
Jako první se probudila Kevinova kocovina. Otevřel oči a hned je zase zavřel; ta bolest byla téměř nesnesitelná. Ten krátký pohled mu stačil, aby zjistil, že je ráno. Nejdřív si uvědomil svoje rozbolavělé a unavené tělo, a až když znovu otevřel oči a naskytl se mu pohled na tourbus, vzpomněl si, co se tu včera dělo.
Bylo tu dusno, zakouřeno, vydýchaný vzduch; nikdo se večer neobtěžoval vyvětrat. Kdyby nebyl Kevin tak unavený, vadilo by mu to - takhle jen znovu zavřel oči. Bolelo ho i myšlení. Měl pocit, že na chvíli znovu usnul - když se probral, otočil se na posteli a podložil si hlavu. Prohlížel si odpadky od jídla, lahve na zemi a prázdnou láhev na stole.
Ano… včera hráli flašku. Nevzpomínal si na všechno, ale věděl, že holky usnuly s nimi. Všichni ještě spali, rozvalení na zemi nebo na gauči. Kevin se přinutil vstát - došel se vysprchovat a uvařil si kávu. Se zíváním se posadil ke stolu a čekal, až se ostatní probudí.
Přemýšlel o tom, co se včera stalo. Rozpomněl se, jak na sebe říkali tajemství. Rád by věděl, která z nich byla skutečná. Rád by se těch holek ještě jednou zeptal. Včera vypadali jako nejlepší přátelé, ale teď, když si prohlížel, jak všechny tři spí, přišly mu jaksi vzdálené. Jako z jiné planety, žijící životy tak rozdílné od toho Kevinova a jeho bratrů, až to bylo neuvěřitelné. Jako by mezi ně někdo postavil barikádu.
Oni měli dokonalé rodiče, byli přísně vychováváni ve víře; nikdy neudělali hloupost, byli slušní a vzorní synáčkové svých rodičů. Holky naproti tomu žily úplně jinak. Životy těch šesti byly tak rozdílné, až byly neslučitelné.
Pozoroval Elizabeth, která, pokud se pamatoval, spala s plyšáky. Pokud to byla pravda, Jennifer utíkala z domova a byla na prášcích. Patty se opíjela do němoty. To bylo pro Kevina něco … zkrátka neskutečného. Jak mohly tři tak mladé holky toho tolik prožít. Jak mohly mít větší zkušenosti než oni tři.
Přemýšlel o nich. Byly vlastně každá daleko od domova, pryč od rodičů, každá měla vlastní příběh života; všechny těžké, ale přesto se smály a vtipkovaly. Teď mu to legrační nepřišlo. Ne, že by se mu Patt, Jenny a Elis znechutily nebo jimi za to pohrdal. Prostě si to jen nedokázal představit. Nevěděl, jak teď k nim má přistupovat. Viděl je teď v úplně jiném světle, jako by to byl někdo úplně jiný. Zajímalo ho, co všechno o sobě ještě neřekly. Zavrtěl hlavou a napil se kávy. Možná jenom jako obvykle všechno zveličoval.
Asi po hodině se k němu připloužila Elizabeth, která nejméně pila. Zívala a zhroutila se na židli proti Kevinovi.
"Dobré ráno," zívla, neobtěžujíc si dát ruku před ústa.
"Bré," zamručel Kevin.
Vzhlédl k ní. Poprvé na chvilku uviděl barvu jejích očí: měla je zelenohnědé jako on. Dlouhé tmavé vlasy jí spadaly přes tváře, pod ramena a na černé tričko. Klímala se zavřenýma očima. Byla docela hezká.
"Krucinál fagot!" ozvala se dutá rána a lamentování.
"Au! Sakra, Jenn! Dávej pozor!"
"Málem jsem se zabila!"
"A tys mi zlomila kotník!"
"Nemáš se tu tak debilně rozvalovat přímo v cestě!"
