
Ach, omlouvám se, že nic jiného nepřibývá, ale já jsem velice zaneprázdněný člověk...
To víte, flákat se po škole v Rock Café dá spoustu práce:D
A jinak děkuji všem, co komentují:)
snad se vám to i dál líbí, protože nás se Zuzkou to moc moc baví a jen tak přestat nemíníme:D:D
To víte, flákat se po škole v Rock Café dá spoustu práce:D
A jinak děkuji všem, co komentují:)
snad se vám to i dál líbí, protože nás se Zuzkou to moc moc baví a jen tak přestat nemíníme:D:D
Dorazili do nemocnice mnohem později, než kdyby tam šli snad pěšky. Ale byli tam. Ze všech možných směrů přijížděly sanitky, ale nezdálo se, že by se odněkud hrnul jejich zástup, vezoucí zraněné cestující z autobusu. Robin ani Hub to neřešili a vydali se na recepci, aby se optali, kde se mají nechat vyšetřit. Recepční na ně koukla, chvilku si je prohlížela a pak pronesla: "Gynekologie je ve druhém patře." Robin jen překvapeně zamrkal. Hubrecht v obličeji celý zrudnul a přemýšlel, jestli začne nadávat teď nebo až potom.
"Gynekologie?" zeptal se nechápavě Robin. "My chceme na pohotovost, on má-" podíval se na Hubrechta a vteřinu na to se začal svíjet smíchy a řvát na celé kolo. Hubrecht ho jen pozoroval a nasupeně čekal, až se uklidní. Ta chvíle ještě dlouho nepřicházela a fronta za nimi se začala už slušně rozrůstat.
"Přemýšlel jsem," pronesl Hub hlasitě, aby ho Robin, a celé okolí, slyšel. "Že ukončím trvání našeho krátkého vztahu kvůli tomu, že v posteli nestojíš za nic, ale rozmyslel jsem si to." Robin se přestal smát a pro změnu zrudnul on. Narovnal se a podíval se blondýnovi do očí. Několik lidí se začalo smát. "Dám ti kopačky, protože nestojíš za nic ani mimo postel." Dokončil Hubrecht a Robin přemýšlel, jak mu vrazit pěstí, aby to nikdo neviděl. Nepřišel, kupodivu, na nic.
"Trhni si tou svojí kostnatou hnátou, Kuře!" procedil skrz zaťaté zuby, a než Hub stačil něco namítnout, otočil se na recepční: "Ta pohotovost je kde?"
"Rovně chodbou a pak doleva," kvíkla ta ubohá žena, která se momentálně dopustila obřího faux pas a možného rozpadu homosexuálního vztahu. Robin mile poděkoval, popadnul Hubrechta za zdravou ruku a nemilosrdně ho táhnul rovně chodbou a pak doleva, kde, světe, div se, vrazil přímo do Iana.
"Kurva, dej bacha - helemese!" zvednul Ian obočí a prohlédnul si své dva barové společníky. Robin si zase prohlédl jeho a dospěl k závěru, že něco nebude v pořádku, když má ten člověk obličej celý od zaschlé krve.
"Bože, Iane!" Vykřikl Hubrecht a nahrnul se k němu. "Co ti je?" ptal se a z jeho hlasu byla, snad poprvé v jeho životě, znát starost o někoho druhého. Ian se usmál.
"Byli jsme," ukázal na židli v rohu, kde seděl Sean a bavil se s nějakým panáčkem v bílém pláštíku, co držel desky a velice pozorně poslouchal, co Sean říkal. "V tom autobuse, co měl tu menší bouračku. Ale je to v klidu, seděli jsme vzadu a navzájem se ochraňovali vlastním tělem, když se to stalo." mrknul spiklenecky a zářivě se na oba nově příchozí usmál. Hubrecht si ho prohlédl důkladněji a, soudě podle toho, jak špatně měl ten šašek zapnutý pásek, mu došlo, jakým způsobem se asi ti dva ochraňovali.
"Proč jste jeli z baru autobusem?" zeptal se Hubrecht přihlouple.
"Protože ne každej má byt za rohem, debile." zašklebil se Ian. Nevypadal otřeseně a ani moc zraněně a, jak Robinovi a později i Hubíkovi došlo, měl nejspíš jen zlomený nos - od toho ta krev. Ani Sean nevypadal, že by mu něco bylo, tak se o Hub mohl strachovat zase sám o sebe. Ian si dal dvě a dvě dohromady a vyšlo mu, že když jsou ti dva na pohotovosti, něco se muselo stát. Mezitím se k nim přidal Sean a přivítal se s Robinem. Ian ho chytil kolem pasu a majetnicky si ho k sobě přitáhl. Seaník spokojeně zavrněl. "A co se stalo vám?" zajímal se pan Watkins.
"Spadnul jsem z postele." přiznal se zahanbeně Hub a Sean vyprsknul smíchy. Blonďák ho zpražil pohledem, tak toho radši nechal. Ian ale také potlačoval smích.
"To muselo bejt divoký, co?"
"No to ani ne," skočil jim do toho Robin ostře. Pořád ještě Hubrechtovi neodpustil ten incident na recepci. "Než se cokoliv stalo, to jelito leželo na zemi a volalo maminku."
"Já nevim, kdo se mi pak omlouval: 'Promiň, milášku, já něchtěj! Něni ti nič? Ubjížij šiš?'!" pitvořil se Hubrecht a dělal u toho divná gesta rukama. To Robina akorát víc popudilo a začal se s Hubrechtem na plnou čekárnu hádat o tom, kdo je větší idiot.
"Jak dlouho jsou spolu?" zeptala se nějaká slečna, co seděla na židli vedle nich, Iana. Sean se zasmál.
"Pět hodin." řekli společně a přitulili se k sobě. Oběma problesklo hlavou, že je dobře, že jim jde jen o nespoutaný tvrdý sex a nic jiného je nezajímá.
"Gynekologie?" zeptal se nechápavě Robin. "My chceme na pohotovost, on má-" podíval se na Hubrechta a vteřinu na to se začal svíjet smíchy a řvát na celé kolo. Hubrecht ho jen pozoroval a nasupeně čekal, až se uklidní. Ta chvíle ještě dlouho nepřicházela a fronta za nimi se začala už slušně rozrůstat.
"Přemýšlel jsem," pronesl Hub hlasitě, aby ho Robin, a celé okolí, slyšel. "Že ukončím trvání našeho krátkého vztahu kvůli tomu, že v posteli nestojíš za nic, ale rozmyslel jsem si to." Robin se přestal smát a pro změnu zrudnul on. Narovnal se a podíval se blondýnovi do očí. Několik lidí se začalo smát. "Dám ti kopačky, protože nestojíš za nic ani mimo postel." Dokončil Hubrecht a Robin přemýšlel, jak mu vrazit pěstí, aby to nikdo neviděl. Nepřišel, kupodivu, na nic.
"Trhni si tou svojí kostnatou hnátou, Kuře!" procedil skrz zaťaté zuby, a než Hub stačil něco namítnout, otočil se na recepční: "Ta pohotovost je kde?"
"Rovně chodbou a pak doleva," kvíkla ta ubohá žena, která se momentálně dopustila obřího faux pas a možného rozpadu homosexuálního vztahu. Robin mile poděkoval, popadnul Hubrechta za zdravou ruku a nemilosrdně ho táhnul rovně chodbou a pak doleva, kde, světe, div se, vrazil přímo do Iana.
"Kurva, dej bacha - helemese!" zvednul Ian obočí a prohlédnul si své dva barové společníky. Robin si zase prohlédl jeho a dospěl k závěru, že něco nebude v pořádku, když má ten člověk obličej celý od zaschlé krve.
"Bože, Iane!" Vykřikl Hubrecht a nahrnul se k němu. "Co ti je?" ptal se a z jeho hlasu byla, snad poprvé v jeho životě, znát starost o někoho druhého. Ian se usmál.
"Byli jsme," ukázal na židli v rohu, kde seděl Sean a bavil se s nějakým panáčkem v bílém pláštíku, co držel desky a velice pozorně poslouchal, co Sean říkal. "V tom autobuse, co měl tu menší bouračku. Ale je to v klidu, seděli jsme vzadu a navzájem se ochraňovali vlastním tělem, když se to stalo." mrknul spiklenecky a zářivě se na oba nově příchozí usmál. Hubrecht si ho prohlédl důkladněji a, soudě podle toho, jak špatně měl ten šašek zapnutý pásek, mu došlo, jakým způsobem se asi ti dva ochraňovali.
"Proč jste jeli z baru autobusem?" zeptal se Hubrecht přihlouple.
"Protože ne každej má byt za rohem, debile." zašklebil se Ian. Nevypadal otřeseně a ani moc zraněně a, jak Robinovi a později i Hubíkovi došlo, měl nejspíš jen zlomený nos - od toho ta krev. Ani Sean nevypadal, že by mu něco bylo, tak se o Hub mohl strachovat zase sám o sebe. Ian si dal dvě a dvě dohromady a vyšlo mu, že když jsou ti dva na pohotovosti, něco se muselo stát. Mezitím se k nim přidal Sean a přivítal se s Robinem. Ian ho chytil kolem pasu a majetnicky si ho k sobě přitáhl. Seaník spokojeně zavrněl. "A co se stalo vám?" zajímal se pan Watkins.
"Spadnul jsem z postele." přiznal se zahanbeně Hub a Sean vyprsknul smíchy. Blonďák ho zpražil pohledem, tak toho radši nechal. Ian ale také potlačoval smích.
"To muselo bejt divoký, co?"
"No to ani ne," skočil jim do toho Robin ostře. Pořád ještě Hubrechtovi neodpustil ten incident na recepci. "Než se cokoliv stalo, to jelito leželo na zemi a volalo maminku."
"Já nevim, kdo se mi pak omlouval: 'Promiň, milášku, já něchtěj! Něni ti nič? Ubjížij šiš?'!" pitvořil se Hubrecht a dělal u toho divná gesta rukama. To Robina akorát víc popudilo a začal se s Hubrechtem na plnou čekárnu hádat o tom, kdo je větší idiot.
"Jak dlouho jsou spolu?" zeptala se nějaká slečna, co seděla na židli vedle nich, Iana. Sean se zasmál.
"Pět hodin." řekli společně a přitulili se k sobě. Oběma problesklo hlavou, že je dobře, že jim jde jen o nespoutaný tvrdý sex a nic jiného je nezajímá.
Hubrecht s Robinem se hádali ještě do doby, než přišli na řadu. A to chvilku trvalo. První zmizel ve dveřích Ian. Docela rychle se vrátil. Nos měl přelepený bílým čímsi. Aspoň tu krev už na obličeji neměl. Vypadal jak Trhač z Želv Ninja. Pozitivní bylo, že ne jako ten velitelský mozek. Hub zakroutil hlavou a uvědomil si, že by asi neměl tolik číst komiksy. Byl na řadě hned po něm. Sestra si ho zavolala. Zvednul se a šel za ní. Robin k jeho překvapení taky.
"A ty jdeš jako kam?" osopil se na něj. Ještě nestačil z jejich ostré výměny názorů vychladnout.
"No s tebou ne?" řekl a nechápavě nakrčil ramena. Na chvilku zapomněl, jakej dokáže být Hub cynickej idiot.
"Tak na to zapomeň! Nejdřív mi zlomíš ruku a pak mi za to ještě vynadáš! Nepotřebuju tě za zadkem jako mámu!" prásknul dveřmi těsně před Robinovým nosem a zmizel v ordinaci. Rob chvilku stál na místě a koukal do dveří. Dal si ruce v bok a sklopil hlavu. K jeho velkému neštěstí nestačil ten druhý nadržený pár ještě odejít.
"Hele klid! On je sice idiot, ale zase na druhou stranu jsem nikdy neviděl, že by s někým byl víckrát." ozvalo se huhňání za jeho zády. Robin se otočil na Iana. Nevěděl co mu má na to odpovědět. Nevěděl, co tím myslel. Celkově si připadal jako po výplachu mozku.
"Tak to fakt dík." prozradil se na lavici a opřel si hlavu do dlaní. Začínalo mu docházet, jak moc v tom lítá. Proč se musí zamilovat do největší děvky na Palm Beach? Naštěstí měli ti dva jiné starosti a opustili ho. Patrně zapluli do nejbližšího kumbálu, který potkali. Ozvalo se klapnutí dveří. Pomalu zvednul hlavu. Hub na něj naštvaně koukal, v ruce držel jakousi složku.
"Nemusíš tu čekat. Nikdo se tě neprosí." otočil se a vydal se do chodby za rohem. Rob si všimnul, že je tam šipka k rentgenu. Než se stihnul vzpamatovat, byl z jeho dohledu. Prsty opět propletl mezi svými vlasy. Snažil se přijít na to, jak tohle všechno napravit. Asi na něj vážně neměl tak křičet, ale nemohl si od něj nechat všechno líbit. Seděl tam asi 15 minut. Uslyšel zaklepání na dveře. Opět zase zvednul hlavu. Uviděl záda svého přítele, i když si nebyl vůbec jistý, jestli kdy jeho přítel byl, je či bude. Otevřely se dveře. Slyšel, jak ho sestra poslala sednout a počkat. Hub se otočil a rozhlédl se kolem sebe. Místo bylo vedle Robina a pak skoro na druhé straně čekárny. Udělal pár kroků a mlčky se posadil vedle. Doufal, že si ho sestra co nejdříve zavolá a nebude muset snášet tohle trapné ticho, které mu z několika důvodů vadilo.
"A ty jdeš jako kam?" osopil se na něj. Ještě nestačil z jejich ostré výměny názorů vychladnout.
"No s tebou ne?" řekl a nechápavě nakrčil ramena. Na chvilku zapomněl, jakej dokáže být Hub cynickej idiot.
"Tak na to zapomeň! Nejdřív mi zlomíš ruku a pak mi za to ještě vynadáš! Nepotřebuju tě za zadkem jako mámu!" prásknul dveřmi těsně před Robinovým nosem a zmizel v ordinaci. Rob chvilku stál na místě a koukal do dveří. Dal si ruce v bok a sklopil hlavu. K jeho velkému neštěstí nestačil ten druhý nadržený pár ještě odejít.
"Hele klid! On je sice idiot, ale zase na druhou stranu jsem nikdy neviděl, že by s někým byl víckrát." ozvalo se huhňání za jeho zády. Robin se otočil na Iana. Nevěděl co mu má na to odpovědět. Nevěděl, co tím myslel. Celkově si připadal jako po výplachu mozku.
"Tak to fakt dík." prozradil se na lavici a opřel si hlavu do dlaní. Začínalo mu docházet, jak moc v tom lítá. Proč se musí zamilovat do největší děvky na Palm Beach? Naštěstí měli ti dva jiné starosti a opustili ho. Patrně zapluli do nejbližšího kumbálu, který potkali. Ozvalo se klapnutí dveří. Pomalu zvednul hlavu. Hub na něj naštvaně koukal, v ruce držel jakousi složku.
"Nemusíš tu čekat. Nikdo se tě neprosí." otočil se a vydal se do chodby za rohem. Rob si všimnul, že je tam šipka k rentgenu. Než se stihnul vzpamatovat, byl z jeho dohledu. Prsty opět propletl mezi svými vlasy. Snažil se přijít na to, jak tohle všechno napravit. Asi na něj vážně neměl tak křičet, ale nemohl si od něj nechat všechno líbit. Seděl tam asi 15 minut. Uslyšel zaklepání na dveře. Opět zase zvednul hlavu. Uviděl záda svého přítele, i když si nebyl vůbec jistý, jestli kdy jeho přítel byl, je či bude. Otevřely se dveře. Slyšel, jak ho sestra poslala sednout a počkat. Hub se otočil a rozhlédl se kolem sebe. Místo bylo vedle Robina a pak skoro na druhé straně čekárny. Udělal pár kroků a mlčky se posadil vedle. Doufal, že si ho sestra co nejdříve zavolá a nebude muset snášet tohle trapné ticho, které mu z několika důvodů vadilo.
Oba po sobě nenápadně pokukovali, dokud se jejich oči nesetkaly. Hub nevypadal, že by chtěl ze svého stanoviska ustoupit, ale to jen na venek. Ve skutečnosti by mu nejradši skočil kolem krku a na všechno zapomněl, ale na to byl až moc hrdý. Odvrátil zrak a hypnotizoval podlahu.
"Promiň, fakt mě to mrzí." špitnul Robin. K Hubrechtově překvapení se zvednul a šel pryč. Vlastně to nechápal ani on sám.
"Hej? Kam jako jdeš?" Zakřičel tak nahlas, že se otočila půlka čekárny, včetně Robina. Udělal několik kroků zpátky. Tohle musela být pro všechny pacienty opravdu parádní podívaná. Kdy uvidíte líbat se dva gaye uprostřed chodby na pohotovosti, ještě ke všemu když ruka jednoho z nich vypadá jak červená řepa.
"Měl by ses konečně rozmyslet, jestli mám jít pryč nebo zůstat." Hub jeho hloupý kecy umlčel svým jazykem, který mu nacpal skoro až do krku.
"Nenávidím tě, debile!" zašeptal a pokračoval ve stávající činnosti. Robin se zasmál, jak jen to bylo do polibku možné. Stáli tam takhle pěkně dlouho. Tak dlouho, dokud sestra hlasitě nezakřičela Hubrechtovi do ucha a neupoutala tak konečně jeho pozornost. Trošku zrudnul, když se na ní podíval.
"Resuscitační oddělení je v druhé půlce budovy, ale jestli i přes to stále trváte na tý sádře tak sebou hněte a pojďte dovnitř." řekla odměřeně a zmizela ve dveřích.
"Promiň, fakt mě to mrzí." špitnul Robin. K Hubrechtově překvapení se zvednul a šel pryč. Vlastně to nechápal ani on sám.
"Hej? Kam jako jdeš?" Zakřičel tak nahlas, že se otočila půlka čekárny, včetně Robina. Udělal několik kroků zpátky. Tohle musela být pro všechny pacienty opravdu parádní podívaná. Kdy uvidíte líbat se dva gaye uprostřed chodby na pohotovosti, ještě ke všemu když ruka jednoho z nich vypadá jak červená řepa.
"Měl by ses konečně rozmyslet, jestli mám jít pryč nebo zůstat." Hub jeho hloupý kecy umlčel svým jazykem, který mu nacpal skoro až do krku.
"Nenávidím tě, debile!" zašeptal a pokračoval ve stávající činnosti. Robin se zasmál, jak jen to bylo do polibku možné. Stáli tam takhle pěkně dlouho. Tak dlouho, dokud sestra hlasitě nezakřičela Hubrechtovi do ucha a neupoutala tak konečně jeho pozornost. Trošku zrudnul, když se na ní podíval.
"Resuscitační oddělení je v druhé půlce budovy, ale jestli i přes to stále trváte na tý sádře tak sebou hněte a pojďte dovnitř." řekla odměřeně a zmizela ve dveřích.








klidně bych se kvůli tý podívaný byla schopná kouknout i na ně ×D