Chicken Tale chapter thirteen

28. února 2010 v 11:11 | Pip |  Chicken Tale
Ha, a pořád vytrvale přidávám něco, co nikdo nečte.
Haha...

Asi za půl hodiny, co tam jen tak seděli a mlčeli, se stejně tiše zvedli a odešli k Hubrechtovi do bytu. Věděli, že je to doopravdy daleko, ale riskli to. Měli spoustu času na to, aby si povídali, aby si všechno vyjasnili, aby mlčeli a nebo se jen tak zastavili a objímali se. Oba si totiž uvědomili, že se jejich vztah asi bude dál rozvíjet, když se tomu nebudou bránit. Procházeli se po pláži a zrovna se dostali do fáze mlčení, když Hubrecht najednou ticho prolomil.
"Víš, já-" zarazil se. Rob se na něj otočil s tázavým pohledem, ale Hubrecht se rozhodl, že svou myšlenku nedokončí. Robina sice zajímalo, co chtěl říct, ale rozhodl se v tom dál nepitvat. Místo toho ho napadlo něco ujetého a na danou situaci trochu zvláštního. Chytil Hubču za ruku a, s laškovným výrazem, ukázal na moře. Hubrecht se zasmál. Nemohl tomu uvěřit. Ten kluk se teď chtěl koupat. Ale proč ne, bylo docela teplo, jak to na Palm Beach obvykle v létě bývá. "Hm, proč ne?" pokrčil rameny a oba se začali smát. Po chvíli, kdy se ještě stihli vyválet v písku, se svlékli a za hrozného rámusu naskákali do vody. Chvilku se tam plácali, takže vypadali jako topící se lachtani, než připluli k sobě a začali se něžně líbat ve vlnách. Robinovi blesklo hlavou, že ta romantika by se dala krájet. Na nebi zářily hvězdy a měsíc, oceán krásně šuměl, foukal hřejivý vánek, oni dva spolu, Hubrechtova sádra… Když si uvědomil tohle, lehce se zarazil a neubránil se úšklebku.
"Ehm… víš, že sádra se ve vodě rozpouští?" Hubrecht na něj chvilku koukal. Asi přemýšlel, jestli si dělá srandu nebo to myslí vážně. Nakonec zvednul ruku a kouknul se na tu bílou věc. Trochu do ní ďoubnul svým kostnatým prstem. Na kůži mu zůstal jemný povlak. Až teď mu došlo, že i poloha jeho ruky se trochu změnila.
"Jejky…" pronesl a se stejným výrazem, jako v restauraci, zase věnoval svůj pohled Robinovi.
"Tohle slovo už neříkej!" zareagoval pohotově Robin trochu vážnějším hlasem.
"Ještě se zlobíš?" zašeptal Hub a přejel mu rukou přes místo, které před docela krátkou dobou zasáhnul vidličkou. Robin se uculil, hned po tom, co se mu podařilo uklidnit jeho stoupající vlnu adrenalinu a všech možných dalších hormonů.
"Ještě trošičku." Zavrněl mu do ucha. Naprosto věděl, co bude následovat. A taky se to i stalo. Ucítil nesčetně dotyků po celém svém těle. Samozřejmě se jim nehodlal bránit, ale stále nemohl dostat z hlavy obavy o jeho zranění. "Počkej, co ta ruka?" vysoukal ze sebe, když konečně neměl blonďákův jazyk v krku.
"K čertu s ní. Zítra si skočím do nemocnice pro novou sádru. Ty jsi důležitější." Byl by dál pokračoval v tom, co dělal, kdyby se na něj Robík tak překvapeně nekouknul. Hubrecht si možná ani neuvědomil, že to, co řekl, bylo tak… hezký? "Co je?" zeptal se nechápavě. Bylo vidět, že jeho mentalita skutečně v jistých ohledech trochu strádala. Robin se šťastně usmíval. Nakonec jen zakroutil hlavou. Chytl to párátko před sebou do náruče a pomalu ho nesl z vody. Hub jen překvapeně vyjeknul.
"Jo, to si dojdeš, ale rozmáchat si to úplně taky nemusíš. Navíc v těch vlnách by to asi nebylo ono, hm?" mrknul na něj a spiklenecky se uculil. Když už pod svýma nohama necítil vodu, pustil ho, takže i on mohl cítit vyhřátý písek mezi prsty. Hubrecht sebou okamžitě plácnul do písku a začal Robina tahat a ruku k sobě, ten se ale jen usmál a nad svého milence se pouze sklonil. Chytil ho rukama kolem krku a přitáhl si k sobě a pak mu vlepil sladkou pusu. Odchlípli se od sebe, až když je začala bolet záda a podobné části těla. Hubrecht zdravou rukou šmátral svému příteli všude, kam dosáhl a snažil se ho na sebe stáhnout. Robin se k tomu ale nějak neměl.
"Co se děje?" nevydržel to už Hubča a založil své zubožené ruce na rachitickém hrudníčku. Robin se na něj jen líbezně usmál.
"Moc se mi nechce do toho písku, budeme to mít všude…" poznamenal a Hubrecht se kolem sebe rozhlédl. Ano, tak daleko na to, aby si to uvědomil hned, jeho inteligence nedosahovala. Došlo mu, že když na sobě teď nic nemá a sedí v písku, jeho zadek bude skutečně velice, jak to říct, zanesen. Zoufal se na Robina podíval.
"Co budeme dělat?" zakňoural, když si představil, jak moc by to při sexu teď dřelo a škrábalo.
"No rozhodně ne to, co jsme chtěli," začal se Robin na plnou hubu smát. Hubrecht ho zpražil nevrlým pohledem, ale to ho nijak nevyděsilo, smál se dál. "Myslim, že můžeme jít k tobě a dokončit to tam, v pohodlí a teple domova." Mrknul a Hub se na chvíli zamyslel. Vypadalo to jako dobrý nápad.
"Ale nejdřív ze sebe musim dostat ten písek. Je to dost nepříjemný, víš? Nechce se mi tak nikam chodit."
"Tady máš moře, tak se opláchni tam," ukázal za sebe Robin pohotově, Hubík se jen zašklebil a opatrně se zvedl a doskákal do moře. "Ale bacha na tu sádru!" zavolal za ním ještě Robin. Hubrecht jeho radu ohledně sádry zaslechl a také uposlechl, takže jeho koupání vypadlo asi jako pastvina s větrným mlýnem, protože měl blondýn po celou dobu své očisty pravou ruku dramaticky vztyčenou k nebi. Roba napadlo, že by se mohl bleskově obléknout, popadnout Hubčovo oblečení a utéct, ale pak mu došlo, že by z toho koukaly asi jen a pouze potíže, tak tuhle bezvadnou myšlenku zahnal. Robin se tedy oblékl pomalu a pečlivě a potom dál vyčkával na Hubrechta, který si svou koupel náležitě a velice dlouho užíval.
Když už Robin spočítal všechny hvězdy, které měl v zorném poli - a že jich nebylo málo - dvakrát, a Hub stále ještě skotačil ve vodě, nevrle se ošil.
"Brouku," zavolal a Hubrecht přerušil skákání a ohlédl se na něj.
"Copak?"
"Myslim, že to už stačí," řekl Rob a podíval se na hodinky, které neměl. "Nebaví mě to tu."
"Ale mě jo!" oponoval mu Hub a Robin se neodpustil poznámku, že se chová jako malé dítě. To Hubrechta urazilo a tak naštvaně vydupal z vody, vyklepal si vodu z vlasů tím, že hodil hlavou a mohutně Robina ohodil, rychle se oblékl a vyrazil směrem k domovu. Robin mu byl samozřejmě hned v patách a tiše se mu smál, ale Hubrecht mínil ve své hře pokračovat ještě hodně dlouho.
"Hele, nechci ti nic říkat," oslovil ho o dlouhé době ticha Rob. "Ale k tobě domů je to ještě asi pět kilometrů, to chceš celou dobu takhle utíkat?" zeptal se, ale odpovědí mu bylo jen ticho a Hubovy stále zrychlující kroky. "A to budeš celou cestu takhle mlčet a ani se na mě nepodíváš?" ptal se Robin dál. Ticho. "No dobře!" zasmál se. "Jak je libo, tak jestli ti to nevadí, budu si povídat sám pro sebe. Můžu?" Ticho. "mlčení znamená souhlas, tak jo. Bezva. Páni, to je ale krásnej večer. Hvězdy svítí - jo! To mi připomnělo písničku, co jsem kdysi napsal. Chceš jí slyšet?" otočil se na Hubrechta, který ani náznakem nedal najevo, že by ho vůbec poslouchal. Mlčel. "Super!" usmál se Robin a zhluboka se nadechl. "Another day and I am slowly moving on to you, going nowhere became a way to pass the time, it might be bittersweet, I try to shake it off my mind…" Notoval si a Hubrecht se na něj začal soustředit, střelil po něm okem, ale nedával znát to, že se mu jeho zpěv, i to, co zpíval, zalíbilo. Nechal ho, aby pokračoval. "You know there's something that I'd really like to say. All along I am trying to turn the tide if only I knew of a way to leave it all behind…" zasmál se Rob, oběhl Hubrechta dokola a pak ho zezadu objal kolem pasu. Hub se také začal smát. "Is this what we need even if this will not mean always. Yeah we'll make wrongs right you and me tonight, it's time…" Hubrecht se na něj otočil a objal ho, tedy v rámci možností, kolem ramen. Usmíval se a sledoval ho, jak zpívá a netušil, proč se najednou cítil tak šťastný. "The stars seem right tonight…"
"Umíš pěkně zpívat," pochválil ho a Robin zvednul jedno obočí.
"A najednou už netrucuješ?" rýpnul si.
"Buď ticho, debile." Utnul ho Hubrecht a začal ho líbat. Robin tomu samozřejmě nebránil, tak tam v téhle pozici zůstali asi… no, dost dlouho, než se znovu vydali na cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čak Čak | 28. února 2010 v 14:45 | Reagovat

já to čtu!:D a směju se..:P:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama