And this is the last chance and im gonna take it
15. ledna 2010 v 13:20 | cecily | SiteZase jednou jsem se nechala ovládnout opravd mizernou náladou a řekla si, že už toho mám dost.
Potom mi došlo, že tohle tady může smazat jenom čas - a tak to už nechám jenom na něm. Protože až budu připravená se odpoutat id minulosti, myslim že to poznám. a teď to není.
Co už, všichni dělají chyby. Nedošlo mi jak tím někomu můžu ublížit.
A hlavně to tu ještě nechci zabalit. Kašlu na to, že už nepíšu jako dřív, kašlu na menší počet komentářů, kašlu na problémy se školou a na všechno.
Takže prominte všichni který jsem tím zklamala či vyděsila nebo tak.
Takovej článek jako včera už se tu nikdy neobjeví.
Komentáře
Hele, řeknu to asi takhle... Já si říkala, že skončím s psaním, už někdy na začátku prváku, když jsem poznala tvrdou školu. Jenže je to pro mě osvobození a zároveň droga. Kašlu na to, co si ostatní myslí, kašlu na to, že propadnu. Prostě psaní je to, co jsem dělala, dělám a chci dělat i nadále.
Všechno možná OK nebude, ale není důvod vzádvat se všeho a obětovat se pro společnost ;) A proto říkám, pokračuj v tom, prosííím :)
[2]: jj souhlasim... pro mě je taky psaní únik do jiného, toho mého světa, ve kterém si můžu dělat co chci a kašlat všechno kolem, na práci na okolí, prostě na všechno :)








všechno bude zase OK uvidíš :) říkám si to sice už sama asi 3 roky, ale pořád to nějak jde... špatně, někdy ještě hůř, ale jde :)