close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dopis v odpověď

3. května 2009 v 15:59 | Cec
Drahý příteli,
možná, že se nehodí stejným způsobem odpovídat na Tvůj dopis; nevím, jestli vůbec chceš, abych Ti stejně odpověděl - nevím ani, jestli se to hodí.
Přesto píšu, protože některé věci v Tvém dopise mě tolik zranily, že na ně musím reagovat. Nezranily mě kvůli sobě, ale kvůli Tobě.
Snad je naším údělem komunikovat takto, ale možná, že v tomhle jsme stejní - dělá nám potíže své pocity sdělit nahlas, protože máme podobnou povahu, raději píšeme na papír a nejdřív si vše utřídíme v hlavě. Ano, jsme si podobní. A nejen v tomhle.
I já neměl přátele. Vím, jaké to je, být sám. Vím, jaké to je, být vždycky ten poslední, outsider, ten zapomenutý, kterého si nikdo nikdy nevšímá a stojí vždycky vzadu, ve stínu, být ten, kdo je vždycky odstrčený.
Teď mám pár lidí - a není jich moc -, které můžu konečně nazvat přáteli. Mezi ně patříš i Ty. Stejně jako Ty své přátele stavíš před sebe a máš každého stejně rád, tak je to i se mnou. Přátelé patří do mé rodiny, znají mě takového, jaký jsem, ačkoliv s každým se cítím jinak, bavím jinak, o něčem jiném - ale jsem sám sebou.
Osočil jsem Tě, že se mnou trávíš málo času. Vyložil sis to tak, že žárlím na Tvé přátele. Ano, musím přiznat, že bohužel nejspíš žárlivou povahu mám - alespoň trochu. Možná je to ale i tím, že jsem v přátelství nezkušený. Přišel jsi Ty a pár dalších lidí a mně se rozjasnil život. A bojím se, že Tě ztratím. Protože to je jedna z posledních věcí, které bych si na světě přál. Jsi totiž jedinečný přítel.
A já už nikdy nechci zažít ten pocit samoty a odstrčenosti; mám strach, že když se vídáme tak málo, zanevřeš na mne, nebo se odcizíme a už to nebude jako dřív. Svým dopisem jsi mě uklidnil, alespoň trochu, že stejně jako já nechceš, aby se tak stalo - to už teď vím.
Ty víš, že ani já nemám rád hádky, a před problémy utíkám (vidíš, další věc, kterou máme společnou). A o to víc mě mrzí, když jsem Tě - ještě tak neosobním způsobem - v návalu vzteku, bolesti a slz - osočil, že jsem pro Tebe až ten druhořadý kamarád jenom přes internet. Vím, že to ode mne byla hloupost. Mrzí mě to.
Ty jsi v mém životě jedinečný, nenahraditelný, jsi můj přítel. Cítím k Tobě takové pouto, které nejde slovy popsat - ne pro svoji velikost, ale spíše proto, jak je zvláštní. A doufám, že vydrží.
Drahý příteli… nikdy jsem si nemyslel, že ten, kdo není jako já, nemůže být zraněný a zničený, že se nemůže cítit zle nebo podobně, jako já.
Tvůj dopis mě nenaštval. Měl jsem při něm slzy v očích. Protože to já jsem ten sobec, který by měl prosit za odpuštění, ne Ty. Ani nevíš, jak se teď cítím provinilý, pro jednu věc, která mi ve vzteku vyklouzla.
Nechci Tě ztratit, a teď vím, že ani Ty mě. Je těžké nevídat Tvou tvář a nevědět, co si myslíš, jak to cítíš Ty. Promiň mi, že jsem měl pocit, že se mi vzdaluješ.
Slibuju, že se pokusím Tvým přátelům nezávidět čas, který jim věnuješ, ale budu šťastný, že patřím mezi ně.
S láskou a úctou svému drahému příteli
Přítel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 3hena3 - fanatic 3hena3 - fanatic | E-mail | Web | 3. května 2009 v 22:21 | Reagovat

Pekná odpoveď =)

2 vampire gee vampire gee | E-mail | 4. května 2009 v 13:02 | Reagovat

jj krasna:)

3 Nathalie Nathalie | Web | 4. května 2009 v 16:07 | Reagovat

Někdy je přeci jenom "na papír" lepší než do očí...
___
Myslím, že tohle nijak komentovat nechci. I když, něco morálního v mém nitru by to okomentovat chtělo. Možná, že chápu postoj Přítele, který se cítil být "až na druhém místě", protože já se tak cítím furt. Myslím, že jsem jenom dvakrát zažila pocit "být ten první". A bylo to krásné! A až tak moc, až to skončilo. Přesně tak, jak se dalo čekat. Nic nevydrží věčně, i kdyby jsme po tom tak strašně moc toužili.
Tak jenom naivně doufám, že Přítel Přítele nikdy nedokáže opustit.
:)

4 Nicky of sorrow Nicky of sorrow | E-mail | Web | 4. května 2009 v 18:53 | Reagovat

Nááádherný....až mi skoro slzička ukápla....My se ted budeme loučit se třídou ve které jsem měla spoustu přátel a tak je mi z toho mooc smutno a bojim se,že stratim své přátele,které mám mooc ráda i přesto,že se někdy pohádáme.Pls držte nám palečky at zůstaneme přáteli,protože si bez nich už nedokážu představit život:-(((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama