close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2009

Promises 3. (END)

6. února 2009 v 22:54 | Cecily |  Promises
Podrážky Joeových bot jemně zvířily hladinu. Možná, že tohle je v tuto chvíli nejlepší východisko. Pomalu vnořil nohu do vody. Už stál v jezeře po pás, kalhoty měl promáčené studenou vodou a třásl se. Dlaněmi se dotkl hladiny. Postoupil dál a cítil, jak mu voda sevřela hrudník. Zprudka se nadechl. Byl rozhodnutý.
***
"Prodáte mi ty lyže?"
"Měli bychom si koupit dvoje. Ještě jedny běžky."
"A ještě hůlky. Bude tam zima, máš teplou bundu?"
"Mohl bych si koupit, když už jsme na těch nákupech…"
Probudil se a prudce otevřel oči. Hlasy kdesi v jeho hlavě odezněly. Byl z nich zmatený, nemohl se jich zbavit. Nevěděl, co měly znamenat.
Ležel v neznámé místnosti - nemohl zvednout hlavu a zorientovat se. Všechno kolem zářilo bílou barvou. Byl sám.

Jak to jenom nazvat...?

6. února 2009 v 20:02 | Pip / Cecily / Eliz |  Comedy
Haha...



Podej jim prst a sežerou ti ruku, aneb...

6. února 2009 v 17:07 | Pip |  Něco, co s MCR nesouvisí nijak :D:D
... znám někoho, kdo zná hvězdu!:D

Kdo sleduje dění, kolem Mindless self indulgence (a netýká se to toho, že ten debil zbouchnul Lyn-Z:D:D), zajisté ví, že se teď potulují po Evropě a úspěšně míjí ČR.

Ale to je jedno, protože se sedm (ne, nevím, jestli jich bylo doopravdy sedm) statečných rozhodlo, že opustí náš malý státeček a pojedou za MSI až do MNICHOVA!!

Ano, taková dálka. Mimochodem, Mnichov je jako Mnichovice, kde bydlím:D

A tak se stalo, že Kakoš... Kakoš, znáte ji... Musíte, pokud ne, tak ji koukejte poznat!:D

Protože Kakoš je taková šikovná, chytrá a krásná, že se zčista jasna dostala... K časopisu Report.

A do časpoisu Report.

A s tím souvisí i skutečnost, že v dalším Reportu (uzávěrka 9.2.) bude rozhovor s eMeSáJ.

ROZHOVOR, CO DĚLAL KAKOŠ!!

Anoooo, anooo, ovace!!!

Takže to znamená, že ona seděla, povídala si s nimi, byla v jejich tourbuse, a táááááák!:D

To je co!!

Taková celebrita, to snad neni možný.

Jak jsem říkala, ten článek, kde bude ten rozhovor, si vystřihnu, k tomu si dám její fotku a budu chodit po václaváku s tím, že jí znám a ona zná je!:D

Vlastně, oni znají Kakoše.

Kakoš, taková star, co jsou proti ní nějaký MSI, že jo:D

Jo, jako!:D

A abyste viděli, že nekecám, a že je to pravda, ukážu vám celkem tři fotky:D

Předtím:

Potom:


Ano, takhle vypadá Steve a Jimmy po nájezdu českých slečen do jejich busu:D

A abyste viděli, jakou celebritu (tu největší z těch tří nahoře) jsem měla tu čest obejmout i já, tady je foto:


Vidíte jí?? :-*:-*:-*

Hehe, je skvělá, co... škoda, že nemám i podpis... :'(:D

Oh, tak... dost kulturní vložky:D

Miluju těěě, Kakošku :-*
xxx


První glosa

6. února 2009 v 15:38 | Pip |  Glosy
Na tohle mě přivedl jeden blog, jehož adresu jsem samozřejmě zapomněla, ale nápad glosy se mi zalíbil.

A protože nemám co dělat, tak jsem se pokusila glosovat jeden díl jedné ... povídky.

Snad se to bude aspoň trochu líbit:D

Autor: Zde

Zesměšněno: Mnou (Zelená kurzíva)
Hodně štěstí.


Chytil jsem kuře

6. února 2009 v 8:47 | Pip |  Site
Song dneska nebude, protože mi tu na MTV hraje Leona Lewis:D

Háh, tak, lidičky, možná by stálo za to, abych tak lehce shrnula, kam se naše nemalé společenství pomalu ubírá.

Je to čistě můj názor, tak na to berte ohled, protichůdné komentáře jsou ale, jako vždy, vítané.


Mnoho z vás, jak jsem četla, se zúčastnilo rozsáhlé diskuze na Romance In Danger (Nathalie, děkuji :-*) a Frerard blogu.

Tak možná víte, co se tam rozpoutalo za polemizaci nad tématem FRERARD - Mrtvý / Živý.

No, já jsem tam taky něco psala, ale nejspíš to byla pěkná blbost, už jen proto, že jsem to psala vážně ve spěchu, ale to je fuk.

Podle mě Frerard nezemřel úplně, to rozhodně ne, protože v našich... srdcích bude vždycky.

Znám spoustu lidí, já mezi ně také patřím, kterým Frarard změnil, ovlivnil nebo třeba i zachránil život. To, že spousta z nás začala psát, vlastně i třeba jen číst, změnilo všechno možné. Problémy byly... a tak.

Ale mělo to spoustu velkých pro.

Našli jsme si nové přátele, tak dobré, že už je třeba nikdy neopustíme. Nové známé, nové zkušenosti.

Bylo to vážně skvělé.

Měli bychom Frardu vzádt velký dík, protože on si to zaslouží.

Ale když jsem tvrdila, že Frerard žije, myslela jsem tím, že žije jenom v našich srdcích. A v povídkách. A to už ani snad nestojí za řeč.

Frerard v prvém slova smyslu, všichni víme, co to znamená, podle mě už dávno... ne přímo zemřel, spáš se jen tak ponořil do hodně, hodně hodně, hlubokého spánku. Teď prostě není.

Možná je to tím, že MCR přestali koncertovat a odebrali se kamsi do ústranní, možná je to tím, že když píšete povídku, nemůžete najít nic, co už tady aspoň jednou nebylo.

Frerard je něco unikátního, tak nemůžeme nastavovat čas, který mu byl vyhrazen. Tohle není ftbalový zápas. Jestli si někdo myslí, že když to bude pořád dokola zkoušet, nakonec dá gól, měl by otevřít oči.

Nenajdete povídku, která tady ještě nebyla. Protože se vždycky najde něco, co je tomu třeba jen vzdáleně podobné. To už porstě nejde.

Frerard blog šel na odpočinek.

Tento blog nikdy nebyl žádným impériem Frerardu a koncentrací fanoušků a komentářů. Nikdy jsem se nepovažovala za spisovatelku roku, ale myslím, že díky Cecily a poté i Eliz, úroveň tady stoupla.

Ale teď, to si každý všiml, jsme plynule Frerardu nechaly a přesunuly se k jínému žánru. Protože už nic, kde se vyskytují Frankie a Gee, nejde psát. Je to strašně namáhavé.

Tenhle blog se rušit nebude, doufám tedy, ještě hodně dlouho. A ani nevím o tom, že by jedna z nás chtěla přestat psát (i to už tady ale bylo). Jenže Frerardu už tu čekejte minimum.

Možná, nechci předbíhat, se tu ode mě něco objeví, ale nejsem si tím ani sama jistá.

Možná by tahle vykecávka měla skončit a já bych měla jednou (nebo dvěma) větou shrnout to, co se tu snažím naznačit. A dost blbě:D.

... Frerard je... Prostě není. Předpokládám, že zase ožije, až My Chem nastoupí novou šňůru koncertů, ale teď nemá cenu se snažit. Akorát to boří vztahy a namáhá mozek.

Věřím, že až přijde ta správná chvíle, bude zase o čem psát.

Neříkám, že mají všichni přestat psát. To ne. Jen upozorňuji na to, že je to možná trochu nebezpečné.

Končím.

Frerard v duši, bratři a sestry.

xxx

Promises 2.

5. února 2009 v 18:05 | Cecily |  Promises
Příštího dne se všichni vzbudili až odpoledne. První vstal Kevin; v první chvíli nevěděl, proč leží oblečený s šílenou bolestí hlavy, nevěděl, kolik je hodin ani co je za den.
Pomalu se rozpomněl, co včera dělali. Přinutil svoje rozbolavělé tělo k pohybu a se zasténáním se převalil na bok. Naproti němu ležel ve své posteli Joe; také oblečený, hluboce spící v nepřirozené poloze.
Kevin se donutil zvednout hlavu a podívat se na budík. Zděsil se, že už je po třetí hodině odpoledne.
"Sakra," s námahou se zvedl a odešel do koupelny, kde na sebe ve sprše pustil studenou vodu. To ho trochu probralo; uvařil si kávu a vzal si silný prášek na bolest. Hlavu měl jako střep.
O chvíli později se do kuchyně přivlekl Joe. Sotva s Kevinem prohodil pár slov, byl vyčerpaný a otrávený. Ani se neobtěžoval učesat; to bylo v jeho případě obvykle něco nemyslitelného, na svoje vlasy nedal dopustit.

Without you

3. února 2009 v 18:45 | Cecily |  Songfics
Fuck me when I'm down, fuck me when I'm dead....

Vždyť holky jako já pláčou jen po tmě

2. února 2009 v 18:23 | Pip |  Site
"... každej chce mít svý akvárko, každej chce mít vlastní balkon, z tých přání jsou, jako vždycky, zdechliny..."
Jak se máte?
Ok?
Tak to je fajn...
Já ne, to je vtipný, co?
Víte, zdá se mi, že se všechnou hroutí...
A nemám ani sílu se tím zabývat...
Já už nestojím o nic dalšího... Spíš už nic jinýho neustojim...
Tohle je na mě prostě až... MOC...
Nedokážu se soustředit na nic jinýho než na hnusné myšlenky toho, že bylo hůř. Kurva hůř.
A já to zvádla.
Jenže když už nemám podporu a útěchu tam, kde dřív byla, je to ro mě... zničující.
Dost...
....
Máme novou spolužačku... chuděra, ta to teda chytla...
Ale z méo čtení mezi řádky jsem pochopila, že měla asi problémy se spolužáky na jiné škole...Chuděra podruhé....
Všichni nejspíš víme, jaké svině spolužái doážou být, tak s ní co-? Plně soucítíme.
A soucítíme s ní i v případě, že přišla k nám do třídy...:D
...
Já nemám ani chuť se přemáhat.
...
Ale jo, viděli jste Desolation Row...
Hehe, no teda, Gerard se povedl, pan umělec.
Frank VELKÝ:D
Bože, nikdy jsem nepochoila, proč mě ti kuci dokážou žycky tak rozesmát, ale myslím, že se blížím k cíli...
Ten klip mi k tomu hodně dopomáhá.
Ale neni to zas tak otřesný, jak jsem se bála:)
xxx

Jsme ztraceny :D

1. února 2009 v 15:20 | Pip/ Elizabeth-Lili |  Rozhovory
Bože :D

Promises 1.

1. února 2009 v 13:50 | Cecily / Elizabeth-Lili |  Promises
Kevin vešel do pokoje, který měl společný s Joem. Byla sobota odpoledne, rodiče s Frankiem odjeli na víkend pryč. Kevin s Nickem se právě chystali jít nakoupit; Kevin si zapomněl peněženku a vrátil se pro ni, zatímco Nick na něj čekal dole.
Jakmile Kevin vstoupil, uviděl Joea, otočeného zády ke dveřím, jak soustředěně sleduje obrazovku počítače. Kevinova příchodu si zjevně nevšiml; Kevin zůstal zaraženě stát, když si uvědomil, co Joe dělá.
Na obrazovce byli dva mladí muži uprostřed žhavého sexu, a Joe seděl s rukou ponořenou do kalhot. Kevin přišel blíž. Věděl, že ho právě "nachytal" při něčem, co bylo opravdu osobní, soukromé a nepříjemné. Ale nemohl si pomoct; chtěl vědět, jak se zachová, chtěl vidět jeho rozpačitou, zaskočenou a zahanbenou tvář.
Přišel až k němu a položil mu ruku na rameno. Joe sebou trhl, zabouchl notebook, vyndal ruku z kalhot a šokovaně se otočil. Kevin se pousmál jeho rudnoucí tváři a koktání: "K-kevine - c-co - já jenom -´´