou hrudí
Jenže pak si toho všimnu..
" Kurva jak už dlouho to děláš? A co všechno si bereš?!"
" Ani tak ne. A tak různě.."
" Tak to je FAKT SUPER!"
Ale nedokážu se na tebe zlobit dlouho, zvlášť když tě tak moc miluju…
--
No tak…Frankie probuď se. P-prosím. Potřebuju tě. Nespi…
Třesu s tebou. Ale ty nejevíš žádné známky života. Na kru se ti snažím nahmatat tep. S velkým usílím se mi to podaří. Záchranku volat je moc riskantní.
Ale ty se probudíš…
Musíš.
Tik …ťak….tik…ťak…
Hodiny odtikávali tvůj čas a já si začínal uvědomovat svou chybu…
----------------
" Franku slyšíš mě?"
Jenže telefon byl už hluchý. Ozývalo se tam jen pravidelné pípání.
Volám znovu a znovu. Jenže ty mi mobil nebereš.
Něco se děje vím to, cítím to. Něco se děje s tebou. "Volaný účastník není dostupný…" Zase záznamník.
Nemám na vybranou. Běžím na ulici. Málem mě přejede auto, ale nevšímám si toho. Nevšímám si ani zběsilého troubení ani nadávání řidičů. Vím že se něco děje, ale zároveň kdesi u mě v hlavě z ní ten klidnější hlas, že ti třeba nic není. Že jsi prostě jen vypnul mobil. Potřebovala sis odpočinout a já zbytečně vyvádim. Ale co když taky ne?
Ještě pár metrů a jsem u tvého bytu. Dveře se rozletí dokořán. Neotevřel jsi mi je a klíče jsem v tom spěchu zapomněl na stole v kuchyni.
Hledám tě. Jak procházím postupně všemi pokoji, zmocňuje se mě čím dál větší zoufalství a neblahé tušení. Do koupelny jsem v kročil hned jako první. Jenže tam nikdo nebyl.
A song to say goodbye,
A song to say goodbye,
A song to say...
Proč?
Before our innocence was lost,
You were always one of those,
Blessed with lucky sevens,
And the voice that made me cry.
You were always one of those,
Blessed with lucky sevens,
And the voice that made me cry.
Pořád si vyčítám, že se s tím něco udělat dalo. Ježe těžko říct. Téměř si nedýchal, ale co když jsme tvým vrahem byl já? Třeba by tě ještě zachránili…
Slyším tě. Tvůj smích. Jsem šťastní, zase. Ne jako dřív, kdy jsem se zajímali jen o to abychom měli co si píchnout.
Drželi jsem se za ruce a svět měl barvy duhy. A říkal jsi mi že mě miluješ.
---
Po tvářích mi začali téct slzy.
It's a song to say goodbye...
Proč?
---
(Placebo-Song to say goodbye)








WOW!
Jestli tobě nejde songfic, tak potom, prosím tě, proč je tohle tak dokonalé? Tolik pocitu tam je a ten song je k tomu uplně perfektní! Moc se mi to líbilo! Těším se na další songfic od tebe :)