"... take a look at the world around, can you see the life you're living?..."
Tadá, tadá tadá, slavte, vy, mí milí poslední čtenáři a věrní fanoušci!
Píšu, ano, já píšu.
Je to songfic, a je poněkud delší, než jsem čekala, tak bude na pokračování!
HA! To jste nečekali, že?
No, já taky ne...
Každopádně, teď už mám asi šest stránek, což by mohlo stačit tak na dva díly (vím, že u BS je jeden díl na pět, ale co:D...).
Ale já radši počkám, až to budu mít všechno, protože bych se nerada zasekla někde uprostřed.
Jen nevím, kdy přesně to bude.
Taky bych vám ráda sdělila, že ještě dnes přibyde krátká... no, něco podobného, jako je 'Maybe, it's just me'.
Protože se momentálně potřebuju zbavit všech svých pocitů. Jednou už se mi to povedlo, ale to pořád nebrání tomu, abych se cítila mizerně.
Takže... a předem vás všechny, co by se v tom mohli poznat, varuju: Podobnost s vámi, ať jste kdokoiv, je čistě náhodná. Tedy, aspoň byste v to měli doufat :D... A kdyby náhodou došlo k tomu, že by vám to přišlo povědomé... neberte si to tak. Já prostě své roblémy řeším takhle... mohlo by to bý totiž mnohem... horší.
***
A ještě, udělala jsem vzhled na blog, ale nevím, jestli ho sem chci... kdyžtak se koukněte na
tuhle stránku, tam je něco, co by se mohlo (tedy, až to ještě doupravím) objevit i tady.
já si tím jen teď nejsem jistá.
Já si oslední dobou nejsem jistá ničím.
Jak se tomu říká? Syndrom totálního vyhoření? ... možná. Škoda, že nejsem chlap středního věku.
Nepocházím si zrovna lehkým vnitřním obdobím, tak prosím omluvte to, jak moje slova zní (bože, kdybyste viděli, kolik sarkasmu do toho vkládám... stává se ze mě cynik... k čertu.)
Radši to už ukončím.
Takže pamatujte na varování a napište mi něco k tomu vzhledu, ať vím, jestli to sem mám nebo nemám dávat.
Mějte se...
xxx