
Tak, první díl je tady.
Doufáme, že se vám povídka a příběh budou líbit, protože tohle je něco, co tu FAKT ještě nikdy nebylo :D
Nemáte ani potuchy, jak moc jsme umíraly u toho, když jsme to vymýšlely, natož když jsme to psaly.
Nemáte ani potuchy, jak moc jsme umíraly u toho, když jsme to vymýšlely, natož když jsme to psaly.
Máme trochu napsanou dopředu, takže by to tu mohlo přibývat svižněji, proto doufám, že to budete komentovat:D
A zamilujete se do postav jako my:D
I wish you a Good Luck:)
Štvalo ho, že musí tuhle blbou práci dělat i o víkendu. Pařilo sluníčko a on musel chodit po ulici v kanárkově žlutém kostýmu a otravovat lidi s letáčkama. Sám nesnášel, když se někdo vnucuje, ale neměl na výběr. Peníze prostě byly potřeba a všechny normální brigády byly vybraný.
Navíc potřeboval kytaru. S tou jeho starou by si v žádné kapele neškrtnul, ani kdyby uměl hrát sebe líp. A že to uměl. Hubrecht hrál od malička. Kytara byla jeho druhé já. Bohužel ho v tomto rodiče vážně moc nepodporovali. Tak dopadnul takhle. V kostýmu kuřete propaguje KFC. Znechutilo se mu. Už si ani nedokáže představit, že by pozřel některé z jídel tohoto fast foodu.
Zrovna se procházel po oblíbené ulici Palm Beach. Měl to tam moc rád. Jako malý tam trávil většinu času. Svým způsobem byl rád, že jeho rodiče opustili Evropu, ještě než se narodil. Ale někdy by se tam zase rád podíval. Holandsko byla pro něj nepředstavitelně jiná země. Tolik exotická, plný větrných mlýnů, tulipánů a trávy. Při téhle myšlence se usmál. Smích ho přešel ve chvíli, kdy ucítil náraz do svých zad tlumený kusem plyše všitém do kostýmu.
"Kámo, dobře jsi ho sejmul!!" zaječel někdo u jeho levého ucha. Neohrabaně se snažil nadrvednout alespoň jednu ze svých končetin, ale křídla, peří a molitan mu v tom dosti bránily. Chvíli se bezmocně zmítal na zemi a v duchu si představil, jak směšně musí vypadat z pohledu těch debilů, co ho srazili, ale pak se rozhodl rázně zakročit. Začal naštvaně křičet všechny nadávky, co znal, i ty, co neznal, a rozhodl se, že až se z toho kostýmu dostane, - měl sto chutí se jím prokousat, jen aby byl konečně klid - všem ukáže, zač je toho Hubrecht, ale jeho počínání v jeho útočnících vyvolalo akorát další záchvat smíchu.
"Koukejte na něj!!" smál se další hlas. "Robine, ty jseš fakt debil!" pokračoval a Hubrecht se přestal zmítat. Robin, jak se domníval, se nad něj nahýbal, tmavé vlasy mu padaly do obličeje, a s pobaveným šklebem se zeptal: "Jak to jde, můj opeřený příteli?" A pokračoval ve smíchu.
"Polib mi prdel, debile!" zaječel Hub. Robin zmizel nebohému kuřeti z očí, ale tomu i tak bohatě stačilo, aby si dokonale zapamatoval jeho obličej. Doufal, že se ještě někdy někde potkají a vyříkají si to spolu.
"Měli bysme vypadnout, kluci." ozval se někdo další trochu ustaraně a ostatní souhlasili, protože už se kolem začínali hromadit lidé, což Hubrecht samozřejmě netušil. Z toho kostýmu se jeho rozled omezil jen na několikacentimetrový pruh modrého nebe a kus listu nějaké palmy. Nic moc tedy. Chvilku bylo ticho, přerušované jen občasným chechtáním, asi se koukali na svou oběť. Robin se pak ještě jednou nad Hubrechta nahnul. Usmál se.
"Tak zas někdy!" pravil a opustil jeho výhled nadobro. Ještě chvilku se Hub povaloval na zemi a mával okřídlenýma rukama, dokud mu nějaký starší pán nepomohl na nohy. Vděčně se na něj podíval a začal sbírat letáky, které se povalovaly všude kolem. Měl co dělat, aby se při každém ohnutí zase nezhroutil na zem. Asi po čtvrt hodině bylo všechno zase jako před tím, než ho ta parta kreténů tak zesměšnila. Neustále si pro sebe opakoval miliony nadávek, které ani neznal. Modlil se, aby už seděl doma se svou kytarou a na všechno zapomněl. když nepředpokládal, že by to dokázal. Byla jediná možnost, jak se odreagovat.
Ještě několik hodin se jeho ptačí prdelka procházela po frekventované ulici a rozdávala letáky. Když konečně odbila dlouho očekávaná hodina, zašel si za šéfem a vydal se domů. Konečně už na sobě neměl nic žlutého. Nesnášel žlutou. Kdo ví, jestli tomu tak bylo vždycky nebo všechno zavinil ten pitomej kostým. Doma se ale stejně moc nezdržel. Co by tam taky dělal. Televizi neměl připojenou, počítač věčně nefungoval a lednička byla prázdná. Není se co divit, že jeho postava byla, řekněme anorektická. Zastavil se v koupelně a upravil svůj blond účes tak, aby s ním byl alespoň trochu spokojený. Potom prohrabal svůj šatník, který byl proti ledničce mnohem obsáhlejší. Výsledek byl až neuvěřitelně skvělý. S úsměvem sledoval svůj odraz v zrcadle. V tomhle ohozu upoutá určitě tolik pozornosti, jako v kuřecím obleku. Tentokrát to ale bude určitě z úplně opačného důvodu. Mohl vyrazit. Než opustil svůj byt, ujistil se, že si vzal klíče a zabouchl za sebou dveře.
Zrovna se procházel po oblíbené ulici Palm Beach. Měl to tam moc rád. Jako malý tam trávil většinu času. Svým způsobem byl rád, že jeho rodiče opustili Evropu, ještě než se narodil. Ale někdy by se tam zase rád podíval. Holandsko byla pro něj nepředstavitelně jiná země. Tolik exotická, plný větrných mlýnů, tulipánů a trávy. Při téhle myšlence se usmál. Smích ho přešel ve chvíli, kdy ucítil náraz do svých zad tlumený kusem plyše všitém do kostýmu.
"Kámo, dobře jsi ho sejmul!!" zaječel někdo u jeho levého ucha. Neohrabaně se snažil nadrvednout alespoň jednu ze svých končetin, ale křídla, peří a molitan mu v tom dosti bránily. Chvíli se bezmocně zmítal na zemi a v duchu si představil, jak směšně musí vypadat z pohledu těch debilů, co ho srazili, ale pak se rozhodl rázně zakročit. Začal naštvaně křičet všechny nadávky, co znal, i ty, co neznal, a rozhodl se, že až se z toho kostýmu dostane, - měl sto chutí se jím prokousat, jen aby byl konečně klid - všem ukáže, zač je toho Hubrecht, ale jeho počínání v jeho útočnících vyvolalo akorát další záchvat smíchu.
"Koukejte na něj!!" smál se další hlas. "Robine, ty jseš fakt debil!" pokračoval a Hubrecht se přestal zmítat. Robin, jak se domníval, se nad něj nahýbal, tmavé vlasy mu padaly do obličeje, a s pobaveným šklebem se zeptal: "Jak to jde, můj opeřený příteli?" A pokračoval ve smíchu.
"Polib mi prdel, debile!" zaječel Hub. Robin zmizel nebohému kuřeti z očí, ale tomu i tak bohatě stačilo, aby si dokonale zapamatoval jeho obličej. Doufal, že se ještě někdy někde potkají a vyříkají si to spolu.
"Měli bysme vypadnout, kluci." ozval se někdo další trochu ustaraně a ostatní souhlasili, protože už se kolem začínali hromadit lidé, což Hubrecht samozřejmě netušil. Z toho kostýmu se jeho rozled omezil jen na několikacentimetrový pruh modrého nebe a kus listu nějaké palmy. Nic moc tedy. Chvilku bylo ticho, přerušované jen občasným chechtáním, asi se koukali na svou oběť. Robin se pak ještě jednou nad Hubrechta nahnul. Usmál se.
"Tak zas někdy!" pravil a opustil jeho výhled nadobro. Ještě chvilku se Hub povaloval na zemi a mával okřídlenýma rukama, dokud mu nějaký starší pán nepomohl na nohy. Vděčně se na něj podíval a začal sbírat letáky, které se povalovaly všude kolem. Měl co dělat, aby se při každém ohnutí zase nezhroutil na zem. Asi po čtvrt hodině bylo všechno zase jako před tím, než ho ta parta kreténů tak zesměšnila. Neustále si pro sebe opakoval miliony nadávek, které ani neznal. Modlil se, aby už seděl doma se svou kytarou a na všechno zapomněl. když nepředpokládal, že by to dokázal. Byla jediná možnost, jak se odreagovat.
Ještě několik hodin se jeho ptačí prdelka procházela po frekventované ulici a rozdávala letáky. Když konečně odbila dlouho očekávaná hodina, zašel si za šéfem a vydal se domů. Konečně už na sobě neměl nic žlutého. Nesnášel žlutou. Kdo ví, jestli tomu tak bylo vždycky nebo všechno zavinil ten pitomej kostým. Doma se ale stejně moc nezdržel. Co by tam taky dělal. Televizi neměl připojenou, počítač věčně nefungoval a lednička byla prázdná. Není se co divit, že jeho postava byla, řekněme anorektická. Zastavil se v koupelně a upravil svůj blond účes tak, aby s ním byl alespoň trochu spokojený. Potom prohrabal svůj šatník, který byl proti ledničce mnohem obsáhlejší. Výsledek byl až neuvěřitelně skvělý. S úsměvem sledoval svůj odraz v zrcadle. V tomhle ohozu upoutá určitě tolik pozornosti, jako v kuřecím obleku. Tentokrát to ale bude určitě z úplně opačného důvodu. Mohl vyrazit. Než opustil svůj byt, ujistil se, že si vzal klíče a zabouchl za sebou dveře.
Cestou do nedalekého baru si říkal, jaký vlastně jeho život je. Studoval na vysoké, příležitostně si vydělával, nájem mu platili lehce zazobaní, to slovo také nenáviděl, rodiče a... a pak nic. Společenský život měl docela slušně nabitý. Přátele - měl, kamarády - měl, známé - měl, milence - měl. Ale na nějaký dlouhodobý vztah to neviděl. Zastával názor, že když se gayové snaží žít dohromady, napodobují tím život heterosexuálů a proti těm byl silně zainteresovaný. Usmál se pro sebe, když si v duchu přemítal, kolik kluků už prošlo jeho postelí. Kdyby ho viděl normální, nezasvěcený, člověk, řekl by si, že takové hubené trdlo jako on nemůže lámat srdce pouhým pohledem, ale tak to nebylo. Byl pravý opak trdla, chudáčka nebo toho, co si o něm na první pohled mohl kdo myslet. Kdosi mu dokonce říkal, že je ta nejžádanější partie na Palm Beach a možná i dál. On byl skromnější, Palm Beach mu stačila.
Když se procházel ulicí, vedoucí přímo k baru, začala se k němu nést i hudba, hrající zevnitř z otevřených dveří. Byla krásná noc, jasné nebe, příjemný vzduch, ani zima, ani teplo. Měl rád takovéhle počasí, to se pak vždycky dělalo všechno lépe. Už z dálky ho zdravili známí a kamarádi, kteří mu představovali svoje známé a kamarády, ale jemu to bylo celkem jedno. Soustředil se na hledání dnešního nočního společníka.
Prodral se skrz všechny ty lidi, co se snažili dostat do baru, ale jelikož byl vstup pouze na nějakou šílenou členskou kartu, - kterou Hub už dávno ztratil, ale on ji stejně nikdy nepotřeboval - tak se tam někdo ani nedostal. Proto bylo v baru už mnohem míň lidí než venku před ním. U nemalého kruhového stolku seděly konečně nějaké známé, nezaměnitelné tváře. Konečně mohl Hubrecht sundat masku nedobytného a nasadil příjemný úsměv.
"Nazdar, pánové!" křikl a přistál na židli elegantním obloukem. Ostatní se zasmáli. "Jak se máte?"
"Ale, jde to. Zacky přijde za chvíli," usmál se Brian. Hub protočil oči.
