I believe.

28. února 2010 v 14:04 | Els
Seděli naproti sobě. Svíčka, která stála na stolečku mezi nimi ozařovala kousek místnosti kolem nich. Byl to úsporný kousek světla, ale jim to nevadilo.
Venku zuřila bouřka a zřejmě nějaký spadlý strom přerušil přívod elektřiny. Tyhle 'černé' chvilky patřili k jejím oblíbeným. Když byli ještě oba malí, rádi si sedávali těsně k sobě a vyprávěli si strašidelné příběhy. To ještě bylo všechno mezi nimi v pořádku.

Už dlouho si spolu nepovídali. Každý měl svůj vlastní život, do kterého ten druhý už dávno nepatřil. Ona byla šťastně zamilovaná, za to on se rozhodl, že půjde za kariérou, lásku nepotřebuje. Přesto je ještě stále spojovali některé věci - vzpomínky.
" Přemýšlela jsi o tom co bude jestli to nevyjde?" Zeptal se jí po chvíli mlčení. Měl zvláštní náladu. Čas od času ho bavilo pozorovat její reakce. Tohle mohlo být ještě zajímavé.
"Proč by to nemělo vyjít?" Zeptala se ho s podtónem útočnosti ve svém hlase.
V jejím životě opravdu vyšlo málo co. Všechno většinou nakonec skončilo katastrofou, prostě neměla štěstí.
" Já nevím, jen se ptám. Zajímalo by mě to."
Přemýšlela než odpověděla. Na celých deset minut mezi nimi nastalo ticho.
" To je naprosto jednoduché" zašeptala. Odmlčela se, jako by hledala správná slova, jak vyjádřit co cítí "už by nic nebylo"
" Proč by nebylo? Budeš ty, bude on, jen budete každý sám. Je to jednoduché. Svět se nepřestane točit, nikdo neumře. Jen už nebudete spolu."
Viděl, že jí bolí o tom přemýšlet. Jen pomyšlení na to, že by o něj měla přijít jí vhánělo slzy do očí. Bylo to od něj kruté se s ní takhle bavit. Jenže on měl prostě takovou povahu, často chodil přes mrtvoly.
" Jo, svět by se nepřestal točit, ale pro mě jo. Už by nic nemělo smysl. Nejenom, že bych přišla o něj, ale zároveň i o budoucnost, kterou jsem si díky němu představila. Přišla bych o všechno co teď mám, o jediné štěstí, které teď mám. O ten nádherný pocit, když jsem s ním, když ho můžu obejmout. Díky němu začínám být zase sama sebou.
A tohle vyjde. Já tomu věřím. Poprvé po dlouhé době věřím v něco dobrého a hezkého. V to, že to dopadne dobře."
V místnosti ještě doznívala její slova, po chvíli nastalo úplné ticho.
Jen svíčka, která stále ještě hořela jako by se snažila mezi nimi navázat už dávno zaniklé spojení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 cec cec | 1. března 2010 v 11:47 | Reagovat

:)

2 Dandulii Dandulii | Web | 1. března 2010 v 23:30 | Reagovat

ach...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama