close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pain

12. února 2009 v 22:36 | Cecily |  Jednorázovky



"Jasně jsem vám řekl, že tohle prostě dělat nebudete!"
"Ale-´´
"Sakra, musíme se nějak prezentovat, a kdyby se tohle veřejnost dozvěděla, byl by z toho skandál! Myslel jsem, že jsme si to vyjasnili!"
"Nemůžeme si pomoct! Prostě to tak je! My se milujeme, Mikey!"
"Zatraceně, tohle nechci slyšet! Nejste snad děti! Jestli to nedokážete držet pod kontrolou, nedělejte to! To vám vůbec nezáleží na tom, že kapela se rozpadá? To vám nezáleží na mně, na nás?!"
"Samozřejmě že záleží!"
"Evidentně ne! Staráte se jenom o sebe a vůbec ne o to, jaký to má dopad na všechny kolem!"
A takových hádek bylo tolik, že se nedaly spočítat na prstech obou rukou. Můj bratr Mikey byl vždycky proti našemu vztahu. Když se to dozvěděl, myslel jsem, že se to časem srovná. Ale mýlil jsem se. Rozhodně jsem nečekal, že to bude až tak zlé.
Začali jsme si připadat jako psanci, ale hledali jsme útočiště jeden u druhého.
"Mikey na víkend odjel. Máme dům jen pro sebe."
Ve slabém úsměvu na tvé tváři už tehdy byla jakási nejistota. Přivinul jsem tě k sobě. "Frankie, no tak. Bude to dobrý."
Nechal ses ukolébat mým hlasem, mou přítomností a ujišťováním, že všechno se zlepší. A já byl tenkrát tak silný, že jsem dokázal držet i tebe. A tys mi věřil.
Ale časem se naše doufání vytrácelo. Všechno se začalo hroutit.
"Měl by ses oženit, Gerarde."
"Mikey… do prdele, smiř se s tím, jaký jsem! Jestli to nedokážeš, je to tvůj problém!"
Jenomže Mikey nás komendoval tak dlouho, až už jsme ztratili víru. Ztratili jsme i sílu. Vyštval nás. Akorát teď jsme byli i my proti sobě.
"Já už prostě nemůžu, Gerarde."
"A je to snad moje vina?!"
"Možná bychom měli přestat."
"Fajn! Jak myslíš."
Ty ses odstěhoval, a já zůstal ve svém domě sám. Několik týdnů po tobě mě opustil i Mikey. Oženil se; ale myslím, že pravý důvod k jeho rozhodnutí bylo moje chování k němu. Moje nevrlost, to, že jsem mu všechno kladl za vinu.
Prožil jsem si své peklo na zemi, když Mikey o několik měsíců později zemřel. A tenkrát při jeho pohřbu jsme se poprvé od tvého odchodu znovu viděli.
Ty jsi cítil stejnou vinu jako já. Možná větší. Jen já to neviděl. Viděl jsem jen svou bolest a přehlížel tu tvou. Myslel jsem, že jen já jediný dokážu trpět, že mám právo trpět… a chci trpět. Utápěl jsem se ve vzpomínkách a po čase jsi ty byl ten, kdo mě z nich zkoušel vytáhnout. Zkoušel jsi mě zachránit, ale já se ti bránil. Kvůli Mikeymu. Nemohl jsem mu to udělat. Jen by to zhoršilo můj pocit viny.
"Gee… To bude dobrý. Jsem tady."
A já se nechal obejmout. Už jsem neměl sílu protestovat, ale věděl jsem, že už nikdy nic nebude dobrý. Přál jsem si zemřít v tvé náruči, přál jsem si mluvit s Mikeym. Chtěl jsem, aby moje slzy stékaly po mé tváři a abych se v nich žalem utopil, aby seschly a stále se třpytily na mých lících, zatímco já už nebudu dýchat.
Teď, když je Mikey mrtvý, já jsem ten viník. Já ho musím odprosit. Já se musím držet daleko od tebe. Ale nedokážu to. "Odpusť mi, Mikey."
… Bolest lidi rozděluje, ale také je spojuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nathalie Nathalie | Web | 13. února 2009 v 0:38 | Reagovat

Krása!!! Co vím k tomu dodat?!

<333

2 Eliza Eliza | 13. února 2009 v 8:51 | Reagovat

Tyjo. Přesně jak řekla Nathalie: Krása!!!

3 Pip Pip | 13. února 2009 v 11:24 | Reagovat

oooh, tak smutné:(...

4 werunka werunka | 15. února 2009 v 15:30 | Reagovat

oou smutne....posledny vyrook fakt pekny:)--ale predstava ze Mikey nekoho komanduje ...ehm:D nesedi mi to akosik:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama