Eheeh....

Odešel jsem od Sam někdy před polednem. Loučení bylo těžké, a hlavně dlouhé. Za tu dobu, co jsme spolu strávili, jsem si na ni zvykl do takové míry, že jsem si ani nedokázal představit její nepřítomnost poblíž mé osoby. Po sáhodlouhé rozmluvě mi vysvětlila, že se uvidíme v pondělí ve škole a se značným potěšením mi tak připomněla, že si do té doby musím sehnat růžové oblečení - nejlépe prý dámské. To mě naštvalo, tak jsem s urážkou, samozřejmě hranou, odešel.
Kevin mě přivítal s káravým výrazem ve tváři. Spokojen sám se sebou a s tím, co jsem včera udělal, jsem ho ani tak moc nevnímal.
"Nejel jsi náhodou Sam jen doprovodit?"štěkl na mě, když jsem si v předsíni zouval boty, a snažil se, aby zněl přísně. Trochu jsem se uchechtl a doufal, že to brácha neslyšel.
"Trochu se to protáhlo."zašklebil jsem se a Kev protočil oči.
"Všimnul jsem si,"zabručel. Chvíli stál mezi dveřmi a blokoval mi průchod dál, sjížděl mě ohledem, jestli na mě nenajde nějaké známky mých předchozích činností. "Volali rodiče,"oznámil mi klidně. Pokrčil jsem rameny a než jsem se stačil zeptat, jak se mají, vyhrkl: "Chtěli s tebou mluvit."tohle už mě trochu z míry vyvedlo. Kevin na mě byl naštvaný možná už předtím, než naši volali, tak jim klidně mohl říct, že nejsem doma. Což by bylo hrubé porušení pravidla. Když rodiče nejsou doma, my doma jsme. Ztajil jsem dech a s vyděšeným výrazem hleděl na bratra, čekaje, co mi poví. Chvilku si užíval mé nervozity a vyčkával, až se v tom dostatečně vykoupu, a pak řekl: "Řekl jsem jim, že trucuješ v koupelně a máš zamčeno, takže až budou volat dneska, něco si vymysli."
"Achbožedíky."vydechl jsem a poplácal bráchu o rameni, když jsem kolem něj procházel. A ani jsem nedbal na to, že si o mně teď rodiče nejspíš myslí, že jsem hysterka. "Jó!"zastavil jsem se a otočil se na patě, abych na Kevina zase dobře viděl. Zvedl obočí a nejspíš se v duchu sázel o to, co mu řeknu. "Napsal jsem písničku."usmál jsem se a podal mu papír. Jen se zaculil a nevěřícně zakroutil hlavou. Papír rozložil a začetl se do textu. Nečekal jsem, až se k tomu vyjádří, musel jsem se jít nahoru převléct. To protože jsem na sobě měl stejné oblečení, jako včera necítil jsem se v tom moc dobře.
"Nejel jsi náhodou Sam jen doprovodit?"štěkl na mě, když jsem si v předsíni zouval boty, a snažil se, aby zněl přísně. Trochu jsem se uchechtl a doufal, že to brácha neslyšel.
"Trochu se to protáhlo."zašklebil jsem se a Kev protočil oči.
"Všimnul jsem si,"zabručel. Chvíli stál mezi dveřmi a blokoval mi průchod dál, sjížděl mě ohledem, jestli na mě nenajde nějaké známky mých předchozích činností. "Volali rodiče,"oznámil mi klidně. Pokrčil jsem rameny a než jsem se stačil zeptat, jak se mají, vyhrkl: "Chtěli s tebou mluvit."tohle už mě trochu z míry vyvedlo. Kevin na mě byl naštvaný možná už předtím, než naši volali, tak jim klidně mohl říct, že nejsem doma. Což by bylo hrubé porušení pravidla. Když rodiče nejsou doma, my doma jsme. Ztajil jsem dech a s vyděšeným výrazem hleděl na bratra, čekaje, co mi poví. Chvilku si užíval mé nervozity a vyčkával, až se v tom dostatečně vykoupu, a pak řekl: "Řekl jsem jim, že trucuješ v koupelně a máš zamčeno, takže až budou volat dneska, něco si vymysli."
