
Song dneska nebude, protože mi tu na MTV hraje Leona Lewis:D
Háh, tak, lidičky, možná by stálo za to, abych tak lehce shrnula, kam se naše nemalé společenství pomalu ubírá.
Je to čistě můj názor, tak na to berte ohled, protichůdné komentáře jsou ale, jako vždy, vítané.
Mnoho z vás, jak jsem četla, se zúčastnilo rozsáhlé diskuze na Romance In Danger (Nathalie, děkuji :-*) a Frerard blogu.
Tak možná víte, co se tam rozpoutalo za polemizaci nad tématem FRERARD - Mrtvý / Živý.
No, já jsem tam taky něco psala, ale nejspíš to byla pěkná blbost, už jen proto, že jsem to psala vážně ve spěchu, ale to je fuk.
Podle mě Frerard nezemřel úplně, to rozhodně ne, protože v našich... srdcích bude vždycky.
Znám spoustu lidí, já mezi ně také patřím, kterým Frarard změnil, ovlivnil nebo třeba i zachránil život. To, že spousta z nás začala psát, vlastně i třeba jen číst, změnilo všechno možné. Problémy byly... a tak.
Ale mělo to spoustu velkých pro.
Našli jsme si nové přátele, tak dobré, že už je třeba nikdy neopustíme. Nové známé, nové zkušenosti.
Bylo to vážně skvělé.
Měli bychom Frardu vzádt velký dík, protože on si to zaslouží.
Ale když jsem tvrdila, že Frerard žije, myslela jsem tím, že žije jenom v našich srdcích. A v povídkách. A to už ani snad nestojí za řeč.
Frerard v prvém slova smyslu, všichni víme, co to znamená, podle mě už dávno... ne přímo zemřel, spáš se jen tak ponořil do hodně, hodně hodně, hlubokého spánku. Teď prostě není.
Možná je to tím, že MCR přestali koncertovat a odebrali se kamsi do ústranní, možná je to tím, že když píšete povídku, nemůžete najít nic, co už tady aspoň jednou nebylo.
Frerard je něco unikátního, tak nemůžeme nastavovat čas, který mu byl vyhrazen. Tohle není ftbalový zápas. Jestli si někdo myslí, že když to bude pořád dokola zkoušet, nakonec dá gól, měl by otevřít oči.
Nenajdete povídku, která tady ještě nebyla. Protože se vždycky najde něco, co je tomu třeba jen vzdáleně podobné. To už porstě nejde.
Frerard blog šel na odpočinek.
Tento blog nikdy nebyl žádným impériem Frerardu a koncentrací fanoušků a komentářů. Nikdy jsem se nepovažovala za spisovatelku roku, ale myslím, že díky Cecily a poté i Eliz, úroveň tady stoupla.
Ale teď, to si každý všiml, jsme plynule Frerardu nechaly a přesunuly se k jínému žánru. Protože už nic, kde se vyskytují Frankie a Gee, nejde psát. Je to strašně namáhavé.
Tenhle blog se rušit nebude, doufám tedy, ještě hodně dlouho. A ani nevím o tom, že by jedna z nás chtěla přestat psát (i to už tady ale bylo). Jenže Frerardu už tu čekejte minimum.
Možná, nechci předbíhat, se tu ode mě něco objeví, ale nejsem si tím ani sama jistá.
Možná by tahle vykecávka měla skončit a já bych měla jednou (nebo dvěma) větou shrnout to, co se tu snažím naznačit. A dost blbě:D.
... Frerard je... Prostě není. Předpokládám, že zase ožije, až My Chem nastoupí novou šňůru koncertů, ale teď nemá cenu se snažit. Akorát to boří vztahy a namáhá mozek.
Věřím, že až přijde ta správná chvíle, bude zase o čem psát.
Neříkám, že mají všichni přestat psát. To ne. Jen upozorňuji na to, že je to možná trochu nebezpečné.
Končím.
Frerard v duši, bratři a sestry.
xxx








nenuť mě se k tomu vyjádřit....
co ste se všichni zbláznili, kdo s tim začal? dobře, vystihlas to, a... nemam názor, to chce moc přemejšlení a to mi nejde :P
;)