close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Chicken Tale chapter five

4. ledna 2010 v 21:21 | Pip/Zuzu |  Chicken Tale
Tak, je tu dalí kapitola.
:)
Nevíme, kdy sem přibyde další, máme trochu krizi...
Ale ta snad brzo přejde, takže si užijte tuhle kapitolu a vytrvejte:D
Kluci před ssebou mají ještě souuustu dobrodružství!:D


Sevření jeho ruky nepovolilo. Opět ho hrubě namáčknul na zeď. "Ty vole ty nepotřebuješ ani důtky nebo něco takovýho." řekl hned po tom, co vydechnul, aby si ulevil od bolesti. "Dávej bacha, ať mě nezmlátíš do bezvědomí, rád bych si z toho něco pamatoval!" dodal. Aniž by Robin pustil jeho ruku, začal ho celkem agresivně líbat. Oba určitě cítili chuť krve, která začala Hubrechtovi téct ze rtu. Očividně jim to moc nevadilo.
Robin nevěděl, co ho to popadlo, ale když viděl, jak Hubrecht utekl od stolu, když k němu šel, napadlo ho, že toaleta bude tím nejvhodnějším místem k vyřízení účtů. Netušil, že by se to mohlo tak zvrtnout, ale ono to prostě jinak nešlo. Nedokázal se ovládnout, když viděl Hubrechtovy rty, zkroucené do toho ironického úsměvu. Prostě mu musel ukázat, kdo je tady v té hře ve skutečnosti pánem. A to kuřata nebývají nikdy. Musel se trochu nadechnout toho hnusného vzduchu, to líbání bylo v tom stísněném prostoru trochu náročnější. Měl by začít něco dělat se svou fyzičkou. Odlepil se od Huba, který na něj čučel vytřeštěnýma očima a olizoval si krev ze rtu.
"To je jako všechno?" zeptal se provokativně a založil ruce na prsou. Robin, který se nemohl zbavit představy malého děcka, propukl v záchvat smíchu. Hubík nechápal. "Co je?" Robin se smál dál, skoro se popadal za břicho. Začalo mu totiž docházet, jak stupidní tahle situace je. Jenže se skoro složil na zem, když mu na levé tváři přistálo několik kostí - totiž Hubrechtova ruka. Překvapeně se na svého společníka podíval, měl ve tváři naštvaný výraz. Rob se chytil za bolavé místo a střelil po blondýnovi vyčítavým pohledem. Chvilku na sebe zírali, ale pak se k sobě, ve stejnou chvíli, vrhli a snažili se navzájem ukousnout si hlavy. Tedy aspoň tak by to mohlo připadat náhodnému pozorovateli. Mlátili sebou o stěny kabinky, ale ani jednomu to nepřišlo divné, spíš to brali jako předehru. Jejich vzdychání už se linulo celou místností, možná i ven.
"Já že chci tebe?" rejpnul si Robin, když mu Hubrecht rozepnul pásek a zajel rukou do kalhot. Ten se jen usmál.
"Já rád konám dobro. To kvůli tobě, chceš ty mě. Jinak bych tu s tebou nebyl," vysvětlil a políbil ho na krk.
"Konáš dobro?" zasmál se Robin. "Dobro možná pro sebe. Jinak bys tu se mnou nebyl." Chytil ho za ruce tak pevně, že se Hubrecht nemohl hýbat a nechápavě na něj kouknul. Robin se jen zašklebil. Ani jeden z nich netušil, jak se to stalo, ale Hub byl během pár vteřin k Robinovi zády a s kalhotami u kolen se držel záchodové mísy. Z jeho strany to rozhodně nebyl hezký pohled, ale víc ho trápil fakt, že je Robin zase nahoře. Rozhodně s tím musel něco udělat dřív, než bude pozdě. Jen nevěděl, co a jak. Bylo pozdě. Robin se do něj dostal rychleji, než očekával. Teď musel hlavně dávat pozor, aby udržel balanc a nerozbil si hlavu o mísu. Pořád se nemohl zbavit pocitu, že on má být ten, kdo je kapitán na téhle lodi.
"Nechápu proč..." V půlce věty velice nahlas vzdychnul. Robinovi se podařilo zasáhnout jeho velice citlivé místo. Pevně zavřel oči.
"Co jsi říkal?" zeptal se Robin a na chvilku přestal.
"Zapomeň na to!" vychrlil ze sebe. Sice pořád nemohl pochopit, že mu už podruhé dovolil, aby byl on ten dominantní, ale dělal mu tak dobře, že to hodil za hlavu a nechal se unášet na vlně "záchodového" sexu, který před tím vždycky tak silně odmítal. Robin se rozhodl dostat blondýna, ohnutého před ním, do naprosté extáze, aby si zaručil, že na něj rozhodně nezapomene jako minule. Jedním rychlým pohybem sevřel jeho erekci a začal ho dráždit. Celou místností se ozval další z četných zvuků a vzdechů. "Bože!" vyloudilo se z Hubrechtova hrdla. Na nic jiného už se nezmohl. Skousnul si ret tak, že se mu z něj opět spustila krev. "Stačí Robine!" Ozval se se smíchem, pokud se tomu tak v tu chvíli dalo říct, ten druhý z nich.
Celý akt nemohl mít dlouhého trvání. Po dalších pár minutách vzdychání obou ustalo. Hub stál stále otočený zády. Hlavu měl opřenou o předloktí a snažil se dát do kupy svůj dech, který byl velice mělký. Robin se opřel o jeho záda. Jednu ruku měl spuštěnou podél těla. Druhou odhrnul jeho husté vlasy a políbil ho na krk. To Hubrechta celkem zarazilo. Pomalu se otočil a podíval se na něj. Chvilku sledoval zvláštní výraz v jeho tváři. Potom, ani nevěděl, jak ho to napadlo, se naklonil a políbil ho. Nepamatoval si kdy někoho tak "něžně" líbal. Jestli kdy vůbec. Připadal si jinak, ale nedokázal si to vyložit. Jeho kuřecí mozek na takové pocity nikdy nebyl stavěný. Když se od něj odtáhnul, konečně mu došlo, že by si mohl natáhnout kalhoty. Taky mu došlo, jaký odporný smrad na těch záchodech je. Otevřel dveře a vyšel ven. Ani se neohlížel, protože mu bylo jasné, že Robin se drží kus za ním. Oba se tvářili, že na záchodech vůbec k ničemu nedošlo a drželi se od sebe v uctivé vzdálenosti, aby snad jejich kamarádi nepoznali, že mezi nimi už nejde o nějakou trapnou a bohapustou pomstu. Hned, jakmile to bylo možné, šel každý svou cestou. No, tedy chtěli jít svou cestou, ale ta byla prakticky stejná. Ian seděl u jednoho stolu s Brianem, Zackym a Seanem, který na něm visel očima a podle toho, jak Hubrecht Iana znal, hltal každé jeho slovo a odkýval mu cokoliv, co mu navrhl. Bylo jasné, že Ian má na dnešní noc partnera a má ho dokonale omotaného kolem prstu. Hub si ke stolu přitáhl židli a posadil se vedle Zackyho, který na něj pomrkával a občas hodil pohled i na Robina, který se zarazil v půli kroku a čučel na stůl vedle. Seděl tam Laurens. Tedy, nebylo by tak strašné, kdyby tam jen seděl, ale on seděl, popíjel a byl obklopen několika chlapci. Tedy spíš třetinou osazenstva baru. Vesele se usmíval a vyprávěl nějakou děsně vtipnou historku z natáčení jeho velice ubohého sexuálního života. Robin se zamyslel, jak všem těm klukům Lauri vysvětlil, že je vlastně hetero, ale když se k němu donesla věta, znějíc asi: "Ale on byl Robin strašně hodnej! Jen jsme se k sobě nehodili, tak jsme se rozešli a jsme teď nejlepší kamarádi!" Došlo mu, jak si Lauri jejich přízeň získal. Rozhodl se, že rázně zakročí a vydal se k Laurencově stolu. A cestou, jako by náhodou, vrazil do Hubrechta.
"Lauri!" zavolal a blahosklonně se ke kamarádovi nahnul. Laurens se na něj otočil a zářivě se usmál.
"Ááá! Robíku, Robíku, máš mrdky na triku!" zvolal nahlas. Hubrecht u vedlejšího stou vyprskal všechnu tekutinu, které napil a Robin si vyděšeně začal prohlížet svoje tričko.
"Cože? Kde?"
"To byl vtip, brouku!" popadal se Lauri za břicho a Robin si úlevně oddechnul. Sean by ho za ušpiněné triko asi zabil. Robík se usmál na Laurensovy společníky a položil mu ruku na rameno.
"To víte, pánové. Rodiče z něj chtěli vychovat tvrdýho chlapa, ale povedlo se jim to jenom napůl." zaculil se a sklidil pobavený smích. Pak se nahnul k Laurimu. "Můžu s tebou mluvit, brouku?" procedil skrz zuby. Laurens se omluvil novým kamarádům a šel s ním kousek dál.
"Copak?" zamrkal.
"Uvědomuješ si, že tě minimálně půlka z nich chce do postele?" zeptal se ho zcela vážně Robin. Laurens se usmál.
"Závidíš?"
"Ne, já dostal, co chtěl..." mávl bezděčně rukou k Hubrechtovi a vzápětí se zarazil. Luarens na něj jen překvapeně civěl.
"Cože? Kdy? Kde? Tak RYCHLE?" třeštil oči a nestačil si spočítat, že v některých situacích na to stačí skutečně minimum času. Robina spíš trápil fakt, že mu došlo, že sem přišel jenom proto, aby udělal to, co udělal. Tedy Hubrechta. A to, jak k tomu všemu došlo, mu pomohlo uvědomit si, že se mu to blonďaté kuře doopravdy líbí. A že ta přitažlivost bude možná znamenat i něco víc, pokud se tomu jeho protějšek nebude dál bránit, jako tomu bylo doposud. V nějakém náhlém pominutí smyslů se rozhodl, že by všechny svoje city mohl Hubrechtovi vyjevit přímo teď a tady, ale hned nato mu došlo, že to není ten nejlepší nápad. Koukal se na svého, gayi obletovaného, kamaráda a uvědomil si, že se do toho kluka zamiloval. "Robe?" zkoušel jeho reakce Laurens a mávl mu rukou před obličejem. Nedostavila se žádná reakce, tak do něj prostě strčil a to už se Robin probral.
"Co?"
"V pohodě?"
"Jo, jo..." ujistil ho nepřesvědčivě. Laurens na něj ustaraně pohlížel.
"Nechceš jít domů?" ptal se. Robin zakroutil hlavou.
"Ne, pohoda. Dám si panáka. Ty se jdi bavit... jo, ale ráno si nestěžuj, že tě bolí zadek." zašklebil se a Laurens ze zasmál.
"Neboj, já to zvládnu." mrkl, poplácal ho po rameni a odešel. Robin už mířil k baru, že se nějak občerství, ale po dvou krocích ho zarazila ruka, která ho pevně držela za předloktí. Chvíli stál jako přimražený, ale nakonec se odvážil otočit. To ho držel Hub, který s kamenným výrazem kývl hlavou směrem k prázdné židli, která se k jeho stolu nějakým záhadným způsobem dostala. Robin se podíval na Hubrechtovy kamarády a na Seana, který už na Ianovi nevisel pouze obrazně, ale doslova se mu snažil vyluxovat mandle. Usmál se na ten zamilovaný páreček kluků, které neznal a nejistě se posadil. Trochu se mu zvedl žaludek nervozitou. Nejistě se podíval na svého partnera. Byl daleko klidnější než on. Zářivě se na něj usmál.
"Hej kluci!" pozornost mu věnovali pouze Brian se Zackym. Sean a Ian měli dosti práce s tím, aby si to nerozdali přímo tady. "To je Robin." oba se usmáli.
"Brian a Zacky." natáhli se přes stůl a podali si ruce. Zacky něco zašeptal Brianovi do ucha. Hned na to se začali oba smát. Pár naproti nim je nechápavě sledoval. Hub nakrčil obočí. "Co?" vyštěknul. Brian dokázal kontrolovat svůj smích dříve než Zacky, takže se uculil a odpověděl.
"Ale nic, jen že minule si nám řekl, že je ti z nás na blití a důvod si jistě pamatuješ. Podívej se na sebe, vole!" pokračoval v chichotání, než do sebe kopnul panáka Jacka.
"Debile! Jsi paranoidní!" vyjel na něj Hub.
"Za pravdu se každej zlobí." přidal se Zacky.
"O co tu jde?" zeptal se nechápavý Rob.
"O nic!" řekl pohotově Hub. "A jestli někdo z Vás dvou řekne ještě něco na toto téma, zabiju ho!" nasupeně si založil ruce na hrudi a sledoval své dva přátele, kteří dusili další nával smíchu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cec cec | 5. ledna 2010 v 10:49 | Reagovat

hehehe:D:D:D

2 Čak Čak | 5. ledna 2010 v 15:19 | Reagovat

juchhuuuuchuuuuu..:D

3 Zuzu Zuzu | Web | 5. ledna 2010 v 15:46 | Reagovat

ty voe to jsou duchaplné komentáře :-D ale vlastně jaká story... no nic :-D jsem ráda že Vás to baví :-D

4 Pansy73x Pansy73x | Web | 5. ledna 2010 v 17:44 | Reagovat

další buuddeeee kdy?? ×D

5 Zuzu Zuzu | Web | 5. ledna 2010 v 17:57 | Reagovat

[4]: až si na to s Pip mezi debatami o Destine vzpomeneme :-D

6 Pansy73x Pansy73x | Web | 6. ledna 2010 v 19:05 | Reagovat

eště že sem jim nepodlehla ×D

7 Zuzu Zuzu | Web | 6. ledna 2010 v 19:06 | Reagovat

[6]: hehe Čak si taky myslel že nepodlehne :-D

8 Pansy73x Pansy73x | Web | 7. ledna 2010 v 17:12 | Reagovat

Čak je slaboch ! ×D já ne. ×D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama