"... world full of killing and blood spilling..."
Vaše milovaná- ehm -Pip je teď plně vzhůru, čeká, až pojede první vlak a přemýšlí o tom, že měla poslechnout tátu a jet o hodinu později.
Víte, co je na rychlých a bezdůvodných cestách kouzelného?
Že jakmile se blíží jejich hodina, vám se na ně chce čím dál míň.
Jedeme s jinx.x do Pardubic a vážně nevíme, co tam budeme dělat.
Jo, kdyby byl někdo, čistě náhodou, dneska taky v Pardubicích a toužil se s námi setkat - číslo od někoho seženete - kontaktní osoba Cecily, ta by vám ho po menším boji mohla vydat. Nechce se mi ho tu zveřejňovat:D
Ale to je jedno, že to nevíme, teď tady jde o to, kde jsem já a jaký mám strach!!!
:D:D:D
Protože jsme se s Helčou rozhodly, že pojedeme prvním vlakem do Prahy, znamenalo to, že já z naší maxivesnice pojedu ve 4:24.
To je první vlak! PRVNÍ! Není ani předposlední, ani poslední, a ani druhý! Je první!
V takovýto čas jsem tou uličkou nešla.
A jakobych se neznala, nařídila jsem si budík na čtvrt na čtyři, a tak jsem už o čvrt hodině naprosto připravená jít pomalu napřed. Což by se hodilo, kdyby nádraží nebylo dvě minuty cesty od baráku.
Která se zkrátí na minutu cesty, protože mám takový strach, že celou dobu poběžím.
(A aby to bylo ještě lehčí, mám od včera strašnou rýmu)
Nesvítí tam ani jedna lampa! ANI JEDNA! Hrůza, děs a bída.
Mám strach.
Vsadím se s vámi, o co chcete, že už dva metry za barákem budu mít strach, že mě někdo sleduje.
Já ho mám už teď!
To byste nevěřily, jaké zvuky může vydávat dům ve třičtvrtě na čtyři ráno!!
POMOC!
Něco tu vrže.
Už třikrát jsem použila antiperspirant a dvakrát si vyčistila zuby.
Udělala jsem si to NEJVĚTŠÍ kafe, jaké jsem kdy viděla. A také nejsilnější, (Ačkoliv jsem po zazvovnění budíku byla okamžitě naprosto bdělá) na jaké jsem se mohla podívat.
Věřte mi, že fakt, že je černá moje nejoblíbenější barva, mi zabránil to kafe vylít.
Fuj, je mi z něj špatně.
Vypila jsem ho na ex, protože doufám, že ho stihnu vyloučit ještě před cestou a budu ušetřena toho odporného činu - jít na záchod v rychlíku. Fuj.
Tam jsem se jednou schovávala pře opilými rakušany a řeknu vám, že oni aspoň míň smrděli.
Pravda, záchod apoň neřval.
Buhuhuhehe... Já se bojim.
Tohle už tu smolím čtvrt hodiny.
Ještě něco vám povím, třebaa...
Jo, já jsem naprosto mimo, co si mám vzít s sebou.
Vezu jenom žrádlo!!
Ale fakt!
Mám v batohu jen jídlo, knížku a blok, kdyby mě napadlo něco tak otřesného, jako je psaní.
A pak asi tunu elektroniky - foťák, mobil, mp3.
A čepice:D
Tohle je děs, co?
Já se bojim, bojim, bojim.
Asi si budu muset pustit mp3 na plný pecky, abych zapomněla na to, že je tak brzo a vsugenuju si, že jedu normálně do školy.
Uhehehe...
Děs.
No, já končím, zabalím si ještě tunu papírových kapesníků a vyčistím si zuby.
Bože, kdybych toto nepřežila, vzpomínejte na mě v dobrém.
Miluji vás... papapa
xxx