
Nějak to nejde, ale snažím se. Přísahám! :)
Ráno mě probudil neidentifikovatelný hluk. Nejenže mě naprosto vyděsil, navíc probudil i sousedovic psa a ten začala pronikavě štěkat. Takže z přispání nakonec nic nebylo.
Dostat se do sedu se zdála jako snadná věc. Jako každé ráno odkryju peřinu, spustím nohy dolů a au. S bolestí hlavy jsem nepočítal. Musíte tedy pochopit, že jsem nejdřív vůbec nechápal co se děje. Až potom co se z pod peřiny vynořila ta velkou bakule co měla být zřejmě má noha, mi došlo co se stalo. No, tak nějak mlhavě mi to došlo. Rozhodl jsem se tedy, že mi nedošlo vůbec nic a že budu prostě předstírat že se mnou nic není. Jediné čeho jsem tím ale docílil, byla naprostá katastrofa. Jak jsem se snažil stát bez berle, spadl jsem a shodil z psacího stolu dárek, na kterém byla visačka od rodičů KŘEHKÉ!.
Otráveně jsem si tedy vzal berle.
Mezitím hluk nahradil hulákající hlasy. Snídaně tedy bude muset počkat, protože na hádku nemám náladu. Hádky u nás totiž bývají opravdu hlučné, dokonce hlučnější než jsem předpokládal.
Protože mi nic jiného nezbylo a zvědavost mě neopustila, začal jsem rozbalovat dárky. To co se zřejmě rozbilo, byl můj zbrusu nový mikroskop. Ani mi to nakonec líto nebylo. To rodiče se ze mě snažili udělat chemika. K minulým narozeninám jsem dostal bílý plášť a špachtle do krku ( nápad mého milého tatínka, Joe si ze mě utahoval ještě asi půlrok potom). Třinácté narozeniny mi zase daly hromadu encyklopedií o rostlinách a živočiších. Dál pokračovat nemusím, můžete si představit jaké další krásné dárky si na mě připravili. Za to od bráchů, to jsou krásné dárky! Joe mi věnoval cd mé oblíbené skupiny a Kevin nový foťák. Budu mu muset za něj pořádně poděkovat, myslíl, že to nebude zrovna levná záležitost.
Přesto mi uvnitř začínala bublat lítost. Kytara tu nebyla. Hold si na ní budu muset našetřit, bohužel ta brigáda, kterou jsem si naplánoval na prázdniny se stala minulostí po tom co mě Kevin srazil autem.
Když už jsem neměl co rozbalovat, nezbylo mi nic jiného než opravdu sejít dolů do obýváku. Vypadá to, že se to tam už trochu zklidnilo.
Bohužel, později jak se ukázalo, k pořádné hádce se teprve schylovalo.
" To si se nemohl alespoň ozvat?! Napsat sms nebo něco podobného"
Kevin mě překvapil po druhé. Takovýmhle tonem s Joem ještě nemluvil. Jo, měli spolu už hromadu hádek, pošˇtuchévaní a tak. Přeci jenom jsme kluci a ti takové věci dělají.
" Prostě jsem zapomněl! A navíc se mi vybyla baterka! Kolikrát ti to mám do háje ještě opakovat!"
"Víš jakej museli mít strach rodiče? A co já, jel jsem s Nickem na pohotovost.." Kevin nestačil ještě ani domluvit, když mu do řeči skočil Joe " A kdo ho přejel, no? Jinak by si ho tam vůbec nemusel vozit! Hele dej mi už pokoj, jdu si lehnout. To že tě poslouchá Nick a Frankie neznamená že tě budu poslouchat i já. Jsi jen o dva roky starší tak se laskavě sklidni!"
Tohle jsem opravdu nechtěl vyslechnout. Zvlášť pasáž kdy Joe nadhodil že já Kevina poslouchám. Ano samozřejmě,ale je přeci ještě starší než Joe. Ale jeho mám přeci rád stejně. Možná to bude ale tím, že Kevin pro mě jednu dobu znamenal spíš jako něco táta. Joe nahrazoval normálního bratra, který si na vás zkouší různé věci. Takhle jsem to měl rozhozené a nic na tom měnit nebudu.
----
"Frankie, nevšiml sis, že jahody mají červenou barvu?" zeptal jsem se svého mladšího bratra, pochybující o jeho zdravím rozumu. Snad už je dost velký aby poznal že jahody nejsou modré, ne?
"Jo všiml, ale takhle se mi líbí víc" odsekl mi
" Jak myslíš"
odpovím mu stejným tónem
odpovím mu stejným tónem
" Jo, příště se mi do toho nepleť"
Ten mrňous mi začíná lézt na nervy
"A co ty mraky?"
" MÁMÍ! Nick se nudí a tak mi tu kecá do kreslení!"
Jeden malej žalobníček, ani mu člověk nemůže nic říct.
" Nicku nechtěl by si mi pomoct v kuchyni?"
Mamka je na tyhle věci expert. Když zavětří náznak nudění se a nic nedělání ihned zasáhne. Jako by si člověk nemohl ani na chvíli odpočinout.
Uslyšel jsem bouchnout dveře od auta. To bude Kevin. Po té hrozné hádce s Joem odjel někam pryč a ani na oběd se nevrátil. Zřejmě vím s kym byl.
Snažil se dělat nenápadného. Opatrně zavřel dveře a napochodoval si to ke mně. Jenže to by nesměl dupat jako slon, takže celá domácnost byla rázem obeznámena o tom, kdo přijel.
" Nicku šel by si prosím tě se mnou ven?" zeptal se mě naléhavě
" Rád bych, ale tahle potvora" poklepám si na sádru " mi neumožňuje moc velkého pohybu"
" Neboj pojedeš autem" Kevin si umí vždycky poradit
Sledoval jsem s jistým pobavením jak Kevin jde nenápaza mámu a pak ji vlepil pusu na tvář. S naší mámou to umí.
" Och, Kevine, za co jsem si to zasloužila?" řekla celá v rozpacích
" Za to že jsi tak úžasná a za to že mě a Nicka pustíš ven" mrkne na ní Kevin
" Tak dobrá chlapci, ale vraťte se domů než bude tma"
Jo, to bylo rychlé.
---
" Kam jedem?" zeptám se s opravdovým zájmem Kevina
" Chtěl jsem si s tebou jen promluvit. A doma na to není zrovna moc vhodné místo"
Tak to vysvětluje všechno. Samozřejmě že byl venku s Mikem a samozřejmě že půjde o něho. Jsem rád, že se o tom se mnou Kevin baví. Vždycky jsme si navzájem důvěřovali.
Zajeli jsme k naší známe kavárně. Kevin měl jen menší problém s parkováním. Jakso nenápadně narazil do blatníku auta stojícího vedle nás. Takže jsme museli raději přeparkovat.
Když už auto stálo na správném místě a já měl pod sebou berle, vstoupili jsme do našeho povídavého místa. Dřív jsme sem chodili často. Dokonce i vlastní stůl máme. Nikdo si k němu moc nesedá. Možná to bude tím, že je hned vedle záchodů.
" O čem si se mnou potřeboval mluvit?" začnu hned od začátku. Můžu se mýlit.
" Víš půjdu rovnou k věci" řekl a odmlčel se, hledajíce správná slova.
" Prostě s Mikem… jsme se rozhodli, že" další pomlka
" Kevine no tak, mě můžeš říct všechno" usměju se na něj povzbudivě
" Rádi by jsme si sehnali vlastní bydlení








je to dobrýýý :) žádný strachy!:)... a kdy bude další?