Květen 2009

Mad World IV.

30. května 2009 v 18:23 Mad World
Začalo se to konečně ubírat jiným, ale jistě očekávaným směrem. Doufám, že se bude líbit. Moc děkuji za komentáře, hrozně jste mě potěšili. :*

Malá cestička...

28. května 2009 v 14:27 | Pip |  Něco, co souvisí s MCR
Ták, každý jistě plně očekával narození nového člena Wayvoic rodiny - přesněji, Gerardovy větve.

A já vám mohu s radostí sdělit, že se dne 27.5. 2oo9 v o:57 našeho času, narodia Gerardovi Wayovi a jeho ženě Lyndsey Ballato - Way dcera Bandit Lee Way.

Jako zdroj tu uvedu Anett, protože mi to napsala:D

Tak nám, prostým občaanům, nezbývá nic jiného, než popřát rodičům pevné nervy a zdravé miminko. A miminku přát pevné nervy a zdravé rodiče:D

xxx

Who's keeping score?

25. května 2009 v 18:57 | Pip |  Site
"... Who said, who said I can't be Superman? I say, I say that I know I can!
Who said, who said i won't be President? I say, I say you ain't seen nothin' yet you ain't seen nothing yet!!..."

Já se jen hlásím, aby ti, co sem ještě někdy zabloudí, věděli, že pořád žiju.

Jenže teď doopravdy nic nestíhám, protože mám doopravdy fofr ve škole.

Mám jen měsíc na to, abych napravila všechny škody, co jsem napácchala během celého uplynulého roku.

Tím rozumějte: Musím se naučit kompletně všechno od pravěku v dějepise, až po gravitační pole e fyzice.

Mám čas ledatak na to, abych ve volných chvilkách o kousíčkách sepisovala Bittersweet a dodělávala postupně všechny rozdělané jednorázovky.

Nechci vám tedy nic slibovat.

Škola je prostě palec a já jsem mravenec - úplně mě zamáčkla a nalepila na zem. Můžeme jen doufat, že se oženu a hryznu ho.

No, ale jelikož můj minulý slohový útvar slavil úspěch, u našeho profesora nevídaný, rozhodla jsem se, že se z mé zítřejší slohové pololetní práce ten starej úchyl posere.

:)

Takovou naštvanost jsem už dlouho k nikomu necítila! Já toho člověk bytostně NENÁVIDÍM... No, asi stejně jako on mě:D

Ale protože jsem byla - doopravdy, nechci se chlubit - nejlepší z celé třídy, stouplo mi sebevědomí. Já si na hlavu srát nenechám, zláš´t ne od tak zakomplexovan kreatury jako je náš češtinář :D

Sakra, ten mě tak sere, promiňte mi ten výraz.

Budu si ke slohu psáát předlohu, tak ji pak následně převedu a napíšu to sem, aspoň aby tu něco přibylo.

A jak se máte vy?

Já jsem totiž teď... aspoň trochu šťastná, konečně... konečně.

"...Who said, who said I can't be worldwide?
I say, I say time is on my side!
Who said, who said i can't be ten feet tall?
I say, I say that i can have it all..."

xxx

Over my head (Cable car)

21. května 2009 v 17:59 | Pip |  Lives in the songs
Tohle je moc hezká písnička, taková.. nadčasová:D.
Říká toho hodně... jo, doopravdy hodně.

Možná bude songfic, až dopíšu ty zbylý dva:)

Takže:
The Fray - Over my head


I never knew /Nikdy jsem nevěděl,
I never knew that everything was falling through /
nikdy jsem netušil, že se všechno propadalo.
That everyone I knew was waiting on a queue /
Že, všichni, co jsem znal, čekali ve frontě,
To turn and run when all I needed was the truth /
aby se otočili a utekli, když všechno, co jsem potřeboval, byla pravda
But that's how it's got to be / Ale tohle je tak, jak to má být,
It's coming down to nothing more than apathy /
Nestává se to ničím víc, než apatií.
I'd rather run the other way than stay and see /
Radši poběžím jinou cestou, než abych zůstával a viděl
The smoke and who's still standing when it clears and /
Kouř a toho, kdo pořád stojí, když se pročišťuje, a

Everyone knows I'm in /
všichni ví, že jsem
Over my head /
nad svou hlavou,
Over my head /
nad svou hlavou.
With eight seconds left in overtime /
V osmi vteřinách do přesčasu,
She's on your mind /
je ve tvé mysli,
She's on your mind /
Je ve tvé mysli

Let's rearrange /
Představme si,
I wish you were a stranger I could disengage /
že si přeju, abys byl cizinec, kterého se můžu zbavit,
Just say that we agree and then never change /
jen stačí říct, že souhlasíš a nikdy to nezměníš.
Soften a bit until we all just get along /
Trochu zvolnit, než se přes to přeneseme.
But that's disregard / Ale to je bezohledné.
Find another friend and you discard /
Najít jiného přítele a tebe odkopnout,
As you lose the argument in a cable car /
Jako když jsi ztratil argument v kabině lanovky,
Hanging above as the canyon comes between /
visící přes propast mezi námi.

Everyone knows I'm in /
všichni ví, že jsem
Over my head /
nad svou hlavou,
Over my head /
nad svou hlavou.
With eight seconds left in overtime /
V osmi vteřinách do přesčasu,
She's on your mind /
je ve tvé mysli,
She's on your mind /
Je ve tvé mysli.

And suddenly I become a part of your past /
A najednou jsem se stal součástí tvojí minulosti,
I'm becoming the part that don't last /
stávám se částí, která dál nepotrvá.
I'm losing you and it's effortless /
Ztrácím tě a je to tak snadné

Without a sound /
Bez hlesnutí
We lose sight of the ground /
ztrácíme pohled na zemi.
In the throw around /
Ve vrhu kolem,
Never thought that you wanted to bring it down /
jsem nikdy nemyslel, že to chceš vzdát.
I won't let it go down till we torch it ourselves /
Nedovolím, aby to skončilo, dokud si to neosvětlíme.

And everyone knows I'm in /
A všichni ví, že jsem
Over my head /
nad svou hlavou,
Over my head /
nad svou hlavou.
With eight seconds left in overtime /
V osmi vteřinách do přesčasu,
She's on your mind /
je ve tvé mysli,
She's on your mind /
Je ve tvé mysli.

Everyone knows /
A všichni ví, že
She's on your mind /
ona je ve tvé mysli
Everyone knows I'm in over my head /
A všichni ví, že jsem nad svou hlavou
I'm in over my head
/
jsem nad svou hlavou.
I'm in over... /
Jsem nad…

Everyone knows I'm in /
všichni ví, že jsem
Over my head /
nad svou hlavou,
Over my head /
nad svou hlavou.
With eight seconds left in overtime /
V osmi vteřinách do přesčasu,
She's on your mind /
je ve tvé mysli,
She's on your mind /
Je ve tvé mysli

Mad World III.

20. května 2009 v 19:00 Mad World

Nějak to nejde, ale snažím se. Přísahám! :)

Mad world II.

18. května 2009 v 21:04 | Elizabeth-Lili |  Mad World

Walk Away

18. května 2009 v 13:54 | Cecily
Jsem nějak... akční...

You Found Me

18. května 2009 v 7:38 | Cecily

Po dlouhý době jsem něco napsala, a je to taková k*avina...
Možná byste mi mohli vysvětlit, co v tom vidíte... Kdo je inteligentní a umí číst mezi řádky, možná pochopí víc než já.
Inspirováno: mými pocity, mou fantazií a dvěma písničkami níže.

Mad World

15. května 2009 v 21:58 | Elizabeth-Lili |  Mad World
Dokopala jsem se k tomu, abych Vám napsala něco na způsob Jonascestu. Bude to na pokračování. Ta ostatní pokračování skončila zhruba po třetim dílu ( prostě jsem je nedopsala), ale tohle bych dokončit chtěla,:) protože mě to baví.
Předem se omlouvám za pravopisné chyby a překlepy, kterých jsem si nevšimla. Až se vrátím z Německa tak to ještě upravím.
Příjemné počtení :)
Elis

Pouze bratrovi

10. května 2009 v 17:22 | Cec
Znovu se Ti ozývám.Prosím, přečti si to až do konce. Promiň mi to, odpusť. Je mi tak zle, cítím se na dně a musím Tě oslovit. Prosím Tě jen o přečtení a o to, abys mi neodpovídal, necítil se provinile ani mě neodsuzoval. Nepíšu tenhle dpis z žádného jiného důvodu než z toho, že chci, abys věděl, jak se cítím.
Představa, že si třeba myslíš, že jsem to jen tak hodil za hlavu, mě ničí. Protože ne. Nikdy už to nehodím za hlavu, nikdy na to nezapomenu. Vím, že ani Ty. Protože, jak se říká, člověk odpustí, ale nezapomene.
Moc si přeju, aby všechno bylo jako dřív. Doufám, že jednou už tě ten vztek a zrada a nepochopení přejde - možná že tohle to všechno znásobí - ale já s tím nemůžu nic dělat. Můžu jenom čekat a doufat a trápit se.
Nebudu Tě oslovovat, nebudu Tě k ničemu nutit. Musí to být Tvé vlastní rozhodnutí. Vím, že jsem Ti ublížil, že je to moje vina. Vím, že omluva nestačí. I když na mě zanevřeš, chci jenom, abys to pochopil. Kdybys mi viděl do duše, možná bys věděl, že toho lituju. A hodně.

Dopis v odpověď

3. května 2009 v 15:59 | Cec
Drahý příteli,
možná, že se nehodí stejným způsobem odpovídat na Tvůj dopis; nevím, jestli vůbec chceš, abych Ti stejně odpověděl - nevím ani, jestli se to hodí.
Přesto píšu, protože některé věci v Tvém dopise mě tolik zranily, že na ně musím reagovat. Nezranily mě kvůli sobě, ale kvůli Tobě.
Snad je naším údělem komunikovat takto, ale možná, že v tomhle jsme stejní - dělá nám potíže své pocity sdělit nahlas, protože máme podobnou povahu, raději píšeme na papír a nejdřív si vše utřídíme v hlavě. Ano, jsme si podobní. A nejen v tomhle.
I já neměl přátele. Vím, jaké to je, být sám. Vím, jaké to je, být vždycky ten poslední, outsider, ten zapomenutý, kterého si nikdo nikdy nevšímá a stojí vždycky vzadu, ve stínu, být ten, kdo je vždycky odstrčený.
Teď mám pár lidí - a není jich moc -, které můžu konečně nazvat přáteli. Mezi ně patříš i Ty. Stejně jako Ty své přátele stavíš před sebe a máš každého stejně rád, tak je to i se mnou. Přátelé patří do mé rodiny, znají mě takového, jaký jsem, ačkoliv s každým se cítím jinak, bavím jinak, o něčem jiném - ale jsem sám sebou.
Osočil jsem Tě, že se mnou trávíš málo času. Vyložil sis to tak, že žárlím na Tvé přátele. Ano, musím přiznat, že bohužel nejspíš žárlivou povahu mám - alespoň trochu. Možná je to ale i tím, že jsem v přátelství nezkušený. Přišel jsi Ty a pár dalších lidí a mně se rozjasnil život. A bojím se, že Tě ztratím. Protože to je jedna z posledních věcí, které bych si na světě přál. Jsi totiž jedinečný přítel.
A já už nikdy nechci zažít ten pocit samoty a odstrčenosti; mám strach, že když se vídáme tak málo, zanevřeš na mne, nebo se odcizíme a už to nebude jako dřív. Svým dopisem jsi mě uklidnil, alespoň trochu, že stejně jako já nechceš, aby se tak stalo - to už teď vím.
Ty víš, že ani já nemám rád hádky, a před problémy utíkám (vidíš, další věc, kterou máme společnou). A o to víc mě mrzí, když jsem Tě - ještě tak neosobním způsobem - v návalu vzteku, bolesti a slz - osočil, že jsem pro Tebe až ten druhořadý kamarád jenom přes internet. Vím, že to ode mne byla hloupost. Mrzí mě to.
Ty jsi v mém životě jedinečný, nenahraditelný, jsi můj přítel. Cítím k Tobě takové pouto, které nejde slovy popsat - ne pro svoji velikost, ale spíše proto, jak je zvláštní. A doufám, že vydrží.
Drahý příteli… nikdy jsem si nemyslel, že ten, kdo není jako já, nemůže být zraněný a zničený, že se nemůže cítit zle nebo podobně, jako já.
Tvůj dopis mě nenaštval. Měl jsem při něm slzy v očích. Protože to já jsem ten sobec, který by měl prosit za odpuštění, ne Ty. Ani nevíš, jak se teď cítím provinilý, pro jednu věc, která mi ve vzteku vyklouzla.
Nechci Tě ztratit, a teď vím, že ani Ty mě. Je těžké nevídat Tvou tvář a nevědět, co si myslíš, jak to cítíš Ty. Promiň mi, že jsem měl pocit, že se mi vzdaluješ.
Slibuju, že se pokusím Tvým přátelům nezávidět čas, který jim věnuješ, ale budu šťastný, že patřím mezi ně.
S láskou a úctou svému drahému příteli
Přítel

Dopis příteli

2. května 2009 v 23:17 | Pip |  Jednorázovky
Milý příteli,
asi se ptáš, proč ti píšu dopis zrovna v tento nehezký čas. Možná se tě jen chci zeptat, jak se máš, protože tímto se dopisy obvykle začínají. Ve skutečnosti mě ale nezajímá, jak se máš Ty, jen jsem se ptal, abych mohl povídat o svých problémech. Tak, jak to obvykle bývá. Víš, dnes bude můj dopis jiný, než obvykle, protože se ti chci zmínit o tom, jak se mám. Ano, dnes si nebudeme povídat o Tobě, ale o mně.
Seznámili jsme se už poměrně dávno. Jinak bych Tě nemohl nazývat přítelem, to spíš kamarádem, nebo známým. Přítel je totiž něco úplně jiného, než kamarád. Já si své známé dělím do tří skupin. Na známé, co ještě někdy uvidím, na kamarády a, v neposlední řadě, na přátele. Mezi ně patříš Ty. A musím Tě upozornit ještě jednou, já své přátele už dál do skupin nedělím. Není mnoho takových, které bych mohl přítelem nazvat, ale pokud jimi jsou, mohou si být jisti tím, že je mám všechny stejně rád. Že je miluji všechny stejným způsobem a měrou. Nedokážu je pomalu odlišit ani od své rodiny. Protože mít dobrého přítele znamená mít půl štěstí. A druhou půlkou štěstí je, v mém případě, rodina. A mí přátelé jsou má rodina. Tak jsem vlastně šťastným člověkem. A to, že mám mezi svými přáteli Tebe, mi doteď dodávalo pocit, že nejsem na světě sám.
Nebývalo to tak vždycky, neměl jsem přátele. Ale pak ses objevil Ty, a pár dalších, a mohl jsem se skutečně pyšnit tím, že si mě někdo aspoň trochu váží. A o to víc mě zabolelo, když ses jednou zmínil o mých přátelích a kemarádech v jediné nepříjemné souvislosti, kterou jsme měli společně vyřešit. Proto ti píšu tento dopis. Jen abys pochopil, jak moc se mýlíš, když si myslíš, že před Tebou dávám přednost jiným. U mě jsou všichni mí přátelé na stejném místě; na tom prvním. Jsou ještě výš, než já samotný, a to už něco znamená, nemyslíš? Vím, že tě už dlouhou dobu něco trápí. A já jsem ochoten, ba, bude mi ctí, když Ti mohu pomoct. Ale Ty si nejspíš myslš, že pro mne znamenáš méně, než někdo jiný. Jen bych rád věděl, proč. Nikdy jsem tě neodmítl. Jen jsem možná slíbil svou přítomnost jiným, přdtím, než jsi o ni žádal ty. A kvůli mému společenskému životu se na mne teď zlobíš. Pokud jsem ti tím tolik ublížil, omlouvám se. Ale věř mi, že když se mnou už nechceš nic mít, pochopím to. Jen si budu do konce života vyčítat, že jsem přišel o tak skvělého přítele, jak jsi Ty.
Nemám rád hádky, ty to víš. Nemám rád problémy a ještě méně rád je řeším. Ale pokud jde o Tebe, vždycky se překonám a řeknu rovnou, co si myslím. Protože vím, že Ty to pochopíš. Pro Tvé srdce, pro Tvé myšlenky. Kvůli Tobě samotnému. Nemyslel jsem si, že bys mě mohl zavrhnout kvůli jiným přátelům.
Jsme si hodně podobní, víš? Možná si myslíš, že ne, protože já neřeším tytéž problémy, jako Ty, ale je to tak. Jen si to možná nechceš připustit. Jsem ochotný Ti v mnohém ustoupit. Tedy i v tom, že nevidíš to, jak bych se pro Tebe rád obětoval, kdyby na to přišlo. Rád bych, abys věděl, že si plně uvědomuji, že nikdo není nenahraditelný. A kdybys mě odstřihnul ze svého života, vím, že se najde tucet jiných, lepších, co se hodí na post Tvého přítele. Kupříkladu někdo, kdo je stejný jako Ty, a kdo zažil tytéž chvíle jako Ty. Vím, v hloubi duše vím, že si myslíš, že já nevím, o čem mluvím. Věř mi, i já vím své. A věci, které jsou mezi nebem a mnou, nedokáže pochopit žádný z mých přátel. Jen bych ti rád řekl, že ty bys z mého srdce odtrhl kus, který už by nikdo nedokázal najít. A tak Tě jen žádám, promysli si to, co děláš, milý příteli. Protože neznamená, že ten, kdo svou duši ukazuje více lidem, nemá žádné city. A neznamená, že ten, kdo není takový, jako Ty, nemůže být zraněný a zničený.
Rád bych Tě teď poprosil o odpuštění, a to za následující věci: Za mé přátele. Za můj život. Za mé sobecké chování, pokud se jedná o to, kam a s kým půjdu. Za množství mých kontaktů. Za to, že se necítím na světě sám. Za pocit štěstí. Za klid, co na chvíli v mém životě nastal. Za to, že nevím, jak se cítíš. A, v neposlední řadě, za to, že ti to říkám tímto neosobním způsobem. Vím totiž moc dobře, jak Tě tohle naštve, ale pochop, že slova na papíře jsou ta jediná možnost, která mi pomůže dnes v noci klidně spát. Odpusť mi, prosím, to, že to dělám, ale já doopravdy jinak nemůžu.
Zpětně si uvědomuji, že je tento dopis, jako vždy, o Tobě. Tím neříkám, že se vždy bavíme jen o Tobě, to ne, ale jen, že vždycky myslím v první řadě na Tebe. Až pak na to ostatní. Doufám, že Tě můj skromný názor na věc neurazí. Moc by mě mrzelo, kdyby ses na mě zlobil ještě více.
Prosím Tě, odpust mi mou troufalost. Jen bych si přál, abys teď viděl, jak vypadám. Protože nic nedokáže zranit víc, než nespavedlivé obvinění od milované osoby.
Jsem si jistý, že jsem na tisíce věcí zapomněl, ale to by se do dopisu asi nehodilo. Pokud si tento dočteš až do konce, rád bych, abys věděl, že jsi mým přítelem. A já jsem šťastný, pokud Tě tak budu moci nazývat i nadále. Děkuji ti za Tvůj, jistě drahocenný, čas, který jsi mi takto velkoryse obětoval. Ani nevíš, jak moc mi to lichotí.
Tato skromná zpráva Tě nemá nikterak urazit, obvinit, či napadat. Jen bych byl rád, abys věděl, jak se na toto dívám já, z mého, jistě špatného, hlediska. Omlouvám se tedy, pokud máš pocit urážky, věz, že to tak nemělo být.
Doufám, že se máš lépe, než já. Protože mi teď žádný z mých přátel nedokáže pomoci. Bojím se je oslovit. Mám pocit viny, když na ně jen pomyslím.
A to jen kvůli Tobě.
Měj se krásně, můj milý příteli,
s láskou, přítel.