Chicken Tale chapter eleven

16. února 2010 v 18:17 | Pip/Zuzu |  Chicken Tale
Tak, podle tohoto jsem zase doma, ale jelikož jsem velie vytížená a vyčeraná, napíšu vám až pozítří, až se probudím po plese (ano, letos na něj jdu taky:D)


Abyste věděli, je mi jedno, že to nikdo nečte, osobně to ovažuju za jedno z nejvtinějších děl, který jsem vytvořila - samozřejmě, za neskonalého přispění Zuzky:D - tak mě váš nezájem naroste nesere:P:P


Ale jinak si to užijte:-*:D


"Hele, brouku," začal Hubrecht, když se snažil pravou rukou ukořistit jídelníček a došlo mu, že to jaksi nepůjde.
"No?" houknul Robin a ani nezvedl oči od nabídky pokrmů.
"Co bys řek na to, kdybych ti řek, že mi něco říká, že mě budeš muset krmit?" zeptal se. To už Robíka chladným nenechalo. Zmateně se na svého přítele podíval.
"Cože?" zamrkal a Hub se usmál.
"Nemůžu jíst," protáhl a zamával sádrou, ve které měl ruku. Robin se začal smát a nakonec přistoupil na to, že svoje zraněné Kuře bude krmit.
"No, a co si teda dáš? Kuře?"
"Zlato, já dělám maskota kuřete pro KFC. Tu drůbež už nikdy v životě nepozřu." Odsekával, aby to Robinovi bylo dostatečně jasné. Ten to pochopil a objednal něco jiného.
"Ale kdybys nebyl Kuře," začal, když číšník odešel znovu. "Tak bysme se nepoznali," zasnažil se o romantiku a políbil Hubrechta na krk. Ten se jen zamyslel.
"Kdybys nebyl debil tak bysme se nepoznali." Odpálkoval ho a Robin svraštil své nemalé obočí.
"Ty si myslíš, že jsem debil?!"
"Ne, ale myslel jsem si to, když jsi do mě vrazil a skoro mě zabil!"
"Měls to vypolstrovaný! By se ti nic nestalo!" zvýšil Robin hlas a Hubrecht protočil oči.
"Ale už jen z principu, nechal ses do toho navést! Jseš dost inteligentní na to, abys tohle nevymyslel vlastní hlavou. Doufám." Zvednul Hub jedno obočí a Robin nevěděl, co na to říct.
"Víš co?" zeptal se nakonec a Hubča zakroutil hlavou. Robin se na něj mile usmál. "Jez si to sám. Jsi na to dost inteligentní. Doufám." Řekl a dál se o tom nehodlal bavit. Hubrecht se zatvářil zmučeně, protože při představě trapasu před celou restaurací se mu chtělo brečet. Rozhodl se tedy, že se Robinovi omluví, ale ten ho docela dlouho vůbec nevnímal, než se na něj aspoň podíval a s kamenným výrazem sledoval jeho snahu. Brian se Zackym se na sebe podívali.
"Neměli bysme se taky pohádat? Aby si o nás někdo nemyslel, že nejsme normální." Poznamenal Brian a Zacky se začal smát. Toho si všimli i ostatní a pohoršeně se na ně podívali.
"Co?" štěkl Sean a napil se vína. Zack se usmál.
"Nic, jen se v klidu hádejte, vlastně proto jsme sem šli, že ano." Řekl naprosto klidně a vyrovnaně. Hubrecht, Robin a Ian kajícně sklopili hlavu. Jen Sean si stále hrál na uraženého.
"Seane," zaskučel Ian.
"Co? Bojíš se, že si večer nezašukáš?" křikl na něj Sean a Brian ho kopl pod stolem do nohy, ale to už se na ně koukala celá restaurace. Bohužel pro pány Hanerovy a ty dva zbylé gaye u stolu to bylo Ianovi se Seanem úplně jedno.
"Myslíš, že mi s tebou jde jen o sex?" přiblížil se k Seanovi Ian tak blízko, že to vypadalo, že se líbají. Ne, nelíbali. Brian se už málem propadl sto metrů pod zem a Zacky se snažil celou situaci uklidnit tím, že říkal, aby toho nechali. Hubrecht s Robinem jen seděli, zírali a oba patně mysleli na útěk.
"Jo, myslim, že jo." Zavrčel Sean a Ian se napřímil.
"Seane, to není pravda!" řekl tak vážně, jak jen mohl. Tak vážně snad ještě nikdy nemluvil. A došlo to i Seanovi, který jen překvapeně zamrkal.
"Ne?" kvíkl.
"Ne! A nechtěj, abych to dál rozebíral, protože to už by na mě bylo moc," pronesl Ian a nalil do sebe celou sklenici vína. Hubrecht, který ho z té bandy znal ze všech nejdéle, se o něj začal lehce obávat. Takové emoční vypětí nebylo nic pro něj. Ostatně, co se Hub pamatoval, nepoznal, že by Ian nějaké city vůbec měl, natož aby je nějak dával najevo. Proto ho zaplavila náhlá vlna strachu o něj. Sean na Watkinse civěl stejně zbožně a rozněžněle jako obvykle, ale do jeho očí se ještě přidalo dojetí a něco, co se rozpoznat nedalo. Asi Seanova inteligence. Všem u stolu se ulevilo. Krize zažehnána.
Sean s Ianem zaraženě seděli u stolu a nepromluvili do doby, než k nim přišel číšník a objednali si. Po tom mezi nimi opět zavládlo ticho. Zjištění, že jim na sobě záleží asi víc než by mělo je, řekněme, zaskočilo. Ostatní se rozhodli do nich radši nerejpat, aby nevznikla další hlasitá scéna. Bavili se mezi sebou. K jejich překvapení netrvalo moc dlouho, než jim jídlo přinesli. Všichni kromě Hubči se s chutí pustili do jídla. Když si po chvilce Robin všimnul, jak zápasí s vidličkou, uvědomil si, že mu slíbil pomoc.
"Ehm… tak ukaž." Vzal mu z ruky vidličku, do druhé uchopil nůž a pomalu mu dal první sousto do pusy. Musel se hodně držet, aby se celé situaci nezačal smát. Zacky a Brian najednou přestali jíst a s úsměvem je sledovali. Hubča, který si všímá úplně všeho, je docela rychle zaregistroval.
"Čemu se Vy dva zase culíte?" štěknul na ně a odstrčil Robíkovu ruku. Dneska se asi vážně pořádně nenají.
"Jste hrozně sladký." Odpověděl Zacky a usmíval se dál jako beruška na kolejích. Hubča zalapal po dechu a obrátil se na Robina. Jeho výraz ho donutil k úsměvu, takže dokonale zapomněl na všechny uštěpačné poznámky, které si na Zackyho účet připravil. Lehce ho líbnul na tvář a nechal o sebe i nadále pečovat jako o malé dítě, i když by bývalo stačilo, kdyby mu Robin jídlo nakrájel a on si ho na vidličku napíchal a snědl.
"Co to vlastně je?" zeptal se Robin a prohlížel si kousek masa na vidličce. Nevypadalo to zrovna vábně. Takže s odporem nakrčil nos.
"Co se ksichtíš? Je to dobrý. Biftek s kari a kokosem." Usmál se a dal si do pusy další kousek. "Ochutnej to." Nabídnul mu. Robin razantně zakroutil hlavou a odmítnul. Hubča dotčeně nakrčil obočí a vytrhnul mu vidličku z ruky. Napíchnul jeden z kousků masa a dal si ho mezi zuby. "Hmm?..." naklonil se k Robinovi a s pobaveným výrazem ho sledoval.
"Hm tohle koření se mi líbí." Usmál se a převzal od něj sousto, při čemž se lehce otřel o jeho rty. "Fuuuuj." Pronesl a začal se chichotat. "Dělám si srandu." Dodal, když uviděl svůj protějšek. I nadále pokračovalo krmení divé zvěře a pokračovalo by dál, kdyby se od vedlejšího stolu neozvala rána. Nějakej idiot upustil talíř s jídlem. Nebylo by to tak hrozný, kdyby se Robin tolik neleknul. Byl zrovna velice zaujatý pozorováním svého miláčka při jídle, že byl skoro v tranzu. V momentě, kdy se ona událost stala, nadskočil a prudce se otočil. Zůstal by koukat dál, kdyby se neozvalo ještě něco vedle něj. Když uslyšel, jak Hubrecht skučí skoro se bál otočit, ale i přes to to udělal. Zdravou rukou se držel za tvář.
"Bože jestli s ním budu dýl jak měsíc tak mě zabije." Vysoukal ze sebe Hubrecht. A stále ještě nepouštěl ruku z bolavého místa. Robin chvilku přemýšlel nad tím, co se vlastně mohlo stát a pak si uvědomil, že drží v ruce vidličku. Kluci kolem stolu, tentokrát i Ian a Sean se neudrželi a začali se smát. Hubrecht očividně nebyl v ohrožení života, takže byla celá situace více než komická. "No jen se smějte debilové. Bych chtěl vidět Vás kdyby Vám někdo zlomil ruku a pak Vás probod vidličkou!" následoval ještě větší záchvat smíchu, během kterého se Hub konečně otočil na kluka, který mu před chvilkou způsobil ten příšerný škrábanec na pobledlém obličeji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama