close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Chicken Tale chapter SIX

9. ledna 2010 v 18:51 | Pip/Zuzu |  Chicken Tale
Tak, další pokračování týhle kraviny:D:D
Snad to čte více lidí, ale těm, co komentují, děkuju, děkuju, děkuju:)

Další díl snad bude co nejdřív!!:D



Po chvilce se ti dva naproti uklidnili a začala celkem normální konverzace. Tedy pokud se debata mezi čtyřmi gayi za normální dá považovat. Robin ani netušil, kde se vzala jeho sklenička, nicméně už v sobě měl několikátého panáka Jacka. Rozhodl se po tom nepátrat. Koukl se vedle sebe. Hub čuměl kamsi do blba, jako by byl v transu. Potom koukl před něj. To, co dělal Brian se Zackym, ho nepřekvapilo, ale pořád mu na celém výhledu něco nesedělo. Nebo spíš chybělo. A to něco byl někdo. Teď už si byl naprosto jistý, že Sean ve své orientaci nekecal. Ohlédnul se. Skupinka kolem Lauriho se snad ještě rozrostla. Všichni ti kluci seděli snad i na sobě, jen aby na Lauriho viděli a mohli poslouchat jeho vymyšlené historky. Svoji pozornost obrátil zpět ke klukovi vedle sebe. Zajímalo ho, nad čím tak urputně přemýšlí.
"V pohodě?" drbnul do něj. Hub zaklepal hlavou a kouknul se na něj. Uvědomil si, na co se ho ptal a kývnul. Nepřestal se na něj koukat. Ve skutečnosti tím akorát zhmotnil své myšlenky. Pořád přemýšlel nad tím, co řekla ty dvě paka před ním. Odmítal něčemu takovému věřit. Pohled do Robinových očí mu to ale dosti znesnadňoval. Radši dělal, jako by nic a nalil si další skleničku. Vypít ji ale nestihnul. Rob si odkašlal a tím upoutal jeho pozornost. Stejně jako on svíral v ruce skleněnou nádobu se zlatavou tekutinou. Natáhl ruku, aby naznačil, že si s ním chce připít. Ozvalo se zacinkání skla. Ani jeden z nich ale přípitek nepronesl. Dokonce ani nevypil skleničku. Jejich oči musely působit jako celkem silné magnety, protože vzdálenost jejich tváří byla najednou minimální. Hubrecht se bezděčně usmál, tak blízko se na Robina ještě ani nedíval. Tedy, ne, že by ho neviděl, ale prostě si ho neprohlížel. Líbil se mu, líbil se mu hodně. Tak moc, že bez jakéhokoliv normálního důvodu vztáhl ruku k jeho obličeji a konečkem prstu mu přejel po tváři, po rtech, po bradě. Nechal ruku sklouznout ke krku a něžně si Robina přitáhl blíž. Ten ani nedutal, usmíval se, cítil příjemné napětí a trochu i strach. Ani jeden z nich nevěřil tomu, co se děje. Pomalu se k sobě přibližovali, jestli to ještě víc šlo. Ovládali touhu se rozesmát, ale nakonec se o sebe jejich rty začaly snad samovolně třít. Za chvíli se oba plně ponořili do polibku a nevnímali zbytek světa. Nevšimli si ani toho, že Zacky potěšeně zatleskal a plácnul si s Brianem. Nevšimli si ani toho, že se tam muchlovali přibližně deset minut v kuse. Odešli pak ruku v ruce, Brianovo a Zackyho popichování jim bylo ukradené. A Robin nechal Lurense napospas všem těm buznám s čistým srdcem.
Dorazili k Hubrechtovi domů asi za hodinu. Čemuž by se normální člověk mohl divit, cesta tam trvala pěšky asi deset minut. A kdyby jeli autobusem, mají to za tři. I se zastávkami. Oni to naštěstí vzali asi pětikilometrovou oklikou po pláži, kde se občas zastavovali, aby si pěkně z úst do úst popovídali. Moc nemluvili, protože jim oběma přišlo všechno tak zvláštní. Spíš přemýšleli, jak rychle se to mohlo všechno takhle seběhnout. Hubrecht se cítil velice zmateně, tohle se mu totiž ještě nikdy nestalo. Nikdy se s nikým neprocházel. A právě to asi mohlo za jeho citovou zaostalost a netušil, že by tenhle přístup mohl mít katastrofální následky. Protože si bral Robina domů a neviděl za tím sex. Celého ho to vyloženě dostávalo do kolen. Nevěděl si rady s tím, co dělá. Pomyslel na Iana a na Seana a na to, co teď asi dělají. Kéž by Robina nikdy nepotkal, nebo se s ním aspoň tenkrát prvně nevyspal, mohl teď někde vesele skotačit s nějakým nezletilcem a nemusel si dělat hlavu s tím, že se možná zamiloval. A pak si vzpomněl na Briana se Zackym, představil si, že takhle jednou bude vypadat s Robinem a málem vzal do zaječích. Pak o tom ale trochu přemýšlel, hluboce se zadíval Robinovi do očí a došlo mu, že by to nemuselo být tak špatné. Mít koho políbit, o koho se opřít, cítit teplo něčího náručí - a byl si jistý, že v té Robinově by mu teplo zaručeně bylo - a všechny tyhle věci, kterých jsou vztahy plné. A když si uvědomil tohle, málem zdrhnul znova. Byl prostě rozpolcený a zmatený, bylo mu úzko, ale zároveň se cítil spokojený a vzrušený tím, že poznává něco, co doteď neznal. Bohužel, jeho mozek vždycky dokázal zpracovávat všechny ty informace najednou, tak byly chvíle, kdy se vesele usmíval a objímal Robíka, ocucával ho všude, kam dosáhnul a tak, a pak byly okamžiky, kdy zaraženě civěl před sebe a pomalu na sebe nenechal ani sáhnout. Naštěstí to Robin brzy pochopil, tak se ho ani na nic neptal. Sám měl totiž dost práce se svými pocity.
Po dalších nesčetně minutách se konečně zastavili přede dveřmi bytu. Hub odemknul dveře a vešel dovnitř. V patách mu kráčel Rob. Bylo to tak jiné, jako naposledy, když spolu prošli přes tento práh. Tentokrát se jen lehce dotýkali ruky toho druhého. Pomalu došli do obýváku. Hub si ani nesedal.
"Dáš si něco? Třeba kafe?" nesměle se usmál na kluka před sebou.
"Ne, ty mi stačíš." Když si sedal do křesla, chytl ho za ruku a posadil si ho na klín. Sice nebylo moc příjemný mít jeho kostnatej zadek na stehně, ale zase tolik nevážil, takže na to brzo zapomenul. Jednou rukou ho držel kolem pasu a druhou si pohrával s jeho odbarvenými vlasy. Nemohl se na něj vynadívat. Nechápal, jak se tohle všechno seběhlo. Jako by mu myšlenky samy skočily na jazyk. "Já to prostě nechápu." řekl a hleděl mu do očí. Hub nechápavě nakrčil obočí.
"Co?" rukou ho chytil kolem ramen, aby se mu sedělo pohodlněji. Čekal na odpověď.
"Tohle všechno." odpověděl Robin, lehce zakroutil hlavou a vše zakončil milým úsměvem.
"Tak to nejsi jedinej." po chvilce se začali oba smát. To nemělo ale moc dlouhé trvání. Smích utichnul ve chvíli, kdy se jejich rty opět spojily. Jen v několika vteřinových pauzách se ozývalo chichotání.
"Už je dost pozdě." poznamenal blonďák. Nosem se stále dotýkal tváře svého přítele. Zvednul se a přešel do vedlejší místnosti, což byla ložnice. Došel k nočnímu stolku a rozsvítil lampu. Na krku ucítil teplo dechu a hned na to dotyk rtů. Než se stihnul otočit. Robin mu do ucha zašeptal ne zrovna slušný návrh. Začal se smát. Aby se vyhnul odpovědi, natáhnul se pro polštář na posteli, otočil se a plesknul Robina přes hlavu. Jelikož to nečekal, zamotaly se mu nohy a svalil se na postel.
"To je jako výzva jo?" na nic nečekal a hodil další z měkkých polštářů proti svému protivníkovi. Ten se ale hbitě uhnul. Skočil na něj, a začal se s ním přetahovat o další zbraň. Strhla se docela dlouhá bitva, v průběhu které se smáli, líbali a samozřejmě svlékali. S jedním ale nepočítali. Postel zase tak velká nebyla, takže po dalším zásahu polštářem, který dopadl na Hubrechtovu hlavu, se ozvala celkem silná rána. A nejen rána. Hub začal skučet a nadávat jak dlaždič. Seděl na zemi a držel se za předloktí, které docela rychle měnilo barvy. Ta rána o noční stolek musela být opravdu silná. Rob seskočil z postele a kouknul se, co se vlastně stalo.
"Ježiši.. zlato, promiň já... nechtěl jsem... to... " chvilku pokračoval v koktání a propadání panice, že své malé kuřátko při nejmenším zmrzačil.
"Drž hubu a radši mi pomoc obléct! Musím do nemocnice." vyštěknul, aby mu konečně mimo kosti přestaly praskat i bubínky. Robin se zarazil. Jeho naštvaný tón ho řekněme vyděsil. "Ježiš netvař se, jak kdyby tě někdo mučil, to bych měl spíš já. Neboj, neumřu! Stačí?" Robinův kamenný výraz se ani po tomhle nevytratil. Hub se konečně zvednul na nohy. "Svlíkání ti jde, tak uvidíme, jak jsi na tom s oblíkáním." rukou, která ho nebolela, otevřel skříň a vytáhnul košili. Bude jednodušší ji na sebe dostat. Otočil se k Robinovi, který stále smutně stál na místě. Přemýšlel jen nad jednou věcí. Posral to, jak se dalo. Hub svěsil tu zdravou ruku, takže košile se cípy už dotýkaly země. Udělal několik kroků dopředu. "Není to tvoje vina." konečně ho donutil vzhlédnout. Z jeho pohledu bylo znát, jak moc ho to mrzí. Hub se naklonil a dal mu rychlou pusu na tvář. "Pomůžeš mi konečně obléct? Nebo mám jít takhle?" pokusil se o úsměv, ale bolest mu to moc nedovolila. Rob si ho změřil od hlavy až k patě. Asi by nebylo vhodné, aby se po městě promenádoval ve spodním prádle. Konečně se pohnul a pomohl mu natáhnout košili. Oblékání jim zabralo více času, než bývá zvykem. A to ne proto, že byl Hubrecht zraněný. Chvílemi to také vypadalo, že se žádný výlet do nemocnice konat nebude a chlapci místo toho budou pokračovat v tom, co dělali, než k tomu pádu došlo. Kuře ale bohužel neskutečně trpělo a pařátek mu závratnou rychlostí natékal, že se i Robinovi začínalo pozdávat, že něco není v pořádku. A to bylo co říct, Robík sám si nedošel k doktorovi, ani kdyby mu ta ruka upadla. A to rozhodně ne proto, že by se doktorů bál. To vůbec, Robin byl silnej a drsnej chlap. Skoro jako brusný papír! A fakt, že si jako malý, i jako velký, oblékal máminy šaty, ho z toho omylu nikdy nevyvedl. Asi za půl hodiny tedy vyběhli z bytu a stopli si taxi, kde jim taxikář mile oznámil, že je na hlavní silnici zácpa, protože tam měl nehodu autobus, tak že tedy pojede oklikou.
"To je jedno!" štěkl na něj Hubrecht a prohlédl si své nateklé zápěstí, které teď mělo barvu červeného vína. Začínal lehce panikařit.
"Buď v klidu, brouku," usmál se Robin a pohladil ho po tváři. Hubík se snažil tvářit se vyrovnaně, ale moc mu to nešlo, protože si až teď uvědomil, že si aspoň měsíc nezahraje na kytaru. A to mu rvalo srdce ještě víc než fakt, že se bude muset uspokojovat levou rukou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 cec cec | 9. ledna 2010 v 20:10 | Reagovat

hustěé XD

2 Zuzu Zuzu | Web | 9. ledna 2010 v 20:47 | Reagovat

toho že si to SIX napsala velkým si stejně nikdo kromě mě nevšimne :-D

3 Čak Čak | 9. ledna 2010 v 23:46 | Reagovat

[2]: já si toho taky všimla! a zkoumala jsem, jestli je to nepovedená římská číslice, nebo jakože anglicky..:D:D jinak...božínkkůůů:D

4 Zuzu Zuzu | Web | 10. ledna 2010 v 9:56 | Reagovat

[3]: ne je to protože Hubča má přezdívku Six :-D

5 Čak Čak | 10. ledna 2010 v 12:20 | Reagovat

[4]: Tak to je to záhadný slovo, jak mu furt řikaj:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama