Takže, ze všeho nejdřív bych také chtěla poblahopřát našemu velkému umělci. Věk 32 let ještě není tak moc, plakejme až mu bude 40:D
Ale tohle není ta největší událost (nebo to alespoň není jediná velká událost). Ti kteří chodí do kostela, nebo věří už asi ví:) Dnes je zelený čtvrtek- oslavuje se poslední večeře Pána Ježíše před jeho ukřižování. Píšu vám to z nějakého naprosto nevysvětlitelného nutkání:)
Byla jsem v kostele a po hodně dlouhé době, jsem dávala opravdu pozor a uvědomila jsme si pár věcí. První z nich byla, že tohle všechno je stejnak zvláštní. Že ta tradice se takhle udržuje. Že to opravdu něco znamená, když se to všechno uchovalo na tak dlouhou dobu. A druhá věc byla, že jsem vlastně ráda, že tu jsem.
A tak, se dostávám k té části, kvůli které vlastně tenhle článek vznikl.
Chtěla bych poděkovat všem lidem, kteří pro mě mnoho znamenají. Odháním je od sebe, jsem na ně nepříjemná, pořád se hádám. A oni, tu jsou. Mají mě rádi i přes to jak se chovám. Mají mě rádi takovou jaká jsem. Děkuju vám.
A chtěla bych poděkovat hlavně své rodině, která je se mnou každý den a snáší moje hrůzostrašné nálady:). Hedr, která tu je vždy když to chci vzdát. A v neposlední řadě Cecily a Pip. Protože bez nich by byl můj život jen šedivé, hnusné místo bez jakékoli radosti. Díky nim se těším na budoucnost, protože vím, že když tu budou ony, bude hezká:)
Holky mockrát vám děkuju. Za všechno. Mám Vás ráda.
Eliz








... ten článek ve mně vzbudil pár emocí... usmívám se, jsem šťastná, že to tak cítíš... ani nevíš, jak moc jsem ráda, že tu jsi a že... ty prostě víš, co pro mě znamenáš a jak moc tě mám ráda... Já děkuju Tobě, že jsi.. :)
Ale zároveň... já nevím... je to smutné... ani nevím, co:)...
každopádně... mám tě taky ráda... :) díky