"Achbožedíky."vydechl jsem a poplácal bráchu o rameni, když jsem kolem něj procházel. A ani jsem nedbal na to, že si o mně teď rodiče nejspíš myslí, že jsem hysterka. "Jó!"zastavil jsem se a otočil se na patě, abych na Kevina zase dobře viděl. Zvedl obočí a nejspíš se v duchu sázel o to, co mu řeknu. "Napsal jsem písničku."usmál jsem se a podal mu papír. Jen se zaculil a nevěřícně zakroutil hlavou. Papír rozložil a začetl se do textu. Nečekal jsem, až se k tomu vyjádří, musel jsem se jít nahoru převléct. To protože jsem na sobě měl stejné oblečení, jako včera necítil jsem se v tom moc dobře.
Cestou do schodů jsem narazil, doslova narazil, na Nicka, který už tam na mě čekal a lačně se dožadoval informací o včerejšku.
"Dlouhá noc?"zeptal se se šibalským úsměvem a dál mi bránil v dalším výstupu do schodů. Zasmál jsem se a rozhodl se, že Nickieho trošku vyvedu z míry.
"Spíš by mohla být trochu delší."mrkl jsem a Nick užasle vyvalil oči. Využil jsem jeho chvilkového zaváhání a oběhl ho, což jsem ještě korunoval zamčenými dveřmi mého pokoje a nechal svého zmateného bratra trče v chodbě.
"Dlouhá noc?"zeptal se se šibalským úsměvem a dál mi bránil v dalším výstupu do schodů. Zasmál jsem se a rozhodl se, že Nickieho trošku vyvedu z míry.
"Spíš by mohla být trochu delší."mrkl jsem a Nick užasle vyvalil oči. Využil jsem jeho chvilkového zaváhání a oběhl ho, což jsem ještě korunoval zamčenými dveřmi mého pokoje a nechal svého zmateného bratra trče v chodbě.
Později odpoledne jsem byl nucen opustit svůj pokoj a připojit se ke skládání a nahrávání písniček na demo, co jsme měli předložit jednomu nahrávacímu studiu. Měli jsme poměrně skluz, protože producent říkal, že poptávka po našem hudebním zaměření je veliká a tím stoupá i konkurence. Museli jsme se hodně snažit a to vyžadovalo obrovské soustředění… čehož jsem nebyl schopen. Nicka už to věčné otálení štvalo, tak mě, pod pohrůžkou smrti, vytáhl z postele a donutil zpívat.
"Joe napsal písničku!"pochlubil se za mě Kevin, když jsme s Nickem vešli do jeho pokoje, kde se nahrávalo. Nick se na mě podezíravě podíval a, jakoby nemohl věřit tomu, co slyšel, se zeptal: "Fakt, jo?"
"Jo,"strčil jsem do něj, aby mi uhnul, a sedl jsem si do křesla. Složil jsem hlavu do dlaní a zazíval. Zaslechl jsem, jak se Kevin zasmál. "Co?"vyhrkl jsem útočně.
"Nemáš chlastat."zakroutil hlavou Kev a otočil se na židli o počítače. Vyvalil jsem oči a překvapeně zamrkal. Čekal jsem, že dostanu ještě nějaké vysvětlení, ale bratr se evidentně k ničemu neměl.
"Ja-ja-ja-jak jsi to poznal??"vykoktal jsem naprosto zmateně, protože jsem udělal všechno proto, aby na mě kocovina poznat nebyla. A když jsem od Sam odcházel, nevypadal jsem nejhůř. Kevin se zase zasmál a mě o začínalo štvát. Nick ho pobídl, ab něco řekl, protože i on sám byl zvědavý na to, jak se to všechno vyvrbí.
"Sam mi to napsala."řekl naprosto obyčejným tónem Kev a zavřel nějaké okno na počítači. Zaraženě jsem seděl a pozoroval jeho počínání. Slyšel jsem špatně, nebo doopravdy řekl, že mu to napsala?
"Cože?"zeptal jsem se hloupě.
"No slyšels', napsala mi to. Vždyť víš, že si píšeme, tak ze sebe nedělej vola."protočil oči.
"Vola?" no, teď jsem doopravdy jako vůl vypadal.
"To jak se tváříš."ukázal na mě Kev a já zahlédl, jak se Nick posadil a s napětím nás sledoval.
"Jak bych se měl tvářit?"
"Ale Joe, i slepec by poznal, že žárlíš!"
"To ne!"
"Ale ano, a nechápu, proč!"křikl na mě, ale nemyslel to zle. Naštvaně jsem se opřel v křesle a založil ruce na prsou.
"Nežárlím."zavrčel jsem protestantsky. Kevin zen broukl něco jako 'hm' a dodal, že bychom měli začít nahrávat, jestli to ještě někdy chceme stihnout. Nick, poměrně zklamaný z toho, že se nestrhla rodinná hádka na nože, vstal a popadl kytaru. Nerudně jsem si promnul oči a chytil jsem papír s textem, co jsem měl nazpívat. Neměl jsem tu správnou náladu, ale bohužel… musel jsem se překonat.
"Joe napsal písničku!"pochlubil se za mě Kevin, když jsme s Nickem vešli do jeho pokoje, kde se nahrávalo. Nick se na mě podezíravě podíval a, jakoby nemohl věřit tomu, co slyšel, se zeptal: "Fakt, jo?"
"Jo,"strčil jsem do něj, aby mi uhnul, a sedl jsem si do křesla. Složil jsem hlavu do dlaní a zazíval. Zaslechl jsem, jak se Kevin zasmál. "Co?"vyhrkl jsem útočně.
"Nemáš chlastat."zakroutil hlavou Kev a otočil se na židli o počítače. Vyvalil jsem oči a překvapeně zamrkal. Čekal jsem, že dostanu ještě nějaké vysvětlení, ale bratr se evidentně k ničemu neměl.
"Ja-ja-ja-jak jsi to poznal??"vykoktal jsem naprosto zmateně, protože jsem udělal všechno proto, aby na mě kocovina poznat nebyla. A když jsem od Sam odcházel, nevypadal jsem nejhůř. Kevin se zase zasmál a mě o začínalo štvát. Nick ho pobídl, ab něco řekl, protože i on sám byl zvědavý na to, jak se to všechno vyvrbí.
"Sam mi to napsala."řekl naprosto obyčejným tónem Kev a zavřel nějaké okno na počítači. Zaraženě jsem seděl a pozoroval jeho počínání. Slyšel jsem špatně, nebo doopravdy řekl, že mu to napsala?
"Cože?"zeptal jsem se hloupě.
"No slyšels', napsala mi to. Vždyť víš, že si píšeme, tak ze sebe nedělej vola."protočil oči.
"Vola?" no, teď jsem doopravdy jako vůl vypadal.
"To jak se tváříš."ukázal na mě Kev a já zahlédl, jak se Nick posadil a s napětím nás sledoval.
"Jak bych se měl tvářit?"
"Ale Joe, i slepec by poznal, že žárlíš!"
"To ne!"
"Ale ano, a nechápu, proč!"křikl na mě, ale nemyslel to zle. Naštvaně jsem se opřel v křesle a založil ruce na prsou.
"Nežárlím."zavrčel jsem protestantsky. Kevin zen broukl něco jako 'hm' a dodal, že bychom měli začít nahrávat, jestli to ještě někdy chceme stihnout. Nick, poměrně zklamaný z toho, že se nestrhla rodinná hádka na nože, vstal a popadl kytaru. Nerudně jsem si promnul oči a chytil jsem papír s textem, co jsem měl nazpívat. Neměl jsem tu správnou náladu, ale bohužel… musel jsem se překonat.
Během několika hodiny jsme měli asi tři písničky téměř hotové. Byli jsme hrozně unavení, ale něco v nás nám dodávalo sílu po krátké pauze pokračovat. Nick říkal, že jsme na dobré cestě ke skvělým songům, nechtěl jsem mu tu odstavu brát. Abych pravdu řekl, moc jsem s ním nesouhlasil. Vždycky, když jsem si hotové dílo pustil, cítil jsem, kde by se co dalo dodělat, ale nic jsem bráchům neříkal. Mohli by se naštvat, protože se to většinou týkalo jejich kytarových partů. Občas jsem samozřejmě něco namítl, ale musel jsem se ovládat. Doufal jsem, že když to budou poslouchat stále dokola, přijdou na to sami. Kevin z toho byl nadšený. Nechal se doopravdy pohltit představou, že až to producent uslyší, padne na kolena a bude nás prosit o to, abychom s ním natočili album. Nick byl poněkud skeptičtější. Pořád se mu něco nelíbilo, pořád něco opravoval. Ale k večeru, kdy jsme všichni padali únavou, měla jeho snaha spíš opačný účinek. Nicméně, rozhodli jsme se, že budeme pokračovat ještě přes týden a v sobotu demo odneseme do studia. Všichni jsme se začali třást nervozitou. Ale něco ve mně mi říkalo, že to bude v pořádku a my… a nám se splní sen.
Každý z nás chtěl být už od mala muzikantem. Už jen proto, že nás rodiče vychovali v tom, že každý měl své hudební nástroje, každý z nás n něco hrál a neslo se to s námi až do nynějška. Do chvíle, kdy jsme schopni naše dovednosti nějak prodat. Nick už v pár skupinách hrál, já taky a Kevin… ten už měl nespočet zkrachovalých projektů a kapel, které se chvíli o vzniku rozpadly. Ale nápad, abychom se dali dohromady jako bratři, vyvstal od táty. Nejspíš nás chce mít pořád všechny pod dohledem. Ale rozhodně, nás to dřív nenapadlo a později nám to přišlo jako docela dobrý nápad.
Každý z nás chtěl být už od mala muzikantem. Už jen proto, že nás rodiče vychovali v tom, že každý měl své hudební nástroje, každý z nás n něco hrál a neslo se to s námi až do nynějška. Do chvíle, kdy jsme schopni naše dovednosti nějak prodat. Nick už v pár skupinách hrál, já taky a Kevin… ten už měl nespočet zkrachovalých projektů a kapel, které se chvíli o vzniku rozpadly. Ale nápad, abychom se dali dohromady jako bratři, vyvstal od táty. Nejspíš nás chce mít pořád všechny pod dohledem. Ale rozhodně, nás to dřív nenapadlo a později nám to přišlo jako docela dobrý nápad.
Ležel jsem na zádech v posteli a přemýšlelo naší možné budoucnosti. Vysnil jsem si scénky, které by se mohly odehrát, kdybychom se proslavili v ohromné vlně po celém světě. Kdybychom měli tak velké množství fanoušků, že bychom vyprodávali koncerty dlouho dopředu. Představoval jsem si, jak by se můj život změnil, kdybych byl slavný, známý, populární… neustále viděný… bez soukromí. Bez přátel, co mám tady… bez života obyčejného člověka… bez Sam.
A nejvíc mě na tom děsilo, že se mi ta představa líbila.
***
"Jsi si jistá? Nemám to ještě zrušit??"ptal jsem se Sam. Zakroutila hlavou a usmála se na mě. Byl pátek odpoledne, těsně před koncem školy. Seděli jsme na zídce, hraničící školní dvůr a předstírali, že posloucháme výklad učitele. Měli jsme zrovna biologii, a protože bylo tak hezky, rozhodlo se, že výuka přírodních věd bude probíhat venku. Rodiče se vrátili domů už před čtrnácti dny a táta určil, že se večeře, na kterou byla pozvaná Sammy, uskuteční… zítra. Byl jsem snad mnohem nervóznější než ona. Ne, že bych nevěřil její společenskosti a slušnému chování, ale ona si občas nedává pozor na jazyk a řekne něco, co by můj konzervativní otec nejspíš nestrávil. Už jsem ji dostatečně varoval, napsal jsem jí dokonce seznam, na co by si měla dát pozor, ale pořád mě trápila jedna věc. Skutečnost, že se táta bude ptát na její bývalé partnery respektive milence. A já nevím, jak ji upozornit na to, že by v tomto ohledu měla lhát.
"Jsem připravená, vím, jak se chovat, neboj se, budu milá, opatrně vtipná a budu si dávat pozor na to, abych neřekla nějakou veselou historku s alkoholem. Neboj se, zvládnu to."řekla pevným hlasem a zasalutovala. "Mohl bys mi věřit."usmála se. Líbl jsem ji na tvář.
"Věřím, jen mám strach. Nechci, aby tě táta nějak… odradil. Já… moc si tě vážím a nechci, abys mi utekla."
"To nehrozí."zazubila se.
"Co nehrozí, slečno?"zeptal se profesor, co se tam zčista jasna objevil. Zarazil jsem se a vzhlédl mu do obličeje. Jeho pleš orážela slunce tak mocně, že jsem málem vyprskl smíchy.
"Eh… no, nehrozí to, že by se v přírodě volně žijící panda setkala s v přírodě volně žijícím… slonem africkým, pane profesore."řekla Sam obratně a já se konečně mohl naplno smát se zbytkem třídy. Profesor stál jako opařený a netušil, co říct. Potil se, takže mu hlava svítila ještě víc.