"Vy dvě zamilovaý buzny, bože, je mi z vás na blití." řekl bez obalu svému nejlepšímu kamarádovi, který se jen zasmál.
"Nezáviď. Tebe to třeba taky jednou potká."
"Pfff." zakroutil hlavou a rozhlédl se kolem sebe. Spoustu těch tváří už znal. Teda spíš spoustu zadků. Nechtěl se vracet ke starým záležitostem. Potřeboval někoho nového. Někoho kdo mu hned nezačne brečet, že ho jen využil. Zamyšleně si prohlížel jednotlivé obličeje. Dneska to vypadalo marně. Nějaká parta debilů z něj udělá idiota v centru Palm Beach a ještě ke všemu si ani nezašuká. Den blbec jak měl být. Možná mohl mít, koho chtěl, ale zase nemohl snižovat svou hodnotu tím, že by šel s kýmkoli. Otočil se zpátky ke stolu. Zacky už se vrátil. Seděl Brianovi na klíně s jazykem v jeho krku. Obrátil oči v sloup a zvednul se. Ze zdvořilosti se zeptal, jestli chtějí něco k pití. Jistý pár samozřejmě ani nepostřehnul dotaz. Jediný, kdo zareagoval, byl Ian.
"Vezmi tam flašku Jacka. Stejně si pro něj jdeš ne?" chvilku na něj zamyšleně koukal. "Platím to." dodal Ian. Na to se Hub do široka usmál a rozešel se k baru. Vypadalo to na zajímavou noc. Když už nic jinýho, alespoň se řádně vykalí a zadarmo. Když si uvědomil, že z něj bude zítra kuře v lihu nahlas se zasmál. No co, KFC update!
Opřel se o bar a čekal až ho někdo obslouží. Tohle nemuselo dopadnout dobře. Ale co, Ian byl jeden z nejvíc top chlapů v Palm Beach a navíc by se něco takovýho nestalo poprvé. Stejně ho ale neopouštěl ten pocit, že chce někoho, novýho. Po chvilce co si objednal, už svíral v ruce flašku zlatavé tekutiny a šel ke stolu. Byl rád, že celému osazenstvu konečně viděl do tváře. Jejich profily ho už začínaly nudit. Rozlil panáky a pozvednul svou skleničku. "Na ex a na sex!" všichni to jednohlasně podpořili. Odložil skleničku na stůl a poslouchal nesmyslnou debatu těch dvou hrdliček. Po čase ho to přestalo bavit, takže zase začal pátrat očima po místnosti. Stejný stereotyp jako před tím. Nalil si další skleničku. Obrátil obsah do svého hrdla. V půlce celého procesu mu ale došlo, co zaznamenaly jeho oči. Zaskočilo mu. Málem šlo všechno zase zpátky do skleničky. Vážně není nic příjemného, když vám zaskočí celkem silná lihovina. Otočil hlavu směrem, kterým si myslel, že osobu spatřil. Nikde nikdo nebyl. "Asi jsem měl nějakou vlčí mlhu." zašeptal si pro sebe a už se tím dál nezaobíral. Ian se rozhodl, že si dnes jen pořádně popije, možná se i pořádně opije, ale na sex prý neměl náladu. Když to Hubrecht slyšel, musel se nahlas smát. Ian měl na sex náladu ještě častěji než on sám, a to bylo už vážně co říct. Jenže netušil, že to s tím chlastem Ian myslí vážně a, s pomocí toho zamilovaného párečku, jedna lahev Jacka Danielse zmizela rychleji než ochutnávka jogurtů v obchoďáku. Tak musel jít Hub pro další. Sám toho moc nevypil - s množstvím promile v krvi se snižuje jeho výkonnost v posteli, a to nemohl dopustit. Pořád se nechtěl vracet domů sám. Položil lahev na stůl a hvízdl na barmana, který mu naznačil, že přijde za chvíli. Otočil se tedy zády k baru a opřel se. Rozhlížel se kolem. Večer už byl v plném proudu.
"Nazdar," oslovil ho někdo zprava.
"Čau," utrousil, ale neotočil se. Zvolil dnes metodu neodbytného.
"Sleduju tě už pěkně dlouho," řekl ten kluk. Hub po něm lehce střelil pohledem. Měl tmavé delší vlasy, tak zvláštně mu padaly do tváře, že mu nebylo vidět do očí. Hub se podíval zase na taneční parket.
"A co jsi vypozoroval?" zeptal se, jako by se ho to vůbec netýkalo.
"Ten, co toho tolik vypil, je tvůj přítel?"
"Přítel?" odfrkl si pobaveně Hubrecht a otočil se, protože se barman už vrátil. "Já nemám příte-" Nemohl uvěřit vlastním očím, když se podíval na svého nového možného přítele na jednu noc. Když seděl u stolu a viděl ho, zdálo se mu, že má vidiny. Přeci jen je tu spousta lidí, mohl se splést. Ale na vzdálenost dvaceti centimetrů už to omyl být nemohl. Právě se ho pokouší sbalit Robin, ten kluk z odpoledne, co ho srazil! Seděl proti němu a dělal na něj oči. Hubrecht nevěděl, jestli se má smát, nebo mu jednu vrazit, ale rozhodl se pro přátelštější přístup. On si ho vychutná. Doslova. Robin překvapeně zamrkal, když se Hub tak zarazil.
"Takže spolu nechodíte?" ptal se s nadějí v hlase. Hub se zasmál a naklonil se k němu.
"A co ty? Máš někoho?" Robin zakroutil hlavou.
"Momentálně jsem sám."
"A to tě, přepokládám, nebaví, co?" zavrněl Hubík Robíkovi u ucha. Ten se jen otřásl.
"Ne, nebaví,"
"Mě taky ne."
Když se procházel ulicí, vedoucí přímo k baru, začala se k němu nést i hudba, hrající zevnitř z otevřených dveří. Byla krásná noc, jasné nebe, příjemný vzduch, ani zima, ani teplo. Měl rád takovéhle počasí, to se pak vždycky dělalo všechno lépe. Už z dálky ho zdravili známí a kamarádi, kteří mu představovali svoje známé a kamarády, ale jemu to bylo celkem jedno. Soustředil se na hledání dnešního nočního společníka.
Prodral se skrz všechny ty lidi, co se snažili dostat do baru, ale jelikož byl vstup pouze na nějakou šílenou členskou kartu, - kterou Hub už dávno ztratil, ale on ji stejně nikdy nepotřeboval - tak se tam někdo ani nedostal. Proto bylo v baru už mnohem míň lidí než venku před ním. U nemalého kruhového stolku seděly konečně nějaké známé, nezaměnitelné tváře. Konečně mohl Hubrecht sundat masku nedobytného a nasadil příjemný úsměv.
"Nazdar, pánové!" křikl a přistál na židli elegantním obloukem. Ostatní se zasmáli. "Jak se máte?"
"Ale, jde to. Zacky přijde za chvíli," usmál se Brian. Hub protočil oči.
"Vy dvě zamilovaý buzny, bože, je mi z vás na blití." řekl bez obalu svému nejlepšímu kamarádovi, který se jen zasmál.
"Nezáviď. Tebe to třeba taky jednou potká."
"Pfff." zakroutil hlavou a rozhlédl se kolem sebe. Spoustu těch tváří už znal. Teda spíš spoustu zadků. Nechtěl se vracet ke starým záležitostem. Potřeboval někoho nového. Někoho kdo mu hned nezačne brečet, že ho jen využil. Zamyšleně si prohlížel jednotlivé obličeje. Dneska to vypadalo marně. Nějaká parta debilů z něj udělá idiota v centru Palm Beach a ještě ke všemu si ani nezašuká. Den blbec jak měl být. Možná mohl mít, koho chtěl, ale zase nemohl snižovat svou hodnotu tím, že by šel s kýmkoli. Otočil se zpátky ke stolu. Zacky už se vrátil. Seděl Brianovi na klíně s jazykem v jeho krku. Obrátil oči v sloup a zvednul se. Ze zdvořilosti se zeptal, jestli chtějí něco k pití. Jistý pár samozřejmě ani nepostřehnul dotaz. Jediný, kdo zareagoval, byl Ian.
"Vezmi tam flašku Jacka. Stejně si pro něj jdeš ne?" chvilku na něj zamyšleně koukal. "Platím to." dodal Ian. Na to se Hub do široka usmál a rozešel se k baru. Vypadalo to na zajímavou noc. Když už nic jinýho, alespoň se řádně vykalí a zadarmo. Když si uvědomil, že z něj bude zítra kuře v lihu nahlas se zasmál. No co, KFC update!
Opřel se o bar a čekal až ho někdo obslouží. Tohle nemuselo dopadnout dobře. Ale co, Ian byl jeden z nejvíc top chlapů v Palm Beach a navíc by se něco takovýho nestalo poprvé. Stejně ho ale neopouštěl ten pocit, že chce někoho, novýho. Po chvilce co si objednal, už svíral v ruce flašku zlatavé tekutiny a šel ke stolu. Byl rád, že celému osazenstvu konečně viděl do tváře. Jejich profily ho už začínaly nudit. Rozlil panáky a pozvednul svou skleničku. "Na ex a na sex!" všichni to jednohlasně podpořili. Odložil skleničku na stůl a poslouchal nesmyslnou debatu těch dvou hrdliček. Po čase ho to přestalo bavit, takže zase začal pátrat očima po místnosti. Stejný stereotyp jako před tím. Nalil si další skleničku. Obrátil obsah do svého hrdla. V půlce celého procesu mu ale došlo, co zaznamenaly jeho oči. Zaskočilo mu. Málem šlo všechno zase zpátky do skleničky. Vážně není nic příjemného, když vám zaskočí celkem silná lihovina. Otočil hlavu směrem, kterým si myslel, že osobu spatřil. Nikde nikdo nebyl. "Asi jsem měl nějakou vlčí mlhu." zašeptal si pro sebe a už se tím dál nezaobíral. Ian se rozhodl, že si dnes jen pořádně popije, možná se i pořádně opije, ale na sex prý neměl náladu. Když to Hubrecht slyšel, musel se nahlas smát. Ian měl na sex náladu ještě častěji než on sám, a to bylo už vážně co říct. Jenže netušil, že to s tím chlastem Ian myslí vážně a, s pomocí toho zamilovaného párečku, jedna lahev Jacka Danielse zmizela rychleji než ochutnávka jogurtů v obchoďáku. Tak musel jít Hub pro další. Sám toho moc nevypil - s množstvím promile v krvi se snižuje jeho výkonnost v posteli, a to nemohl dopustit. Pořád se nechtěl vracet domů sám. Položil lahev na stůl a hvízdl na barmana, který mu naznačil, že přijde za chvíli. Otočil se tedy zády k baru a opřel se. Rozhlížel se kolem. Večer už byl v plném proudu.
"Nazdar," oslovil ho někdo zprava.
"Čau," utrousil, ale neotočil se. Zvolil dnes metodu neodbytného.
"Sleduju tě už pěkně dlouho," řekl ten kluk. Hub po něm lehce střelil pohledem. Měl tmavé delší vlasy, tak zvláštně mu padaly do tváře, že mu nebylo vidět do očí. Hub se podíval zase na taneční parket.
"A co jsi vypozoroval?" zeptal se, jako by se ho to vůbec netýkalo.
"Ten, co toho tolik vypil, je tvůj přítel?"
"Přítel?" odfrkl si pobaveně Hubrecht a otočil se, protože se barman už vrátil. "Já nemám příte-" Nemohl uvěřit vlastním očím, když se podíval na svého nového možného přítele na jednu noc. Když seděl u stolu a viděl ho, zdálo se mu, že má vidiny. Přeci jen je tu spousta lidí, mohl se splést. Ale na vzdálenost dvaceti centimetrů už to omyl být nemohl. Právě se ho pokouší sbalit Robin, ten kluk z odpoledne, co ho srazil! Seděl proti němu a dělal na něj oči. Hubrecht nevěděl, jestli se má smát, nebo mu jednu vrazit, ale rozhodl se pro přátelštější přístup. On si ho vychutná. Doslova. Robin překvapeně zamrkal, když se Hub tak zarazil.
"Takže spolu nechodíte?" ptal se s nadějí v hlase. Hub se zasmál a naklonil se k němu.
"A co ty? Máš někoho?" Robin zakroutil hlavou.
"Momentálně jsem sám."
"A to tě, přepokládám, nebaví, co?" zavrněl Hubík Robíkovi u ucha. Ten se jen otřásl.
"Ne, nebaví,"
"Mě taky ne."








noo chci tu postelovku
ať si jeho kuřecí zadek užije 