close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Life is just a dream

19. dubna 2009 v 12:03 | Cecily |  Jednorázovky
Věnuju Pip k narozeninám.
Všechno nejlepší, zlato. :*




Ležel na zemi, schoulený ve vlastním malém světě, který byl jeho útočištěm. Tady mohl tiše ležet, poslouchat jen tlukot vlastního srdce, které mu skákalo v hrudi, jako by se chtělo dostat ven, a vnímat svůj dech, který mu znovu a znovu rozpíná plíce a žebra. Proč si jednoduše nemůže říct: Dost, už nechci!?
Jako by jeho tělo bylo plot, který se nějaký pes snaží přeskočit. Skáče dál a dál, rozbíhá se mezi údery srdce a stále do něj naráží, ale zkouší to znovu a znovu, až ho jednou přeskočí a přestane do něj narážet - a srdce přestane vrážet do žeber, konečně bude na druhé straně plotu a konečně si odpočinou jeho plíce, které bez přestání musí pracovat a nikdy nesmí přestat.
Nikdy by tohle neudělal. Nikdy by nechtěl rodinu - děti. Nechtěl dát život někomu, kdo ho potom možná ani nebude chtít.
***
"Nicku? Zase jsi tady?"
Hlas jeho bratra ho probudil z jeho snění. Možná se to ani nedalo nazvat sněním; byly to jakési myšlenkové pochody, které se honí hlavou bez jakýchkoli zákonitostí a pravidel v těch stavech mezi snem a realitou, spánkem a probuzením.
Ženou se hlavou a mají ty nejnemožnější podoby. Všechno je při nich dovoleno. A vlastně, jak víme, že život není jenom sen?

Co když je skutečnost klam, jakýsi obraz, jak tvrdili antičtí filozofové, a co když ten skutečný život je jinde, třeba tam, kde se nám zdají sny?
"Nicku?! Jsi tady??"

Nebylo by vysvobození, prostě skočit přes ten plot a za ním nechat svoje závazky, bolesti a úzkosti? Možná by to dalo práci, ať už jakýmkoliv způsobem, ale bolelo by to snad víc, než tady zůstat? Tady, v té obrazné realitě, kde je všechno tak neuvěřitelné; kde se lidé domluvili, že papírky budou mít cenu a budou jim říkat peníze, kde jeden vraždí druhého a jde za to do vězení na kratší dobu než ten, kdo zpronevěřil deset tisíc dolarů?
Ale tohle všechno se ho přece netýká. On má svůj život, svůj malý svět. Někdy bolí v něm být, jindy mu přináší smích. Chtěl by z něj odejít, kdyby mohl. Kdyby bylo tlačítko na odchod. Ale to by bylo moc jednoduché. Navíc kdyby na všechno byla tlačítka, možná by chtěl žít.
"NICKU!!"
Ano - tohle je důvod, proč tu zůstává. "Ano, Joe! Už jdu!"
***
Přišel do kuchyně, kde seděl u stolu Joe. "Budeme muset jet."
Nick mlčel. Stál a čekal. Joe se neotočil a nepodíval se na něj. Možná pro něj bylo taky těžké pomyšlení, že Nicka uvidí zase až za měsíc. Je to dlouhá doba, když jste zvyklí s někým vyrůstat, být s ním každý den.
Když seděl v autě na zadním sedadle, zatímco Joe vepředu řídil, možná se i bál. Díval se z okna a doufal, že nikdy neuvidí ten modrý plot, za kterým byl uvězněný a kam už nikdy nechtěl.
Vždycky, když si pro něj přijel Joe při návštěvních hodinách, byl zpočátku rád. Mohl být chvíli doma, mohl být s ním. Jenomže potom to bylo daleko horší, když věděl, že za pár hodin se tam musí vrátit.
Už viděl modrý plot, znamení začínajícího utrpení.
***
Každým dnem, každým týdnem a měsícem to bylo stále horší. A on už prostě nedokázal snést objetí svého bratra, když se s ním na parkovišti u auta loučil.
Věděl, že takhle zle se bude přitom cítit vždycky, ale už se naučil alespoň trochu zadržet slzy. Pamatoval si, jak poprvé to nedokázal.
***
MINULOST:

"Prosím, Joe."

Slzy mu stékaly po tvářích a neovladatelně se třásl.

"Nicku, no tak. Nemysli si, že pro mě to není těžké. Možná je to i horší než pro tebe. Ale já tě prostě neuhlídám, to si musíš uvědomit. Když mi nemůžeš říct, co se ti honí v hlavě, jak mám vědět, kdy zase vezmeš žiletku a pořežeš se, nebo kdy zase spolykáš prášky? Oni ti tam pomůžou; postarají se o tebe."

-

"Ahoj, Nicku. Já jsem Tom Jones, psychiatr. V nemocnici jsi mě viděl. Ke mně budeš chodit po dobu tvého pobytu tady."

Nick seděl s pohledem zavrtaným do svých kolen a nezmohl se na slovo. Muž před ním pokračoval. "Když sis vzal ty prášky, dokážeš mi říct, proč jsi to udělal? Chtěl ses zabít?"

"Já - já nevím. Asi ne - ale - uvažoval jsem o tom jako o možnosti."

***
"J-joe…"
"Nicku! Co se děje?"
"Já tam nechci. Oni mi tam n-nepomáhají. Ládujou do mě jenom samý prášky, a já… mně je tam ještě hůř. Nechci tam, p-prosím, Joe… neposílej mě tam. Odvez mě někam daleko. Já už to n-nikdy neudělám.."
"Nicku… já… bože. Samozřejmě, že … už tam nikdy nepojedeš, nikdy se tam nevrátíš. Zůstaneš se mnou, já… odvezu tě - daleko."
***
Na travnatých skalnatých kopcích, které byly prosluněné a zároveň se po nich proháněl vítr, kde vzduch byl prosycený solí a zpěv racků se tu ozýval až daleko za obzor, na jednom kopci tu stála malá vila, která kdysi patřila Joeově a Nickově babičce.
Tady se každý den procházeli a projížděli na koních, po mořském pobřeží nebo klikaté liduprázdné silničce až do daleké vesničky s přístavem a malým kostelíkem.
Na světě snad ani nemohl existovat větší rozpor mezi tímto místem a zaprášeným městem, kde žili, než se sem přestěhovali.
Nepřemýšleli, jak by všechno dopadlo, kdyby tam zůstali. Nakonec, kdo ví, jestli život není sen…?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliza Eliza | 19. dubna 2009 v 14:01 | Reagovat

to si taky řikám....jestli není život jen sen. ..a
Tohle je opravdu krásný. Ty myšlenky, a hodně se mi líbí ten konec..já vůbec už nvim co říct.
Opravdu krása *utírá si slzy z očí* <333

2 Pip Pip | 19. dubna 2009 v 14:06 | Reagovat

když já na to asi nemám co říct... ono to všechno bylo řečeno tam. je to krása, neuvěřitelně jsi mě tím dojala... nevím, jak reagovat.
děkuju za všechno, mám tě moc ráda... ani nevíš, jak.
Díky

3 3hena3 3hena3 | E-mail | Web | 19. dubna 2009 v 18:55 | Reagovat

Brr, až mi prešli zimomriavky po tele.. tak toto je super... Nakonec, kdo ví, jestli život není sen…? Paráda.. má to niečo do seba.. wau, už sa vidím.. aj snívať sa mi o tom bude =)

4 Nathalie Nathalie | Web | 20. dubna 2009 v 15:46 | Reagovat

Co k tomu říct, Cec?
<333
Je úžasné, jak sis dokázala udržet utrčitou laťku v psaní, pod kterou nikdy neklesneš. Ty i kdybys musela popisovat hnojení trávníku, chtěla bys to popsat co nejkvalitněji. A ty bys to zvládla. Protože každá povídka od tebe je něčím zvláštní - nikdy není stejná. A to je jedna z věcí, co se mi tak moc líbí!!
<3

5 lucy*j lucy*j | 12. prosince 2009 v 20:24 | Reagovat

jeeeej pekne fakt....zivot je mozno len sen......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama