close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

There’s nothing here in this soul left to say /3/

27. srpna 2009 v 17:55 | Cecily |  There’s nothing here in this soul left to say

Další díl. Trochu kratší, ale nevadí.


Christian se s leknutím probudil.
Pořád byl u Olivera; musel znovu usnout, když si odpoledne lehl na gauč, aby na něj počkal. Kniha, kterou si od něj vypůjčil, ležela rozevřená deskami nahoru. Zaslechl bouchnutí domovních dveří - poplašeně se podíval na ciferník budíku u postele. Bylo půl sedmé.
Sešel dolů a překvapilo ho, že nevidí Olivera - v chodbě mezi obývákem a předsíní si sundával sako pouze jeho otec.
Christian byl slušně vychovaný a zadržel proto větu: "Kde je Oliver?", která se mu užuž drala z úst. Namísto toho slabounce zakašlal, aby upoutal mužovu pozornost, a když se k němu otočil, řekl Christian: "Dobrý večer, pane Sabele."
"Dobrý, Christiane." Jeho hlas zněl neobvykle vlídně. Odpověděl Chrisovi dřív, než se ho stačil zeptat: "Oliver ještě musel něco zařídit. Dnes nepřijede. Takže -´´
Přerušilo ho druhé bouchnutí domovních dveří. Objevila se jeho žena, Oliverova matka, růžolící, baculatá, přátelská, veselá a udýchaná. "Ahoj, zlato!"
Chtěla manžela políbit, ale ten jí dovolil jen pusu na tvář - neměl rád "veřejné" projevy lásky. "Ahoj."
Paní si všimla Christiana a zářivě se na něj usmála. "Ale, kohopak to tu máme? Návštěva! Ráda tě vidím, Christiane!"
"Já vás také, paní Sabelová."
Oba Oliverovi rodiče mu tykali - nejen proto, že byl dobrým přítelem Olivera, ale u paní Sabelové to byl především projev vlídné mateřskosti a u pana Sabela známkou jeho jakési nadřazenosti. Byl zvyklý tykat všem mladším zaměstnancům, kteří pracovali v jeho firmě.
"Kde je Olli?" zeptala se paní Sabelová.
Mluvila tak o něm často, ale občas to se svou mateřskou láskou přeháněla.
"Oliver dnes nepřijde, jel něco zařídit," odpověděl jí manžel.
Paní Sabelová odcupitala do kuchyně: "Dáš si večeři, Christiane?"
"N-ne, děkuji vám."
Oliverův otec vyhrkl: "Vlastně, Oliver mě požádal, abych tě odvezl domů, Christiane. Takže - pojedeme?"
"Jistě, pane."
Auto mlčky projíždělo městem. Po delší chvíli se ozval pan Sabel: "Musím ti něco říct ohledně Olivera, Christiane," promluvil vážně. Chris se na něj otočil - rukou se přidržoval dveří auta. Otec nečekal na odpověď a pokračoval: "Dělá mi starosti. Zítra nemusí do práce a rozhodl se, že pojede k tetě, však víš, bydlí dvě hodiny za městem. Teta má hodně kamarádek a ti mají dcery - třeba se tam konečně zamiluje." Nezasmál se. Naopak se zamračil. Nebyl vyznavačem žádného smyslu pro humor.
Christian mlčel. Jen pevněji sevřel dvířka od auta a polilo ho horko. Nervózně polkl.
"Mohl bys mu trochu pomoct - aby projevil víc zodpovědnosti a pořád neutíkal. A aby tolik nepil."
"Samozřejmě," vydechl Christian s námahou, protože mu bylo jasné, že už se od něj čeká odpověď. Oliver mu určitě řekl, že Christian s ním v noci nebyl.
"Jsi koneckonců rozumný a zodpovědný. Znám tvého otce - pan Mann, že - úspěšný obchodník."
"Ano."
"A budeš se ženit…"
Christian přikývl. Stáhlo se mu hrdlo.
Pan Sabel se usmál. "Tak," přikývl spokojeně. "Jsi dospělejší než Oliver. A jste nejlepší přátelé. Mohl bys mi ho trochu pomoct srovnat do latě. Musíš mu být příkladem - aby si taky našel byt a ženu."
"Jistě."
Naštěstí už byli na místě. Christian vystoupil a rychle zamumlal zdvořilé "Díky za svezení a dobrou noc", a odběhl ke dveřím domu.
Jenže až teď si vzpomněl, že klíče má u Julie. A tam nechtěl. Teď ne.
"Sakra!" zaklel.
Rychle se otočil a s nuceným úsměvem zamával odjíždějícímu autu. Nechtěl, aby musel strávit další čas v přítomnosti Oliverova otce.
Ale dveře se otevřely. Stála v nich Julie. "Ahoj."
Christian se nezmohl na slovo.
Vešli dovnitř a Julie řekla: "Ehm… já… bylo mi jasné, že nepřijdeš. Tak jsem jela k tobě a přivezla ti věci, co sis u mě zapomněl." Kývla ke stolku. Mluvila stroze a rychle. "Odemkla jsem si tvým klíčem."
Christianovi ale nevadilo, že se k němu "vloupala" bez jeho vědomí. Vadila mu ona.
"Nevadí. Chci říct… díky za ty věci. Měla bys jít." Jeho hlas byl také jako její strohý a klidný. "Ahoj."
Bez dalšího slova odešla a zabouchla za sebou. Christian sklesl na pohovku.
Byl téměř v šoku. Očekával další výbuchy a hádky, ale tohle ne. Jako by to byl opravdu konec. Myslel si, že se mu uleví. Že na tohle čekal. Ale mýlil se. Bylo mu hrozně.
Natáhl se pro mobil a pomalu stiskl volat Oliverovi.
Po dlouhé chvíli se ozvalo: "Ahoj."
"Olivere," vydechl Chris. Zhrouceně se zabořil do polstrování a prohrábl si zoufale rukou vlasy. "Potřeboval jsem tě slyšet. Kde jsi?"
"No… já…"
Christianovi neušel ten nervózní a naléhavý podtón. "Co se děje?"
"Jsem… pryč."
Christian se mračil. "Jak to myslíš? Pryč? Kde?"
"Prostě pryč. Vrátím se. Ale… potřeboval jsem utéct. Potřebuju přemýšlet, víš… srovnat si to v hlavě. Byl… byl bys tak hodný a nevolal mi?"
"Olivere!" Chris se napřímil a vyděšeně zvýšil hlas. "Proč? Kde jsi? A kdy se vrátíš? Já - Olivere!? Udělal jsem ti něco? Zlobíš se na mě? Tvůj táta - potřebuju s tebou mlu-´´
Zachrastění a vysoký tón označily konec hovoru.
Christian nebyl schopný odložit mobil. Držel ho v ruce a díval se na něj dlouho potom, co displej zhasl.
Už zase. Znovu se Oliver chová tak, jak ho Christian nesnášel. Jak mu tohle mohl udělat? Christian doslova odhodil mobil. Zaplavil ho vztek. Tohle si od něj nezasloužil.
Vybil své rozhořčení v boxerských rukavicích - box byla jeho vášeň. Neustále, i když už byl splavený potem, ho však pronásledovaly věty a slova, která dnes slyšel od tří lidí.
"…Teta má hodně kamarádek a ti mají dcery - třeba se tam konečně zamiluje…"


"…Mohl bys mi ho trochu pomoct srovnat do latě… Musíš mu být příkladem - aby si taky našel byt a ženu…"
"…Bylo mi jasné, že nepřijdeš… Tak jsem jela k tobě a přivezla ti věci, co sis u mě zapomněl…"
"…Potřeboval jsem utéct… Potřebuju přemýšlet, víš… srovnat si to v hlavě… Byl
bys tak hodný a nevolal mi…?"
"…Jsem pryč…"
"…Prostě pryč…"
PRYČ…!
Bylo to na něj moc. Zhroutil se. Plakal. Byl na dně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nickey Nickey | 27. srpna 2009 v 20:52 | Reagovat

oh ne...ne. Ne! vrr...jak mohl!? teď mě naštval...pokráčko! ;)

2 Piratka Piratka | Web | 27. srpna 2009 v 22:21 | Reagovat

Oliver je jak holka.."potřebuju si to srovnat v hlavě"...achjo...ne, pardon, nebudu urážet hlavní aktéry, ale stejně...Oliver je citlivka :D
tak snad se to vyřeší a dopadne to dobře...to bych se ráda dozvěděla v dalších dílech :)

3 Els Els | 7. ledna 2010 v 13:49 | Reagovat

To je...páni. Je to čím dál lepší...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama