Jsem nějak... akční...
I can't undo what I have done
I can not say what I have said
Can't take it back, it's a little late... now
I didn't mean to hurt you... baby
In any way
I can not say what I have said
Can't take it back, it's a little late... now
I didn't mean to hurt you... baby
In any way
Joe seděl na houpačce na dětském hřišti a lehce se pohupoval. V duchu si znovu a znovu přehrával svou hádku s Nickem.
"Já už prostě nemůžu, Joe. Nemůžu tohle dělat… co - co kdybychom toho - nechali?"
"To nemyslíš vážně?! Tak já jsem se vzdal skoro všeho, lhal jsem, riskoval, přestoupil na jinou školu - a všechno jenom pro tebe, abychom spolu mohli být - a ty mi teď řekneš tohle?"
"Já jsem to tak nemyslel, já jenom… nemám na to nervy!"
"Byl to tvůj nápad!"
"Cože? Takže tys to vůbec nechtěl?"
"To jsem neřekl, Nicku!"
Vlastně to svému mladšímu bratrovi nemohl vyčítat.
It doesn't matter what I'll say
It doesn't matter what I'll do
Can't make it right, even though I want to
Byl už večer, když se Joe vracel domů. V rukou nesl obálku, kterou měl poslední dobou neustále v kapse. Rozpršelo se; ohmataný a pomačkaný bílý papír začaly zkrápět dešťové kapky a Joe ho strčil pod bundu. Vážil si ho - ten dopis byl jeho nadějí na nový, lepší život. Ne že by ten svůj neměl rád, ale měl ambice.
A to Nick nechápal. Upínal se na Joea téměř jako malé nemocné dítě, respektoval ho a chtěl být s ním, bral ho jako svůj vzor. Možná to bylo i proto, že potom, co Kevin odjel za prací, Nicka "zachránil" ze spárů domova s přehnaně starostlivou, upjatou a konzervativní matkou a věčně nepřítomným pracujícím otcem. Sehnali si malý dům, Joe změnil školu a začal pracovat na půl úvazku; přesto jim rodiče platili polovinu nájmu, což se neobešlo bez křiku a protestů hlavně z matčiny strany. Nechtěla, aby se stěhovali, že jsou prý na to ještě moc mladí.
Jenomže to všechno byl na Joea moc velký nátlak. Sám nevěděl, co se s ním děje. Možná Nickovi vyčítal, že ho omezuje, že se o něj musí starat, možná toho na něj bylo moc. Měl Nicka rád - miloval ho. Ale přesto…
Aniž by si to sám plně uvědomoval, zatlačoval Nicka do kouta. A čím víc se toho děsil, tím víc se v sobě nevyznal a utlačoval ho víc a víc.
I'm not gonna say that were okay
I don't wanna lie
I should have told you long ago, what was going on
I should have told you my feelings, were not that strong
O té obálce, která mu v suchu a bezpečí spočívala ve vnitřní kapse pláště, svému mladšímu bratrovi ještě neřekl.
U dveří do bytu se setkal s Nickem, který se po hádce procházel jinde. Nic si neřekli, jen jednou se setkali očima. Mlčeli i při večeři, a když šli spát a Joe zhasnul světlo, pořád bylo mezi nimi ticho. Dlouho byli vzhůru, každý utopený ve svých myšlenkách, než se ponořili do neklidného spánku.
-
Týdny se pomalu protahovaly v měsíce, a u nich doma to bylo pořád stejné. Možná se to dokonce zhoršovalo.
Joe se vrátil z práce a vešel do obýváku. Zarazil se, jako by jím projel blesk. V šoku sledoval Nicka, jak si čte… četl si jeho dopis, tu obálku, kterou nechal na nočním stolku. A plakal.
"Nicku!"
Nevzhlédl.
Joe k němu přešel a opatrně mu vytáhl papír z ruky. "Co - co to děláš?"
"Kdy jsi mi to chtěl říct?"
"Proč mi čteš poštu?"
Konečně k němu Nick vzhlédl. Hlas se mu třásl potlačovaným pláčem, ale slzy mu stále stékaly po tváři. Zoufale zvýšil hlas. "Už týdny se chováš jinak! Jako by ti na mně vůbec nezáleželo! Změnil ses, a tohle je příčina!"
"Tak… teď už to víš. Sám jsi to řekl. Změnil jsem se. Musím odjet, Nicku - jenom bych ti tady ubližoval. Promiň."
I lived through life, it wasn't fair
I'll say goodbye because I…
Because I care…
"Nechci tě vidět! Nech mě být, nemluv na mě!"
"Nicku, prosím - no tak -´´
"Ne!"
"Já tě m-´´
"NE!"
Chytl ho za rukáv a pral se s ním tak dlouho, dokud se Nick nepřestal snažit vykroutit z jeho objetí. Potom ho chytl za týl a přiložil Nickovo čelo k tomu svému.
"Mám tě rád, Nicku."
I wish I knew what I'm suppose to do
I wish I could be there for you... to ease the pain
Joe stál na nástupišti, obtěžkaný kufry, a čekal na svůj spoj. Díval se na koleje zahalené tmou a přitom je neviděl. Vzpomínal na Nickův poslední pohled; jeho oči ho prosily, aby zůstal. Ale on nemohl.
Aniž si to uvědomoval, trhal obálku s dopisem na kusy. Nekouřil, neměl zapalovač; hodil je tedy na koleje a sledoval, jak se kousky bílého papíru vzdouvají jako plachty lodi na moři, jak létají vzduchem a dopadají zpátky na nástupiště nebo se nalepují na vlak.
Jeho vlak přijel, a on se otočil a odešel na jiné nástupiště. Možná bude ten pocit provinění menší, když si sám způsobí víc bolesti; když nepojede tam, kam chce a kam se od něj čekalo, ale někam jinam, pryč, daleko…
Nechtěl jet tam, kam musel, nechtěl pryč kvůli tomu místu, které ho odloučilo od Nicka. Musel jinam. Daleko…
-
O týden později se odhodlal. Potřeboval Nickovi zavolat, potřeboval vědět, kde je a jak se cítí. Radost a úleva byla silnější než pochyby a provinění, když se na druhé straně linky ozval Nickův hlas.
"Kde jsi?"
Chvíli bylo ticho, než Nick odpověděl: "Vrátil jsem se k našim."
Zabolelo ho, když podle hlasu poznal, že mu Nick neodpustil.
"Nicku… já… já - ´´
"Měj se, Joe."
Pípnutí oznámilo konec hovoru.
"Promiň," vydechl Joe do mrtvého sluchátka. "Miluju tě."
All I wanna do is walk away
'Cause I don't wanna lie to you
Something in your eye says "Please, don't go..."
But I just wanna walk away
'Cause if I stay I'm gonna end up hurting you
And I don't wanna break your heart, baby
I don't wanna break your...
Heart...
(Aloha From Hell - Walk Away)








ach....právě se ti podařilo mě rozbrečet. Nebrečela jsem pořádně už zhruba měsíc.
Je to nádherný...