close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Why do I feel this party’s over

27. února 2009 v 14:56 | Cecily |  Jednorázovky
Bla bla bla...



I'm safe, up high
Nothing can touch me
But why do I feel this party's over?
No pain inside
You're like perfection
How do I feel this good sober?


Rukou přejížděl po nahých zádech mladého kluka. Znovu na něj natiskl svou pánev. Přes kouř ze své zapálené cigarety, který zahaloval tmu, sledoval chlapcovu tvář, zakrytou tmavými vlasy. Viděl jen její polovinu. Ale ani to nepotřeboval. Byla to jen další neznámá tvář, skrytá v kouři vyšlukovaných cigaret, utopená v množství vypitého alkoholu - bylo to jen další tělo zahalené bledou kůží, tisíckrát osahanou a použitou jako hadr na podlahu množstvím neznámých rukou.
Ale tady nebylo místo pro soucit. V ochotě toho kluka viděl svou příležitost, v jeho zranitelnosti svoje zadostiučinění. Tohle byla cesta. Cesta, na kterou když se dostanete, jen tak zpátky nemůžete.
Nechal dohořet svou cigaretu i svoje vzrušení. Až se ráno probudí, nebude si pamatovat jeho tvář. Tolik neosobní, co mu vzala jednu noc, dala mu potěšení, na které zapomene, a ulehčila jeho peněžence. Nic víc. Možná ho znovu potká na tolik známých ulicích, v těch barech a klubech, kam chodí pořád ty stejné známé kroky.
Chuť sexu mu dávala zábavu, pití útěk, a jedna dávka bílého prášku rozhodovala o jeho životě. Bylo tu tolik probdělých nocí, tolik rán, kdy ho probouzelo polední slunce, a večery, kdy se vydával do barů a do ulic. A noci - nejtěžší části.
Vzpomínky se začínaly trhat. Zůstala jenom hořkost, smích po vypitých skleničkách, vztahy bez budoucnosti, nevázanost, jednorázové práce. Nechtěl být tím, kdo jednou bude na místě těch, jejichž těla teď používá on. Ale mohl si vybrat, zatím.
Na jeho rukou bylo tolik viny, krve, ztráty, ničení. A jeho oči - mluvily o jeho životě, zbytečném, ztraceném, bídném a špatném. Bylo mu to jedno. Nechával procházet lidi bez jmen svýma rukama, svým bytem, proléval hrdlem pivo a vodku, stával na mostě v drobném dešti a sledujíc jeho železnou konstrukci, kdy byl střízlivý a kouřil; zatímco útržky jeho vzpomínek, plavající v alkoholu, se draly na povrch.
Staré hádky s učiteli, utíkání z hodin, zvracení na záchodech, uštěpačné poznámky spolužáků, krev, pračky, šikana, bránění se tomu všemu… bláznivá matka, od které utekl, hned jak byl plnoletý; facky, třískání dveřmi, rozvedený otec žijící na druhém konci státu.
V každé vykouřené cigaretě cítil svobodu, zapomínal na stará přátelství, ale nemohl zahodit svůj život. Nepomůže, když utečete pryč, protože vzpomínky se povezou s vámi - navždycky. Nemůžete je potlačit a utopit v alkoholu, protože časem přijde vystřízlivění… a vy si uvědomíte, že tenhle život není správný, že tak ho nechcete - i když teď to popíráte.
I když mu tenhle život dával svobodu, říkal si, jestli tohle všechno nebyla jedna velká chyba. Jestli nezačít znovu. A jestli má ještě tu možnost.
Teď se otočil za svým životem, a neovlivnil ho nikdo - neměl lásku. Možná ho ovlivnila touha po ní. Odhodil cigaretu, usmál se a vydal se směrem domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pip&Eliz Pip&Eliz | 27. února 2009 v 15:38 | Reagovat

Kefčoooooo.... nádhera... to mluví za všechno... to rozhodně.

Nemáme slov:-*:-*:-*:-*

2 Cecily Cecily | 27. února 2009 v 15:42 | Reagovat

děkuju vám, bratři :D:*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama