
"... give me therapy, I'm a walking travesty but i'm smiling in everything, therapy, you were never a friend to me, you can choke on your misery..."
Zdravím, mí milí zlatí mourovatí.
Jak se máte?
No doufám, že dobře. :D Už mě nebaví psát, jak dobře se mám já, tak si dnes budu stěžovat :D
Škola je neuvěřitelně náročná. Kdykoliv se z ní vrátím, sednu si a nejsem schopná cokoliv dělat. No, možná to bude dřívejším vstáváním a faktem, že se snažím udržet pozornost o všech hodinách. A taky tím dojíždějím.
Ale to je jedno. Mimochodem, sbírám samé dobré známky.
Abych osvětlila můj náhlý příval Joeardu sem na blog: Byla jsem nemocná a řekla jsem si, že za každou cenu něco dopíšu. I kdyby mě to mělo stát veškeré moje nervy.
Tak jsem se k tomu donutila.
Dobrá zpráva je, že jsem si dala předevzetí každý víkend (aspoň o víkendu, protože jindy na to fakt nemám energii) se pokusit sem něco přidat.
Vííím, říkala jsem to už milionkrát, ale já mám teď vážně chuť psát :D
To víte no, jse hold zaneprázdněný člověk.
Taky jsem vám už asi před milionem let chtěl říct o jedné knížce, co jsem četla a co se mi strašně líbila.
Jmenuje se Jako zabít ptáčka a na jméno autorky si neodkážu vzopemnout.
Není to knžka o žádném gayovi a jeho láskách, radostech a strastech, ale je to moc hezká knížka - plná dětského pohledu na svět a spousty věcí, které si dítě vykládá jinak než dospělý.
Je to prostě moc krásné.
Vřele doporučuji.
Už ani nevím, co jsem vám sem ještě chtěla napsat... :D
To je snad všechno, tak se mějte krásně, skládejte básně a já se vám snad nekdy ozvu:D
xxx








jo, když není čas, to se to dobře píše, že jo?
to znám...

hej, tak aspoň, že už se ti více méně daří, to je skvělý