
Vždycky mě strašně mrzí, když se snažím s nějakým - jakýmkoliv - článkem nebo povídkou, a nikdo se neobtěžuje mi na to něco napsat.
Mohla bych po bůhvíkolikáté vyhrožovat, že pokud se pod tímhle článkem neobjeví aspoň deset komentů, balím to tu.
Ale neudělám to.
Neudělám to kvůli sobě - protože i bez odezvy mě prostě baví psát na blog, ať už články nebo povídky - cokoliv, a kdybych řekla, že končím, přišla bych o ... prostě o něco, o co přijít nechci. Ještě ne. To by bylo moc závazné.
A taky kvůli těm lidem, kteří to čtou, i když to neokomentujou, a kvůli těm, co mi to ještě komentují.
Nechci vyhrožovat, napadat vás, nic.
Jenom to vyřeším po svém.
Žádné komenty nebudu čekat.
Možná mě to pak bude mrzet míň.
Děkuju bez ironie.
xx, pořád Vaše Cec.







