close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Popis

17. dubna 2009 v 18:45 | Pip |  Jednorázovky
Byla jsem nařčena, že slibuju psaní, ale nepíšu.

Není to, ksakru, pravda.

Jsem rozhořčena, protože se snažíím, jak jen to jde a myslím, že byste to měly vědět.

Jelikož jsem včera musela napsat sloh do školy, nedopsala jsem Bittersweet, ale chystám se tomu dnes, takže v nedohllednu bude, chybí mi už jen pár odstavců, tak prosím mějte strpení ještě chvíli.

Omlouvám se za svý - kurva - planý řeči.

A dám vám sem aspoň ten sloh.

Je to popis, s prvky líčení a je hodně subjektivně zabarvený.

Spolužačka tvrdila, že je moc dlouhý a že v něm přeskakuju a nemám ssouvislosti.

Tak vám chci jen sdělit, že je to psané, jakobych po té cestě šla, vnímala přitom okolí a opis sám vyjadřuje myšlenkové pochody.

To jen pro info.

Tak doufám, že se vám bude líbit, a laskavě nešetřete kritikou. :)





Zabrousím pár let do minulosti, když ještě v našem koutě města nevládla smutná jednotvárnost dlážděných uliček a betonových zdí kolem nově postavených domů. Vrátím se zpátky k době, kdy nám příroda byla blíž než prach velkoměsta.

Malá pěšina. Vedla od nádraží, kolem starých, ale přesto zvláštně krásných, domů, až přímo k brance do naší zahrady, odkud pak malou odbočkou pokračovala do nedohledna. Jakoby za obzor. Byla vyšlapaná tak akorát pro dva chodce. Jen stěží se nesrazili. Nebyla dlážděná, pouze občas se našel nějaký omytý hladký kámen, na který se dalo stoupnout. Jinak se vám nohy musely lehce bořit do měkké půdy, co zanechala lehkou stopu na vašich botách. Ale nebylo těžké si představit, že se takhle procházíte po slunné pláži někde daleko odsud, zvlášť za letních dnů. Cesta nebyla dlouhá, ale zato bylo vždy co sledovat, když jste měli možnost po ní jít. Lemovaly ji stromy a keře, jakoby se snažily vytvořit širokou a neprostupnou stěnu, chránící jeden malý, zvláštní svět, který se mohl měnit tak, jak jste sami chtěli. Zpočátku staré smrky. Klenuly se vysoko nad hlavou, poskytujíc tak stín podle toho, jak to bylo třeba. Čím víc svítilo slunce, tím pomaleji jste šli a užívali si chlad a zpěv ptáků, sem tam posedávajících v korunách. Mohli jste si představovat, jaké to asi je, žít tam nahoře, poletovat mezi stromy a pocítit pravý význam volnosti a klidu. Mohli jste se tam aspoň přiblížit, zatímco jste míjeli poslední ze stoletých velikánů a zaplavila vás příjemná vůně kvetoucích růží šípkových keřů, které obletovaly včely jako nějakou posvátnou studnu nekonečného štěstí a krásy, co na světě jen může být, a ony snad ani nemohly dělat nic jiného, než se jí bezmezně oddat a nasávat tu vůni společně s vámi. Omračující odstíny růžové a směsi bílé, něžné kvítky vám nedovolovaly odtrhnout od nich pohled, i když už jste je dávno přešli a mohli si v mysli uchovat aspoň vzpomínku na ně. Prošli jste zatáčkou, tím nejsmutnějším místem, kde kdysi stávala vysoká třešeň, kterou porazil vítr a po které tam teď zbylo jen pusté, prázdné místo mezi keři. S pohledem dopředu jste si ale museli uvědomit, že je kus cesty ještě před vámi. Museli jste nabrat nový doušek čerstvého vzduchu, prosyceného tolika vůněmi.
Museli jste jít dál, mírně do kopce. Půda pod nohama se vám z popadaného jehličí změnila na stále mokrou hlínu. Když pršelo, voda se po pěšině valila dolů v klikatých potůčcích, co vytvořily nepravidelné tvary v zemi a ty pak přesně určovaly nepřesný rytmus vaší chůze. Nebylo to přímo bezpečné, ale zvykli jste si snadno. Všude kolem cestu lemovaly desítky javorů. Nebyly vysoké, spíš tak akorát. Mohli jste klidně natáhnout ruku nad hlavu a utrhnout si jeden z milionu listů, co vám poskytovaly ochranu před sluncem, nebo i před deštěm. Jako obrovská klenba nepřirozeně zelené barvy. Možná se vám mohl prostor zdát trochu stísněný, ale ne. Bylo to spíš útulné prostředí, ptáci mezi větvemi prozpěvovali různé melodie rozličných tónů a rytmů, ale i přesto jste v jejich zpěvu mohli slyšet symfonie, co nikdy žádný skladatel nepsat nemůže. Něco z jiného světa, který nikdo z nás nedokáže poznat, odhadnout, nebo si ho třeba jen představit. Něco, co pro nás znamená kouzlo neznámého. Kopec byl s každým krokem strmější, a když jste byli hodně unavení, mohli jste si odpočinout u zábradlí, které leckdy ani nebylo mezi listím vidět. To staré, rezavé zábradlí, co poskytovalo místo pro život nesčetnému množství pavouků a podobné havěti, co se před vámi schovávala do stromoví. Čas se na zábradlí podepsal mnohými prasklinami. Zašlý kov se drolil, některé kusy podpory dokonce úplně chyběly. Oprýskaný žlutý lak odpadával na zem mezi kamení a tvořil s ním jakousi podivnou mozaiku abstraktních tvarů. Zajímavé, nikdo ho nikdy neopravil. V zimě ale mohlo dobře sloužit. Když na cestu napadla sněhová pokrývka, nebo ledová námraza, nemuseli jste se ničeho bát. Ale, i kdyby byl ten běloskvoucí poprašek sebekrásnější, nemohl se nikdy vyrovnat kouzlu rozkvetlých stromů, voňavých květin mezi nimi, slunečním paprskům, prosvítajícím mezi listy nebo zpěvu ptáků za soumraku.

Jenže to bývalo dřív. Teď, když ráno scházíte k nádraží, míjíte se s lidmi, co vás netrpělivě předbíhají. Koleje, vyjeté auty, pro které se rázem objevil nový prostor, rovná, uhlazená cesta. Stromy a keře zmizely, ptáci nezpívají a, i když teprve svítá, slunce vám pálí do očí jako tisíce žárovek uprostřed noci. Smutný pohled na to, co bývalo kdysi krásnou a nedílnou součástí každodenního života. A ať už to komukoliv připadalo ošklivé a nepohodlné, musí si teď v duchu říkat, že když tolik krásy ustoupilo technice, zmizel s ní i kus našeho snění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cec Cec | 17. dubna 2009 v 18:59 | Reagovat

okk.... nebudu šetřit kritikou...
je to naprosto uhozený, nepochopitelný, divný a nedá se to číst:D
dobře, vážně... konec krásnej, krásný opisy přírody, osobitě a barvitě vylíčený, máš prostě skvělej styl ...
jen se mi tam nehodila ta NEPŘIROZENÁ zeleň stromů..

2 jinx.x jinx.x | 18. dubna 2009 v 22:56 | Reagovat

mně se to líbilo moc, krásný to je;)

3 Wikey May Wikey May | Web | 24. dubna 2009 v 9:16 | Reagovat

Je to hezké

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama