
I'll be your father
I'll be your mother,
I'll be your lover
I'll be your lover
I'll be yours
V Brianovi byste na první pohled našli spíše ženu. Když kolem něj Gerard prošel poprvé, ani okem o něj nezavadil. Svou orientací se příliš nechlubil, ale představa ženy po jeho boku se mu zrovna moc nelíbila.
Až když ho potkal podruhé všiml si, že ta osoba s dlouhými vlasy a černě podmalovanýma očima je muž. Nevěřil na lásku na první pohled, ale k tomuhle klukovi ho něco táhlo.
Podrobně si ho prohlížel. Přejížděl pohledem po jeho štíhlé postavě, vnitřně se rozplýval nad jemnými rysy obličeje, nad plnými pěkně vykrojenými rty. Obdivoval jeho odvahu v líčení i extravagantnost oblékání. Zjistil, že do parku kde ho viděl poprvé a vlastně i několikrát potom, chodí každé ráno.
Začal kvůli němu brzo vstávat a každý den se usadil na nenápadnou, pro ostatní skrytou, lavičku. Odtud ho mohl s klidem pozorovat a být si jistý, že sám zpozorován nebude.
Jeho fantazie jela na plné obrátky. Představoval si jaké má štěstí, že ten kluk jeho lásku opětuje - má stejnou orientaci. Sedí společně v kavárně a popíjejí kapucino, zamilovaně na sebe hledí a povídají si dlouhé hodiny. Něžně a romanticky se políbí na rozloučenou. Takového partnera si vždy přál. Gerard byl beznadějný romantik se sklony až k naivitě. Sám by si to ale nikdy nepřiznal.
Gerard ani netušil jaké má štěstí. Brian byl bi.
Od svých patnácti let si myslel, že je homosexuál. Nejevil o ženy žádný zájem, pořádně ho nevzrušovali. Až po jeho osmnáctých narozeninách zjistil, že se mu nakonec přeci jenom ženy líbí. Jeho otec měl zvrácený smysl pro humor. Když Brian dosáhl plnoletosti, objednal mu mladou prostitutku, aby tak oslavil svou dospělost.
Opravdu byl překvapený, že se mu postavil. Ale dál to moc neřešil. Vlastně Brian neřešil vůbec nic. Byl to typ člověka, který utíká před závazky.
Samozřejmě tohle všechno Gerard nevěděl, mohl si jen snít a představovat. Dokonce ani nevěděl jak se onen mladík jmenuje.
Zdálo se mu až nemožné se s ním nějak seznámit. Nejen díky jeho podmračeném pohledu a nezájmu o okolí, ale také díky Gerardově nesmělosti. Raději se dál krčil v koutě a jen ho se zájmem pozoroval. Zvlášť nadšený byl, když zjistil jak nádherný má úsměv. V parku se toulalo malé ušmudlané kotě. Brian si ho všiml a vzal do náruče. Tak krásný úsměvu dlouho neviděl, jako by se tím celý změnil. Díval se láskyplně na to malé stvoření a něco mu šeptem říkal.
Konečně, zhruba po dvou týdnech, se Gerard rozhodl, že vyleze ze svého úkrytu. Čekal, jenže Brian nepřišel. Bylo to poprvé za tu dobu co ho sledoval. Ani slovy nedokázal vyjádřit jak je zklamaný.
Zkoušel to druhý den a ten další a pak celý týden, ale Brian se neukázal. Gerard se snažil vymyslet nějaké reálné vysvětlení. Nemá čas, hodně práce, chodí někam jinam, nebo (na to raději moc nemyslel) je nemocný.
Začínal přemýšlet o tom, jestli má smysl do parku dál chodit. Co když se už neukáže?
Seděl na 'své' lavičce a nažil si zodpovědět důležitou otázku: "Mám se na něj vykašlat a nebo sem dál chodit s nadějí, že se ukáže?" Ano, nebylo snadné si zodpovědět.
"Nad čím hloubáš?" řekl mu někdo za zády. Samozřejmě že se strašně lekl. Pomalu se, ale otočil, aby viděl kdo ho tu vyrušuje v tak důležité chvíli.
Ani v jeho fantazii by ho nenapadlo kdo na něj promluvil. Ohromeně se díval na kluka, kterého tak toužebně vyhlížel. Nezmohl se na slovo.
Cítil jak se mu na tvářích rozlévá červená. Připadal si jako idiot.
" Asi jsem tě vylekal, co?" řekl a snažil se vypadat jako, že ho to mrzí. Bylo na něm ale vidět, že se náramně baví. Díval se na Gerarda koketně přes své dlouhé řasy a usmíval se jedním ze svých typických úsměvů.
Brian čekal na odpověď, ale když viděl, že se jí nedočká znovu promluvil: "Jmenuju se Brian"
Napřáhl na stále ještě příliš ohromeného Gerarda ruku. Ten jí nejistě přijal.
" Mno…já-já se jmenuju Way…ehm Gerard Way." Podařilo se mu ze sebe vykoktat. Nadával si v duchu za to, že se chová jak pubertální teenager, ale nemohl si pomoct.
Nemohl také samozřejmě vědět, že přesně tohle chování se Brianvi líbí nejvíc. Miluje ty stydlivé, koktající a červenající se kluky.
Znovu se na Gerarda usmál, ale tentokrát byl jeho úsměv více široký, ukázal dokonce zuby.
Gerardovi se zamotala hlava. To není možné. Je s klukem, kterého tajně pozoruje, povídá si s ním a navíc je ten kluk ještě nádhernější než si myslel. Byl okouzlen, polapen do Brianovi sítě šarmu a kouzla osobnosti.
"Myslel jsem, že o téhle lavičce nikdo neví" nadhodil nejistě.
" No víš, náhodou o ní vím." Přizná se Brian " a také vím, že si sem každé ráno chodíš sedat."
"Uff" pomyslí si zdeptaně Gerard. On o něm celou tu dobu věděl. Začal se znovu červenat a to už se docela uklidnit. Brian si toho samozřejmě všiml. Zamyšleně se na Gerarda podíval a zandal mu za ucho jeden neposedný pramínek vlasů.
Nemohl tomu uvěřit, ale po pár hodinách povídání zjistil, že se mu ten kluk líbí čím dál víc. Jak jeho zájmy, tak i povaha, ale asi nejvíc to jak mu naslouchal. Nikdo to ještě neudělal.
Neměl lehké dětství. Kvůli tomu, že si lakoval nehty, maloval si oči a oblékal se poněkud výstředněji, stal se černou ovcí školy, ale i svého domova. Učitelé zavírali oči nad tím, jak mu ostatní žáci ubližovali a nadávali mu. Stal se objetí té nejhorší šikany vůbec.
"Proč bychom, ale měli zakročit. Může si přeci za to sám, ne?" to byly časté argumenty přihlížejících.
Doma to bylo ještě horší. Otec ho často byl, kvůli tomu, že syn nevyrůstal podle jeho představ. Nebylo to domácí násilí ani nic podobného, ale to by možná snášel líp. Otcovo zklamání bylo ze všeho nejhorší.
Jenže Brian si nemohl pomoct.
'Vždyť mi dlouhé vlasy sluší a černé nehty podtrhují jen mou image, proč mě za to ostatní tak nenávidí?' Ptal se často sám sebe. Odpověď ale nenašel.
Začal se čím dál víc uzavírat sám do sebe. Nikomu nevěřil a tak neměl nikoho s kým by si mohl jen popovídat.
V nové škole ho nechali na pokoji. Nikdo si ho nevšímal, pro ně to byl ten'divnej Brian'.
Nakonec našel spřízněnou duši v podobně vyhlížejícím klukovi. To, ale až potom co zjistil že je bi. Potom co odešel z domu, vystudoval školu a začal pracovat v pochybném lokále, kde se někdy děli dost divný věci. Šlapku jste zde mohli zahlédnout téměř každý den a nejenom jednu. Tvrdé drogy se zde prodávali ve velkém a policisté o tom neměli ani tušení. Brian se to snažil přehlížet a nevnímat. Tahle odvrácená strana světa pro něj nebyla.
Stef byl pro něho v jistých ohledech ideální partner. Milovali se opravdu hodně. Jenže Stef víc miloval svůj kšeft a Heroin. Bylo snadné si vybrat.
Po tom co byl Brian nucen zaplatit několik Stefových dluhů a byl nucen si na ně vydělat zrovna ne způsobem, který by chtěl, i on sám zjistil, že bez Stefa mu bude líp. Nějak jejich vztah vyprchal sám od sebe.
Tohle, ale byla minulost. Teď bylo všechno jinak, nebo alespoň si to namlouval. Našel si novou práci, nové bydlení. Myslel si, že našel nový život. Tak proč ho nezačít s někým takovým jako je Gerard?
Dohodli si na každý den schůzku a byla jen otázka času kdy spolu začnou doopravdy chodit.
Brian znal Gerarda natolik dobře, že věděl jak má rád romantiku a všechno to kolem. Zaměřoval se na detaily. Na první schůzce, považované za rande mu přinesl nádhernou červenou růži. Přišel naschvál o pár minut později, aby Gerarda překvapil. Přikryl mu oči rukama a pošeptal mu do ucha: "Hádej kdo jsem"
Položil před něj růži a usmál se na něj jeho oblíbeným úsměvem.
V jejich vztahu, ale někde pod povrchem stále trvalo napětí. Na první pohled se zdálo všechno nádherné a dokonalé, jenže tu bylo příliš mnoho nezodpovězených otázek. Gerard se proto snažil moc neptat.
Říkali si témě všechno, to ano, ale co například ten týden co se Brian neobjevil? Nebo proč jednoho dne přišel na jejich schůzku s velkým monoklem a natrženým uchem?
Kde Brian bere peníze na ty drahé dárky a oblečení, keré nosí? Dokázal by to utáhnout ze svého platu číšníka? O tom Gerard silně pochyboval.
Kde Brian bere peníze na ty drahé dárky a oblečení, keré nosí? Dokázal by to utáhnout ze svého platu číšníka? O tom Gerard silně pochyboval.
Zůstával s ním, protože věděl jak moc ho miluje. Pokaždé když se podíval do jeho nazelenalých očí měl pocit, že se dívá až na samé dno jeho duše. Byl to nádherný pohled.
První polibek si dali pod noční oblohou posetou hvězdami. Venku foukal mírný vánek. Byla teplá, příjemná noc, přímo stvořená pro noční procházku. Těch procházek pak bylo čím dál víc. Noc pro ně představovala něco kouzelného a nepředvídatelného. Kdo ví, co na skrývá pod rouškou černé tmy.
Oba dva si pamatovali každý dotyk a každý polibek. Bylo zvláštní, že se Brian zamiloval. Nikdy se mu to pořádně nepodařilo, tak jako s usadit a nebo přijmout za něco nebo za koho zodpovědnost. Teď měl zodpovědnost na štěstí svého milujícího partnera. Snesl by pro něj modré z nebe.
Všechno bylo pro něj nové. Jak cit který objevil, tak ale i svět, který mu vždy připadal jako noční můra nebo čekárna na něco dalšího, většího.
"Co může být větší než naše láska?" Myslel si často.
Jednou se na Briana díval Gerard dost zamyšleně. Nad něčím opravdu zapeklitě přemýšlel. Když se ho Brian zeptal nad čím tak hlouba (naschvál použil toto spojení, protože si pamatoval že to bylo první na co se ho zeptal, když se seznámili)
Gerard mu odpověděl vášnivými polibky. Seděli zrovna u televize na Brianovim gauči.
Gerard rozepnul knoflíček po knoflíčku Brianovi košili. Dívali se navzájem do očí, jako by se oba chtěli ujistit že dělají správně.
Je zvláštní, že po tak dlouhé době co spolu chodí, došlo k této situaci až teď. Oni, ale na nic nespěchali. Všemu nechali volný průběh.
Brian nezahálel a přetál Gerardovi tričko přes hlavu. Naklonil senad těj těsněni a tím ho nenápadně donutil aby si lehl. Líbal ho na jeho nahou hruď a postupoval až k ústům, ale ani jeden polibek na ně nedostal. Líbal ho, ale všude; do vlasů, na nos, na oční víčka, na krk, pomalu a něžně. Konečně ho políbil na ústa, polibky začali být více vášnivé.
Gerard mezitím nenápadně rozepnul Brianovi pásek a stáhl mu kalhoty.
Teď převzal velení on. Brian se je na chvíli začal tvářit vyděšeně, ale hned teno výraz nahradil jiný a to zamilovaný. Změnil se díky Gerardovi tolik, že se dokázal uvolnit a být konečně sám sebou. Nebyl zvyklí aby někdo převzal vedení, ale tohle jednou muselo přijít. Byl rád, že se stal iniciátorem Gerard.
Líbali si navzájem a jejich dech se začal zrychlovat. Oba už teď byli úplně nazí. Brian ležel pod Gerardem a ten ho něžně hladil po celém jeho těle. Políbil ho na obě jeho bradavky, Brian zavřel oči. Začal ho líbat níž a níž až skončil u jeho ztopořeného penisu.
Brian nikdy nic podobného nezažil. Ani se Stefem ani s nikým jiným. Nikdy nikoho nemiloval tak jak miloval Gerarda. To samé Gerard.
Brian polohlasně sténal, když ho začal Gerard kouřit. Když se udělal, byla řada na něm, aby udělal zase on dobře Gerardovi.
Venku se začínalo rozednívat. Leželi si v náruči se zavřenýma očima, ale ani jeden nespal.
Jen cítili dech a srdce toho druhého a víc nepotřebovali.
Ráno si dali společnou snídani. Krmili se navzájem a ohromně se smáli. Jejich hluboký cit se nedá popat slovy, protože často slova nestačí, jsou zbytečná. Museli byste je vidět, abyste dokázali pochopit, jaké to pro ně bylo být spolu. Užívat si jeden druhého a vidět si navzájem až do toho nejhlubšího zákoutí jejich nitra.
Užívali si jeden druhého, bezpečí, které už hodně dlouho necítili.
Brian o tom ani nevěděl, ale Gerard na tom dřív nebyl o nic líp než on.
Měl sice nádherné zázemí doma, ale ve škole si zažil peklo. Až nedávno se mu podařilo zbavit závislosti na antidepresivech a velkým podílem za to mohl samozřejmě Brian.
Jejich zvrácená smůla, ale nebyla u konce.
Byl to poslední okamžik, kdy se cítili v bezpečí, protože každého jednou dožene jeho minulost, jakkoliv se jí snaží utajit, vymazat, nebo dělat, že vůbec neexistovala.
Briana ani ne týden poté vystopovali jeho bývalí kolegové z práce. Policie ho našla v popelnice kousek od jejich společného bytu. Pronajímali si ho, aby de mohli trávit vzácné chvíle kdy mohli být spolu.
Gerard se nikdy nedozvěděl co se pořádně stalo, ani proč ho zabili. Jediné co se mu podařilo vypátrat, že v tom velkou úlohu hráli drogy. Podařilo se mu vcelku přesně si domyslet, kde bral peníze.
Znovu začal brát antidepresiva. Lékař měl podezření, že chce spáchat sebevraždu, ale Gerardovi se podařilo zahrát že mu je už lépe. Vydržel bez Briana přesně tři měsíce.








wow, já nemám slov... vážně, nemám...