close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Famous First Words

8. srpna 2009 v 19:04 | Pip |  Comedy
Oh né, samozřejmě, že jsem na vás nezapomněla!
I když jsem v týdnu měla pocit, že bych to udělat měla...

Ale to je jedno, každopádně jsem napsala něco jako komedii.

I když bych to napsala Sarkastií, protože jsem to psala s velmi hořkým pocitem.
Snad je to z toho poznat, protože jsem poslední dobou propadla cynismu víc než je zdrávo... :D

Achjo, co dokáže jeden takový nápad, že?:D

*
Povídka není podle skutečnosti, protože takhle se mi to prostě líbí víc:D

Have a fun!


Jednoho krásného dne, kdy všechny kytky kvetly a všechny včely bzučely, rozhodl se malý umělec, že se projde po louce. Byl to takový přírodní typ. Nemyl se, neholil se a nepoužíval deodorant. Možná proto se s ním nikdo nechtěl bavit. Šel tedy ulicemi a prozpěvoval si jednu z nejoptimističtějších písní, co si kdy napsal do svého deníčku.
"... and if your heart stops beating I'll be there wondering if you get what you deserve..." Cestou otrhával stromům listy, kopal do kolemjdoucích psů... dětí, důchodců, nadával na svět a plival okolo sebe své kouřem nacuclé sliny. Přemýšlel, ač se tomu těžko věří, o smyslu svého života. Už dávno ho přešla myšlenka na to, že jednou smotá nejdelší provaz z lidských chlupů. Ano, z těch svých. Proto je posledních pár měsíců v hluboké depresi. Neví, co si počít. Když míjel jeden ze tří sexshopů, co pravidelně navštěvuje, vyhodil prázdnou lahvičku od Xanaxu do popelnice. Měl by se sebou konečně něco udělat. Zašel za roh, opřel se o pouliční lampu a zapálil si cigaretu.
"Promiň,"ozvalo se těsně u jeho levého ucha. Leknutím sebou trhnul tak mocně, že málem vdechl celou cigaretu. Pobouřeně zachrochtal několik sprostých slov a otočil se na onoho vetřelce, který ho tak rušil. Uviděl pod sebou takového menšího chlapce, s potetovanými rty a prsty u rukou. Kdyby ten kluk neměl boty, viděl by poustevník tetování i na jeho prstech u nohou. "Nemáš cígo?"zahučel ten prcek.
"Jsem Gerard,"představil se nemytý, nečesaný a zarostlý. Tazatel se na něj nechápavě zašklebil a pokrčil rameny, když říkal: "Jsem Frank." Aniž by to třeba jen jeden z nich tušil, tím, jak si podali ruku, oba započali novou kapitolu svého života. A už vůbec netušili, že to bude kapitola, kterou budou chtít hodně rychle ukončit.
"A co ty tu tak sám?"zeptal se Gerard Franka a ten se jen zaculil.
"Jdu z rande."přiznal s rudými líčky.
"Aha,"odsekl znechuceně Gerard. "A jaký to bylo?"
"Hmm, jo, fajn."
"Takže to nesálo za nic."zasmál se Gerard a Frank kývl hlavou.
"Asi mi to pomohlo vyřešit jednu dlouhodobou otázku o mé sexualitě,"začal Frank a plánoval si, jak Gerardovi vylíčí svůj srdceryvný příběh týraného syna alkoholičky a násilníka, který nepracoval a pouze nadával na to, jak je jeho rodina neschopná. Bohužel, Gerard mu to přerušil.
"Jseš teplej..."poznamenal, jakoby to pro nikoho nic neznamenalo. Frank se zatvářil zklamaně.
"Jak to víš?"zamračil se na neandrtálce před sebou.
"To by poznal i slepej."
"Ts, vůbec se tu s tebou nemusim bavit."odfrkl si Frank a otočil se na patě. Už měl nakročeno k odchodu, když ho Gerard chytil za rameno, aby ho zastavil.
"Tak promiň, já to tak nemyslel."omluvil se nezkušeně Gerard, ale vyznělo to spíš jako obvinění z nějaké hluboké osobní křivdy. Nastalo několik vteřin trapného ticha, kdy oba noví kamarádi pilně kouřili své cigarety, až se jim kouřilo i z uší.
"Vlastně!"vyjekl Frank najednou a ukázal prstem na Gerarda, hasícího svůj plnovous, do kterého leknutím pustil cigáro.
"Co?"štěkl na Franka, aby tu větu tedy dokončil.
"Já nejsem zas tak úplně teplej!"rozhodl a dál se o tom nehodlal bavit, bohužel, Gerard ano.
"Jak jako zas tak úplně?"zopakoval zarostlík hloupě. "Jakože nejsi jako Freddie Mercury, ale jako Brian Molko?"
"Hmm, jo."kývl Frank, aniž by tušil, o kom to jeho společník mluví. Gerard zatím zamyšleně žmoulal nedopalek cigarety mezi dvěma špinavými prsty. A bylo tu zase to ticho. Franka unavovalo jen tam tak přiblble stát a zírat, jenže s tím nemohl nic moc dělat. Bál se totiž, že kdyby se pokusil odejít, Gerard by ho mohl zabít. Tak se rozhodl ve své stávající činnosti pokračovat. Později dokonce začal přemýšlet. Což u něj bylo více než neobvyklé. Přemýšlel o tom, kam vlastně celý jeho život směřuje. Dnes odešel od své, stále aktuální, přítelkyně s vědomím, že se mu líbí i muži a moc ho to z míry nevyvedlo. To možná proto, že ještě nezjistil, jestli je Jamia žena nebo muž. Právě se rozhodl, že opustí vysokou školu, protože uznal, že vzdělání ve světě nic neznamená a že k penězům a životnímu štěstí se dá dojít i jiným způsobem než promocí z psychologie. Kdysi si představoval, že se mu přesně tohle podaří se skupinou, kterou založil, ale z té ho před týdnem vykopli. Tak skutek zase jednou utek. A to si navíc ještě ostříhal dready,které si pěstoval celé dlouhé dva roky. Ten svět je prostě na nic, říkal si každý večer, když se vracel opilý z hospody. A teď tu stojí s úplně neznámým zapáchajícím člověkem, který s ním jedná, jakoby byli nejlepší kamarádi už věky. Stále víc věcí mu přestávalo dávat smysl.
"Hmm, a jak se máš, Frankie?"zeptal se Gerard přesně v okamžiku, kdy byla Frankova denní dávka přemýšlení vyčerpána. Frank pokrčil rameny.
"Jde to."
"Tak to je fajn..."řekl naprosto zbytečně Gerard a pro sebe se usmál.
"A kam ses chystal, než jsme se potkali?"nadhodil Frank, vždycky mu totiž šlo navazovat rozhovory.
"Šel jsem na louku, to víš, příroda, to je moje..."zaculil se na něj Gerard svými malými žlutými zuby.
"Jo, to jsem si všimnul."pronesl Frank znechuceně, když se k němu donesl odporný pach Gerardova dechu. Chvilku to musel rozdýchávat, než byl zase schopen řeči. "Já jsem šel do hospody... mám tam sraz s pár kamarády, nechceš jít taky?"nabídl Geemu čistě ze slušnosti, protože mu jeho instinkt říkal, že tohle určitě odmítne.
"Jo, to bych rád!"zatleskal nadšeně Gerard, šťastný, že ho konečně někdo někam pozval. Frank se rozhodl, že by měl přestat věřit instinktům.
"Bezva!"zatetelil se s falešnou radostí a v duchu se proklel. "Myslím, že se klukům budeš líbit. Hlavně Mikeymu, on má prý bratra, co je stejně přírodní typ jako ty, ale nevím, co je na tom pravdy..."zamyslel se Frank a uznal, že toho myšlení už bylo pro dnešek doopravdy dost. Gerard ale nevnímal ani slovo z toho, co říkal. Byl pořád v euforii z toho, že má konečně opravdového kamaráda.
"A do jaký hospody jdeme?"
"Mikey říkal, že budou v Rock Tea (pardon:D a to Tea je jako čaj... :P)..."
"To je fajn, tak jdeme! Nesmíme je nechat čekat!"vyrazil energicky Gerard, aniž by si uvědomil, že jde na úplně opačnou stranu. Franka v jednu chvíli napadlo, že ho nechá jít tím směrem, kterým se vydal a sám že uteče do jiného státu, ale nakonec si řekl, že by to mohla být ještě docela zábava. S typy, jako je Gerard, je vždycky srandy dost. Zarazil ho tedy těsně předtím, než ho srazil autobus a společně odkráčeli do hospody.
*
V Rock Tea bylo zahuleno, že nebylo vidět na krok. A i když jste nějaký udělali, zakopli jste o opilého spoluobčana, který vykřikoval nějaká sprostá hesla a nadával na různé etnické skupiny. Pokud se vám toto stalo, vždycky jste onoho hrubiána kopli do hlavy těžkou okovanou botou a byl klid.
*
Frank a Gerard se tedy prokopali až ke stolu, od kterého na ně mával jeden vysoký, ne moc urostlý, mladík s brýlemi, ve kterých měl vsazená dna od půllitrů. Něco pokřikoval, ale to nebylo přes hlasitou hudbu, linoucí se reproduktoru nad barem, slyšet. Nově příchozí zákazníci se posadili ke stolu a Frank začal Gerarda představovat svým kamarádům.
"Mikey, Rayi, Bobe, to je Gerard..."ukázal na hromadu špeku a chlupů. "Gerarde, tohle je Mikey,"kývnul k vysokému slepci. "To je Ray..."ukázal na velkého chlapa s vlasy, podobnými ovčí vlně. "A Bob."mávl šmerem k nepřítomně zírajícímu modrookému blondýnovi. Gerard je všechny pozdravil a na Mikeyho se navíc ještě usmál.
"Co ty tady děláš?"divil se Mikey se smíchem a Frank se na něj nechápavě podíval.
"Vy se znáte?"
"Jo... tohle je můj bratr..."zazubil se Mikey a Gerard ne moc nadšeně přikývl. Frank se zasmál a šibalsky na Gerarda mrknul.
"Jsem ti říkal, že má bratra, co je jako ty!"poznamenal a všichni se zlomili smíchy v pase. Jen Gerard jeho strašně povedený vtípek nepochopil a zíral na něj jak na idiota. Chvilku trvalo, než se všichni se slzami v očích uklidnili a zaujali své přesně vymezené pozice u stolu. Kde, jakoby náhodou, zbývalo jediné volné místo. Kam si logicky Gerard sednul. Chvilku po sobě jen rozpačitě pokukovali, než se Frank odhodlal a zabodl pohled do Mikeyho.
"Tak, proč ses chtěl sejít?"
"Hm, no... já to zapomněl."přiznal o pár vteřinách Michael a všichni nesouhlasně, místy i posměšně, zahučeli. "No co, Gerard mě tak vyvedl z míry, že mi to vypadlo!! Ale já si vzpomenu... Jdu pro pivo."vychrli ze sebe rychle a bleskově se zvedl, aby neschytal další posměch od těch kreatur, co si říkali jeho kamarádi. Vždycky se mu totiž smáli. On by pro ně udělal první poslední, ale taky by od nich rád slyšel chválu nebo třeba jen jedno jediné slovo vděku či obdivu za to, co koná v jejich prospěch. Třeba ten dvoudenní pobyt v okresní věznici za to, že pro Raye načerno kopíroval DVD všech jeho oblíbených filmů a někdo na to přišel a zavolal na něj policii. Kvůli němu skončil v té base, ale Ray mu ani slůvkem nepoděkoval za to, že ho neprozradil. Nebo třeba když ho vykopli od maturitní zkoušky, protože pod oknem stál Frank s transparentem 'Mikey Way má tahák na gumě od spoďárů!' a profesor si toho všiml. Ano, kvůli Frankovi nemá maturitu, ale on se mu za to nikdy, ani jedinkrát neomluvil. Anebo třeba Bob. Mikey naboural své nové auto, protože musel jet Bobovi pomoct s úklidem psích výkalů v jeho bytě, protože měla na kontrolu přijet Bobova maminka a Bob sám by na úklid dvou pokojů nestačil. Mikey pak musel platit pokutu za proražení svodidel, opravu auta a musel chodit další dva měsíce pěšky, než mu vrátili řidičák. A Bob nikdy nepoděkoval za jeho ochotu. A nikdy mu nepomohl s těmi výdaji, které mu způsobil. A to vůbec nemluvě o Gerardovi. To, co pro něj za celý život Mikey udělal, se, schováváním porno časopisů počínaje, lahvemi tvrdého alkoholu konče, nedá spočítat ani za miliony let. Nemohl by si na to ani vzpomenout, kdyby chtěl, protože to není možné. Jsou toho mraky. Mraky mraků! A Gerard mu to nikdy neoplatil. Ani jedinou malou službičkou. Ne. Prostě to byl Mikey, holka pro všechno, co skočí a udělá, co vám na očích uvidí. Mikey došel k závěru, že už sebou nenechá zametat. Nikdy. Počínaje tímto okamžikem!
"Hej, Mikes, vezmi mi taky pivo!!"zaječel na něj Gerard a Mikey rozvnou objednal dvě. Mezitím se u stolu rozhořela, a zase zhasla, debata na téma... Gerard. Jak se později stalo rutinou.
"Gerard..."zahučel Bob a upřel pohled někam na Gerardovo pravé rameno. Gee se na něj vyděšeně podíval. Tenhle týpek docela naháněl strach. "Divný jméno."pronesl po chvíli napjatého ticha a Gerard si oodechl, že Bob nevyslovil nějakou hroznou kletbu.
"Joo, je to asi francouzský... I když mám předky v Itálii a ve Skotsku. Ale máma má ráda neobvyklý věci, tak mě tak pojmenovala. Dobrý ne?"zazubil se nadšeně chlupáč a se svítícíma očima se rozhlédl po spolustolovnících. Ty to ale nijak zvlášť nezaujalo.
"Mmm."zabručel Bob a odvrátil od Gerarda tvář zase zpátky na neurčitý bod mezi dveřmi a skvrnou od krve na štěně.
"Wow..."řekl po chvíli Ray naprosto nepřesvědčivě a raději se napil piva ze špinavé sklenice. Frank se na Gerarda jen povzbudivě usmál a jal se věnovat trhání svých džínů v místech, kde kdysi bývala kolena. Vyčkávali, než se vrátí Mikey, protože ten vždycky spustil tu pravou zábavu. Možná to bylo tím, jak pomalu mu to pálilo. Vrátil se rychle, tak se ho Ray mohl ještě jednou zeptat na to, proč je sem vlastně svolal. Ray totiž musel být už dvě hodiny někde jinde. Respektive v práci, do které ho před týdnem přijali. Dělal ve skladu lihovin, což se jim nesmírně hodilo při jejich drobných dýcháncích každou sobotu večer u Boba doma. Ray rád dělal to, co vyneslo prospěch co nejvíce lidem okolo. Zvlášť jeho kamarádům a rodině, na kterých mu záleželo ze všeho nejvíc. Nebyl jako Bob, jehož život visel jen na jeho psech, což Rayovi přišlo značně úchylné. Jenže s tím nemohl nic dělat. Bob si do svých vztahů s lidmi, kterých mimochodem moc neměl, nerad nechával mluvit. Přísně si totiž chránil své soukromí. Kdyby mohl, nosí pytel na hlavě, aby ho nikdo neviděl. Ale to by k němu spíš přitahovalo pozornost. Jeho kamarádi si na to jeho tajnůskářství zvykli. A i kdyby ne, on by se nenechal ovlivnit jejich nátlakem a prosbami, vydíráním, hrozbou smrti či čímkoliv jiným. Ne, nikdy. Není jako Ray, kterého Frank donutil, aby se přestal stříhat a nechal si narůst to afro, co má na hlavě. Boba při té myšlence trochu znepokojil fakt, co by se mohlo stát, když se mezi nimi objevil Gerard.
*
"Tak proč nás sem táhneš?"uhodil na Mikeyho konečně Ray. Mikey se zarazil nad sklenicí piva. Zaraženě se podíval na Raye, ale pak se mu pohled rozjasnil. Šťastně poplácal bratra v místech, kde by bez chlupů byla ramena. Ano, rozsvítilo se mu.
"Dostal jsem nápad, kluci."oznámil hrdě a čekal ovace, nesení na rukou, provolávání slávy a podobně. Bohužel, žádné oslavy nepropukly, tak se rozhodl jim prozradit i zbytek toho, co vymyslel. "Založíme kapelu."řekl prostě a nastalo ještě větší ticho, než bylo doposud. Mikey na kamarády a rodinné příslušníky koukal v očekávání, že na to aspoň jeden z nich zareaguje. Ale bohužel se tak nestalo. Mikey se už vzdával veškeré naděje na jakýkoliv úspěch, když se konečně Ray vzpamatoval.
"Cože?"
"Co cože? Slyšels, založíme kapelu."pokrčil rameny Mikey a považoval to za hotovou věc. A než se vůbec nadál, začali se všichni ostatní zase smát, plácat ho po různých částech těla s tím, jak 'Ten byl dobrej!' a 'Ty dneska perlíš', což Michaela neuvěřitelně naštvalo a s tím, že ho nikdo nebere vážně, se zvedl a chystal k odchodu. Ale, naštěstí pro všechny, ho Gerard zarazil a požádal, aby jim k tomu řekl něco víc. Protože nápad takové kapely se mu zamlouval víc, než si byl ochoten připustit. Zvlášť když pocházel z hlavy jeho mladšího sourozence.
"A jak sis to jako přesně představoval?"
"No, myslel jsem, že by o bylo tak... Frank měl teď kapelu a ví, jak to chodí a hraje na kytaru. Tak by u nás hrál. Ray taky hraje dobře a Bob umí na bicí. Ty píšeš texty a nezpíváš špatně... a já bych si vzal basu. Mohli bysme zkusit pár písniček."pokrčil Mikey rozpačitě rameny a při svém proslovu si dal nadmíru záležet na tom, aby se nikomu nedíval do očí. To jen pro případ, že by se mu zase chtěli smát. Jenže nic takového nenastalo.
*
Oproti tomu, jak se Mikey bál, že se jeho nápad setká jen s opovržením a zavržením, se jeho přátelům moc líbil. Líbil se jim totiž natolik, že se okamžitě rozhodli napít se na oslavu založení nové kapely, kterou pak Mikey pomocí lahve tequily pokřtil na My Chemical Romance. A jelikož už byly všichni naprosto ožralí, nenamáhali se s tím nesouhlasit.
*
Všichni byli šťastní, že konečně našli nový smysl svého života. Že Gerard najde uplatnění a prostor pro svůj skrytý umělecký cit, že Frank dá zase průchod všem svým citům a pocitům v hudbě, kterou bude skládat, že Ray použije sešity plné kytarových melodií, co kdy napsal a Mikey byl konečně doceněn. Jen Bob to zase trochu nepochopil, ale doufal, že mu to později vysvětlí. A nebo také spoléhal na to, že až se všichni s kocovinou probudí, nikdo si nebude pamatovat, co se stalo.
*
Bohužel, to se nestalo.
*
A tak Gerard shodil veškeré ochlupení, Frank požádal svou dívku o ruku, Ray si koupil pořádný kartáč a Bob se rozhodl, že se podívá do města, kde už čtyři roky bydlí. A Mikey? Mikey byl pouze šťasten, že on je zodpovědný za něco, co změní mnoha lidem život úplně od základu. Kdyby jen věděl, že to neskončí u těch čtyř postav, válejících se na podlaze špinavého baru.
Teď byli kapela. Teď byli My Chemical Romance.
*
Netušili, že za pár let vydají album, které je naprosto dokonale protáhne celým širým světem a že se za pár měsíců narodí děti, co toto album budou oslavovat a celé tři týdny se nazývat největšími fanoušky navždy; že se jejich zremixované písně budou hrát na diskotékách široko daleko. A že se za dalších pár měsíců potom objeví lidé, kteří o nich budou psát tato zbytečná, světu nic neříkající a nesmyslná díla, poukazující na to, jak hloupá, zničující a demoralizující může být náklonnost k lidem, jako jsou oni.
THE END
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliza Eliza | 8. srpna 2009 v 19:50 | Reagovat

bratře odpouštím ti mou újmu na zdravý za použití jména Briana Molka:D protože tohle nemá chybu! jako fakt:D:D:DD:D:D:D:D:D

2 Achája Eressiel Achája Eressiel | Web | 9. srpna 2009 v 19:10 | Reagovat

"Jakože nejsi jako Freddie Mercury, ale jako Brian Molko?" :D:D:D
Demoralizující, to rozhodně jsou.Cynismus mám ráda a tohle je naprosto dokonalý:D

3 Cec Cec | 13. srpna 2009 v 10:07 | Reagovat

zdar cynismu a sarkasmu! miluju je...
a tohle prostě nemá chybu

4 sveetwampire sveetwampire | 15. října 2009 v 17:59 | Reagovat

tak to je dobrý!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama