Just for Pip.
11. srpna 2009 v 1:15 | Cecily | SiteKomentáře
Nechtěla jsem tě tímhle z ničeho obviňovat, nic ti vyčítat.
Jen prostě nevím, jak na tom se mnou jsi.
Kolikrát jsme se pohádaly - třikrát?
A já mám pocit že je všechno spíš moje vina. Naposled ses odhlásila a použila moje slova, poděkovalas mi že jsem tě "po sto letech rozbrečela".
Myslíš, že já necítím vinu?
Že teď nemám pocit, že jsi naštvaná a zklamaná?
Neozýváš se a zřejmě mě nechceš vidět.
A jak bych to asi měla vědět já, když ty mi nikdy nic neřekneš... a já se bojím cokoliv ti říct, protože by se tě to mohlo dotknout, mohlo by se ti to nelíbit a já nevím, jak bych to pak zase uklidnila.
Jo, odhlásila, protože jsem měla pocit, že to je to jediný, co můžu udělat, protože jsem na nic víc neměla nervy. Vážně mě dostalo, cos psala.
Jsem naštvaná a zklamaná, prostě ti to řeknu narovinu, nemá cenu chodit kolem toho.
Neozývám? Když jsem byla posledně na icq a ty ses přihlásila, myslela jsem, že mi napíšeš. Jak mám vědět, jestli ses neurazila? A jak mám vědět, jestli mě chceš vidět? Protože vždycky, když se vidíme, chováš se zvláštně a mě nezbývá než si myslet, že je to zase tím, jak se chovám. Protože se snažím vtipkovat a mluvit. Protože se snažím dát ti prostor k mluvení a vtipkování. Ale vždycky mám pocit, že tě síš otravuju.
"A jak bych to asi měla vědět já, když ty mi nikdy nic neřekneš... a já se bojím cokoliv ti říct, protože by se tě to mohlo dotknout, mohlo by se ti to nelíbit a já nevím, jak bych to pak zase uklidnila." - není zvláštní, že totéž si myslím já?
přesně tohle jsem nechtěla, abyh to takhle dopadlo. spory, hádky, pravda, pocity.
už na to nemám.
dovol se zasmát. ehm, ty ses odhlásila a bála ses že JÁ jsem se urazila??
nemělo by to být naopak
?
jenomže ty to vžfycky překroutíš tak že mám ještě větší pocit viny.
tohle opravdu nemá smysl protože se nikdy nedohodnem.
myslela jsem, že jsem ti dosatečně řekla že o tebe stojím, a že to jak se chovám jsem prostě já. nevím jako jak zvloáštně myslíš.
snažím se vtipkovat a mluvit.
a ani si mimochodem nepamatuju kdy jsme se viděli naposled. nepamatuju si že bych se chovala divně.
fakt to nemá cenu.
jsem z toho vyčerpaná.
pravdu mám prostě já i ty a nic s tím neuděláme.
chtěla jsem se jen zeptat, proč jsi se po těch horách sešla s el a se mnou ne.
a prosím nepleť sem zase žárlivost.
nemá to s tím co dělat.
je mi jedno že jste byli spolu.
ale není mi jedno že ty nikdy nejseš se mnou.
a mimochodem
mně zlomilo srdce, že jsi zapomněla, jak jsem ti říkala že bych s tebou šla ven
ZASE ŽÁRLIVOST? JÁ? Teď dovol ty zasmát se mě.
Já jsem s žádnou žárlivostí nikdy nezačala.
Jednoduše se prostě cejtim divně! Ty nemluvíš, nesměješ se, nic neříkáš! Když si dělám legraci z lidí kolem, jen to prostě zaltučeš a já nevim, co dál! Jsem prostě taková! Jsme každá jiná, jo a co...
Šla bych ven... jenže tys nic nenavrhla... já mám teď mraky práce a ani nevíš, jak moc úsilí mě stálo, abych se ven dostala. Do konce prázdnin se nikam pořáně nepodívám. A taky nikdo neřekl, že nemůžeš jít s námi.
Já se odhlásila, protože jsem ztratila veškerou trpělivost! Už dlouho mi dochází.
Jo, je to venku.
Když se s tebou chci o něčem bavit, nevím, co by to mělo být. Chtěla bych ti vyprávět o tom, co jsem dělala a kde jsem s kým byla. Jenže potom, cos mi udělala peklo z pocitu, že mám konečně kmarády, se bojím ti o ncih vyprávět.
A nebo cokoliv jiného, vždykcy, při každém našem rozhovoru, si povídáme pět minut a pak jdeš 'na cigáro' a potom se buď odhlásíš a nebo nenapíšeš. A když ano, potom je rozovor u konce. jo, došlaa témata.
Já nevím, co mám říkat dál. Vždycky se snažím něco vymyslet, ale trocha snahy by nezaškodila ani u tebe.
Jo, bála jsem se, jestli ses neurazila, rotože jsem se odhlásila a asi jsem měla pravdu nebo já nevim! Jo, tak si překrucuju pravdu, ale já nevim, co si mám k čertu myslet, když mi nikdy neřekneš, co cítíš a jak vidíš to či ono.
Myslela jsem, že už jsem ti několikrát řekla, že o tebe stojím... všemi možnými způsoby.
o pocitu viny mi nemusíš vyprávět![]()
užívám si ho plnými doušky, je mi z něj na blití!!!
Nechtělas, aby to tak dopadlo?? A cos čekala, když sem, na blog, zveřejníš tohle? Myslíš, že bych to měla nechat jen tak? Nenechám, protože se potřebuju zbavit toho pocitu největší svině na světě! já už ho nechci. Už jsem si ho užila dost...
Já jinak nevím, co po mně ještě chceš.
Snažím se celou tu dobu, abysis nemyslela, že tě třeba nějak stavím mimo hru.
Ale ty si to vždcky nejspíš řebereš jinak.
Stavíš mě do dost složitý situace... a sebe taky.
protože máš práci.
přesně byl ten rozhovor takhle nějak:
"půjdu s tebou ven, až budeš mít čas, dej vědět, protože máš práci."
"jo, fajn."
promiň ale ano, s žárlivostí jsi začala ty. já se ti celou dobu snažím říct že se nejedná o tvý přátele ale o mě a o tebe.
jenže ty řekneš, že se v tom nechceš vrtat.
a teď mi tu říkáš, že ti to pořád leží v hlavě." Chtěla bych ti vyprávět o tom, co jsem dělala a kde jsem s kým byla. Jenže potom, cos mi udělala peklo z pocitu, že mám konečně kmarády, se bojím ti o ncih vyprávět."
děkuju za to, že konečně vím, na čem jsem.
že na to nikdy nezapomeneš a neustále mi to budeš připomínat.
myslela jsem že se snažím dost.
že ti dávám všechno co můžu.
ale čím dál víc mám pocit, že ty máš přede mnou hranici, za kterou nepůjdeš.
myslím, že takhle to nebylo, ale to je jedno.
Tys začala, začala jsi žárlit a to bez jakéhokiliv důvodu a nevím, jak bych na to asi mohla zapomenout. Znamenáš pro mě víc než oni, myslím, že to by sis mohla uvědomit.
Mám hranici, jistěže mám hranici, kterou jsi stanovila ty svojí neotevřeností ke mně... cokoliv bych chtěla vědět z tebe musím tahat a toho se bojím nejvíc.
Toho, že se mi otevřít nechceš.
a vidíš, zase jsem tu ta špatná, asi se s tím budu muset naučit žít.
Někdo je hrdina, někdo je hajzl a někdo je oběť.
svěřuju se ti se vším co můžu.
myslela jsem že ti toho říkám dost
a ty mě málo, ale ty to vidíš obráceně.
tak už opravdu nevím co ted mámdělat.
nechci, aby to takhle dopadalo,
ale vždycky u toho skončíme
proč?já už nemůžu, nechci...
možná jsem opravdu pitomá a všechno to chápu nebo nechápu špatně..nevim
iž nic nevim








Cítím se jako mrcha. Cítím, že za všechno můžu já. Cítím, že už nemůžu. Zase. Zase. Zase.
Ale jak mám k tomuhle něco napsat, když nevím, o co tady jde?
Jediné, čím jsem si jistá, že mi tohle zlomilo srdce, že se cítím zmatená a ublížená A ŽE JE TO MOJE VINA!! Proč ale?
Protože mi nikdo nikdy neřekl, o co tady jde.
Nic víc ti sem teď nenapíšu.
Jdu přemýšlet, co ta špatného jsem ti mohla udělat.