Měla bych napsat Inspirováno životem.
Brečela jsem u každé větě kterou jsem napsala. Ale samozřejmě že to není přesné. Příběh Elizi totiž ještě nemá konec a moc doufám že to i dobře dopadne.
Don't wanna fall asleep
Cause I don't know if I'll get up
and I don't wanna cause a scene
But im dyin' without your love
Beggin' to hear your voice
Tell me you love me, too
Cause I'd rather just be alone
If I know that I can't have you
Cause I don't know if I'll get up
and I don't wanna cause a scene
But im dyin' without your love
Beggin' to hear your voice
Tell me you love me, too
Cause I'd rather just be alone
If I know that I can't have you
"Gerarde?"
"Ano"
"Mám tě moc rád"
"Já tebe taky lásko, já tebe taky"
"Jsem moc rád že jsi se mnou"
"A já s tebou"
"Ano"
"Mám tě moc rád"
"Já tebe taky lásko, já tebe taky"
"Jsem moc rád že jsi se mnou"
"A já s tebou"
Jenže asi tak úplně ne.
----
----
Seděli jsme vedle sebe v těsném objetí. Položím ti hlavu na rameno a vdechuji tvou nádhernou vůni. Oči nechávám zavřené jako bych se bál, že tohle všechno zmizí když je otevřu. Hladíš mě po zádech a po vlasech. Cítím tvé polibky na svém krku a já ti je začínám vroucně oplácet.
"Franku, já tě tak miluju"
Nevim proč to všechno muselo skončit. Nevím proč si mě přestal milovat. Nejspíš to způsobila má neustále špatná nálada, možná něco v mé osobnosti. Jenže obviňovat sám sebe ničemu nepomůže, proč mi to ještě nikdo neřekl? Kdo ví. Ale nikdy bych neuvěřil, že by to všechno, jako nádherný sen, muselo skončit.
"Jsi to nejlepší co mě mohlo potkat, Nevím co bych si beze tebe počal"
Musím se usmát, protože to samé si říkám také. Nikdy jsme nemyslel že bych mohl najít někoho takového. Kdo by mi říkal věci které potřebuju slyšet a zároveň je myslel vážně.
"To spíš co bych si počal já bez tebe"
Vidím že se už semnou chystáš hádat, ale já ti ucpu ústa svým polibkem.
Potřebuju oporu, aby mě někdo dal dohromady. A našel jsem jí v tobě. S tebou si zase připadám sám sebou. Jako by mě nechyběl ani malý kousíček. Postavil jsi mě na nohy, ale zároveň to když jsme nemohl být s tebou mě zraňovalo a zabíjelo. Milion bezesných nocí a dní bez jediného úsměvu, potřeba podívat se do tvých nádherných očí, slyšet to jak se směješ. Cítit tvůj dotek, schovat se v tvém obětí.
Zavřu oči a představuju si, že mě držíš za ruku. Cítím tvou vůni a slyším tvůj dech. Tak jako vždy se opřu o tvé rameno a užívám se chvílí v kterých jsem spolu. Sny jsou nádherné, ale příjdou chvíli kdy musíme otevřít oči. Ty chvíle nenávidím.
Díky tobě jsem zase začal cítit teplo, možná to byla snad život. Ani jsem si nejspíš neuvědomoval že všechny moje myšlenky se točí jen kolem tebe. Co asi děláš, jak se máš. Vzpomínal jsem na ty chvíle kdy jsme byli zavřeni v pokoji před celým světem. Na mé tváři se úsměv začal objevovat čím dál víc a já se cítil tak jako už dlouho ne. Jenže ten smutek a to všechno co jsem se snažil skrýt muselo vyjít jednoho dne na světlo.
" Fee co je s tebou? "
" Nic jen sem moc nespal, jsem dost unavenej"
Nevěřil si mi.
Ani nevím jak se to stalo, ale začali mi po tvářích téct slzy.
Tenkrát jsme na to všechno nebyl sám, měl jsme tebe. Čím víc si mi pomáhala a držel mě při životě, tím víc mě hlodali výčitky že tě moje věčně špatná nálada musela otravovat.
Studený vítr mě probudil. Prudce otevřu oči. Dezorientovaný si až za chvíli uvědomím kde jsem.
---
Stáli jsme společně na mostu, opřeni o zábradlí a dívali se na plynoucí řeku.
"Už se přestanu přetvařovat. Začali mě bavit věci jako předtím. Začínám být zase šťastný"
Zjištění že ses přetvařoval mě dostalo. Polovinu věcí, co jsi mi říkal si myslel ze srandy, ale jako by v nich byla i trocha pravdy. V každé té pronesené větě. Bezstarostný úsměv se mi moc nedařil, tak ale co. Nejsi jediný který se přetvařuje.
Pak šlo tak nějak všechno z kopce. Úplně všechno.
Přestal si se semnou bavit, jako by ses mi vyhýbal. Ničilo mě to.
Celej svět který byl založenej
na našem vztahu byl v háji. Dřív jsme se stranil a jakýkoliv kontakt jsem nesnesl. Bál jsem se ho. Vyhýbal sem se. To co je ze mě teď si udělal ty. Nejhorší je že tě za to nemůžu nenávidět.
na našem vztahu byl v háji. Dřív jsme se stranil a jakýkoliv kontakt jsem nesnesl. Bál jsem se ho. Vyhýbal sem se. To co je ze mě teď si udělal ty. Nejhorší je že tě za to nemůžu nenávidět.
Nemohl jsem spát, nemohl jsem jíst ani si číst nebo se dívat na televizi. Prostě nic. Začal jsem být na všechny ještě víc nepříjemný než dřív, jenže jsem dostal ještě do větších problému než jsou tyto.
Vyděsila mě ta výška. Zatočila se mi z toho a hlava. Díval sem se dolů a přemýšlel o životě. O tom všem co se chystám udělat. O tom všem co bych měl ještě poznat. O udoucího rodině kterou nikdy nebudu mít. O životě, kterej sem moh trávit s tebou.
" Gee prosím tě, co se děje"
" Nic co by se mělo dít. Nebo se ti zdá že by se snad něco dělo?"
"Ne, promiň já jsem mimo"
Chtěl jsem tě vzít za ruku, ale něco v tvim pohledu mi to překazilo. Jako by mezi námi dněma byla nějaká zeď nebo co.
Opravdu bych byl schopný toho k čemu se chystám? Zahodit celý život kvůli tobě.
Měl jsme strach že mě donutíš se s tebou rozejít první. Tak jako to už udělali předchozí. Nedokážu to. Protože tě miluju. Já nejsem ten co tě opouští.
Ještě naposledy jsme se kolem sebe rozhlédl a podíval dolů.
Vždycky jsem chtěl zkusit jaké to je létat.
Jenže dnes není čas zemřít.
Because I love you








wow upe nice dess važně hezu :-*