Hašteřící se Jenny s Patt vstoupily do kuchyně, oddělené od zbylé části tourbusu pouze závěsem. Kevinovi a Elis bylo ihned jasné, když ty dvě přišly, že Jenn nejspíš zakopla o Patty, když vstávala a odcházela do kuchyně.
Patt se svalila na židli, přičemž jí málem rozbila, a mnula si bolavý kotník, do kterého ji Jenn nakopla. Jenny jí na oplátku zezadu strčila do hlavy a natlačila jí nad stůl. Šla si uvařit kávu - neptala se, jestli může, ani nepozdravila Kevina a Elis.
"Smažka zatracená," postěžovala si Patty.
"Já to slyšela!" ozvala se Jenny.
"No a co!"
Kevin sledoval ranní hádku, která téměř vzápětí probudila zbytek palubního osazenstva. Joe a Nick se přišourali ke stolu a obsadili zbylé židle.
"Co se děje, proboha?" zeptal se Nick.
"Tady je kraválu, připadam si jak na nádraží," utrousil Joe a zavadil pohledem o Patty. Náhodou si vzpomněl na jejich včerejší … polibek.
"Skočíte někdo pro snídani?" zeptal se Kevin.
"Ehm… dojdu tam," nabídl se zcela nečekaně Joe.
"Půjdu s tebou," přidala se Patty. Joe se zatvářil divně, ale nic neřekl.
Cestou k pekárně spolu ti dva nepromluvili. Joe si v její přítomnosti připadal trochu nesvůj, a nevěděl proč. Neustále po ní pokukoval. Měla na sobě černé oblečení, trochu ve stylu punk, kdežto Eliz byla spíš do metalu. Byly tak jiné. Rozdílné. Patt byla úplně jiná, než on. Bylo mu z toho divně. Sledoval její rozvázanou tkaničku na narychlo nasazených těžkých botách; všiml si, že všechny tři mají v takových botách oblibu. Oblékaly se úplně jinak než oni. Ne přímo neslušně, možná jen víc… rebelsky. Líbila se jim černá.
Patty se ani neobtěžovala učesat; rozcuchané dlouhé vlasy, barvené na červeno, odrážely letní slunce, když kráčeli parkovištěm k obchodu. Ta barva jí šla k očím, tak blankytně modrým; Joea napadlo, že by jí slušela vojenská nebo policejní uniforma, a musel se své myšlence zasmát.
"Co je?" otočila se na něj Patt.
"Nic," snažil se to zamluvit Joe.
Znovu zavládlo ticho.
***
Nicka překvapilo, jak málo o sebe holky dbaly. Ne, že by zanedbávaly hygienu, ale nebyly to klasické "barbíny". Žádné malování, ani česání. O tohle se nestaraly. Neběžely do svého tourbusu pro čisté spodní prádlo.
Sledoval záplavu Jenniných tmavých vlasů, skrývající bledou a poměrně hezkou tvář a hnědé oči, když podřimovala s hlavou na stole. Kevin přepínal televizní programy a Elis si stavěla na stole domeček z karet, které vyhrabala bůhvíkde.
"Půjdu tu trochu uklidit," ozval se Kevin.
"Mám ti pomoct?" nabídla se Elis.
"Nemusíš," mávl rukou a zmizel.
O chvíli později se Patt s Joem vrátili s čerstvým pečivem a koblihami. Patty hodila sáček na stůl a zbořila tak Elisin domeček právě, když dostavovala poslední dvě karty.
"Patt!" obořila se na ní Eliz.
"Co?" chladně neprovinilým tónem odporovala Patty, jako že je Eliz trapná, když jí na takové dětinskosti záleží.
Eliz zavrtěla hlavou a shrábla ze stolu karty. Odešla dopomoct Kevinovi s úklidem. Jenny se cpala koblihou, Patt se usadila ke stolu a Nick se zeptal Joea: "Co máme dneska v plánu?"
Joe pokrčil rameny. "Volno. Zítra autogramiáda, nějaký focení a rozhovor a pozítří koncert kousek odtud."
"Paráda." Nick se protáhl. "Doufám, že to půjde takhle hladce jako doteď."
***
Když spolu posnídali, vrátily se holky do svého tourbusu. Jenny potom, co zavolala svojí rodině, si zalezla do postele s knihou (ano, taky četla) a pustila si mp3ku. Patt vybrnkávala na kytaru jakousi neznámou melodii a Eliz se rozhodla, že se půjde projít. Nepodařilo se jí přemluvit kolegyně, aby šly s ní; obě tvrdily, že jsou po afteru moc unavené a chtějí se jen tak poflakovat a odpočívat. Navíc je tam prý moc vedro.
Potom, co Patty Elis sjela, že je nějaká moc akční, se Eliz urazila a vyšla si ven sama. Potulovala se na parkovišti a nějakou nevysvětlitelnou náhodou narazila na Kevina.
"Oh… ahoj."
"Ahoj," opětoval jí pozdrav. "Co ty tu tak sama?"
"Ale… jen tak se procházím."
Trapné ticho.
"Já taky," prolomil ho Kevin. A dodal daleko trapnější komentář, než bylo to ticho: "Tak se můžem procházet spolu."
Eliz přikývla. "Fajn."
Pomalu se rozešli. Kevin sebral odhodlání a po delší chvíli se zeptal, co ho už dlouho pálilo na jazyku. "Víš… ten včerejšek…" odmlčel se. "Nepamatuju si všechno, ale říkali jste o sobě dost věcí." Znovu odmlka. Nevěděl, jak to říct, aniž by se Eliz nějak dotkl.
"Chceš vědět, jestli je to pravda?"
Kevin se trochu začervenal. "No… vlastně ano."
Eliz se hořce zasmála. "Z větší části bohužel je."
Dál už to nerozváděla ani ona, ani Kevin.
***
Dalšího dne večer, když se kluci vraceli z autogramiády (dívky už byly ve svém tourbuse), Nick a Kevin probírali dnešní den.
"A taky bysme se nemuseli podepisovat tolikrát. Asi mám zánět šlach," říkal právě Kevin a protřepal si ruku.
Nick se mu zasmál. "To je riziko povolání."
"To bychom měli dostat rizikový příplatek."
"To bychom měli dostat rizikový příplatek."
"Spokojený fanoušek je příplatek, že jo, Joe?"
Joe nepřítomně zamručel. Přemýšlel o dnešním rozhovoru a focení. O jedné obyčejné větě, kterou odpoledne pronesla Patty: "Jsme jenom normální holky."
Přemýšlel o tom, jak se téměř pohádala s fotografem jen proto, že chtěl, aby se trochu nalíčila: "Buď mě vyfotíte takovou, jaká jsem, nebo nijak."
Trochu ho překvapovalo její chování. Jako by si už něco prožila… něco, co jí naučilo říkat ne. Stát si za svým názorem. Stát pevně na nohou, i když se zem kolem hroutí. Připadalo mu, že se snad bojí - nebo nechce? - o někoho opřít. Jako by jí někdo podrazil nohy, ucuknul ramenem, když si o něj chtěla opřít hlavu, vrazil jí nůž do zad. A to jí poznamenalo. Měl pocit, že dřív byla jiná, ale změnila se. Nevěděl, proč. A z nějakého důvodu se jí bál nebo jen nemohl zeptat.
Všechny tři vypadaly tak vyrovnaně. Tak často se smály. Připadalo mu neuvěřitelné, kolik si toho prožily. A i Nick, když si lehal do postele, uvažoval velmi podobně. Ani jeden z nich nečekal, že na ně tři tak obyčejné holky mohou tak silně zapůsobit. Deprese - optimismus: tyhle pojmy se u nich nestřídaly. Vyvažovaly se.
Dívky ve vedlejším autobuse klidně spaly, a i Joe, Nick a Kevin se pomalu a postupně nořili do spánku, aby byli odpočatí na zítřejší koncert, o kterém tušili, že bude jiný než ten první.








má to cenu komentovat
prostě paráda jak jinak!!!!!! xD