"Ach tak… ano, máte pravdu, protože slon africký, jak jsme si všichni mohli domyslet, žije v Africe, zatímco panda…"pokračoval v rozvíjení Samantina výroku a bylo mu nejspíš úplně jedno, že probíráme biologii člověka. Sam se na mě otočila.
"A co to vaše demo, jak dopadlo?"ptala se. Pokrčil jsem rameny.
"Ještě nikdo nevolal… mám pocit, že už ani nezavolají."konstatoval jsem se značným zklamáním v hlase. Sam mě chytila za ruku.
"To je mi líto.
"Nemusí… třeba to vyjde příště."řekl jsem nepřesvědčivě nadějně a Sam se lítostivě usmála. Skutečnost, že se nám producent ještě neozval, nastolila v naší rodině dost podivnou atmosféru. Nick se na celé hodiny zavíral do pokoje a nikdo o něm nevěděl. Když vylezl, tvářil se nadmíru naštvaně a odmítal s kýmkoliv promluvit. Rodiče kvůli tomu byli podráždění a vylévali si zlost na Frankiem , který si ji vždycky vylil na mě. Naštěstí, já jsem trávil většinu svého času přípravou na maturitu, což nemělo smysl, protože jsem se nedokázal soustředit, a čas, který jsem nevěnoval učení, jsem využil k tomu, abych se scházel se Sam. To tátu štvalo ještě víc. Možná proto se tak bojím té večeře. Jediný, kdo si zachovával ještě trochu naděje, byl Kevin, který se usmíval a všechny obdařoval optimistickými řečmi, které měly spíš opačný účinek. A navíc jsem v poslední době nabyl dojmu, že před námi něco tají. Před pár dny jsem se také navíc dozvěděl, že s námi u večeře budou i bratři. To mou, poctivě nabytou sebedůvěru, opět srazilo na dno. A Sam jsem to navíc ještě neřekl. Budu ji na to muset připravit. I když říkala, že má moje sourozence ráda a moc se těší, až pozná i Frankieho. Stejně mi to bylo dost nepříjemné.
"Jsem připravená, vím, jak se chovat, neboj se, budu milá, opatrně vtipná a budu si dávat pozor na to, abych neřekla nějakou veselou historku s alkoholem. Neboj se, zvládnu to."řekla pevným hlasem a zasalutovala. "Mohl bys mi věřit."usmála se. Líbl jsem ji na tvář.
"Věřím, jen mám strach. Nechci, aby tě táta nějak… odradil. Já… moc si tě vážím a nechci, abys mi utekla."
"To nehrozí."zazubila se.
"Co nehrozí, slečno?"zeptal se profesor, co se tam zčista jasna objevil. Zarazil jsem se a vzhlédl mu do obličeje. Jeho pleš orážela slunce tak mocně, že jsem málem vyprskl smíchy.
"Eh… no, nehrozí to, že by se v přírodě volně žijící panda setkala s v přírodě volně žijícím… slonem africkým, pane profesore."řekla Sam obratně a já se konečně mohl naplno smát se zbytkem třídy. Profesor stál jako opařený a netušil, co říct. Potil se, takže mu hlava svítila ještě víc.
"Ach tak… ano, máte pravdu, protože slon africký, jak jsme si všichni mohli domyslet, žije v Africe, zatímco panda…"pokračoval v rozvíjení Samantina výroku a bylo mu nejspíš úplně jedno, že probíráme biologii člověka. Sam se na mě otočila.
"A co to vaše demo, jak dopadlo?"ptala se. Pokrčil jsem rameny.
"Ještě nikdo nevolal… mám pocit, že už ani nezavolají."konstatoval jsem se značným zklamáním v hlase. Sam mě chytila za ruku.
"To je mi líto.
"Nemusí… třeba to vyjde příště."řekl jsem nepřesvědčivě nadějně a Sam se lítostivě usmála. Skutečnost, že se nám producent ještě neozval, nastolila v naší rodině dost podivnou atmosféru. Nick se na celé hodiny zavíral do pokoje a nikdo o něm nevěděl. Když vylezl, tvářil se nadmíru naštvaně a odmítal s kýmkoliv promluvit. Rodiče kvůli tomu byli podráždění a vylévali si zlost na Frankiem , který si ji vždycky vylil na mě. Naštěstí, já jsem trávil většinu svého času přípravou na maturitu, což nemělo smysl, protože jsem se nedokázal soustředit, a čas, který jsem nevěnoval učení, jsem využil k tomu, abych se scházel se Sam. To tátu štvalo ještě víc. Možná proto se tak bojím té večeře. Jediný, kdo si zachovával ještě trochu naděje, byl Kevin, který se usmíval a všechny obdařoval optimistickými řečmi, které měly spíš opačný účinek. A navíc jsem v poslední době nabyl dojmu, že před námi něco tají. Před pár dny jsem se také navíc dozvěděl, že s námi u večeře budou i bratři. To mou, poctivě nabytou sebedůvěru, opět srazilo na dno. A Sam jsem to navíc ještě neřekl. Budu ji na to muset připravit. I když říkala, že má moje sourozence ráda a moc se těší, až pozná i Frankieho. Stejně mi to bylo dost nepříjemné.
Po škole jsme se hned každý rozjeli do svých domovů. Sam říkala, že se bude nervovat doma a koupila si několik balíčků cigaret. Budu jí nějak muset říct, že by to měla omezit. Má pořád strašný kašel a já se bojím, aby jí něco nebylo. Já si koupil několik balíčků marshmallows a rozhodl se, že se sním všechny najednou, pak mi bude špatně a večeře se zruší. Protože mi bývá špatně vždycky, když jich sním… hodně. Doma na mě čekala máma a vyzvídala, co má a nemá Sam ráda.
"Není vegetariánka? Jí zeleninu? Nevadí jí česnek?"zeptala se posedmé. Zasmál jsem se a posadil se ke stolu v kuchyni, hodil jsem na něj všechny sáčky s bonbóny a prosil mámu, aby mi podala nějakou obrovskou mísu.
"Nic z toho jí nevadí, jí všechno a jí hodně."pronesl jsem nepřítomně a soustředil se na to, aby mi Frankie, sedící kousek ode mě, nic nesnědl.
"Budeš ji také muset ukázat dům, vevnitř ještě nebyla."
"Hm…
"Vůbec nechápu, proč jsi ji sem nepřivedl, nic by se nestalo!"řekla máma trochu zvýšeným tónem hlasu. Sedla si proti mně a opřela se lokty o stůl.
"Nebuď nervózní, mami."uklidnil jsem ji plytce a snažil se zapomenout a sevřený žaludek, co mě už nějakou dobu trápil. Máma si povzdychla.
"Táta se chová divně."oznámila mi celkem zbytečně. Kývl jsem hlavou. "Neboj se, budu se ho snažit krotit. Mně se ta Sam docela líbí."pokrčila rameny. Ano, to byla pravda. Docela si rozuměly, když si spolu povídaly po telefonu. Sam mě hledala a já měl vypnutý mobil, tak volala na pevnou linku. Ale táta nebyl nadšený z toho, že má to číslo. A i když jsem m dával jasně najevo to, že mě to vážně mrzí, nechoval se jinak.
"Kevin říkal, že by mohl přivést Danielle, ne?"nadhodil jsem a doufal, že si na to máma vzpomene a zachrání večer tím, že tam bude víc přítelkyň.
"Ano, ale táta řekl, že ji nechce obtěžovat, ať přijde jindy."řekla docela naštvaně. "Vůbec s ním není řeč, nechápu, co to do něj vjelo."zakroutila hlavou.
"Já taky ne. Kevin s Danielle chodí už rok a ještě nám ji ani neukázal. A tátovi je to jedno! A mě donutil, abych Sam donutil, aby sem šla."stěžoval jsem si hlasitě a máma mě poplácala po rameni, zatímco se zvedala. "A to spolu nejsme ani dva měsíce."
"S tátou by nepohnul ani pár volů."řekla máti soucitně a odešla z kuchyně. Všechno se obrací proti mně.
"Není vegetariánka? Jí zeleninu? Nevadí jí česnek?"zeptala se posedmé. Zasmál jsem se a posadil se ke stolu v kuchyni, hodil jsem na něj všechny sáčky s bonbóny a prosil mámu, aby mi podala nějakou obrovskou mísu.
"Nic z toho jí nevadí, jí všechno a jí hodně."pronesl jsem nepřítomně a soustředil se na to, aby mi Frankie, sedící kousek ode mě, nic nesnědl.
"Budeš ji také muset ukázat dům, vevnitř ještě nebyla."
"Hm…
"Vůbec nechápu, proč jsi ji sem nepřivedl, nic by se nestalo!"řekla máma trochu zvýšeným tónem hlasu. Sedla si proti mně a opřela se lokty o stůl.
"Nebuď nervózní, mami."uklidnil jsem ji plytce a snažil se zapomenout a sevřený žaludek, co mě už nějakou dobu trápil. Máma si povzdychla.
"Táta se chová divně."oznámila mi celkem zbytečně. Kývl jsem hlavou. "Neboj se, budu se ho snažit krotit. Mně se ta Sam docela líbí."pokrčila rameny. Ano, to byla pravda. Docela si rozuměly, když si spolu povídaly po telefonu. Sam mě hledala a já měl vypnutý mobil, tak volala na pevnou linku. Ale táta nebyl nadšený z toho, že má to číslo. A i když jsem m dával jasně najevo to, že mě to vážně mrzí, nechoval se jinak.
"Kevin říkal, že by mohl přivést Danielle, ne?"nadhodil jsem a doufal, že si na to máma vzpomene a zachrání večer tím, že tam bude víc přítelkyň.
"Ano, ale táta řekl, že ji nechce obtěžovat, ať přijde jindy."řekla docela naštvaně. "Vůbec s ním není řeč, nechápu, co to do něj vjelo."zakroutila hlavou.
"Já taky ne. Kevin s Danielle chodí už rok a ještě nám ji ani neukázal. A tátovi je to jedno! A mě donutil, abych Sam donutil, aby sem šla."stěžoval jsem si hlasitě a máma mě poplácala po rameni, zatímco se zvedala. "A to spolu nejsme ani dva měsíce."
"S tátou by nepohnul ani pár volů."řekla máti soucitně a odešla z kuchyně. Všechno se obrací proti mně.
V sobotu ráno jsem se probudil hodně brzo. V šest. A nemohl jsem dál usnout. Marshmallows nezabraly a žaludek mi úplně zkameněl. Bylo mi z nervozity špatně. Ležel jsem na posteli a v hlavě si přehrával scénáře, co by se večer mohly odehrát. A zajímavé bylo, že všechny končily katastrofou. Začal jsem propadat úplné beznaději a přemýšlel jsem o tom, že to zruším já sám. A bylo mi jedno, co by z toho plynulo za následky. Chtěl jsem Sam ušetřit všech dotazů a nepříjemných situací, o které se můj drahý tatínek s chutí postará. Nechtěl jsem ji vystavovat tomu stresu z toho, jak se k ní bude chovat.
"Ahoj."zvedl jsem telefon, co se mi rozezvonil na nočním stolku. Mohlo to probudit všechny v domě. S hrůzou jsem si uvědomil, že takhle přemýšlím bezmála dvě hodiny. Volala Sam, ale v telefonu bylo slyšet jen divné chrčení, hlasy a dupot těžkých bot. Nechápal jsem, co se děje. Napadlo mě, že jí někdo ukradl telefon. Už jsem chtěl zavěsit, když se ozvalo tiché: "Joe?"
"Ano?"zeptal jsem se vyděšeně, protože takhle zoufalou jsem Sam ještě neslyšel. V hlavě se mi vyrojily tisíce obrázků zdemolovaných aut, zkrvavených nožů, policejních aut a já nevím, čeho ještě. Chvilku bylo ticho, přerušované jen tlukotem mého vlastního srdce.
"Hoří tady."
"Ahoj."zvedl jsem telefon, co se mi rozezvonil na nočním stolku. Mohlo to probudit všechny v domě. S hrůzou jsem si uvědomil, že takhle přemýšlím bezmála dvě hodiny. Volala Sam, ale v telefonu bylo slyšet jen divné chrčení, hlasy a dupot těžkých bot. Nechápal jsem, co se děje. Napadlo mě, že jí někdo ukradl telefon. Už jsem chtěl zavěsit, když se ozvalo tiché: "Joe?"
"Ano?"zeptal jsem se vyděšeně, protože takhle zoufalou jsem Sam ještě neslyšel. V hlavě se mi vyrojily tisíce obrázků zdemolovaných aut, zkrvavených nožů, policejních aut a já nevím, čeho ještě. Chvilku bylo ticho, přerušované jen tlukotem mého vlastního srdce.
"Hoří tady."








páááni!!konečně další díl!!a hned je úžasnej!!paráda!těším se na další!