Říjen 2009

Happy F-day!

31. října 2009 v 22:22 | Pip |  Něco, co souvisí s MCR









ANO, JE TO TAK! DALŠÍ ČLEN MY CHEMICAL ROAMNCE SE BLÍŽÍ KE TŘICÍTCE!

A TENTOKRÁT JE TO FRANK IERO,
JE MU 28 LET,
MĚŘÍ STÁLE 165cm,
JEHO VÁHA STÁLE STOUPÁ,
A POŘÁD HRAJE NA KYTERU!!

Takže mu přejeme všechno nejlepší do dalšího roku, a do těch potom taky, života!
Doufáme, že dostane obrovský vysocekalorický dortík a nějakého dalšího pejska!!



Not leaving. Not going. I'm not kissing you goodbye

31. října 2009 v 10:27 | Pip |  Site
" ... give me therapy, I'm a walking travesty but I'm smiling at everything. Therapy, you were never a friend to me, you can keep all your misery..."

Dobrý den.
Já se jen hlásím, že žiju.

Halloweenská povídka nebude na Halloween, - protože je dnes - jak bylo původně přepokládáno, ale až někdy později.

Protože teď momentálně nemám náladu na psaní. Nemám náladu na nic.

To víte no, momentálně mě zastihlo období, kdy je všechno moje vina, všichni mě obviňují z věcí, za které fakt nemůžu, protože se staly.
Vím, že si to ta osoba nepřečte, ale kdyby. Ptáku, já fakt nevim, jak se dostau na počítač, natož na ICQ, protože pořád mám školní povinnosti. Nemůžu si totiž dovolit žádnej další kix, ty možná ano. Ale já ne.

Jinak se mám stejně mizerně, to víte, ne všichni jsou spokojení s tím, jaká jsem, ale co nadělám, žejo?
Já se neměním s lusknutím prstu, u mně se nedá zmáčknout backspace a napsat nové písmeno. Budete se s tím muset smířit.
Protože doba, kdy se já přizpůsobuju ostatním, mě už začíná lehce nudit.

Jinak ve škole se mám dobře, našla jsem si tam kamarádku, co je mi povahově TAK podobná, až mě to děsí. My máme stejné pohledy na VŠECHNO. Brr, úplně mi z toho běhá mráz po zádech!

Co bych vám ještě napsala?
Jo, třeba že bych teď měla prožívat absolutní euforii a štěstí. Protože se mi po třech letech povedlo přesvědčit rodiče, aby mi k Vánocům koupili basu!!! Ještě to není úplně definitivní, protože jsme jí neobjednali, ale já se modlím, aby to konečně vyšlo!
JO! Bude ze mně basák! Konečně! xD
Ale celý to jde nějak mimo mně, protože se pořád cítím strašně mizerně.

Á, stejně je to všechno na houby, protože si tohle nikdo nepřečte.
Napište mi sem, co chcete, protože mně už je to všechno - myslím tím ÚPLNĚ všechno - jedno.

Loučím se...
xxx

"... I'm flash and bone, I'm a rolling stone and the experts say I'm delirious, give me therapy..."

Don't tell me what to do

22. října 2009 v 11:53 | Pip |  Site
"Take your past, burn it up and let it go, carry on I'm stronger than you'll ever know..."

Dobrý de, dámy a možná i pánové, nebo za co se vlastně pokládáte:D
Protože já už se nemůžu divit ničemu, mé okolí se totiž totálně pomátlo.
Myslím tím celé mé okolí.


No, ale to je všechno vedeljší.

Všichni víme, že se k nám dostává halloween v celé své kráse, a tak se toho letos účastním i já.
A to nejen všemi různými osalavami a vydlabáváním dýní.
Píšu Halloweenskou povídku!!
HA HA!
Bude to tradičně - komedie:D
No, protože já poslední dobou nejsem schopná psát nic jiného, nevím, nevím, čím to je.

Snad vám to tolik nevadí ;)
Bude se to jmenovat This is Halloween, aby bylo jasno a bujde to trochu ztřeštěné (tak nějak se ptám sama sebe, jestli něco, co jsem kdy napsala, ztřeštěné nebylo:D)

Jinak na psaní vyloženě seru, ale to jste si museli zvyknout.

A když jsme u toho zvykání, už jsem si zvykla, že nekomentujete, a moc mě to mrzí, ale co nadělám, že?
V reakci na předchozí Cecilčin článek - nebudu mazat možnost komentování, protože bych občas ráda nějakou tu účast viděla - pokud ji budete ochotni nějak projevit.

Mimochodem, teď jsem na stole v učebně IVT našla papír s tou rozepsanou povídkou, o kterém jsem myslela, že jsem ho ztratila!!
Byl tu OD VČEREJŠKA!!
A bylo tu mezitím asi milon lidí... no, ehm, snad se jim ty kecy nepodařilo rozluštit - mé písmo se podobá nějaké šifře a i Enigma je na něj docela krátká:D:D

Jinak, abyste věděli, jak se vaše pokorná slibotechna má - docdela fajn, i když občas nechápe myšlenkové pochody něktyrých svých spolužáků.
To by člověk neřekl, jak velké rozdíly jsou mezi lidmi, co jsou od sebe jen rok vdáleni.
Zajímavé, že?:D

A co vy, má milá koťátka?:D
Jak to jde?

xxx

"If I held my ground would you ask me to change?"

21. října 2009 v 17:13 | Cecily |  Site

Vždycky mě strašně mrzí, když se snažím s nějakým - jakýmkoliv - článkem nebo povídkou, a nikdo se neobtěžuje mi na to něco napsat.

Mohla bych po bůhvíkolikáté vyhrožovat, že pokud se pod tímhle článkem neobjeví aspoň deset komentů, balím to tu.
Ale neudělám to.
Neudělám to kvůli sobě - protože i bez odezvy mě prostě baví psát na blog, ať už články nebo povídky - cokoliv, a kdybych řekla, že končím, přišla bych o ... prostě o něco, o co přijít nechci. Ještě ne. To by bylo moc závazné.

A taky kvůli těm lidem, kteří to čtou, i když to neokomentujou, a kvůli těm, co mi to ještě komentují.
Nechci vyhrožovat, napadat vás, nic.

Jenom to vyřeším po svém.
Žádné komenty nebudu čekat.
Možná mě to pak bude mrzet míň.

Děkuju bez ironie.

xx, pořád Vaše Cec.

Rise Against (the lives and the world)

19. října 2009 v 14:00 | Cecily |  Něco, co s MCR nesouvisí nijak :D:D

Všichni znáte kapelu Rise Against (i když nejsou tak komerční jako MCR :D). Nebo jste o nich aspoň slyšeli. Nebo je neznáte a teď je poznáte, protože jsem se z neznámého vnitřního důvodu - i když to plánuju už dlouho - rozhodla vám o této svojí… dalo by se říct nejsrdečnější (dá se to tak říct v tomhle významu?:D) kapele něco napíšu. Tak, a koukejte si to přečíst a okomentovat! Jinak budu fakt naštvaná :D
….
Nejdřív, jak jsem se k nim dostala. To už si přesně nepamatuju, ale myslím, že to bylo přes klip Prayer of the Refugee. (Pokud neznáte, styďte se, kulturní barbaři:D)

McFly - Walk in the sun

18. října 2009 v 14:06 | Pip |  Lives in the songs
Narazila jsem na jednu písničku, kterou znám už delší dobu, ale nevěnovala jsem jí přílišnou pozornost.
A tak až nějak teď jsem si řekla, že má vlastně dobrý text, moc hezký text...
Takový... no, já ani nevím
Chtěla jsem se o ní s vámi podělit.

Písnička sama o sobě za moc nestojí, ale tady jde stejně jen o ta slova...
Je taková prostá, jednoduchá, ale plná spousty pocitů...


There's nothing to lose

17. října 2009 v 17:26 | Eliz
There's nothing to gain
But the days don't seem to change
There's nothing to lose
My notebook will explain
There's nothing to gain
And I can't fight the pain

---
Už deset minut tu sedim a snažim se napsat článek. Na svůj blog nemůžu.
Teď bych měla být někde úplně jinde a třeb by mi bylo dobře, i když kdo ví. Mám pocit, že sem u konce svých sil. Já už fakt nevim. Nevim co mám dělat. Už to nemůžu nechat jak to je, protože to už nezvládnu. Není z toho jak ven.
Už do tý školy fakt nechci. A ani už se ani nedokížu tvářit, že se nic neděje. Doma jim to může bejt jedno. Jediný co se změnilo, že sem na ně ještě víc nepříjemná. Kámoše jen otravuju:) Jsem na nic.
*brečí*
Už fakt nevim.
Omlouvám se, brzo to smažu. Potřebovala jsem se jen vypsat. Protože se snažim oddálit jen to co stejnak udělám. Na co to je.

Els

You were always one of those blessed and lucky sevens

15. října 2009 v 18:12 | Pip |  Site
"... give me therapy, I'm a walking travesty but i'm smiling in everything, therapy, you were never a friend to me, you can choke on your misery..."

Zdravím, mí milí zlatí mourovatí.
Jak se máte?
No doufám, že dobře. :D Už mě nebaví psát, jak dobře se mám já, tak si dnes budu stěžovat :D

Škola je neuvěřitelně náročná. Kdykoliv se z ní vrátím, sednu si a nejsem schopná cokoliv dělat. No, možná to bude dřívejším vstáváním a faktem, že se snažím udržet pozornost o všech hodinách. A taky tím dojíždějím.
Ale to je jedno. Mimochodem, sbírám samé dobré známky.

Abych osvětlila můj náhlý příval Joeardu sem na blog: Byla jsem nemocná a řekla jsem si, že za každou cenu něco dopíšu. I kdyby mě to mělo stát veškeré moje nervy.
Tak jsem se k tomu donutila.
Dobrá zpráva je, že jsem si dala předevzetí každý víkend (aspoň o víkendu, protože jindy na to fakt nemám energii) se pokusit sem něco přidat.

Vííím, říkala jsem to už milionkrát, ale já mám teď vážně chuť psát :D
To víte no, jse hold zaneprázdněný člověk.

Taky jsem vám už asi před milionem let chtěl říct o jedné knížce, co jsem četla a co se mi strašně líbila.
Jmenuje se Jako zabít ptáčka a na jméno autorky si neodkážu vzopemnout.
Není to knžka o žádném gayovi a jeho láskách, radostech a strastech, ale je to moc hezká knížka - plná dětského pohledu na svět a spousty věcí, které si dítě vykládá jinak než dospělý.
Je to prostě moc krásné.
Vřele doporučuji.

Už ani nevím, co jsem vám sem ještě chtěla napsat... :D
To je snad všechno, tak se mějte krásně, skládejte básně a já se vám snad nekdy ozvu:D

xxx

I don't wanna listen now

10. října 2009 v 20:57 | Cecily |  Site

"I'll go ahead and pour myself a drink. I really couldn't care less what you think. Live this day down if I can't feel a thing you might as well save your goodbyes. We can give this train wreck one last ride. I'll tell you one last time, I don't wanna know it's over, cause ignorance is bliss. I can hardly see what's in front of me cause the vodka's running on empty. I can't stay sober if it's over. It's been so long since I smiled. So I'll say goodbye. Now I know I can't stay sober cause you left me here like this.."


:D
Můžete mi někdo vysvětlit, co to je za náladu - nostalgie spojená s úzkostí, že něco odešlo, akorát nevím, jestli ze mě, nebo z minulosti?
Jsem už asi opravdu úplně mimo. (Vyjímečně nejsem opilá ani zhulená ani zfetovaná.:D)
Jako by mě někdo nebo něco zrázelo.
Odcházelo.
Do háje... to je jedno.
Poslouchám starý srdcovky a strašně, strašně se mi chce psát - mám i nápady, ale prostě - to nejde.
Jako by celej můj život byla jedna velká ironie.
*ironický smajl*
Slíbila jsem, že o škole se zmiňovat nebudu. /Samozřejmě všechno nechávám na poslední chvíli.:D/
Chtěla sem toho říct samozřejmě víc, ale už zase prostě... nevim co.
Tak... se mějte.

xx
Cec

P.S.: Mohli byste si přečíst aspoň ten text u avataru. Taková hořká ironie - přesně, co teď cítím, jen v jiném smyslu slova. Někdy mam opravdu dost toho pocitu, že se tady snažím jenom já.
CAUSE YOU LEFT ME HERE LIKE THIS.

I'm just like cellophane

9. října 2009 v 12:47 | Pip |  Site
"... I could be nothing but a memory to you, don't let this memory fade away..."

Lidi, asi skočim z okna :D
Jsem nemocná - mám nějakej zánět dutin:D Ale to je jedno...

Protože se proti mně spiklo moje vlastní tělo! A spiklo se s nějakou vyšší silou a snaží se mě ZABÍT!!! :D

Všecko mě bolí!

A k tomu navíc vůbec nespím ... člověk by řekl, že když je nemocný, bude spát ve dne v noci! :D
Nic, nespím a když konečně usnu, zdají se mi strašné sny.

Na dnešek se mi zrovna zdálo, že všichni kolem mě umřeli, fuj fuj fuj fuj fuj fuj fuj... sěsná věc.

Jinak nevím, co jsem vám chtěla říct:D
Tak papapa
xxx :D
xxx

Joerard pt. two

8. října 2009 v 16:17 | Pip |  Joerard
Ták, druhá část je tady :D
Vaše komentáře mě velice potěšily:)

Tak se teď dozvíte, jak to s našimi chlapci vlastně všechno dopadlo:D

Joerard pt. one

6. října 2009 v 11:33 | Pip |  Joerard

Anooo, a je to tady! Po té strašně dlouhé době, co jsem vám o tom, že to začnu psát, napsala, je to tu!
HISTORICKY PRVNÍ JOERARD NA SVĚTĚ! Tedy doufám:D

Původně to měla být jen jednorázovka, ale znáte mě, já jsem se rozkecala, ta je to jednorázovka na dva díly.

Jen doufám, že se vám to bude líbit. Asi to nebude váš šálek čaje, věřte, že můj taky nebyl. Je to trochu nezvyk. Ale snažila jsem se z toho udělat lehkou komedii (no, dělám si srandu hlavně z Gerarda, ale řeněte, kdo by odolal? :D).

Tak si to přečtěte a uvidíme... druhou část sem podle komentářů dám už dnes a nebo zítra.
A taky jsem vám chtěla říct, že pokud to nějakým, jakýmkoliv!!, způsobem neokomentujete, už tu ode mě neuvidíte ani řádek povídky. A tohle výjimečně myslím naprosto vážně.

Tak, have fun!!!

Have A Nice Day

1. října 2009 v 17:46 | Cecily |  Lives in the songs
(Ano, smajl je z oficiálního klipu Bon Jovi - Have a nice day :D)

Tedy, tahle písnička ví, o čem mluví... tedy ten zpěvák :D
To je jedno..:D

Prostě, je to moje srdcovka. Má to něco do sebe. Takže...




Who I Am

1. října 2009 v 13:43 | Cecily |  Lives in the songs

Další písnička, která mi dodává optimismus do žil.
JESSICA ANDREWS - WHO I AM: