close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dopis příteli

2. května 2009 v 23:17 | Pip |  Jednorázovky
Milý příteli,
asi se ptáš, proč ti píšu dopis zrovna v tento nehezký čas. Možná se tě jen chci zeptat, jak se máš, protože tímto se dopisy obvykle začínají. Ve skutečnosti mě ale nezajímá, jak se máš Ty, jen jsem se ptal, abych mohl povídat o svých problémech. Tak, jak to obvykle bývá. Víš, dnes bude můj dopis jiný, než obvykle, protože se ti chci zmínit o tom, jak se mám. Ano, dnes si nebudeme povídat o Tobě, ale o mně.
Seznámili jsme se už poměrně dávno. Jinak bych Tě nemohl nazývat přítelem, to spíš kamarádem, nebo známým. Přítel je totiž něco úplně jiného, než kamarád. Já si své známé dělím do tří skupin. Na známé, co ještě někdy uvidím, na kamarády a, v neposlední řadě, na přátele. Mezi ně patříš Ty. A musím Tě upozornit ještě jednou, já své přátele už dál do skupin nedělím. Není mnoho takových, které bych mohl přítelem nazvat, ale pokud jimi jsou, mohou si být jisti tím, že je mám všechny stejně rád. Že je miluji všechny stejným způsobem a měrou. Nedokážu je pomalu odlišit ani od své rodiny. Protože mít dobrého přítele znamená mít půl štěstí. A druhou půlkou štěstí je, v mém případě, rodina. A mí přátelé jsou má rodina. Tak jsem vlastně šťastným člověkem. A to, že mám mezi svými přáteli Tebe, mi doteď dodávalo pocit, že nejsem na světě sám.
Nebývalo to tak vždycky, neměl jsem přátele. Ale pak ses objevil Ty, a pár dalších, a mohl jsem se skutečně pyšnit tím, že si mě někdo aspoň trochu váží. A o to víc mě zabolelo, když ses jednou zmínil o mých přátelích a kemarádech v jediné nepříjemné souvislosti, kterou jsme měli společně vyřešit. Proto ti píšu tento dopis. Jen abys pochopil, jak moc se mýlíš, když si myslíš, že před Tebou dávám přednost jiným. U mě jsou všichni mí přátelé na stejném místě; na tom prvním. Jsou ještě výš, než já samotný, a to už něco znamená, nemyslíš? Vím, že tě už dlouhou dobu něco trápí. A já jsem ochoten, ba, bude mi ctí, když Ti mohu pomoct. Ale Ty si nejspíš myslš, že pro mne znamenáš méně, než někdo jiný. Jen bych rád věděl, proč. Nikdy jsem tě neodmítl. Jen jsem možná slíbil svou přítomnost jiným, přdtím, než jsi o ni žádal ty. A kvůli mému společenskému životu se na mne teď zlobíš. Pokud jsem ti tím tolik ublížil, omlouvám se. Ale věř mi, že když se mnou už nechceš nic mít, pochopím to. Jen si budu do konce života vyčítat, že jsem přišel o tak skvělého přítele, jak jsi Ty.
Nemám rád hádky, ty to víš. Nemám rád problémy a ještě méně rád je řeším. Ale pokud jde o Tebe, vždycky se překonám a řeknu rovnou, co si myslím. Protože vím, že Ty to pochopíš. Pro Tvé srdce, pro Tvé myšlenky. Kvůli Tobě samotnému. Nemyslel jsem si, že bys mě mohl zavrhnout kvůli jiným přátelům.
Jsme si hodně podobní, víš? Možná si myslíš, že ne, protože já neřeším tytéž problémy, jako Ty, ale je to tak. Jen si to možná nechceš připustit. Jsem ochotný Ti v mnohém ustoupit. Tedy i v tom, že nevidíš to, jak bych se pro Tebe rád obětoval, kdyby na to přišlo. Rád bych, abys věděl, že si plně uvědomuji, že nikdo není nenahraditelný. A kdybys mě odstřihnul ze svého života, vím, že se najde tucet jiných, lepších, co se hodí na post Tvého přítele. Kupříkladu někdo, kdo je stejný jako Ty, a kdo zažil tytéž chvíle jako Ty. Vím, v hloubi duše vím, že si myslíš, že já nevím, o čem mluvím. Věř mi, i já vím své. A věci, které jsou mezi nebem a mnou, nedokáže pochopit žádný z mých přátel. Jen bych ti rád řekl, že ty bys z mého srdce odtrhl kus, který už by nikdo nedokázal najít. A tak Tě jen žádám, promysli si to, co děláš, milý příteli. Protože neznamená, že ten, kdo svou duši ukazuje více lidem, nemá žádné city. A neznamená, že ten, kdo není takový, jako Ty, nemůže být zraněný a zničený.
Rád bych Tě teď poprosil o odpuštění, a to za následující věci: Za mé přátele. Za můj život. Za mé sobecké chování, pokud se jedná o to, kam a s kým půjdu. Za množství mých kontaktů. Za to, že se necítím na světě sám. Za pocit štěstí. Za klid, co na chvíli v mém životě nastal. Za to, že nevím, jak se cítíš. A, v neposlední řadě, za to, že ti to říkám tímto neosobním způsobem. Vím totiž moc dobře, jak Tě tohle naštve, ale pochop, že slova na papíře jsou ta jediná možnost, která mi pomůže dnes v noci klidně spát. Odpusť mi, prosím, to, že to dělám, ale já doopravdy jinak nemůžu.
Zpětně si uvědomuji, že je tento dopis, jako vždy, o Tobě. Tím neříkám, že se vždy bavíme jen o Tobě, to ne, ale jen, že vždycky myslím v první řadě na Tebe. Až pak na to ostatní. Doufám, že Tě můj skromný názor na věc neurazí. Moc by mě mrzelo, kdyby ses na mě zlobil ještě více.
Prosím Tě, odpust mi mou troufalost. Jen bych si přál, abys teď viděl, jak vypadám. Protože nic nedokáže zranit víc, než nespavedlivé obvinění od milované osoby.
Jsem si jistý, že jsem na tisíce věcí zapomněl, ale to by se do dopisu asi nehodilo. Pokud si tento dočteš až do konce, rád bych, abys věděl, že jsi mým přítelem. A já jsem šťastný, pokud Tě tak budu moci nazývat i nadále. Děkuji ti za Tvůj, jistě drahocenný, čas, který jsi mi takto velkoryse obětoval. Ani nevíš, jak moc mi to lichotí.
Tato skromná zpráva Tě nemá nikterak urazit, obvinit, či napadat. Jen bych byl rád, abys věděl, jak se na toto dívám já, z mého, jistě špatného, hlediska. Omlouvám se tedy, pokud máš pocit urážky, věz, že to tak nemělo být.
Doufám, že se máš lépe, než já. Protože mi teď žádný z mých přátel nedokáže pomoci. Bojím se je oslovit. Mám pocit viny, když na ně jen pomyslím.
A to jen kvůli Tobě.
Měj se krásně, můj milý příteli,
s láskou, přítel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 3hena3 - fanatic 3hena3 - fanatic | E-mail | Web | 3. května 2009 v 22:21 | Reagovat

Jejeeee... to je tak krásne =) ani nevím čo iné napísať.. asi len, že závidím, že tak úžasne píšeš :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama