Chicken Tale chapter eight

19. ledna 2010 v 21:31 | Pip |  Chicken Tale
Muhehe, my píšeme!
Enjoy!

Hubrecht se od Robina nerad odlepil, ale pak nakonec oba nalezli do ordinace, kde už sestra připravovala sádru, doktor něco klepal do počítače a okolo pobíhal ten klučina, co předtím vyslýchal Seana a Robin se nemohl zbavit pocitu, že je tam to nebohé děcko úplně zbytečné. A taky se nemohl zbavit pocitu, že odněkud vyběhnout nějací zlí pánové, připoutají ho k židli a doktor se sestrou ho začnou mučit. V náhlém přívalu strachu se chytil Huba za ruku, který to mylně pochopil jako projev dobré vůle a podpory z Robinovy strany. Mile se na sebe usmáli a Hubík pak uposlechl příkazu sestry, posadil se na židli a natáhl ruku před sebe. Doktor si chvíli jeho zranění prohlížel a pak si něo pro sebe zahuhlal.
"Joshi," zavolal potom a Robin s Hubrechtem se rozhlíželi, kdo ten Josh je. Ukázalo se, jak jim mohlo dojít, že to byl ten klučík, co s vyvalenýma a vyděšenýma očima přeběhl místnost a zářivě se usmál nejdřív na Robina a pak na Hubrechta, kteří mu úsměvy samozřejmě oplatili. Josh se ta zběžně podíval na Hubíkovu tlapku a začal něco nesmyslně mlít v lékařských termínech, že se oba pacienti nestačili divit a měli sto chutí stáhnout ocasy a odšoupat se ven, jak byla Joshova inteligence oslňující a hlavně dobře viditelná. Ani jeden z těch dvou teploušů netušil, jak takhle mladé ucho dokáže znát tolik věcí. Oba nad ním během jeho proslovu pořádně žasli a Josh pak pohotově sebral připravenou sádru a začal ty cáry látky plácat Hubíkovi na ruku. Hub si myslel, že už mu jeho pověst na palm beach stoupla do hlavy a tak si domyslel, že se mu to, jak na něj Josh, mladý medik, pomrkával a dělal na něj svůdné oči, jen zdálo. Prostě tu myšlenku zahnal.
Za nějaký ten čas vylezli z ordinace, Hubík o bílou věc na ruce - a tentokrát to nemělo nic společného se sexem nebo sebeuspokojováním - těžší. Ušli pár metrů a všimnul si, že je Robin až podezřele zamlklý a zamyšlený. Zastavili se.
"Co je?" ptal se Hubrecht. Robin na něj zamračeně upřel pohled.
"Proč na tebe ten kluk tak zíral?"
"Jak zíral?"
"Balil tě!!" zasmál se Robin a Hub se načepýřil hrdostí sám na sebe.
"Taky sis toho všimnul? Pořád jsem sexy, i když pod pantoflem…" usmál se Hub a obmotal Robinovi ruku kolem pasu, přitiskli se k sobě a pokračovali v chůzi.
"Takže…" odmlčel se Rob. "Takže už jsme spolu? Jakože jako pár?" zeptal se opatrně, Hub chvíli mlčel. Dávalo mu dost zabrat uvědomit si, že když teď bude mít kluka, skončí jeho noční výlety za sexem, nekonečné alkoholové dýchánky a hlavně ta osobní svoboda, kterou až doteď měl a miloval. Uvědomil si taky, že tohle ještě nikdy nepoznal. A že by možná bylo fajn to protentokrát zkusit. Otočil se na Robina a dal mu pusu na tvář.
"Jo."
"Fajn," houkl Rob. Chvíli mlčky procházeli nemocničními chodbami, než si uvědomili, že si dokonale ztratili. Oba si to uvědomili, až když potřetí minuli dveře s nápisem "Psychiatrie" a došlo jim, že se k nim dostali pokaždé jinou cestou. Ani jeden z nich si ten fakt, že zakufrovali v budově, nechtěl přiznat, natož ho vyslovit nahlas. Ale nakonec jim nic jiného nezbylo. "Kotě?" osmělil se Rob a nevyprskl smíchy, když se k němu donesl zvuk vlastního hlasu, jak říkal to slovo.
"Neřikej mi to, já to vim!" zarazil ho Hub a rozhlédl se kolem. "Vypadá to, že bysme měli panikařit, co?" zastavil se a shledal, že není nikdo kolem. Byli v jakési uličce, kde byly jen neoznačené dveře.
"Nebudeme panikařit," uklidnil ho Rob a bezdůvodně se otočil kolem své osy.
"A co budeme dělat?" kvíkl vyděšeně Hubrecht. Rob se usmál a něžně ho políbil. Hub zavrněl blahem a provokativně zajel svému oficiálnímu, historicky prvnímu, příteli zdravou ručkou pod triko. Oběma došlo, že myslí na to samé a zapadli do nejbližších otevřených dveří, které našli.
Ani jednoho z nich nezajímalo, kam to vlastně vlezli. Robin se mačkal na Hubrechta a ten zase zády na dveře, které za sebou zabouchli. Rob rozepnul svému klukovi pásek a přejel mu rukou přes rozkrok. Hub vzdychnul a zaklonil hlavu tak, jak mu to jen dveře za ním dovolili. Ve chvíli, kdy se kouknul na Robina, jeho periferní vidění zaznamenalo ještě něco dalšího. Respektive někoho. Jako by najednou zkameněl. Robin si toho všimnul a otočil se směrem, kterým blonďák koukal. Na židli kousek od nich seděl nějakej týpek. Mohlo mu být tak čtyřicet. Civěl na ně s chlípným výrazem. V kalhotách měl kromě své ruky slušnej stan. Pár u dveří se na sebe nechápavě podívali.
"Pokračujte pánové? Já se rád kouknu!" odpověděl ten slizkej chlap. Zvrhle se usmál, což odhalilo jeho zažloutlé zuby. Hub znechuceně nakrčil nos. Jako první se vzpamatoval Robin.
"Jseš úchyl nebo co?" zeptal se ne zrovna taktním tónem.
"Ne! A bejt tebou si dávám pozor na jazyk. Šťouchnul do něčeho, co leželo na stole. Rob zaostřil. Došlo mu, že je to policejní odznak. Zalapal po dechu. Tohle nechutný tlustý prase bylo polda? Nevěřil vlastním očím. Teď už ze sebe nebyl schopen vydat hlásku. Otočil se a chtěl zabrat za kliku. Hlas té tučné karikatury poldy ho zarazil.
"Jestli odejdete, vezmu vysílačku a řeknu chlapům venku, aby Vás zadrželi." Chechtal se pobaveně. Stále jednou rukou masíroval svoje kulky.
"Jo? A za co jako?" konečně se probral i ten nejhubenější.
"Něco si vymyslím. Tak pokračujte... jako bych tu nebyl." Robin z Hubrechtem se na sebe podívali. Jako by si četli myšlenky. Vystřelili ze dveří jako by měli za zadkem bombu.
"Co budeme dělat?" Zeptal se vyplašeně Hubrecht a spěšně vykračoval chodbou.
"Klid zlato. Nejdřív se odsud musíme dostat, pak se uvidí, jestli si to hovado vymýšlelo nebo ne." chytl ho za ruku a přitisknul k sobě. Zdálo se, že ho to uklidnilo, takže mohli pokračovat v chůzi. Bylo zvláštní, že najednou východ našli docela dobře. Kdyby ho Robin nestáhnul zpátky za roh, asi by padli přímo do náruče dvou strážníků. Když si prohlíželi celou situaci, nemohli si pomoc a začali se smát.
Ian se Seanem stáli naproti dvěma policistům a nechápavě se na sebe koukali. Sean se otočil ke svému partnerovi. "Jako to sakra můžou vědět?" Ian jen pokrčil rameny. Nic nechápal stejně jako on.
"Tak pánové, bude to pokuta za nepovolané vniknutí. Pomineme to, co jste tam dělali." Podal jim lístek, na kterém byla napsaná částka.
"Děláte si srandu? 100 dolarů? Za to, že jsme vlezli do nějakýho kumbálu? A jak jste se to vůbec dozvěděli? Vždyť jste tam nebyli!" prskal naštvaně Ian. Sean ho musel držet, aby se na ně nevrhnul. Stačilo, že má rozbitej nos. Nechtělo se mu na pohotovost chodit znova.
"V každém patře nemocnice je ochranka. Informoval nás o tom kolega. Tu pokutu můžete zaplatit buď hned, nebo na jakékoli policejní stanici." chvilku čekal, co mu na to řeknou. Pokutu samozřejmě nezaplatili, protože všechny peníze prochlastali v baru. Konečně osaměli. Ian se začal zase hrozně vztekat. Není se co divit. Když pomine to, že se seznámil se Seanem, byl to jeden z nejhorších dnů, co zažil.
"Čau kluci? Co jste provedli?" zeptal se Hub a dusil smích, že jim to takhle prošlo. Sean stručně shrnul celou situaci. Iana a jeho vybraný slovník radši ke slovu moc nepouštěl.
"Vy jste dementi. Musíte šukat i v nemocnici?" ozval se Robin. Hub do něj nenápadně drbnul rukou, kterou měl kolem jeho pasu, aby upozornil, že oni se chystali na to samé. Oba ho zpražili nenávistným pohledem. Už radši nechtěl čeřit vodu. Rozloučili se a šli si po svých.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cec cec | 19. ledna 2010 v 21:47 | Reagovat

whoa! hustě :D :D :D

2 Pansy73x Pansy73x | Web | 19. ledna 2010 v 21:47 | Reagovat

inteligentní Josh...pf. ×D
úchylnej polda ×D teď si budu o všech plicajtech myslet, že číhaj na nebohý homosexuální páry ×D

3 jacq jacq | 22. ledna 2010 v 16:42 | Reagovat

Uuu, nice :)

4 Čak Čak | 22. ledna 2010 v 17:13 | Reagovat

juchuchůůůůů

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama