close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I forgave you, but you won’t know it

29. června 2009 v 22:45 | Cecily |  Jednorázovky
Toto bych ráda věnovala dvěma přátelům, kteří pro mě znamenají tak moc, že možná ani neví, jak.
Eliz - na rozloučenou. V tý Itálii si to užij!:*
Pip - ať dopadne zítřejší vízo jakkoliv, jsem v duchu s Tebou. Vím, že je Ti to hovno platný, ale stejně... drž se:*
Mám Vás ráda, zlata.:)


Ležel jsem na posteli stočený do klubíčka; vždycky tak spávám. Doufal jsem, že obvyklá poloha ve mně automaticky vyvolá spánek, ale mýlil jsem se. Nemohl jsem na tebe zapomenout.
Bylo to včera, jen několik málo hodin, co jsme leželi v posteli u tebe doma, já byl stočený do klubíčka a tys mě držel v náručí; připadal jsem si v bezpečí, jako kdybychom existovali jen my dva a nic jiného nebyla skutečnost, cítili jsme vůni toho druhého a za tmy poslouchali jen svůj dech, zatímco venku řádila bouřka.
Všechny pocity, kterými jsme přetékali, jsme vyjadřovali doteky, hlazením, blízkostí a pohledy; jinak se to vyjádřit nedalo. Na něco tak ohromného, jako je skutečná láska, prostě slova nestačí.
Teď tu ležím a v hlavě se mi jako na pásku vytvářejí tyhle věty, tyhle milionkrát ohrané fráze, jak je láska úžasná, ale co mám říct, když opravdu je?
Jsi tak blízko mě, nemusím ani zavírat oči, abych tě viděl. Jsi tady, těsně vedle mě, držíš mě v náručí, cítím tvůj dotek a tvou vůni, tvoje teplo a slova mě hřejí, a já zavírám oči a naplno se ti odevzdávám. Cítím k tobě důvěru, vděčnost, chci ti dát všechno, i hluboké údery svého srdce.
Uběhly měsíce, kdy jsi mě našel stočeného do klubíčka na kostkované dece v polorozpadlé budově s vymlácenými okny, v níž kdysi bývalo železářství. Byl jsem tehdy na dně, na opravdovém dně, zdrogovaný, ospalý a vyčerpaný, špinavý a šlapal jsem, abych měl peníze.
Tak jsem žil dlouhé týdny, od chvíle, kdy jsem utekl z domova. Tys mě z toho dostal, vzal jsi mě k sobě a vrátil do života. Nikdy ti nedokážu dostatečně vyjádřit vděk, který k tobě od té doby cítím.
Zákonitě přišly chvíle, kdys začal být odtažitý, podrážděný a chladný. Tušil jsem, co přijde, ale nic mě nepřipravilo na tu svíravou bolest v hrudi a na dusivý pocit v hrdle, který vždy předvídá pláč, který ne a ne přijít, když jsi mi nakonec řekl to, čeho jsem se už pár týdnů bál nejvíc.
Všechno jsem to pochopil. Snažil ses mi to vysvětlit vlídně a citlivě, ale přesto se do mě zabodávalo jako nůž každé slovo. Nemůžeš mě mít na krku, máš práci, svůj život a přátele, rodinu, staré rodiče, a stejně je mezi námi věkový rozdíl skoro patnáct let, a úřady, peníze… všechno jsem to pochopil. Ale pochopení nezmírňuje bolest. Možná jí naopak jen přiostřuje.
Teď jsem pryč a dva dny můžu spát u kamaráda, jak mi řekl. Jenže pozdě večer ke mně přišel a řekl: "Hele, kámo, naši přijeli a vyšilujou, musíš zmizet… dám ti pár prachů na hotel na dneska, ale musíš vypadnout, sorry."
Ty peníze jsem utratil za dávku heroinu. Koupil jsem jí u jiného dealera, protože ten můj nebyl k sehnání. Dávka byla levná, velká a nebyla ničím říznutá.
Ležím stočený do klubíčka na kostkované dece v budově starého železářství a jsem na dně. Zdrogovaný, ospalý, vyčerpaný. Ale šťastný. Protože vím, že jsi se mnou, cítím tvou blízkost, tvou vůni a dotek. Držíš mě v náručí a já se cítím v bezpečí. Existujeme jen my dva a nic jiného není skutečnost.
V dálce slyším zahřmění, zavírám oči a znovu se ti odevzdávám. A zároveň mi připadá, jako bych se propadal dolů po temné louce, postupně se stmívá, až je úplná tma.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliza Eliza | 30. června 2009 v 11:15 | Reagovat

ach, bože...
Nejdřív moc děkuju za věnování.Moc děkuju za popřání, ale v tý Itálii bych si to užila víc, kdyby si tam byla se mnou:) ale co se dá dělat. A jestli ti na nás záleží tak moc, jak mě záleží na tobě tak asi vím jak.
A já prostě vůbec nemám slov.
"Ale šťastný. Protože vím, že jsi se mnou, cítím tvou blízkost, tvou vůni a dotek. Držíš mě v náručí a já se cítím v bezpečí. Existujeme jen my dva a nic jiného není skutečnost." tohle mě rozbrečelo...je to fakt nádherný.
Hrozně moc ti děkuju

Je to kouzelný a prostě <3333

2 Pip Pip | 30. června 2009 v 12:06 | Reagovat

především díky moc za věnování. Ráda bych tu napsala, jak moc je to krásný, ale ty to stjně víš a já teď... no řekněme, že jsem to nezvládla. Ale tohle je krása, děkuju moc.
Mám tě ráda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama