
Tenhle příběh v sobě odráží ještě něco jiného, než pouhý příběh frerardu.
Je to svým způsobem alegorie...
Alegorie na situaci se psaním frerardů.
A myslím, že se to netýká jen mě.
Dávno jsme si všimli, a já to pozoruju i u sebe, že už to nejde tolik, jako dřív. Myslím psaní. Úzce to souvisí samozřejmě i s MCR jako takovými.
Především v tomto případě se odvolávám na poslední odstavce povídky. To totiž cítím k mcr.
Možná je tohle poslední povídka vůbec, možná poslední jen co se frerardů nebo MCR týká... a možná je to jen nový start do dalšího kola.
To ukáže čas.
Tak, užijte si to.
xx
Guess this means you´re sorry
You´re standing at my door
Guess this means you take back
All you said before
Like how much you wanted
Anyone but me
Said you´d never come back
But here you are again
Láhev pomalu kolovala hloučkem lidí a každý se z ní napil. Já jen sledoval, jak se vyprazdňuje a naopak se hrdla mých kamarádů plní.
Na tvojí tvář se dívám déle než na ostatní, i když láhev už je tři místa od tebe. Směješ se a kapky ti stékají po bradě. Nejsi ještě opilý, je to první láhev - a první kolo.
"Dej si taky, Gee!"
Brianův hlas prořízl tichem a mými myšlenkami, které mi běhaly hlavou, když jsem od tebe nemohl odtrhnout oči.
Teď se na mě díváš i ty.
"Ne, díky… půjdu na chvíli na vzduch."
Zvedl jsem se a zamířil na terasu, odkud jsem měl výhled na hvězdný večer a ztemnělou zahradu, malou a osvětlenou vzdálenými pouličními lampami.
Čerstvý vzduch ve městě to být nemohl, ale nebyl zakouřený a… nebyl jsi tu ty. Tvoje přítomnost na mě působila … zvláštně. Jinak. Jinak než dřív.
Zaslechl jsem dveře a otočil se - ano, stál jsi za mnou. Jako jediný jsi vycítil, že jsem zmatený. Ještě jsi to uměl. Takže to možná nebylo ztracené. Ale přesto jsem si nebyl jistý, jestli tvou přítomnost vítám. Jestli bych tu raději nebyl sám, nebo s kýmkoliv jiným.
"Děje se něco?"
Ušklíbl jsem se a otočil se zpátky pohledem do zahrady. Neměl jsi říct jedinou větu, a tys to zkazil.
"Ne."
Co jiného se na tohle dá odpovědět?
Přešel jsi ke mně a zezadu mě objal. Opřel jsem si hlavu o tvoje rameno a sledoval hvězdy. Cítil jsem z tebe kouř a slabý závan alkoholu. Cítil jsem v tvém objetí něco nového, nevyslovitelného a zároveň děsivého - možná podráždění…?
Odstranil jsem tvou ruku z mého pasu a otočil se k tobě čelem. Dlouho jsem se ti nepodíval zpříma do očí jako teď. Nebo mi to tak možná jen připadá.
"Frankie… měli bychom si promluvit."
Usmál ses a sedl si na zahradní zídku. "Tak mluv."
"O našem vztahu."
Zapátral jsem v tvých očích, jestli si uvědomuješ, kam směřuju. Jen ses ale napil ze sklenice, kterou sis přinesl. Neuvědomoval sis, co cítím, ani závažnost toho, co ti chci říct.
"Už dlouho…" nadechl jsem se. "Připadá mi, že to nikam nesměřuje. Připadalo mi to jako dobrý nápad, ale měli bychom…"
"…si dát pauzu?" dořekl jsi za mě a nadzdvihl jedno obočí.
"Ano." Trochu se mi ulevilo, že jsem to nebyl já, kdo tohle musel vyslovit.
"Chceš se se mnou rozejít?"
"Ne, to ne… já jenom-´´
"Tak co vlastně chceš?" Vyskočil jsi ze zídky a naštvaně ses na mě podíval. "Víš to vůbec?"
"Ne."
"Dobře. Mě už to s tebou nebaví, Gerarde. Nebudu pořád čekat, až si ujasníš ty zmatený kraviny v hlavě. S hysterickou ženskou by to bylo lepší než s tebou. Vlastně, s kýmkoliv jiným by to bylo lepší než s tebou. Mám tě dost. Ne pro teď, ale celkově. Prostě navždycky."
Třískl jsi skleničkou, když jsi jí stavěl na zeď, a odkráčel pryč. A já jen sledoval tvou siluetu, mizící v zahradě, potom přeskakujíc vrátka a vztekle si to rázujíc přes silnici. A pak už jsem tě neviděl.
Nebylo to ale naposledy, co jsem tě viděl. O dva dny později jsi v sedm ráno zazvonil u mě doma.
"Můžu dál?"
Byl jsem rozcuchaný, neupravený a naštvaný, že mě někdo budí - a vidět tebe - tebe, krásného a upraveného - a na rozdíl ode mě vypadajícího skvěle, jako bys ty dva dny pořádně spal, mě prostě… rozzuřilo. První věta, kterou jsi mi řekl, byla "Můžu dál?".
"A co když ne?" zavrčel jsem.
"No tak, Gee… chci se ti omluvit."
Vykouzlil jsi na tváři ten svůj lehký, rádoby rozpačitý úsměv, kterým jsi mě chtěl odzbrojit. Ten připitomělý úsměv!
"Vážně?" pozvedl jsem obočí. Nevěřil jsem, že to myslíš vážně, a to mě štvalo.
"No tak," protočil jsi oči. "Promiň."
"Běž si hledat nějakou hysterickou ženskou. Sbohem."
A práskl jsem dveřmi.
Maybe I was stupid
For telling you goodbye
Maybe I was wrong
For tryin´ to pick a fight
I know that I´ve got issues
But you´re pretty messed up too
Either way I found out I´m nothing without you
Zčásti to byla i moje vina, a já se ti nemohl divit.
Nevím, proč se k tomu v myšlenkách vracím. Je to už skoro měsíc, a ty teď spíš vedle mě na posteli, zatímco já koukám do stropu s lokty pod hlavou.
Ty víš, že náš vztah nefunguje už tolik, jako na začátku. Jako by chyběla jiskra. Ale když se ti podívám do tváře, pořád cítím lásku. Bez toho bláznivého mileneckého nadšení, ale stále s mladou a nemrznoucí touhou po romantice, po tvém náručí a tvojí vůni, která je stále stejná.
Ano, pořád to můžu nazvat láskou.
A když se vedle mě zavrtíš ve spánku, musím se usmát.
Šťastný, že jsem tu s tebou, šťastný, že tě pořád miluju. A šťastný proto, že jsem si to uvědomil.
Protože i přes všechno, co už se nikdy nevrátí, vím, že můj život by byl bez tebe k ničemu.
Being with you is so dysfunctional
I really shouldn´t miss you
But I can´t let you go
Oh yeah
Cuz we belong together now, yea
Forever united here somehow, yea
You got a piece of me
And honestly
My life (my life) would suck (would suck) without you
(Kelly Clarkson - My Life Would Suck Without You)








já ani nevim, co napsat