close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Mad World

15. května 2009 v 21:58 | Elizabeth-Lili |  Mad World
Dokopala jsem se k tomu, abych Vám napsala něco na způsob Jonascestu. Bude to na pokračování. Ta ostatní pokračování skončila zhruba po třetim dílu ( prostě jsem je nedopsala), ale tohle bych dokončit chtěla,:) protože mě to baví.
Předem se omlouvám za pravopisné chyby a překlepy, kterých jsem si nevšimla. Až se vrátím z Německa tak to ještě upravím.
Příjemné počtení :)
Elis



Snažil jsem se utéct. Probudit se z té noční můry. Jenže to nešlo a nešlo. A já se ztrácel čím dál víc. V sám sobě, v tom co jsem cítil, v tom co se dělo kolem mě.
Sedl jsem si do přeplněného nákupního centra. Koupil si dietní kolu a našel si svůj vlastní stůl. Někdy je fajn mít kolem sebe lidi, kteří si vás nevšímají, je jim naprosto jedno jak vám je. Pár čumilů se na mě přesto otáčelo. Začal jsem dělat, že na někoho čekám. A já i čekal.

FLASHBACK:
" Nicku, pohni si. Příjdem pozdě do školy" Leknutím jsem se probudil. Teprve teď mi došlo, že jsem už asi před půl hodinou měl vstát. Samozřejmě, hodinky jsem si někde zapomněl. Ale podle naléhavosti Joova hlasu, jsem usoudil, že už je asi hodně moc hodin. Příjdem pozdě! Kvůli mně!
" Joo, už letim" Snažil jsem se zavolat, ale příliš jsem chraptěl, aby mě někdo mohl vůbec slyšet.
" Nicku, opravdu už příjdete pozdě! Ani nasnídat se nestihneš!" tentorktá se ozvala máma.
Nějakým zázrakem se mi podařilo obléknout se. Sice jsem měl trochu potíž strčit kalhoty na tu správnou část těla, ale nakonec se mi to podařilo.
Z hluboka jsem se nadechl a otevřel dveře s očekáváním, že se na mě oba bratři vrhnou s nadávkami.
Místo toho na mě čekalo, něco, na co bych vůbec nepomyslel.
" Překvapenííí!" leknutím s mi podlomili nohy.
Přede mnou stála celá rodina. Táta v rukou držel dort a Kevin si můj překvapený výraz vyfotil.
" Ccco?...t" podařilo se mi ze sebe dostat
" Nezapomněl si, že máš dneska narozeniny, že ne?" To prohlásil Joe a měřil si mě takovým pohledem jako bych se snad pomátl.
" Eh….samozřejmě….že nne"
" On zapomněl!!!Haha!"
Trapas. Nejenom, že jsem zapomněl na vlastní narozeniny, ale v tom leknutím, že přijdu pozdě, jsem nějak zapomněl na fakt, že nám včera začali prázdniny. Super.
Tohle jsem si uvědomoval, když mě postrkovali k jídelnímu stolu a přede mě postavili něco, co připomínalo buchtu? Snažil jsem se vypadat nadšeně, ale popravdě, snídám cereálie.
"A až to Nick sní, vezmeme ho oslavovat ven!" Navrhl Joe. Čekal jsem jak na to budou reagovat naši. Překvapivě to povolili a tak aniž bych mohl dát někomu souhlas, jsme jeli ven. Do toho divného světa, kam už pěkně dlouhou dobu nechodím. To bude možná důvod, proč rodiče souhlasili.
" Kam jedeme?" zeptám se po chvíli ticha
" Hele, kdyby sme s tvým bratrem chtěli aby si to věděl, už bychom ti to dávno řekli." Konstatuje Joe. Kevin se na mě chlácholivě usmál. Asi si všiml mého vyděšeného výrazu.
Cesta se nesnesitelně vlekla. Mám přece narozeniny, měl bych je slavit, tak jak bych chtěl já! Tohle není fér. Jenže namítnout se mi nic nechtělo. Bráchové vypadali tak nadšeně, že jsem jim překvapení kazit nechtěl.
Po chvíli mého zamyšlení si uvědomím, že se něco změnilo. Auto zastavilo, ale kde jsou?
" Řeknem mu ať zavře oči, nebo mu dáme na oči ten šátek?" slyším jak šeptá Joe Kevinovi.
" Já bych mu dal ten šátek" dodá ještě joe
" Nestačili by jenom ty zavřený oči?"
" Ne nestačily"
" Tak proč se mě teda ptáš?"
Super, moji bratři se hádaj. Co bych si víc na narozeniny mohl přát.

" Nicku, vstávat už je ráno" utahoval si ze mě následně Kevin, když jsem začal usínat na zadnim sedadle. Odjakživa mě hádky uspávají.
" Tady máš šátek. Hele víš co, já ti ho radši nasadim" nabídne se Joe a zároveň mi nedá jinou možnost
" Opravdu to bez toho šátku nejde?" zkusím se zeptat, i když předem vím, že tohle je prohraná bitva.
" Ne nejde" jeho hlas zněl pobaveně, škoda že jsem mu neviděl do tváře
" Tohle mi připomíná ty naše hry na slepou bábu" Tentokrát jsem smích v jeho hlase přeslechnout nemohl.
Taky si na to pamatuju. Samozřejmě, že já byla slepá bába a oni se mi schovávali. Jenže, to by nebyli ani moji bratři, kdyby si na mě něco nevymysleli. Neposedy, když mě popíchalo snad deset včel, protože mě zavedli k včelímu úlu, mamka zasáhla. Jenže to nám bylo všem zhruba tak o deset let míň. Ještě, že si to na mě vyzkoušeli. Frankieho se tím ušetřil trápení svých starších bratrů. Já se do toho samozřejmě taky počítám. Kdo ví jak bych se k Frankiemu choval, kdybych neměl takovou výchovy, kterou mi věnoval Joe a Kevin.
Z transu a dumání mě probudil až Kevinův hlas.
" Už jsme na místě"
Opatrně si sundám šátek a musím se rozesmát. To všechno kvůli tomuhle?
" Vždyť je to hospoda, do který někdy chodíme na oběd, ne?" když si všimnu jejich pohledů dodám " Mno já jen, proč jsem si měl zavazovat ty oči"
" To je přeci snadný. My dva jsme to už taky zažili. Jenže to nás sem vzal táta, ale ten usoudil že mi už jsme dost veliký, abychom to za něj udělali my." To vysvětluje, proč mě chtěli pustit. Oni byli domluveni!
" A jako to se jdeme najíst, nebo co?" zkouším hádat
Tentokrát nevydrží oni a vyprsknou smíchy.
" Tady, milý bratře ti koupíme pivo. Budeme se bavit až do večera. Pozvali jsme ti tak pár kámošu a kamarádek" na slovo kamarádek dá velký důraz " a potom se de na diskotéku."
" Je to takové zasvěcení. Po patnácti letech přece jenom už jsi větší chlap než předtím" dodá ještě Kevin a mrkne na mě. " Samozřejmě k tomu patří i ta občanka"
" Ok, sice to moc nechápu, ale dobře"
" My věděli, že jsi rozumný chlapec a že budeš spolupracovat"
Těch pár 'kamrádů' a 'kamarádek' bylo trochu víc. Další podivující věc byla že, tolik lidí mělo čas, když mě skoro nikdo nezná. To bude tím, že lidé znají Kevina a Joa. Sice jsem všichni drželi tak nějak pohromadě, ale Kevin s Joem se na rozdíl ode mě bavili.
" To je těch pár kamarádů, jo?" snažím se překřičet Joa přes hlasitou hudbu
" Jo!" zakřičel mi také odpověď
" A není trochu brzo se opít, vždyť je teprv ráno!"
Joe vypadal, že mi asi nerozumí. Vzal mě za rukáv a odtáhl mimo dosah hudby
" Co si řikal?"
" No, že je trochu brzo se opít, ne?" zopakuju mu znovu svou otázku
" Nevím jestli sis toho všiml, ale jsou tři odpoledne" řekl mi Joe, každé slovo zřetelně vyslovujíc.
" To sem tak dlouho spal?"
" A co sis myslel, že to jídlo co si jedl je snídaně?" podiví se a nemůže věřit vlastním uším
" Bratře kdybych tě neznal, řekl bych ti aby si to už tolik nehulil. Jenže ti ani tohle říct nemůžu!"
Myslím, že jsem zrudl jako rajče. Víc mimo snad být už ani nemůžu.
" Dobrá, budu předstírat, že si mi nic neříkal. Takže kde že jsme to skončili?" chvilka zamyšlení " ano už vím" odpoví si sám a jde se zpět bavit.
Tohle byla narozeninová oslava spíš pro Joa. Rozhodl jsem se najít Kevina, abych zjistil, jestli ho to tu baví tolik jako mě.
Hledat jsem ho ani nemusel, seděl totiž u stolu v zadní části místnosti. Překvapivě byl nepřehlédnutelný.
" Ahoj" pozdravil mě sotva slyšitelně
Kývnu hlavou. Moc se mi mluvit nechtělo.
" Co ty tu tak sám? Žádná holka ti nepadla do oka?" zeptám se ho a usměju se
" Ne, žádná holka"
Mohla se to zdát jako jednoduchá odpověď, ale já o tom přesto musel přemýšlet. Jako by ta odpověď měla nějaký hlubší význam, který zatím nemůžu pochopit.
" A co ty? Nebavíš se?" Jeho hlas zněl starostlivě. Myslím, že chtěl abych se bavil
" Ale jo bavim. Znáš mě, potřebuju chvilku, abych se rozkoukal. Jdu se něčeho napít. Nechceš taky něco přinést?"Podaří se mi ze sebe vychrlit takovým nezaujatým hlasem.
" Děkuju, ale to je dobrý"
Pro jistotu kdyby mě ještě pozoroval, jsem si opravdu otevřel jednu plechovku s pivem. Divím se, že nás tu majitel nechal. Možná to bude tím, že tu už všem bude 18. Jedně mě je o 3 roky méně.
Pivo mělo divnou nahořklou chuť. Jako už předtím jsem si někdy nalil. U televize nebo když jsme oslavovali, ale to bylo většinou víno a nebo šampus. Pivo mi nikdy nechutnalo.
Přestával jsem mít zas pojem o čase. Sednul jsem si k osamělému stolu a díval se jak se ostatní baví. Tohle pro mě nikdy nebylo. Myslím, že ale ani Joeovi by se nelíbilo, kdyby tu pořádně nikoho neznal.
Pomalu se místnost začala vilidňovat, zřejmě se šlo na tu diskotéku, nebo co to je. Musel jsem se pro sebe usmát. Jako by mě snad bratr neznal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cec Cec | 16. května 2009 v 7:38 | Reagovat

to je zajímavý, čtivý, jsem zvědavá, jak se to vyvine

2 Pip Pip | 16. května 2009 v 10:02 | Reagovat

zajímavéééé... :) dobré

3 3hena3 *IN LOCE WITH JONAS* 3hena3 *IN LOCE WITH JONAS* | E-mail | Web | 16. května 2009 v 13:17 | Reagovat

no konecne ste nieco pridali, ludiaa :D : hmm.. a inak dobre =) som zvedava na pokracko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama