Napsala jsem.... nevím, jestli se to dá nazvat básničkou.
Prostě něco.
Možná pochopíte... je to psané z vlastní zkušenosti - spíš zkušeností.
xx
Říkáš mi, že tohle je špatné.
Tvoje znechucené pohledy a nadávky
říkají: "Žij takhle, jako já,
a chovej se slušně.
Jsi jenom hovno na zemi,
nehodné rovnosti se mnou.
Přesto se starám,
nevím, že o to nestojíš.
Vyhrožuju, že zavolám policii."
Nevím, co dalšího.
Jednou mi zkřížíš cestu a učíš mě,
jak žít.
Neznáš mě, starej se o sebe.
Sereš mě ty i tvoje lži.
Jdi si žít svůj zkurvenej život
a nech mě žít ten můj.
Protože jestli tě potkám znovu,
nakopu ti prdel.








toje drsný